Test BMW M4 Competition Cabrio M xDrive
Modelová řada BMW M3/M4 se rozrostla o další variantu a tou je verze beze střechy, tedy Cabrio. Jako jediná se nabízí výhradně s pohonem všech kol a automatickou převodovkou. Těch změn je ale překvapivě mnohem více.
BMW M4 Cabrio přebírá kontroverzní design sedanu a coupé a mně to ani trochu nevadí. Internetoví bojovníci na mnichovských novinkách nenechali nit suchou, já ale patřím mezi úzkou skupinu lidí, která výraznou změnu designu vítá. Odvážný agresivní design mi k „eMkům“ seděl od první chvíle, navíc jsou tak snadno rozlišitelná od ostatních modelů a určitě si je tak nikdo nesplete s M sport pakety. Coupe za mě ale mělo úplně jiný problém než obří ledvinky. Tím byla poslední třetina auta. Narozdíl od sedanu (M3) nemá M4 (coupe) tak výrazně vytažené blatníky a jeho zadek působí díky velké mase plechů nad zadním kolem spíš obtloustle než vypracovaně. Absence typické Hofmeisterovy linky navíc způsobila jistou ztrátu identity při pohledu zboku. U Cabria všechny tyhle problémy zmizely, protože zmizela střecha. Nyní tak naplno vyniknou široké boky a svalnatá silueta. Všechno navíc korunuje nádherná modrá barva kombinovaná s šedobílým interiérem. Je to sice výstřední konfigurace, ale ostrému cabriu dává punc jedinečnosti – jak to u podobného auta rozhodně má být.
Interiér pak doznal změny dle aktuálních trendů řady 3 a 4. Je tady nově dvojice obrovských spojených obrazovek, které interiér dost omladily. Bohužel tím trochu utrpěla ergonomie, protože jsme se museli vzdát panelu ovládání klimatizace a nový iDrive je na můj vkus zbytečně komplikovaný. Ale u testu M4 se nechci zdržovat věcmi, které jsou shodné s jakýmkoliv jiným BMW 3/4, protože je tu řada věcí i jinak. Další změnou jsou taky červená tlačítka na volantu pro uložení dvou oblíbených jízdních režimů. A díky bohu za ně. BMW M4 totiž nabízí tak neuvěřitelně komplexní systém dynamického nastavení, že kdybyste to měli dělat za jízdy, asi budete muset zastavit. Jen kontrola trakce má deset úrovní. Je fantastické, jakou svobodu máte a auto si tak můžete ušít doslova na míru, ale dělat to pokaždé by byl bolehlav. Takhle si vytvoříte dva oblíbené profily a už na to prakticky není potřeba sahat (přednastavené „comfort“, „sport“ atd samozřejmě i nadále zůstávají).
Pár změn se dočkal i systém. Takovou hezkou maličkostí je miniatura BMW M1 (tedy první BMW M v historii) v menu dynamického nastavení. Pak tu máte například „BMW M Drift analyzer“, který dělá přesně to, jak se jmenuje – tedy analyzuje vaše drifty; nebo „M lap timer“ což je v podstatě telemetrie s uloženými profily okruhů.
Samozřejmostí je špičková úroveň zpracování a zvolených materiálů. V tomhle ohledu nemá BMW 4 ve své kategorii sobě rovného. Perfektní je taky posaz společně se základními sedadly. Ty tak skvěle drží tělo a zároveň poskytují vynikající komfort, že mi příplatek za karbonové skořepiny přijde zcela zbytečný. Na předních sedadlech jste hezky semknuti interiérem, že si i s otevřenou střechou připadáte naprosto bezpečně. Nicméně i pod zataženou je místa dost i pro dlouhány. To se bohužel nedá říct o zadních sedadlech. Na kolena je dost místa i pro mě s mými 190 centimetry. Pokud ale měříte nad 180, nad hlavou už to budete mít hodně na těsno. A jelikož se někam musí plátěná střecha složit, tak kufr poskytuje skutečně jen velice nouzové množství přepravní kapacity. S takovým autem ale asi na rodinnou dovolenou nepojedete.
Pod kapotou je stejně jako v případě uzavřených sourozenců přeplňovaný řadový šestiválec S58 o objemu tří litrů. Ten ze sebe doluje 375 kW a tučných 650 Nm. Čísla jsou to ohromující, ale také být musí, protože M4 Cabrio není zrovna muší váha. Nutnost dodatečných výztuh kompenzujících absenci střechy vyhnala hmotnost až na 1950 kilogramů, čemuž se ani nechce věřit. Současné BMW 4 je svými rozměry ale téměř shodné s BMW 6 generace E63 – auta prostě taky rostou. Tak jako tak zabere sprint na stovku něco kolem tří a půl sekundy a maximální rychlost je omezena na 250 kilometrů v hodině, nebo na 290 v případě M Driver’s Paketu. Ještě jeden zajímavý údaj si zde odložím. To je informace o pružném zrychlení. BMW M4 Competition je totiž schopné zrychlit na čtyřku z osmdesáti na sto dvacet za pouhých 2.5 sekundy!
Samotný motor je mistrovské dílo. Má uzavřený blok, kovanou klikovou hřídel a stěny válců jsou potaženy vrstvou oceli. Jde tak o jednotku, kterou budou milovat úpravci, protože její základ je neobyčejně robustní a sériových 510 koní se ani zdaleka nepřibližuje jejímu limitu. Dynamika je naprosto odzbrojující, stejně tak jako charakter motoru. Těžko věřit, jak velký kus cesty ušly přeplňované motory za tak krátkou dobu. Prodleva na povely plynu je sotva znatelná, výkon krásně graduje a motor je hladový po otáčkách. Při prvním setkáním s S58 jsem si tím nebyl jistý, ale nyní musím říct, že má taky příjemně řízný zvuk, který si ještě víc užijete se střechou dole. Cabrio (na rozdíl od coupe a sedanu) nelze objednat s manuální převodovkou. Jedinou volbou je tak osmistupňový hydroměnič, který vyvolal při představení jisté kontroverze. Na rozdíl od dvojspojky, kterou měla předchozí generace M3/M4, není nová převodovka tak ostrá a postrádá trochu dramatu – na funkci auta to ale negativní vliv nemá.
Při běžném denním ježdění je samotově jemná, zatímco v ostrém tempu se rychlostí dvojspojkám vyrovná. Změna rychlosti ale není tak drastická a nestane se, že vám přeřazení v nesprávný okamžik rozhodí balanc auta příliš agresivním sesláním výkonu na pneumatiky. Spárování motoru s osmikvaltem od ZF je navíc naprosto dokonalé. Tahle dvojka si tak rozumí, že umí zkrotit apetit pětiset deseti koní až k nějakým deseti litrům. Pokud ale budete BMW M4 Cabrio využívat, jak bylo zamýšleno, počítejte s průměrem spíš mezi 15-17 litry.
Když jsem od auta převzal klíče a čekalo mě proplétání se městem, zrovna jsem nejásal. Ostré sportovní auto a poskakování ve městě nepatří mezi aktivity, kterými bych si rád krátil čas. Taková auta bývají hlučná, nekomfortní a díky přebytku výkonu taky nervózní. M4 ale funkci denního auta zvládala až překvapivě snadno. Se zavřenou klapkou ve výfuku dovnitř doléhalo jen vzdálené vrčení, řízení je příjemně lehké a podvozek až nečekaně poddajný – dokonce mi přišel nastavený více do komfortu než u ostatních variant. Sportovní tuhost samozřejmě nezmizela, ale jinak kola v zavěšení dýchala dostatečně svobodně na to, aby kabinu izolovala od veškerých tupých ran a drncání.
Takhle příjemné BMW M3/M4 při každodenním používání zatím ještě nikdy nebylo a vlastně bych si ho uměl představit jako jediné auto. Asi největším překvapením pro mě ale bylo odhlučnění auta ve vysokých rychlostech. Se střechou nahoře je úroveň hluku uvnitř téměř srovnatelná s coupe. I s plátěnou střechou. To je opravdu obdivuhodné. Když jde střecha dolů, hluk samo sebou roste, ale až do nějaké stovky dovnitř prakticky vůbec nefouká. Ze sedaček vám navíc fouká na krk horký vzduch, takže i v teplotách kolem nuly jsem jezdil se střechou dole a nijak netrpěl. Dokonce i při dálničním limitu je kabina slušně odstíněna a moc sem nefouká. Jen už je vám zima. Když si vzpomenu na svoji Mazdu MX5 NA, u které mám pocit, že mě v sedmdesáti vytáhne vítr z auta, je to pokrok… Nicméně zpět k věci. Opravdu mě dostalo, jak dospělé GT se v BMW M4 Cabrio ukrývá a jako polykač kilometrů s občasným výletem na okruh nebo horský průsmyk bude skvělá.
Teď ale na naše okresky. Na nich se střídá povrch podobně rychle jako nařízení vlády kolem coronaviru a to ne vždy rychlým autům voní. Jak jsem ale nastínil v úvodu, podvozek cabria je naladěný až překvapivě civilně a na našich okreskách si auto vrní blahem. Kola jako by hladila povrch silnice a perfektně se uměla přizpůsobit jeho textuře. M4 je tak stoprocentně jistá i na vytlučené cestě a ani v zatáčkách nemá tendence svážet se po nerovnostech. Jízda je tak bezpečná a především ďábelsky rychlá. Rychlost, jakou dokáže BMW M4 cabrio v reálném světě je vážně děsivá. Číslovky na rychloměru přiskakují po desítkách a stačí na zlomek sekundy zapomenout nohu na podlaze a všechny dopravní omezení celé Evropy máte v zádech. Skoro se mi chce říct, že M4 je až zbytečně rychlá – vždyť nesedíme v mocné M5. Mnohem důležitější je ale způsob, jakým se M4 k oné rychlosti dostane. V některých autech se rychlost prostě stane. Odříznou vás tak od dění okolo, že ani nemáte pocit, že řídíte. To není případ BMW M4 Cabrio.
To drama, které neustále dělá si vás získá. Rychlost doslova fyzicky vnímáte a auto vás vtáhne do děje. Drobné vibrace, lehké pohyby karoserie, přenosy nerovností do řízení, prskání při ubrání plynu – to vše patří do repertoáru BMW M4. Naprosto perfektní je již tradičně taky vyvážení. Auto působí jako by se otáčelo kolem svého středu a naprosto dokonale poslouchá každý příkaz. Je pravda, že tuhost karoserie není tak žulová jako v případě uzavřené verze, rozdíl je ale minimální. Ukázkově přesná je přední náprava. Místy jsem si připadal, jak kdyby byla přední kola ze suchého zipu a já jel po koberci. Díky tomu se dá „eM-čtyřka“ skvěle řídit plynem.
Auto je taky skvěle ovladatelné. Za jízdy jak kdyby shodilo minimálně 200 kilo a mění směr s takovou vervou, že vás za chvíli bude bolet za krkem. Taky je neuvěřitelně přesné a mezi vaším impulzem do řízení a přenesením na silnici není snad žádná prodleva. Samotné řízení je velice rychlé a přesné, jen v něm chybí cit. Naštěstí vám umí auto podat spoustu informací skrze sedačku a nemusíte se tak bát, že se o nějakém průšvihu pod zadními koly dozvíte pozdě. Všechno navíc probíhá naprosto přirozeně a vy tak rychle získáte sebevědomí. Je ale potřeba mít neustále na mysli, že i když je současná generace BMW M3/4 civilnější než kdy dřív, stále jde o auto, které klade na řidiče vysoké nároky. Už tak nějak počítá s tím, že víte, co děláte a nesnaží se vám za každou cenu podávat pomocnou ruku.
Když to přeženete, musí být vaše reakce okamžitá a přesná. O to intenzivnější ale celý zážitek je. Musíte být neustále ve střehu, musíte řídit a krotit tu bestii pod kapotou, vnímat auto, vydat ze sebe to nejlepší a rychlá jízda je tak výsledkem vašich schopností, ne elektronických skřítků. Takové auto vás bude bavit mnohem déle, protože jeho plné zvládnutí vyžaduje poměrně dlouhou dobu. Nejdůležitější ale je, že si BMW M4 dokázalo i v současné generaci a s utržením střechy zachovat tu správnou řidičskou intenzivnost, která vás na chvíli přenese do jiného světa. Trochu zvláštní se mi zdá jen povinná přítomnost pohonu všech kol.
Cabrio s plátěnou střechou asi v zimě moc kilometrů nenajezdí a ve špatném počasí budete váhat. Reálnou výhodu tak moc nevidím. Nový xDrive se sice naladěný perfektně a ve všech režimech působí spíš jako zadokolka – dokonce se do čisté zadokolky dá přepnout – ale mohlo se ušetřit pár kil. Obecně mi povinná přítomnost čtyřkolky spíš potvrzuje domněnku, že Cabrio má v řadách M3/M4 zastupovat jakousi GT alternativu. I díky kompromisněji laděnému podvozku nepůsobí tak ostře a nesmlouvavě a ve finále to bude nejspíš ideální volba pro ty, co chtějí ostré BMW, ale čas raději tráví na okreskách a výletech než na track days.
BMW M4 Competiton Cabrio jako by zas o něco víc uzavíralo kruh a představovalo civilnější alternativu k sedanu a coupé. Není tak ostré, zato má ale větší zásobu stylu a stále umí skvěle bavit řidiče. Vžene vám adrenalin do žil. Stále má pod kapotou dynamit, který budete milovat a stále umí rozbíjet mouchy o boční okno. Nebude vás do toho ale tolik nutit a klidně v ní můžete zvolnit a užít si přírodu okolo. Ceny startují na 2.6 milionech, což rozhodně není málo, ale to auto má opravdu hodně co nabídnout.
Plusy
– Design
– Analogový charakter
– Mocný motor
– Jízdní vlastnosti
– Použitelnost na každý den
Mínusy
– Cena
– Povinná 4kolka
« Test Aprilia Tuareg 660: Na bahno nezapomněla České dálnice se staví nejpomaleji v EU: Stavba D35 přesáhla 50 let a stále není hotová »
