Test BMW Z4 M40i. Návrat ke kořenům
Třetí generace roadsteru Z4 se vrací ke svým kořenům a chce nabídnout především radost z jízdy. Pokud bych zašel do hloubky, na počátku stál model Z1, který ztělesňoval krystalickou podobu sportovního otevřeného vozu. Následující Z3 v tom pokračovala a stala se vůbec nejprodávanějším “zetkem” mnichovské značky. První generace Z4 byla spíše její evolucí, v té druhé ale BMW zkusilo kombinovat vlastnosti roadsteru a cestovního GT. Z4 tedy přišla o plátěnou střechu, kterou nahradila skládací kovová. Tím nabrala na váze. Postupem času ukázala, že role malého otevřeného GT jí nesvědčí a novinka se tak vlastně vrací na prvopočátek a apeluje především na ryzí jízdní zážitek.
Prozradí to už placatý tvar auta. Z4 je nízká a široká s vystouplým zadečkem. Je o 85 mm delší než předchozí generace (měří 4324 mm), o 74 mm širší (nyní 1864 mm) a o 13 mm vyšší (1304 mm). Zkrácení rozvoru o 26 mm na 2470 mm, stejně jako širší rozchod kol 1609 mm vpředu (+98 mm) a 1616 mm vzadu (+57 mm) zlepšují agilitu v zatáčkách. Zásadním prvkem je však návrat plátěné střechy, díky čemuž Z4 mezigeneračně zhubla několik desítek kilogramů. Kabina se sedadly je opět umístěna co nejvíce vzadu a dlouhá kapota se širokými ledviny dojem placatosti ještě více umocňuji. Nový designový jazyk značky budí rozporuplné reakce, ale mě se moc líbí. Naživo auto vynikne mnohem více a působí tvarově daleko vyváženěji. Komplikované linky se totiž poměrně těžce zachycují na fotografii.
Velký posun zaznamenal i interiér, který už není přehlídkou funkční strohosti. Základní architekturu přebírá od nové generace řady 3 a vypadá opravdu dobře. To znamená, že máte k dispozici plnohodnotný Head-Up displej, ve vrcholné verzi je k dispozici přístrojový štít s displejem o velkosti 12,3″ kombinovaný se středovým displejem o velikosti 10,25″ a nechybí ani hlasové ovládání, asistované řízení (semi-autonomní) nebo parkovací asistent, který si pamatuje dráhu a sám podle ní vyparkuje.
Zajímavostí je přesunutí startovacího tlačítka k řadící páce a kolem ní je nové prostředí ovladače iDrive. Kvalita zpracování je naprosto špičková a to samé platí i pro použité materiály. V interiéru jsem nenašel vůbec nic, co by mi nějakým způsobem vadilo. Pochválit musím i sedadla, která příjemně drží tělo, jsou ukotvena nízko a navíc nabídnou i pohodlí. Mínusem tak může být jen slabý vnitřní prostor ve všech směrem a minimum odkládacích prostor, ale je to sportovní roadster, ne stěhovák.
Testovaný kus, který má standardně M sportovní paket, je magnetem na oči a vkusné doplňky od divize M posouvají look auta mezi opravdové sporťáky. Aby také ne, vždyť verze M40i je na Severní smyčce rychlejší než standardní M2. S výkonem 340 koní a krouťákem 500 Nm. dokáže vystřelit na kilo za 4,5 vteřiny. Není to však jen výkon, co činí novější model rychlejší, ale celkový způsob projevu jednotky. Ta je teď mnohem agresivnější, lineárnější a s obrovskou zuřivostí letí do otáček. I odezva je naprosto fantastická, zejména mezi přeplňovanými motory! Mimo tyto úpravy došlo i na osmistupňovou převodovku ZF, která má nyní kratší převody.
Motor nadchne svým projevem, chutí do otáček a velmi lineárním zátahem. Také zvuk je výraznější a nechybí ani prskání nebo střílení do výfuků. Odezva motoru je okamžitá a auto jde ihned za plynem. Upřímně? Jsem nadšen!
Tento motor patří k naprosté špičce, svůj výkon a krouticí moment nabídne v jakémkoli spektru otáček a především je opravdu potentní. Pak tu máme automatickou převodovku ZF, která svých osm rychlostí dodává s takovou rychlostí, přesností a razancí, že předčí i spoustu dvouspojkových systémů. Říkám to snad u každého auta, které je touto převodovkou vybaveno a řeknu to znova – lidé, co ji vymysleli by měli dostat Nobelovku! Nebo alespoň tisíc bludišťáků!
Z4 M40i je pekelně rychlé auto za všech okolností a v kombinaci s pohonem pouze zadních kol musíte být opatrní a vědět, co děláte. Po zvolení dynamických režimů Sport nebo Sport+ se M40i transformuje do nekompromisního silničního zabijáka.
Spotřeba se, v rámci českých rychlostních limitů, umí ustálit dokonce kolem 7 litrů. Vím, že BMW umí a konkrétně přeplňovaný benzínový třílitr je nejlepším motorem svého druhu, ale i tak mě ta spotřeba vždy znovu zarazí. Se staženou střechou do auta téměř nefouká a jde jezdit i při poměrně nízkých teplotách.
Obrovský posun je cítit i na podvozku. Adaptivní tlumiče s hydromechanickými dorazy fungují naprosto brilantně. V komfortním režimu je auto poměrně pohodlné a hravě překonává městské nástrahy. Pokud sepnete režim Sport a Sport+ ihned pocítíte změnu. Auto ztuhne a začne výrazně kopírovat povrch vozovky, se kterým však stále udržuje kontakt a neodskakuje. Řízení překvapilo svou strmostí a ostrostí, až jsem si chvíli musel zvykat. Stačí pohyb zápěstím a Z4 se s nadšením vrhá do zatáčky.
Díky ideálnímu rozložení váhy 50:50 mezi obě nápravy je auto dokonale ovladatelné a stabilní. Tomu přispívá i nízko uložené těžiště. Zadní náhon se projeví při prudké akceleraci ze zatáčky, kdy vůz přechází do čitelného powerslidu. Pokud přestřelíte nájezdovou rychlost, půjdete po předku, ale limit je opravdu daleko.
Právě podvozek je klíčovým prvkem, který novou Z4 posouvá do teritoria opravdových sportovních vozů. Pryč je poskakování a jistá neohrabanost, nová generace je poctivé sportovní auto, které nabídne ohromnou dávku zábavy, hutný zvuk a vůbec nejlepší šestiválec na trhu s brutální dynamikou.
Plusy
– převodovka
– motor a zvuk
– kvalitní interiér
– odhlučnění
– podvozek
– spotřeba
Mínusy
– stále slabý vnitřní prostor
« Test ojetiny Škoda Octavia 1.6 TDI Test Volkswagen T-Cross 1.0 TSI »
