TEST Citroën C4 Cactus 1,2 PureTech 110k
Mám rád extravagantní auta a osobně velmi kvituji, že Citroën je v dnešní době snad jediná značka, která se nebojí pustit do výroby naprostého exota. Už novodobé Picasso působí jako zjevení mezi MPV, ale Cactus je ještě o level jinde. Funky, hravé, stylové a absolutně cool auto, které je sice vyrobeno velmi levně, ale své poslání šokovat a dělat radost plní na jedničku. A také umí i pořádně naštvat! Přesně tak, jak lze od podobného “bohéma” čekat!
Je odvážný a je mu jedno, co si o něm ostatní myslí. Tolik rozporuplných reakcí vyvolává máloco a dlouho se mi nestalo, aby se mě během testovacícho týdne pořád někdo na auto vyptával, kdekoli jsem zastavil. Poutá pozornost a vybočuje z řady, a to se dnes v době automobilové šedi a unifikovanosti designu prostě cení.
Ať už se Vám líbí nebo ne, sám Citroën byl nedávno překvapen z poptávky na nový Cactus a musel o 20% zvýšit jeho výrobu! To už také hovoří samo o sobě. Vystoupit z řady konvenčního designu a nudnosti je velký risk, ovšem Citroënu se to podařilo na jedničku. Cactus navíc nepřichází jen s funky a sci-fi vzhledem. Nabízí také určitou “vymoženost”, kterou si u Citroënu nechali patentovat. Ano, mluvím o tom divném čemsi na bocích automobilu – o Airbump.
Ten se netýká jen plastových polštářků ( jedná se vlastně o určité vzduchové kapsle, které jsou schované pod vnější vrstvou z termoplastického polyuretanu ) na dveřích, ale také chytrých míst v náraznících a mezi zadními světly. Francouzi si dali tu práci a zjistili, kde auto dostává nejvíce ťukanců a přesně tam Airbump naleznete. Samozřejmě to funguje skvěle a pokud plastu někdo zasadí větší ránu, než je schopen pobrat, tak jej jednoduše vycvaknete a vyměníte za nový díl. To je prostě moc chytré! Z pohledu designu to navíc hraje výraznou roli a můžete si vybrat nepřeberné množství barevných kombinací.
Uvnitř to pokračuje – vše je designově minimalistické, funkční a digitální. Interiér dokáže svými detaily navodit až prémiovou atmosféru. Ano, je to poněkud přehnané tvrzení, ale podívejte se na to víko přihrádky spolujezdce. Takovou designovku prostě v žádném jiném autě této cenové kategorie nenajdete! Pak je tu také centrální dotykový 7” displej, kterým ovládáte vlastně úplně vše (klimatizaci, audio, nastavení vozu atd.), a i když jsem si ani po týdnu nezvykl na dotykové přepínání mezi jednotlivými funkcemi, dokáže tento systém ve spolucestujících vzbudit pocit, že jedou v autě dražším minimálně o 150 tisíc. Analogového tu nenajdete vlastně nic, dokonce ani přístrojovou desku. Ta je také kompletně digitální a je tu řešena také ve formě displeje. Ten postrádá otáčkoměr a využitelnost otáček tedy můžete maximálně odhadovat, stejně jako maximální výkon.
Digitalizace nese nepříjemnost v podobě ovládání úplně všeho přes středový display. Systém je sice pokročilý a má relativně podařenou grafiku, ale má zoufale pomalou odezvu a než se vám podaří nastavit teplotu, nabouráte se. Občas je velký problém vůbec za jízdy trefit malé dotykové ikony okolo displaye přepínající režimy ovládání. Ano, existují i horší systémy, ty jsou ale většinou zastaralé z důvodu jejich stáří a stáří vozu ve kterém jsou nainstalované. Nechápejte mě špatně, funkcí je zde dostatek, jsou ale špatně dané dohromady a user-friendly ovladatelnost chybí.
Stylová jsou také madla dveří, a tím to stále nekončí. Skvělá jsou i sedadla, která jsou na pohled velmi retro, ovšem po usednutí do nich zažijete opravdové překvapení. Měkká sedací a bederní část Vás krásně pohltí a bude hýčkat bez potíží Vaše pozadí i na trase dlouhé přes 500 km. Kupodivu sedačky nepostrádají ani boční vedení, které je sice tvrdší, než zbytek, ale je stále příjemně měkké a pohodlné.
A konečně ten tříválec pod kapotou, na který jsem byl opravdu moc zvědavý. Klasickou 1.2 atmosféru a naftovou 1.6 už v Cactusu znám a nebylo to ideální. Atmosferickému tříválci chyběla dynamika a občas jste auto chtěli tlačit i očima a diesel sice uměl s autem pohnout slušně a za nízkou spotřebu, ale nehodil se k charakteru vozu a o kultivovanosti mu asi také nikdo neřekl. Tato benzínová motorizace motorizace s turbem je tak příjemným osvěžením. Už po nastartování se ozve ten klasický tříválcově nepravidelný zvuk a chrapot. Na rozdíl od konkurenčních tříválců je však daleko kultivovanější a ochotnější.
Reakce na plyn pochopitelně není žádná sláva, ale motor příjemně zatáhne už od 1.400 otáček, a poté dlouho nepolevuje, naopak příjemně graduje a žene auto dopředu. I přes delší zpřevodování je auto svižné a uspokojí i uživatele hledající lepší dynamiku. V nízkých otáčkách se motor nedusí a vždy má chuť vystřelit vpřed. Za to může opravdu dobrá hodnota točivého momentu 205 Nm. dostupná v nízkém spektru otáček. Maximální výkon 81 kW pak vrcholí v 5.500 otáčkách. Příjemné překvapení, jak tato jednotka skvěle funguje. Samotný zvuk je pak jen málo izolovaný, Cactus je prostě levné auto, ale díky hrubiánskému charakteru se tento motor tady přesně hodí. Spotřeba se po týdnu kombinovaného jezdění ustálila na 6 litrech. Na dálnici pojedete předpisově za nějakých 5.5 litrů, mimo obce není problém jezdit kolem 4. Paráda!
I když Cactus nese před jménem označení C4, ve skutečnosti používá techniku z modelu C3. To je ale dobře, model C3 nejezdí vůbec špatně a Cactus zatím slibuje totéž. Ba co víc, Cactus je dokonce o 200 kilogramů lehčí, než právě model C4!
První rozjížďka ale dá dostatečně vědět o tom, kde dostali konstruktéři příkaz k šetření. Mluvím o řazení, které tu nepotěší nikoho. Na zařazení správného převodového stupně je potřeba většího soustředění, a i když máte zařazený kvalt, s řadící pákou můžete “kvedlat” ze strany na stranu. Na nepřesné dráhy a větší vůli se zvyknout samozřejmě dá a po chvíli sžití s Cactusem nebude mít problém řadit nikdo. Myslet ale na to budete stále. Je to však daň za nízkou cenu (podobně jako například v C-Elysée) a jde vidět, že se při konstrukci auta inženýři soustředili na zcela jiné věci.
Zmínit musím také řízení, které vlastně jakoby ani nebylo. Volant se sice drží příjemně, ale i počítačové volanty bez “feedbacku” působí reálnějším dojmem. Zatáčet a parkovat můžete sice i malíčkem (což je ve městě samozřejmě plus), ale nikdy vlastně ani pořádně nevíte, co se pod předními koly děje a jakým směrem jsou zrovna netočena. Na to jsme ostatně u nových aut zvyklí a není to nic neobvyklého, právě naopak. Trochu zklamáním je i posez za volantem, který je příliš vysoký a strmý, navíc umocněný minimální možností nastavení volantu.
Podvozek je pak příjemně měkký a dá se říct, že i komfortní. S jistotou pobere i nějaké ty díry, ale neopomene Vás na ně upozornit lehkými akustickými rázy. Cactus ale umí zatáčet velmi dobře a na řízení reaguje podvozek s patřičnou ochotou. Stopu drží i přes větší náklony náramně a občas to blízko jeho limitu vypadá, že by si i Cactus chtěl mírně utáhnout stopu, a já věřím, že by to udělal hrozně rád. Systém ESP ho ale vždy v tom nejlepším zkrotí, vyhubuje mu a připomene, že to není žádný závodník. Nicméně hravost podvozku nechybí a v kombinaci se silným motorem se občas s autem i zasmějete.
S Cactusem se ale především ve městě (a hlavně kdekoliv s ním zastavíte) připravte na velkou pozornost okolí. Ani zastavovat vlastně nemusíte, i při jízdě si na Vás budou lidi ukazovat, nevěřícně koukat, otáčet se a ptát se sami sebe, odkud jste s tím autem vlastně přijeli. Na tento futuristický design nejsou lidé v našich končinách zvyklí a dají Vám to dostatečně najevo. Například na benzince se kolem mě a Cactusu utvořil větší hlouček lidí, kteří se dokonce ptali, jestli se to auto vůbec vyrábí nebo je to nějaký předprodukční designový prototyp.
Cactus je tedy ideálním společníkem do města pro ty, kteří jsou rádi středem pozornosti a chtějí prostě něco jiného, než co dosavadní automobilový trh nabízí. Je pro lidi, kteří se nebojí být zvláštní a odlišní a hlavně pro ty, které už přestalo bavit zabývat se každým škrábancem způsobeným používáním ve městě.
Plusy
- Extravagantní design, který se liší od všeho, co na silnici potkáte
- Technologie Airbump proti drobným oděrkům
- Draze vypadající prvky interiéru
- Pohodlná sedadla
- Dynamika motoru
- Spotřeba paliva
- Hmotnost vozu
- Jízdní vlastnosti a podvozek
- Příznivá základní cena
- Cactus je střed pozornosti
Mínusy
- Nepřesné řazení s vůlí
- Pouze výklopná zadní okna
- Dotykovost centrálního displeje a jeho odezva
- Absence výkonnějšího motoru v nabídce (např. THP 155)
- Chybí otáčkoměr
| Základní cena vozu | 408 400 Kč |
| Motor | řadový tříválec, turbo |
| Uložení motoru | vpředu napříč |
| Objem | 1 199 cm3 |
| Výkon | 81 kW (110 koní) při 5 500 ot./min. |
| Točivý moment | 205 Nm při 1 500 ot./min. |
| Hmotnost | 1 115 kg |
| Výkon/hmotnost | 98 koní/t |
| Zrychlení 0−100 | 9,3 s |
| Max. rychlost | 188 km/h |
| Převodovka | manuální, 5 rychlostí |
| Poháněná kola | přední |
| Spotřeba ve městě | 5,8 l/100 km |
| Spotřeba mimo město | 4,0 l/100 km |
| Spotřeba kombinovaná | 4,7 l/100 km |
| Objem palivové nádrže | 50 l |
| Zavěšení přední nápravy | pseudo McPherson |
| Zavěšení zadní nápravy | vlečená ramena s torzní příčkou |
| Rozměr pneumatik | 205/55 R16 |
| Délka | 4 157 mm |
| Šířka | 1 729 mm |
| Výška | 1 480 mm |
| Rozvor náprav | 2 595 mm |
| Objem zavazadlového prostoru | 348 l |
« Volkswagen Golf v příští generaci i jako verze targa První oficiální snímky modernizovaného BMW řady 3 »
