TEST BMW M4 – Dvojí tvář
Legendární “mkové” coupé střední třídy už v názvu nenese písmeno 3 a dokonce už nemá ani atmosferický motor. Doba jde kupředu a žádá si jiné standardy tykající se především předepsaných norem. BMW už s příchodem nové generace řady 3 F30 ponechalo sudá čísla pro klasické modelové řady a ta lichá pro jejich lifestylové a méně praktické varianty. Řada čtyři je tak novodobou trojkou v kupé a M4 je méně praktickou variantou M3. Nic matoucího, nic zásadního, je to přeci jen jméno. Dle mě to dodalo autu honosnější přídavek a zajistilo trochu exkluzivnější image. Podstatné je, co se událo pod kapotou!
Tolik diskutovaný motor S55B30 vychází z již známého třílitrového šestiválce (N55), s nímž má totožný například objem nebo vrtání a zdvih. Řadovým šestiválec 3.0 TwinPower Turbo disponuje výkonem 431 koní (317 kW) a točivým momentem 550 N.m, jenž autu umožní zrychlit z 0 na 100 km/h za 4,1 sekundy a dále pokračovat k elektronicky limitovaným 250 nebo v případě M Driver´s Package 280 km/h. Důležitou součástí auta je mimo jiné i aktivní zadní M diferenciál, který zajišťuje tradiční pojetí “radosti z jízdy”. Na dosažení ještě vcelku přijatelné váhy 1497 kg má podíl celá řada dílů z karbonu a hliníku. Úprav nicméně bylo tolik (např. instalace druhého turbodmychadla), že jednotku můžeme považovat za samostatný „emkový“ výtvor. Takže zapomeňte na povídačky, že je to poladěná 435i, to opravdu není!
Nebudu zbytečně zdržovat použitou technikou, té je plný internet. Mě, stejně jako vás, zajímá především to, jak toto auto jezdí. Mám k tomu i několik čistě osobních důvodů – jednak jsem dlouho vlastnil atmosferickou E46 a druhak najezdil tisíce kilometrů za volantem poslední generace M3 E92. Když jsem s ní před pár lety stoupal v jednom nekonečném driftu na vrchol rumunského průsmyku Transfagarasan, nedokázal jsem si představit, že by někdy BMW mohlo postavit lepší M3. Pohodlně a za málo mě přenesla přes půl Evropy, aby se pak proměnila v totálního šílence. Vše ale bylo tak nějak bez významnějšího kompromisu. Bylo to jen dokonale odladěné auto se vším všudy. A teď je tady nová generace, která tvrdí, že je mnohem lepším kusem auta.
A rozhodně je složitějším kusem auta, to nelze vyvrátit. Také je mnohem pokrokovější a ještě více rychlejší. Pořád si navíc nechává typicky rozšířenou přikrčenou siluetu a decentně upravený kokpit. Jsou tu skořepinové sedáky, tradiční otáčkoměr s diodami zahřátého oleje a ještě typičtější výhled přes bouli na kapotě ven. To je vše, tak to vždy v tomto mku bylo. Zbytek je klasická “trojka” se vším všudy. Testovaný model je vybaven sedmistupňovým DCT, tedy dvouspojkovou převodovkou, která opět nabízí množství nastavení rychlosti a ostrosti řazení. To platí i pro zbytek auta – nastavit lze podvozek, odezvu plynu, tuhost řízení. Vše si můžete uložit pod tlačítko M, které vás později na okresce katapultuje do jiného světa. A také je tady třeba Active Sound Design, který vám hraje “koule rvoucí” zvuk motoru do repráků. Brrr.
Po nastartování je auto kultivované, nekoná se ani výraznější odplivnutí do výfuků, nic, žádné drama. Stačí zařadit D a plynule se rozjedete, bez vibrací a bzučení mechanizmů jako u předchozí generaci. Rozdíl je patrný už teď, nová M4 se ještě více přiblížila kategorii GT a rozhodně s ní bude radost jezdit po městě a na delších trasách. Což se mi potvrdilo při nutném průjezdu Prahou. Připadal jsem si absolutně obyčejně, jako v každé jiné řadě 4. Jen ty pohledy lidí byly jiné. Zklamání? Pro zapřísáhlého petrolheada a masochistu možná, pro moderního uživatele rozhodně bod navíc za zlepšení použitelnosti. Jenže sedím v M4, tak rychle z města!
Tlačítko M bez dalšího ptaní přepne auto do nejostřejšího režimu a já na první rovince posílám plyn k podlaze. Následuje brutální kopanec, sled několika sprostých slov, mírných kontra a dementního úsměvu na tváří. Na takovou katapultaci vás nepřipraví nic. Z obyčejného poklidného auta se rázem stane naprostý maniak, který se rozhodl zničit vše v okolí. Motor letí zběsile do otáček, ve středním pásmu ještě více zabere a nepoleví ani před omezovačem. Pak tam pádlem hodíte další kvalt, převodovka škubne, motor si zlověstně odplivne do výfuku a vše začíná znovu. M4 umí házet zadkem na rovné a suché cestě ještě na třetí převodový stupeň. Takže ano, BMW postavilo mnohem rychlejší vůz. V pružném zrychlení by předchozí generace dostala šílený výprask! Povedla se i odezva motoru, na podněty plynu reaguje okamžitě a s patřičnou razancí. To je u přeplňovaných motorů rozhodně nadprůměr.
Co se však BMW už tolik nepovedlo je zvukový projev. Nezní úplně spatně, dokonce je i dost hlasitý, ale chybí mu melodičnost šestiválce a gradace. Zní prostě uměle a osmiválci nebo atmosferickému šestiválci se neblíží ani trochu. Nevadí, taková je doba a na její poměry to není až tak zlé, i když třeba takový Jaguar F-Type s přeplňovaným šestiválcem zní na míle lépe. Také se úplně nepovedlo řízení, které je sice ostré, přesné, ale prosté jakékoli zpětné vazby. Ve výsledku tak působí až příliš gumově, uměle. Opět to má však druhou stranu a v dnešních poměrech patří k tomu nejlepšímu na trhu. Zejména ta přesnost a krátký převod. Nicméně na delikátnost předchozí generace to nemá.
V čem však M4 opět válcuje konkurenci a stále drží královské žezlo je jízda dveřmi, ehmmm napřed! To je takový ten okamžik, kdy se ve vás probudí třináctiletý kluk a vy nutně musíte všude jezdit bokem. To je nepsaná královská disciplína mkových modelů od nepaměti a nová generace v ní opět zcela diktuje pravidla. Na vině je perfektní aktivní diferenciál s proměnnou svorností, silný motor, dokonalý podvozek a přesné řízení. Díky tomu můžete auto posílat bokem na milimetry přesně ke krajnicím, držet úhel a délku dle libosti. Jo, v tomto je to pořád starý dobrý M wagen.
Zmínil jsem fantastický podvozek a záměrně to nechávám až na konec, protože je to rozhodně nejsilnější stránkou celku M4. Takto perfektně odladěné jízdní vlastnosti vám ve třídě a v podobné ceně nenabídne nikdo jiný. Auto umí být ukázkově pohodlné, tuhé a přitom se drží silnice jako o život. Je naprosto jisté, neodskakuje a zatáčí s maximální přesností a absolutní ochotou. Na brzdách nevykazuje nejmenší známky záludnosti a krásně čitelní je i pod plynem. Jen musíte samozřejmě vědět, co děláte. Při neopatrné manipulaci s plynovým pedálem totiž hrozí solidní průšvih.
Kde je teda problém? Vlastně nikde! V kontextu dnešní doby je M4 nadprůměrné řidičské auto, které stále kraluje svému druhu. Je to přesně takové sportovní auto, jaké dnešní zákazníci chtějí. Dokonalé. Problém nastane až při srovnání s poslední generací. Proti ní je až příliš civilizované, univerzální. Chybí ji hrubiánský projev, řev osmiválce, vibrace výbušného motoru… Jednoduše charakter!
Plusy
- dynamika motoru
- nastavení podvozku
- ovladatelnost a kontrola na limitu
- nevadnoucí brzdy
- základní cena
- spotřeba
- komfort
- převodovka
Minusy
- ceny příplatkové výbavy
- Nulová zpětná vazba
- Zvukový projev
Za zapůjčení vozu BMW M4 děkujeme společnosti Renocar, která má své showroomy v Brně- Slatině a Praze Čestlicích. Kromě vozů BMW můžete v obou Renocarech vyzkoušet i stylové vozy značky MINI, které vás přivítají ve svých designových salonech.
V brněnském areálu se navíc setkáte s prezentací motocyklů BMW Motorrad a jetými vozy se zárukou z kategorie BMW Premium Selection.
Více na www.renocar.cz
« VW Golf R30 Turbo Rothe Motorsport je k mání – Má 570 koní a jede 335 km/h Ferrari LaFerrari dostává na frak od elektrického Chorvata Rimac Concept_One »
