Test BMW S 1000 XR: Supersport na chůdách
Za všechny ty roky se cestovní třída motorek vlastně vyprofilovala do dvou hlavních proudů. Ortodoxní silničáři sedlají mohutné skoro půltunové cesťáky, které vás zahrnují komfortem, nespočtem všech možných systémů a které se nenechají zahanbit ani auty v plné palbě. Další skupina odmítá jezdit pouze silnice a chtějí si občas nabrat nějaké to bahno do bot, proto volí obrovská cestovní endura. Trochu se ale zapomínalo na skupinu, která vzešla z jezdců sedlající supersporty a nechtějí se jich tak úplně vzdát. Nechtějí opustit brutální zátah a ječící zvuk roztočeného čtyřválce, ale tak jak pomalu stárnou, záda začínají bolet a jejich kámoši jim u piva vyprávějí cesty Evropou, propadají se pomalu do depresí. Místo dopaminu pro zlepšení nálady ale BMW nabízí model S 1000 XR. Ano je to tak. Supersporty vážně začínají cestovat napříč Evropou.
Hodně lidí asi napadne, že S 1000 XR rozhodně jako supersport nevypadá. Na první pohled jistě ne, ale takovou zběsilost co BMW stvořilo, napadne v začátku málokoho. Svými tvary se snaží připomínat cesťáka, i když jeho ostré tvary napovídají, že ne tak úplně pohodového. Vše ostatní se ale skrývá pod povrchem. Lehce utlumený motor z naprosto brutálního supersportu S 1000 RR je do cestovní mašiny snad špatným vtipem může někdo namítnout. Jenže on tenhle vtip není vůbec tak špatný. Podařilo se tady totiž něco co nikdo nečekal. Naprosto vynikající sportovní náčiní, na kterém se dá pohodlně cestovat.
Mašina rozhodně nepůsobí tak mohutně nebo mastodontsky jako její značkoví kolegové z řady GS nebo K. Její velikost je řekl bych ideální. Po usednutí na vás ani nijak nedýchne žádný závan sportování. Prostě kdyby jste nevěděli co skrývá pod kapotami, jste naprosto v klidu. Já jsem ale tušil co mě asi nejspíše čeká a nervozita začala nabírat na obrátkách. Ergonomie posezu je zpracovaná velmi dobře a ač nesedíte naprosto vzpřímeně jako na cestovním enduru, je mi hned jasné, že tu není nic, co by mě nějak limitovalo ve velkém denním nájezdu. Nohy jsou v pohodlné pozici, řídítka také padnou dobře do ruky a nemusím se nijak hrbit. Tak jak jsem si už u BMW zvykl, tak je v zrcátkách velmi dobrý výhled. Sice v jejich vnitřní třetině sleduji svojí ruku, ale zbytek plochy mi dává dostatečný přehled o dění za mnou. Jediné co mě trochu uvádí do rozpaků je anatomicky zpracované sedlo. Je to poměrně hluboká prohlubeň, s tvrdšími okraji. Něco po vzoru sportovních sedaček nadupaných aut s výrazným bočním vedením. První usednutí mi přijde příjemné, ale bude ji třeba prověřit při delší jízdě.
Po nastartování XRa jsem hned zpozorněl a ještě jednou se musel ujistit na čem to vlastně sedím. Studený motor běží ve zvýšených volnoběžných otáčkách, naštvaně chcrchlá a prská a jeho projev je vyloženě respekt vzbuzující. Joooo začíná se mi to líbit. Červené pole na nádherném TFT displeji začíná v 6000 ot/min a tím vás jen mašina upozorňuje, aby jste zatím tolik netočili. S tím jak se motor zahřeje do provozních otáček, posune se už správně k 11000 ot/min. Řadím za 1, rychlost s řádným cvaknutím zapadne a vyrážíme. Pomalá úvodní jízda je naprostá pohoda. Ovladatelnost v pomalých rychlostech je skvělá a nemám co bych vytknul. Až do prvního semaforu. Takzvaný Hill assist, neboli pomocník pro rozjezd v kopci jsem si už na motorkách BMW několikrát vyzkoušel. Ať už na GSu nebo na RTčku. Vždycky jsem ho považoval za super záležitost, protože můžu stát oběma nohama pevně na zemi, silnějším zmáčknutím brzdy Hill assist aktivovat, mašina sama drží a já mám volné obě ruce. Po přidání plynu se sám deaktivuje a jedu. Ne tak úplně v případě XRa. Tady Hill Assist drží poměrně hodně a plynu je potřeba poměrně dost, aby pochopil, že už chcete jet.
Nemohlo to tedy vést k ničemu jinému, než že mi mašina hned na prvním semaforu v kopci chcípla. Ach ta potupa! Snažím se teda hned nastartovat, ale se zařezeným kvaltem, i když máte zmáčknutou spojku vám to XRo nedovolí. Musíte si pěkně zpátky najít neutrál a nastartovat. Kvalty jsou ale velmi krátké a na neutrál zbylo velmi malinké místečko, takže z jedničky dvojku nebo zpátky z dvojky jedničku jsem si proklikal několikrát za sebou i když jsem se snažil zásahy nohou mít co nejjemnější. Než padla zase červená jsem to ale stihl a tak jak jsem si vybral denní dávku ostudy, vyrážím dál. Jde jen o to si to jednou vyzkoušet a pak už se mi to nestalo. Pravdou ale je, že napoprvé mě to trochu zaskočilo. Pokud chcete aby se vám Hill Assist neaktivoval, nesmíte po zastavení tolik domáčknout brzdu a nebo se předem připravit, systém opět deaktivovat opětovným zmáčknutím brzdy a pak už je všechno v pohodě. Mezitím se mašinka zahřála na provozní teplotu. Jízda po městě je příjemná, motor nijak necuká ani při podtočení, ale vyloženě z něj čiší, že jeho doména je úplně někde jinde a že by v malých otáčkách vrněl spokojeností jako když drbete kocoura za uchem, to rozhodně ne. Spíš čeká jak dostihový kůň v boxu, odfrkuje a pošlapává nervozitou, až se konečně otevře městská brána.
Za městem je to už úplně jiná písnička. A pěkně ostrá. Motor reaguje okamžitě a svým mohutným zátahem vás pošle hluboko do anatomické sedačky. Výkon graduje téměř lineárně v celém spektru otáček, ale to nejlepší si nechává až na poslední dva tisíce. Tam už se odehrává skutečné peklo. V tomhle masakru ani nemám chuť mačkat spojku, proto kopu nahoru do quick shifteru pro další kvalt a odehrává se úplně to samé. XRo zrychluje jako zběsilé až z něj jde strach. Přichází první zatáčka a bojím se, jestli jsem to trochu nepřehnal. Beru za brzdy a jsem rázem naprosto v klidu. Jejich nástup je ostrý, masivní a XRo vytočené k nepříčetnosti krotí s totálně ledovým klidem. Do zatáček se skládá s naprostou pohodou a mám chuť jít až na koleno. Ve vysednutí mě ale brzdí sedlo a přes jeho boční hranu to úplně dost dobře nejde. Na výjezdech ze zatáčky ždímám plyn až k červenému poli a roztočený motor při přejezdu malého horizontu okamžitě posílá přední kolo do vzduchu. Dávky adrenalinu dosahují svým maximálních hodnot a moje nadledvinky mají momentálně tvrdý přesčas. Ani to mi ale nebrání užít si krásné Šumavské zatáčky v takovém kvapíku, že po několika minutách zastavuji a trochu to všechno rozdýchávám. Tak tohle vážně není motorka pro začátečníky! Asi nejrychlejší „cesťák“ na kterém jsem kdy jel.
Cestou jsem využil i možnost uzavřené trati abych si vyzkoušel maximálku. Přední větrný štít je nastavitelný do dvou poloh. Sice je jeho ovládací páčka trochu nešikovně umístěná na pravé straně, takže musíte sundávat ruku z plynu, ale rozdíl v nižší nebo vyšší poloze je znatelný. Moji 190 cm postavu sice schovat nedokázal a na cestování bych volil něco většího, ale zalehnout se za něj dalo slušně a pak už si jen užívat masakrální nástup výkonu. Cesta se zúžila do jedné velké šipky během několika málo vteřin a tachometr během chvíle ukazuje vyloženě „cestovních“ 250 km/h. I v téhle rychlosti je XRo krásně stabilní a nemá tendenci k vlnění. Svoji dávku adrenalinu jsem u pro dnešek vyčerpal a zbytek cesty už pokračuji ve volnějším tempu. Zkouším režimy motoru jako RAIN, ROAD DYNAMIC a DYNAMIC PRO. Rozdíl mezi nimi je, ale nikterak zásadní. O poznání větší rozdíl mi přišel v nastavení povozku. Zde můžete volit mezi dvěma režimy a to ROAD a DYNAMIC. V režimu ROAD je cestování o poznání měkčí, mašina se po přejetí nerovností houpe jak loď a snaží se vám cestu co nejvíc zpříjemnit.
V režimu DYNAMIC citelně přituhne a je to vyloženě to správné nastavení, když ve vás trochu bouchnou saze. Na anatomickou sedačku jsem si nakonec zase tolik stěžovat nemohl. Zadek mě z ní nebolel ani po 400 kilometrech, ale při vyšším denním nájezdu by mi asi přece jen chyběla možnost poposednout si na jednu nebo druhou půlku zadku, tak jak to běžně dělávám. Tady jste víceméně odkázání jen na jednu pozici a pokud by jste chtěli hodně sportovat, na vysedávání vhodná taky moc není. Ulevit jsem si ale zkoušel chvilkovou jízdou ve stupačkách. Není to problém. Sice jste samozřejmě v mnohem větším předklonu než na enduru ale na tu chvíli je to v pohodě. Jediné co vás trochu limituje je krytka svodu výfuku, která překáží pravé patě. Jako další cestovní výbavu jsem si vyzkoušel i originální boční kufry. Jsou stylově lakovány v barvě motorky a velmi mile mě překvapily. Jsou krásně bytelné, jejich víko není jako žvýkačka a při zavírání vám stačí jedna ruka z jakékoliv strany. Nemusíte se bát, že zámky zaskočí jinam než mají. Jejich vyskakovací madla na odnesení jsou pak ještě další vychytávkou, která je perfektně praktická.
Celkově je BMW S 1000 XR neskutečná motorka. Kombinuje sportovce s cestovatelem. Ono tyhle dvě kategorie samozřejmě už z podstaty věci skloubit nikdy dost dobře nepůjdou. Takže XRo můžete brát ze dvou pohledů. Buď jako přizvedlý supersport s cestovní výbavou a nebo jako cesťáka odlišujícího se od ostatních tím, že má v sobě ukrytou techniku supersportu. Ať to budete brát jakkoliv, pravdou je to, že tahle motorka vám jako jedna z mála nabídne od obojího to nejlepší.
« Test Mercedes-Benz GLB 200 d 4MATIC: Luxus za cenu lidového auta Diesely v Evropě rekordně propadly: Nahrazují je hybridy »
