Test BMW R NineT Pure: Stoprocentní emoce
Ještě dnes si vzpomínám na svoje první setkání s modelem NineT v loňském roce. Vyvolal ve mně jeden z největších kontrastů ve smyslu očekávání a skutečného výsledku. Už minule jsem se mu omlouval za to, jak jsem nad ním ze začátku ohrnoval nos. Nakonec mi připravil jeden z nejsilnějších motocyklových zážitků sezóny. Letošní test proto začínal úplně jinak. Tak jak se v redakčním kalendáři blížil termín BMW R NineT Pure víc a víc, pozoroval jsem se jak přešlapuji nervozitou na místě čím dál častěji a začíná se dostavovat šimrání jako před prvním rande. Už jsem totiž věděl, co je tahle věc zač.
Model NineT je skutečným rájem pro individualisty. Konfigurátor je doslova nabitý doplňky a tak máte velmi malou šanci, že narazíte na totožné NineT, takové jak jste si ho sami vymazlili. Není tajemstvím, že si za to BMW nechá slušně zaplatit. Je to ale jejich know how a pokud se to ostatním nelíbí, můžou taky zákazníkovi nabídnout chameleonskou nabídku personifikace. Možná se budou divit, co jsou někteří ochotni utratit za to, jen aby se odlišili a originální doplňky výrobce jim prostě chybí.
Pojďme se ale podívat na to, v čem je letošní NineT o trochu jiné než to předchozí. Největším strašákem bylo plnění emisní normy Euro5. Říkal jsem si, jestli to svérázného roadstera trochu nepohřbí na jízdně, ale opak je pravdou.
Nejvíc se u boxeru vždycky těším na zmáčknutí startéru. Kdybych ho nechtěl úplně dodělat a nikdo by mě přitom neviděl že jsem se zbláznil, několik minut dokola bych pořád jen startoval a zase vypínal motor. Cuknutí do strany je na motorce totiž naprosto boží a vždycky to ve mně rozproudí všechny tekutiny v těle, že si musím dávat pozor abych se nepo… Je to něco co mi říká tak a teď to začne. Nemůžu se toho prostě nabažit.
Jak tak na NineT sedím, libuji si jak pěkně mi sedí do ruky a mezi nohy. Posed je příjemně nenahrbený a jen si všímám trochu tvrdšího sedla než bych chtěl. Už po prvních pár kilometrech cítím, že tu není oproti loňskému roku žádná velká změna. Alespoň prozatím při pomalé jízdě. Podvozek je pořád příjemně progresivní. Jízdou po hladkém povrchu se projevuje příjemnou tuhostí a na rozbité silnici nejde tvrdě. Přesto má dostatečnou dávku pohodlnosti a nemůžu si stěžovat. V podobném stylu motorek jsem jezdil na mnohem šílenějších pryčnách.
Přední vidle je pořád stejně dobrá a sebejistota jí rozhodně nechybí. Neměl jsem pocit, že by jsem v každém okamžiku nevěděl co přední kolo dělá. O trochu vyzrálejším chováním ale disponuje zadek. Minule jsem u NineT byl trochu nervózní z toho jak mi sem tam zadek poskočil na horší silnici. Bylo to samozřejmě i výsledkem přehnaného nájezdu do zatáčky, ale nedělalo mi to dobře. To je teď skoro pryč. Zadní odpružení už není tolik nervózní, nechová se už jako Janek a NineT posouvá zase o kus dál k vyzrálému chlapákovi. Mnohem líp zvládá disciplínu topení pod kotlem a troufnu si říct, že jsem si díky podvozku troufnul s letošním NineT o dost víc než s tím předchozím.
To že se topí pod opravdu velkým kotlem je každému jasné už při pohledu na do stran trčící válce, která samozřejmě široce roztahují hubu po pořádných polínkách. Je pravda že pro letošek přišel o jeden kW topného výkonu, ale dohání to tím, že vám ten výkon dá už v 7250 ot/min. což je o pětikilo dřív než před tím. Motor mi v letošním roce připadá jako politý živou vodou zejména v pásmu středních otáček. Mnohem ochotněji tady reaguje na elektronický plyn a dá se dávkovat s chirurgickou přesností. Skvělá je zejména gradace výkonu a pocit z něj je hodně umocňován vibracemi. Ty k NineT patří naprosto neodmyslitelně a dělají NineT tím co skutečně je. Naprosto syrovým puristou. Cítíte se na něm víc než na čemkoliv jiném. Vibrace prostupují celým vaším tělem, naprosto žádná ochrana proti větru. Tohle je správný návrat ke kořenům. Pocity jsou naprosto čisté, nikdo si vás tu nebude hýčkat. Tady máte motorku s tím nejnutnějším co potřebuje a jeďte.
Svého jména Pure dostává taky palubka. No palubka. Vlastně jeden budík s malým displejem. Je skvěle retro včetně číslic tachometru. Na displeji najdete jen pár nejnutnějších údajů jako je jízdní režim, počítadlo kilometrů nebo teplota vzduchu. Kontrolky ostatních systémů se rozsvítí až když by se některému něco nelíbí a tak za jízdy neruší nic co nemusí. Pravý návrat k počátkům zajistí i absence ukazatele zařazeného kvaltu, takže si za jízdy budete muset buď hezky počítat a nebo budete xkrát za den řadit z šestky pořád ještě nahoru. To ale není žádná ostuda. Motor je totiž tak tahavý, že vám přijde šestka jako čtyřka a kdyby měl baworák 10 kvaltů, pořád by to šlo skládat nahoru až donekonečna.
NineT ale není jen o tom poslat vás na silnici s brutálním motorem a dobrým podvozkem a nechat vás na holičkách. Ve svým útrobách samozřejmě skrývá i nejmodernější techniku. Nově má plynulejší výkonové křivky se strmějším nástupem mezi čtyřmi a šesti tisíci otáček. V režimu RAIN je citelně mírnější a hodnější a ve spolupráci s elektronickým plynem z něj v nízkých otáčkách strach nejde. I při zvolení ostřejší palivové mapy je jeho projev sice živější ale nikterak zběsilý. Navíc na vás dohlíží kontrola trakce a elektronická kontrola brždění motorem aby jste si nezablokovali zadní kolo při surovém podřazování. Systém ABS navíc spolupracuje se systémem DBC, který hlídá nechtěné přidání plynu současně z bržděním.
Brzdy jsou na NineT stále ty staré dobré známé. Nezměnilo se na nich nic a vlastně ani nebylo potřeba. Jsou doslova vzorem dávkovatelnosti. Dokážou zastavit mohutně rozparáděné NineT jedním prstem na pár metrech a s vědomím jejich skvělého nástupu jsem si často dovoloval víc než bylo zdrávo. Jsou ale i dostatečně nejedovaté na to, abych si s nimi dobře rozuměl i ve šnečím tempu kdesi v městské koloně.
NineT je rozhodně roadsterem jak má být. Komu se líbí retro styl, nehledá brutálního naháče se sportovně nahrbeným posedem ale originálního německého siláka s charakterem stříkajícím všude kolem má horkého favorita. NineT nenechá jedinou vaší buňku chladnou. Už po první jízdě na něj budete vzpomínat hodně dlouho, protože tak jak se ostatní motorky od sebe liší poměrně hodně, NineT je prostě úplně něco jiného. Nedá se to dost dobře popsat slovy. Jízda na něm by měla být skoro povinná pro všechny motorkáře, aby zjistili co jsou pravé motorkářské pocity a že vše ostatní je už jen ústupek něčemu jinému co nemá být jen Pure.
« Test Kia Sportage 1,6 CRDi SCR MVEH 4×4 DCT: Sázka na jistotu Test BMW iX3: Elektromobil levnější než naftová verze »
