Autojournal.cz

TEST BMW X5 M – Rychlosaurus

10. 5. 2013 • BMW, Exkluzivní testy, Novinky, Testy •

Je obří, je zlý, je pekelně rychlý a vypadá, jakoby se svou obří tlamou chystal sežrat vše, co mu přijde do cesty skrz levý pruh dálnice. Řeč není o ničem menším, než o brutálním a nařvaném BMW X5 M. Je to opravdu plnokrevný sporťák, který si zaslouží svoje M v názvu? Nebo je to jen nafoukaný exot, jehož účelem je dát všem najevo, že na to prostě máte?

Nebudeme si nic namlouvat. Ti, jenž touží po opravdovém sporťáku, sáhnou v nabídce bavorské značky o kousek níže, konkrétně například po dodělávající generaci M3. Ti, kdo hledají vhodnou kombinaci praktičnosti a sportovnosti, zvolí pekelně rychlý sedan M5.  A potom jsou tu tací, kteří chtějí být vidět, chtějí být slyšet a zároveň chtějí být pekelně rychlí. Přesně pro takové je X5 M, zvící svojí velikostí a hmotností panelový dům, to pravé. Přidejme k tomu dvakrát přeplňovaný osmiválec 4.4, šestistupňovou převodovku Drivelogic, rozdávající pohon všem kolům skrze systém xDrive a máme tu ten správný recept na auto tak šílené a brutální, že by nejeden americký jižan uznale pokýval hlavou.

Šílené a brutální, tak nějak by se dal popsat nejen charakter, ale i chování tohoto splašeného brontousara. Stejně jako všechna ostatní Mka se odlišuje navenek X5 M od normální „ixpětky“ jen bodykitem, který neznalí lidé dost pravděpodobně i přehlédnou. Nastartujte však pomocí startovacího tlačítka osmiválec pod kapotou a z ještě studených čtyř koncovek výfuku se line mručení tak mocné, že se chvěje zem. Polechtejte pravou nohou plynový pedál a nervózní volnoběh se mění v zuřivé práskání do výfuku, doprovázené nakláněním celého auta. Poté již nezbývá než usednout do pohodlného křesla řidiče, vyčnívajícího nad vše ostatní v silničním provozu a zjednodušeným joystickem převodovky zařadit jeden z jízdních režimů. Na výběr je standardní režim D, sportovní S nebo kdo si troufá, rovnou manuální řazení prováděné buďto přímo pákou voliče, nebo pádly pod silným, měkkým a příjemným emkovým volantem. Zrychlení je díky 680-ti Nm točivého momentu úžasné, čtyřkolka nemá tendence ztrácet adhezi a rafička tachometru stoupá vzhůru závratnou rychlostí. Rychlostí, kterou vy uvnitř vozu díky vysokému posazu téměř necítíte, ideální cestovní rychlost mamutího vozu je daleko za hranicí 150-ti km/h a pod ní se všechno zdá zvláštně pomalé.

Tempu nahrává i vynikající podvozek. Ten se sice po městě může zdát až zbytečně tvrdý, ale to jak usměrňuje 2,3 tuny hmotnou X5 ve všech jízdních režimech je až neuvěřitelné. Dálniční nerovnosti zvládá plavně a bez mrknutí oka, o rychlé průjezdy zatáčkami se postará nastavitelný M mód, aktivovaný tlačítkem na multifunkčním volantu a jeho schopnost elektronicky přitvrdit podvozek. Karoserie se navzdory hmotnosti naklání jen mírně a jediné, co dělí X5 M od opravdu řidičského auta je nedostatek komunikace mezi vámi a podvozkem. Volant s příjemnou tuhostí v řízení nemá snahu se s vámi příliš kamarádit a pominu-li občasné zatahání při záběru přední nápravy, jakoby mezi ním a koly byla jakási clona. Řízení není nijak zvlášť přímé a musím říct, že od klasického, hydraulického posilovače jsem čekal lepší svezení. V kombinaci s vysokým výkonem dopující všechna kola to není zcela ideální kombinace, základy řidičského vědění jasně říkají, že na rozdíl od pohonu pouze přední nebo pouze zadní nápravy je smyk u čtyřkolky mnohdy konečná. Zkusil jsem si jednou či dvakrát X5 M na dostatečně velké a bezpečné asfaltové ploše „urvat“ a po této stránce se jedná o velmi nevyzpytatelné auto. Ta představa, jak se spolu se stabilizací v MLM režimu snažíme usměrnit ten kolos zpátky do jízdní stopy, mě ani trochu nelákala.

Na druhou stranu musím uznale pokývat hlavou a říci, že i na okreskách funguje vůz velmi dobře. Obzvlášť vezmeme-li v potaz hmotnost a rozměrnou karoserii s vysokým těžištěm. Výkon přenášený na všechna kola s většími preferencemi na zadek je tu navíc kdykoliv. S jeho nástupem můžete počítat již od volnoběhu, ale to pravé divadlo začíná teprve v druhé polovině otáčkoměru, začínající číslicí 4. Odtud se motor pořádně rozeřve a v M módu s otevřenou výfukovou klapkou navíc k dunivému hřmění osmiválce jen nenásilně přenášeného dovnitř interiéru, přinese i charismatické práskání do výfuku při řazení a dramatické bublání při ubírání plynu. Nástup od zmíněných 4 tisíc jen tak nepolevuje a ve svém zrychlení neúnavně a hlavně s gradující silou pokračuje až k červenému poli, začínajícímu sedmi tisíci otáčkami. Růst otáček je možno sledovat nejen na analogových, klasických budících, doplněných pro M vozy již tradičně i teplotou oleje, ale v M módu i na digitálním otáčkoměru, zobrazovaném Head-up displejem. Předjíždění je díky výkonu naprostá hračka a jeden z těch momentů, kdy si zcela naplno uvědomíte ten obrovský potenciál, dřímající v osmiválcovém motoru S63.

Spokojený škleb na tváři nejednoho motoristy se ale rychle změní ve zděšení, zvláště neoplýváte-li tučně nabitou CCS kartou nebo jste-li někde ve skrytu duše tak trochu ekologem. Spotřeba foukaného osmiválce je totiž podobně nekompromisní jako výkon, za který si nechává tak náležitě zaplatit. Začnu tou nejnižší hodnotou. Jižní spojka, zázračná tím, že je pravděpodobně na obě strany z kopce a na které každé auto dosahuje hodnot, vzdáleně se blížících už i těm papírovým, byla s X5 M zdolána za neuvěřitelných 11,5 litru. Dálnice při laxních 130 km/h stojí nádrž okolo 16-ti na sto a průměr během celého testu se ustálil na hodnotě 19-ti litrů. Kolik potom tato střela žere při radovánkách v podobě rychlejšího svezení na pěkné okresce si domyslete raději sami. Je to hodně, ale opravdu hodně za hranicí 20-ti litrů.

Kromě jízdy jsme během víkendového výletu otestovali i estetickou a praktickou stránku věci. Zevnějšek vozu, jak již bylo nakousnuto, nedává svůj původ až tolik znát. O tom, že se jedná o opravdické M vás musí přesvědčit rozšířené blatníky, skrývající obří pneumatiky o rozměrech 285 mm vpředu a 315 vzadu. Přední nárazník s rozměrnými vstupy k několika chladičům, lemují faceliftové světlomety, inspirované v X6 a zadní nárazník s difuzorem, objímá čtveřici koncovek. Uvnitř je vše v podobném duchu. V interiéru je znát generační rozdíl oproti dalším, již novým modelům. Mezi nimi například testovaná 6 Gran Coupe. Její famózní, digitální přístrojovka zadupává tu zdejší do země. To ovšem rozhodně neznamená, že by ta v X5 M nebyla pěkná a navíc přehlednější! Prostoru je příjemný dostatek i pro zadní cestující, navíc se štědrou porcí místa nad hlavou, které zaručuje hranatý tvar karoserie. Že sedím v jednom z mistrovských děl divize M mi napovídají také opravdu krásně provedené interiérové lišty s povrchem imitujícím karbon. Příjemným překvapením je i kufr, jenž se sice zdá malý, ale spousta zavazadel se vejde ještě do úložného prostoru skrytého pod podlážkou, jištěnou hydraulickou vzpěrou.

Na X5 M spousta lidí, radujících se z klasických sporťáků, jistě hledí přes prsty. Její výkony se přece s normálně koncipovaným sportovním vozem nemohou rovnat. Je to pravda tak napůl, X5 M samozřejmě nebude na okruhu tak rychlá jako menší sourozenci a její odtažité řízení samozřejmě není zdaleka tak precizní, jak by mělo. Ale i přesto je pekelně rychlá. Motor odvádí fantastickou práci a jeho výkon je špičkový stejně jako způsob, jakým ho podává. Precizní je i převodovka, jejíž drobné prodlevy v manuálním režimu jsou odpustitelné a dá se na ně zvyknout. Největší zápřah zažívá asi podvozek, krocení mastodonta s hmotností hodně přes 2 tuny a vysokým těžištěm není žádná sranda, přesto to však zvládá víc než dobře. Bohužel stejně tak jako řízení odtahuje řidiče od děje, odtahuje základní cena 2 800 000 a spotřeba benzínu celý vůz od běžných smrtelníků. Ti, co na něj však dosáhnou s ním zažijí nezapomenutelné zážitky a jeho osobitý projev zaujme každého řidiče, který za volantem sedí alespoň trochu rád.

Plusy:

• výkon motoru
• podvozek
• zvuk motoru
• prostornost interiéru
• systém iDrive

Mínusy:

• prodlevy převodovky v manuálním režimu
• spotřeba

Foto: Lucie Miláčková

« Aston Martin jedná s Daimlerem o spolupráci BMW M8 přijde možná už v roce 2016 »