Test BMW M3 Touring: Chalupářský supersport
Být poctivý petrolhead není vůbec snadné. Vy totiž potřebujete jedno auto pro rodinu, jedno se čtyřkolkou na zimu a samozřejmě taky jedno na to, abyste se mohli někde pořádně vyblbnout. Pokaždé, když se pokusíte tyhle auta spojit do jednoho, budete muset podstoupit nějaký kompromis. BMW za nás ale tenhle věčný problém možná konečně vyřešilo.
Ono by se mohlo zdát, že patent na rychlé kombíky má Audi. Taky tenhle segment víceméně založili, když na začátku devadesátých let zkřížili Porsche 911 Turbo a Audi 80, čímž vzniklo šílené Audi RS2, které dokázalo na 50 akcelerovat rychleji než některé tehdejší monoposty Formule 1 a na stovce bylo asi za 4.5 sekundy. Od té doby nás Audi pravidelně zásobuje jedním rychlým kombíkem za druhým. Ono ale ani BMW nezahálelo. Jejich prvním pokusem prorazit mezi splašené služebáky bylo BMW M5 Touring generace E34. Bohužel nešlo zrovna o hit a prodalo se jich jen pár stovek kusů (toho dnes notně využívají sběratelé).
O pár let později, konkrétně v roce 2000, ukázali mnichovští koncept BMW M3 Touring v generaci E46. A ve skutečnosti nešlo vůbec o koncept. Bylo to kompletně hotové auto, které už jen čekalo na zelenou z vedení. Tu ale bohužel nedostalo. Dle automobilky neodpovídal kombík fylozofii divize M a celý projekt tak byl ukončen. Ani tady ale dynastie rychlých kombi od BMW nekončí. Doposud posledním pokus byl ze všech nejbláznivější. Tím bylo BMW M5 Touring generace E61. Tenhle nenápadný rodinný ideál ukrýval pod kapotou atmosférický desetiválec vycházející z Formule 1, dosahoval výkonu přes 500 koní, točil téměř 9.000 otáček a pod plným plynem zněl, jak kdyby ohlašoval apokalypsu. Prodejně to byl ale neprostý propadák. Tady si BMW řeklo „dost“ a o další kombi už se nepokusilo.
Jenže doba se rychle změnila a divize M dnes už rozhodně nestaví jen čistě sportovní auta. Jejich nabídka přetéká SUV a další „praktické“ auto už jim nijak image nepoškodí. A když se k tomu ještě blíží soumrak spalovacích motorů řekli si „j***m na to“ a postavili něco pořádného. A vypadá to, že všechny zkušenosti nasbírané v uplynulých letech konečně promění ve sladké plody.
Pod kapotu kombíku se vždy dostává nejvýkonnější verze motoru S58 s označením Competition. Tahle přeplňovaná řadová třílitrová šestka má 510 koní a 650 Nm. Díky uzavřenému bloku motoru a kovaným vnitřnostem je to taky neobyčejně robustní motor, který si díky jeho „neprůstřelnosti“ zamilovali úpravci po celém světě. Až tedy nastane chvíle, kdy vám bude M3 Touring připadat slabá, jistě nebude problém najít šikovného chlapíka s notebookem, který vám pár koníků navíc najde. Možná na to ale ani nedojde, protože je takovým veřejným tajemstvím, že tenhle motor má ve skutečnosti víc koní, než BMW udává – o hodně víc.
A jakmile mu představíte rovinku a pošlete plynový pedál na seznamovačku s koberečkem, pochopíte. Papír říká, že sprint na stovku zabere 3.6 sekundy, dvojnásobek je tam asi za 12. V reálu je ale zrychlení tak drtivé, že se v prvních sekundách máte co nadechnout. Auto jakoby se vás snažilo propasírovat skrze skořepinové sedačky. Je docela jedno v jaké rychlosti se pohybujete. Záplava kroutícího momentu vás kdykoliv vyšle vstříc horizontu takovým stylem, že se vám zatmí před očima. Je bizarní, jak šílenou dynamiku to auto má, když vezmu v potaz, že je to „jen eM-trojka“. Tenhle motor je prostě klenot. Jeho charakter možná není tak nekompromisně ostrý jako v době atmosférických M3, ale pořád vám dokáže pořádně zrychlit tep. Jeho nejsilnější stránkou je silný střed, kdy je na vás chvíli po překročení volnoběhu schopný vyplivnout 100% kroutícího momentu a de facto vás tak nic moc nenutí opouštět střední pásmo.
Když si ale počkáte a necháte ručičku otáčkoměru vykvést celým otáčkovým spektrem, objevíte v poslední třetině ještě jednu polohu, kde působí nejostřeji a odmění vás příjemnou špičkou. Spojený je – jak je dnes již klasika – s osmistupňovým automatem, za který to BMW už nějakou dobu schytává, protože mu chybí ostrost a teatrálnost dvojspojky, ale v případě kombi mi to vůbec nevadí. Mám tendence ho brát jako takovou tu „rodinnější“ verzi a sametové chování při denním ježdění je rozhodně plus. Když pak nastavíte převodovku na nejvyšší rychlost, jsou změny rychlé dostatečně.
Pokud se budeme o M3 Touring bavit jako o tom „daily“ BMW M, bude vás jistě zajímat spotřeba. A tady je milé překvapení. Při klidném tempu není problém jezdit těsně nad 10. Pokud je pro vás ale spotřeba alfou a omegou, sáhněte raději po 340i, protože M3 dokáže při ostrém tempu vysát nádrž klidně za 270 kilometrů.
M3 Touring podědila výrazný čumák z M3/M4 a lidi opět šílí. Mnozí se modlili, aby byl alespoň kombík ušetřen agresivní – a kontroverzní – přídě, ale BMW teď prostě rádo šokuje. Ale víte co. Tak nějak kolem sebe pozoruji, že si lidé na ty dvě gigantické nozdry zvykají a dokonce stále častěji slýchám názor „že ty nový eM-trojky jsou fakt jakože dobrý“. Já osobně patřím mezi těch pár lidí, kterým se desing aktuální BMW M3 líbil už od začátku. Ta jeho agrese a jistá dávka arogance se mi zaryly pod kůži již při představení. Ale až s představením verze Touring mám pocit, že to do sebe všechno perfektně zapadá. Jak kdyby designéři od prvopočátku počítali s tím, že přijde první kombíková M3 a celý design jí podřídili. Vypadá tak vztekle a nekompromisně. Tohle je skutečně jediné kombi, které svojí přítomností přitahuje tolik pozornosti jako horkokrevné supersporty.
A to jsem ještě ani nezačal s tou nejlepší částí. Zadkem. Tady je to auto vyloženě sprosté a vulgární. Čtyři brutální koncovky, zadní blatníky vytažené tak, že by se na ně dala odložit sklenice s pivem a kola zapuštěná do podběhů tak, že mezi mezery sotva strčíte prst. Ďáblovo kombi s dechberoucím designem. Z jistých úhlů mi zadní část dokonce připomíná legendární klaunskou botu – Z3 M coupé.
On ostatně ani karbonový paket ostudu nedělá. Testované auto je defacto pojízdným katalogem M-performance dílů a pokud byste chtěli svůj Touring nazdobit podobně, připravte si asi 600.000 navíc.
Uvnitř je to v základu vlastně pořád trojka. Těšit se tak můžete na pravděpodobně nejkvalitnější interiér ve své třídě a taky omlazenou palubní desku. U té je největší změnou sjednocený „plovoucí“ displej, který interiér dost omladil. Bohužel tím trochu utrpěla ergonomie, protože jsme se museli vzdát panelu ovládání klimatizace a nový iDrive je na můj vkus zbytečně komplikovaný. Ale u testu M3 se nechci zdržovat věcmi, které jsou shodné s jakýmkoliv jiným BMW 3, protože je tu řada věcí i jinak. Nejvíc do očí bijí karbonové skořepiny. Ty patří k těm nejlepším sedačkám na celém trhu. Na místě vás drží jak ve svěráku, rozhodně ale nejsou nepohodlné při dlouhém cestování. Taky se díky nim dá sedět o kus níž a oproti „klasice“ mají méně polstrování, takže se vám snáz čtou signály od podvozku. Taky je tu jejich „WOW faktor“, který je téměř neměřitelný. Celý interiér zkrátka posouvají na jiný level. Osobně si ale nejsem jistý, jestli bych si je zvolil. Nastupování a vystupování je totiž docela porod a pokud budu brát kombi jako „tu daily“ M3, asi bych se spokojil i s obyčejnými sedadly.
Další změnou jsou taky červená tlačítka na volantu pro uložení dvou oblíbených jízdních režimů. A díky bohu za ně. BMW M3 totiž nabízí tak neuvěřitelně komplexní systém dynamického nastavení, že kdybyste to měli dělat za jízdy, asi budete muset zastavit. Jen kontrola trakce má deset úrovní. Je fantastické, jakou svobodu máte a auto si tak můžete ušít doslova na míru, ale dělat to pokaždé by byl bolehlav. Takhle si vytvoříte dva oblíbené profily a už na to prakticky není potřeba sahat (přednastavené „comfort“, „sport“ atd samozřejmě i nadále zůstávají).
Pár změn se dočkal i systém. Takovou hezkou maličkostí je miniatura BMW M1 (tedy první BMW M v historii) v menu dynamického nastavení. Pak tu máte například „BMW M Drift analyzer“, který dělá přesně to, jak se jmenuje – tedy analyzuje vaše drifty; nebo „M lap timer“ což je v podstatě telemetrie, s uloženými profily okruhů.
Pro praktické duše je dobrou zprávou, že nijak neutrpěla praktičnost. Do druhé řady se vejdou i dvoumetroví dlouháni a kufr má v základu asi tolik litrů, jako motor koní. Po sklopení sedaček získáte ještě krychlový metr navíc. Já v tom bez problému převezl set zahradního nábytku a šest židlí.
Jeho praktickou stránkou se ale nenechte ukolébat, protože M3 Touring je stále auto ostré jako žiletka a rozhodně se s vámi nebude mazlit. Stejně jako sedan nebo coupé totiž vyžaduje vyzrálého řidiče, který ví, co dělá. Potřebuje přesnou ruku a jisté vedení, jinak se nebojí kousat. Ono je u něj poměrně snadné získat pocit, že je to vlastně hodné auto, které vás povede za ručičku. Za to vděčí především fenomenálně jistému předku, který patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy zažil. Ten diktuje směr s takovou jistotou, že ho za chvíli začnete podezřívat z toho, že vám čte myšlenky. Dalším prvkem, který vám dodá sebedůvěru, je pohon všech kol M xDrive, který je v základním nastavení překvapivě konzervativní, odpustí vám řadu chyb a dokáže vás vytáhnout z nejednoho maléru. Po přepnutí do režimu Sport ale začne výrazně upřednostňovat zadní nápravu a přední kola využívá spíš jako takové berličky, které vás udržují ve směru.
A co teprve, když se rozhodnete přepnout eM-trojku do čisté zadokolky. Tady už to začíná být hra pro velký kluky. Tužší naladění zadní nápravy a pár dílčích změn dělají z Touringu auto, které potřebuje rychlé ruce. Potentní motor s ním totiž nemá žádnou práci a stačí být trochu neopatrný na plynu – klidně jen kolem 3.000 otáček za minutu – a M3 umí vyslat dveře napřed takovou rychlostí, že nestihne přepočítat ani všechny svaté, kteří se vám v tu chvíli zjeví. Reakce musí být přesná a okamžitá, navíc se ještě připravte na to, že auto i v této situaci neuvěřitelně odjíždí dopředu. Tohle kombi, když chce, umí být opravdu děsivé. Na druhou stranu vás neomrzí rychle.
Má co nabídnout i nejzkušenějším řidičům, protože svoji surovostí je to nefalšované sportovní auto. Ti méně zkušení se ale s ním ale můžou seznamovat postupně. Po krocích dávat větší svobodu kontrole trakce, nastavení pohonu všech kol přesouvat směrem k zadokolce tak, jak se bude vyvíjet jejich skill. Seznamovat se s různými osobnostmi, které se v tomhle šíleném kombi ukrývají a rozvíjet se s ním. Díky nekonečným možnostem nastavení se taky dokáže vypořádat s různými podmínkami od počasí přes povrch.
Stále to ale celé působí přirozeně a živočišně. M3 Touring přes řadu digitálních vychytávek nepůsobí jako videohra a co je u eMkového BMW nejdůležitější, je třeskutě zábavné. Umí si lebedit v přesné stopě i být za totálního chuligána. Záleží na chuti a dovednostech majitele. V každém okamžiku fascinuje přesností a ochotou. Řízení reaguje ihned, od podvozku se vám dostává množství informací a u každé jízdy budete přemýšlet, kudy si ji protáhnout, aby jste si mohli užít pár zatáček navíc. Je to auto, které vám rozproudí krev už když vezmete klíčky do rukou a nebudete ho moci vyhnat z hlavy ještě dlouho po tom, co je odložíte. Bude se vám dostávat stále hlouběji pod kůži a klidně si kvůli němu přivstanete, abyste stihli prázdné silnice. Je to jasná ukázka toho, že BMW rozhodně ještě umí stavět auta „jako dřív“. Už jen zbývá odpovědět poslední otázku…
Je to tedy ten vysněný univerzál? Dokáže fungovat i na každý den? Ano i ne. Otázka je, co očekáváte. Pokud vám jde hlavně o praktické sportovní auto, překvapí vás, jak snesitelné je při každodenních nudných činnostech. Pokud ale hledáte hlavně výkonné rodinné auto, běžná 340i pro vás stále bude asi lepší volba. BMW M3 Touring se umí trochu ohnout, a jen tak obyčejně sloužit. Stále je z něj ale cítit síra a jistý neklid. Podvozek je tuhý, kabina je o poznání hlučnější než u běžných provedení a byť s ním rodinný výlet absolvujete vlastně v klidu (i se snesitelnou spotřebou), neustále vás bude trochu pošťuchovat a navádět k nepleše.
BMW M3 Touring na sebe nechalo čekat, ale vyplatilo se. Je to auto, jaké tu ještě nebylo. Pro cílovou skupinu bude dostatečně civilní, nepřineslo ale žádné kompromisy pro svoji krvelačnou část. Vlastně bych klidně řekl, že je to ideální řešení pro ty, pro které 911 GT3 Touring není dost „Touring“. Žádné kombi v historii ještě nikdy nebylo tak blízko čistokrevnému sporťáku.
Plusy
– Dravý charakter
– Ovladatelnost
– Design
– Jízdní vlastnosti
– Pořád praktické auto
Mínusy
– Horší ergonomie
« Nový Kamiq a Scala jsou tady: Manuál i klasické motory zůstávají Masarykův okruh v Brně má nového majitele: Co bude dál? »
