Test Citroën C4 1.2 PureTech 155
Citroën C4 chce nově definovat kategorii hatchbacku, a stát se globálně úspěšných autem. Nedávno jsem testoval jeho elektrickou variantu, a říkal jsem si, že tohle auto má vlastně slušnou šanci prorazit, jen bez omezení plynoucích z plně elektrického pohonu. Teď se mi do rukou dostala jeho nejsilnější benzínová verze – byla moje předpověď správná?
C4 je – jako správný Citroën – dost extravagantní. Ale zdá se mi, že trochu jiným způsobem, než většina modelů automobilky posledních let. Zatímco běžné Citroëny byly v poslední době zvláštní tak nějak prvoplánově – zkrátka kvůli té zvláštnosti samotné – tak C4 působí trochu promyšleněji. Dle slov designérů má odkazovat na model GS ze sedmdesátých let, jehož designový jazyk byl převeden do moderní „crossoverové“ řeči. No, dejme tomu, že v jistých náznacích se v něm dá původní GS vidět.
Pro moderního zákazníka Citroënu to stejně pravděpodobně nemá žádnou přidanou hodnotu, protože dnes je původní sláva této Francouzské značky pryč. Nyní se Citroën kupuje nejčastěji kvůli tomu, že je levný. Když u toho zároveň vypadá dobře, je to spíš takové plus. A při postávání před zlatou C4 si nějak nemohu pomoct, ale líbí se mi. Rafinovaná hra tvarů vytváří opravdu zajímavé auto. Líbí se mi, jak si věří, nebojí se vystrčit hlavu z davu. Snažit se ho škatulkovat je zcela marné. Plastové hrazení napovídá, že jde o SUV, ale se světlou výškou kolem 15 centimetrů o moc nepřevýší běžné hatchbacky. Karoserie je ale přeci jen o něco vyšší, stejně jako posaz. Ostře klesající střecha zase odkazuje na moderní trend SUV coupe. Je to marné, prostě se vám buď líbí, nebo ne – nic mezi tím.
Po otevření dveří se ukáže až překvapivě obyčejný interiér – tedy minimálně v porovnání s exteriérem. Na jednu stranu je dobře, že na používání auta není třeba manuál. Na druhou stranu mě to trochu mrzí – k Francouzům nějaký ten chaos patří. Jinak jde ale o příjemné místo se skvělou ergonomií. Je fajn, že ani u zcela nového modelu nešla automobilka „all-in“ do dotykového ovládání. Základní funkce mají svoje velké, správně umístěné tlačítko, a po pár minutách se zde člověk cítí jako doma. Velice dobré je taky zpracování. Auto nevydává žádné nepoctivé zvuky, jednotlivé díly jsou napasovány s pečlivostí, a většina kontaktních ploch je měkčených.
Ano, najdete taky hromadu tvrdých plastů – ale jste v levném autě, co chcete. Trochu mi vadí velké použití pianového plastu – především na místech, kde nemá co dělat, jako na středové konzoli, což je jedno z nejnamáhanějších míst. Testované auto už jevilo mírné opotřebení a mikro škrábance – a to mělo najeto 1200 km! Taky mi přijde, že dotykový displej infotainmentu je daleko, a pro jeho použití je potřeba se mírně naklonit – ale možná mám jen krátké ruce. To jsou ale asi jediné maličkosti, které bych autu zevnitř vytkl. Potěší velké množství odkládacích ploch a přihrádek (což je u rodinného auta doslova kruciální vlastnost), přítomnost snad všech druhů konektorů, bezdrátová dobíječka a velice komfortní sedačky. Vzhledem ke své ceně na mne ale udělal interiér parádní dojem. Především svojí promyšlenou architekturou a prostorem.
Prostoru je překvapivě dost i vzadu. I přes to, že C4 sdílí platformu s prcky Opelem Corsa a Peugeotem 208, tak nabízí téměř shodný rozvor, jako nová Octavia – taky nevím, jak je to možné, prostě kouzlo moderních modulárních platforem. Bez problémů si tak sednu i sám za sebe (190 cm). Nad hlavou už je to samozřejmě horší, ale pokud měříte do nějakých 185 centimetrů, vejdete se. Potěší přítomnost dvou USB, a taky sedačky pohodlné jak křesílko u babičky. Kufr potom pojme pěkných 380 litrů. Na 4360 mm dlouhé auto je interiér opravdu překvapení.
Pod kapotou testovaného auta vrčí vrchol nabídky, který představuje přeplňovaná tříválcová dvanáctistovka o výkonu 114 kW a 230 Nm. Což stačí ke sprintu na stovku za 8,5s a maximálce 208 km/h. Motor 1,2 PureTech patří k těm povedenějším tříválcům. Je relativně kultivovaný, neobtěžuje posádku vrčením, a umí s autem slušně zahýbat – a to i nad dálničním limitem. Osobně bych ale sáhl po slabší variantě s výkonem 96 kW. Maximální rychlost je stejná, zrychlení jen o 0.4 sekundy horší, ale slabší motor má lepší vychování. Na testované nejsilnější verzi je znát, že už je trochu „přefouknutá“ a nemá tak rychlé reakce na plynový pedál, ani nepůsobí tak pružně.
Pokaždé holt musíte chvíli počkat, než se velké turbo roztočí. Taky je o dost dražší. Motor je spojen výhradně s osmistupňovým hydroměničem. Ten dělá svojí práci tak, jak má, a většinou o něm nevíte. Jen při zpomalování má tendence pomáhat si motorem, a podřazuje do zbytečně vysokých otáček, což má za následek cukání. Motor si umí bohužel taky docela vypít. V průměru jsem jezdil lehce nad sedm litrů. Slabší verze to umí asi o litr lépe. Tuhle verzi vám tak doporučím jen v případě, že prostě chcete to nejlepší, co daný model nabízí. Pokud budete kupovat C4 hlavou, skočte po verzi s 96 kW a střední verzí výbavy.
Teď vám ale řeknu, proč se mi nový Citroën C4 tak líbí. Protože na silnici přesně ví, kde je jeho místo, a na nic si nehraje. Ve městě potěší obratnostní. Díky velkému prosklení a vyššímu posazu máte taky dobrý přehled o dění kolem auta, a přední nárazník je dost vysoký na to, aby se pohodlně parkovalo u obrubníku. Podvozek vysaje všechno, co před vás město položí. Po chvíli už i přestanete brzdit před retardéry. Komfort je po všech stránkách skvělý. Potěší i samotné odhlučnění podvozku.
Ale nejde jen o nějakou městskou nákupní tašku. Ani dlouhé dálniční přesuny mu nedělají problém. Díky dobré aerodynamice dovnitř nijak zásadně neproniká hluk obtékajícího vzduchu, a cesta příjemně ubíhá. Hodně komfortní ladění podvozku se samo sebou projeví na okreskách, kde se C4 nestydí naklánět do zatáček. Limity podvozku jsou poměrně daleko, ale při svižnější jízdě a častých změnách směru si budete připadat jak na lodi. V kombinaci s dlouhým a gumovým řízením ani nebudete mít pocit, že máte všechno pod kontrolou. Rychlá jízda tak nebude bavit ani vás ani auto. Ale kdo by si něco takového kupoval kvůli rychlé jízdě. C4 je jako dělaná na pohodové rodinné výlety, a tam oceníte jeho pohodový styl a podvozek jak na obláčku. Je to přesně ten typ auta, pro které je důležitý cíl, ne cesta. A pokud je pro vás auto především dopravní prostředek, tak se vám C4 bude líbit. Protože vás doveze na druhý konec Evropy a vůbec vás nebude obtěžovat.
A jak je to s cenou? Testované auto se přibližovalo 650 tisícům. To rozhodně není málo. Ano, šlo o nejsilnější motor a nejvyšší verzi výbavy s všemi vychytávkami, jako jsou automatická světla, bezklíčový přístup, adaptivní tempomat, skvěle fungující asistent jízdy v pruzích nebo třeba vyhřívané sedačky. Ale myslím, že největší síla C4 je ve středních výbavách. Když sáhnete po slabším 96 kW motoru a střední výbavě, můžete se pohybovat kolem půl milionu, a za tyhle peníze už jde o opravdu skvělou nabídku. Po delší době je to Citroën, který si mě opravdu získal – je chytře řešený, skvěle jezdí, má zajímavý design, a ve své třídě je nejlevnější. Zároveň to ale neznamená, že dělá nějaké zbytečné kompromisy. Věřím, že má před sebou úspěšnou budoucnost.
Plusy
– Odvážný design
– Prostorný interiér
– Bohatá výbava
– Skvělý komfort
Minusy
– Horší výhled dozadu
– Vyšší spotřeba
« Bezpečí dětí v autě je pro rodiče prioritou, automobil bez ISOFIXu nekupují První jízda: Škoda ENYAQ Sportline 80X iV »
