Test BMW M2 na okruhu: Přesně akorát
Historie sportovní divize BMW je protkána legendárními vozy. Snad žádná jiná divize nedokázala tak hojně zásobovat fandy sportovních aut stoji na zábavu. V posledních letech se ale všechna auta komplikují, rostou, stávají se stále komplexnějšími a Mka samozřejmě nejsou výjimkou. U BMW si ale řekli, že je čas vrátit se ke kořenům a rozhodli se postavit menší a jednodušší auto, které v sobě bude mít duší BMW M. Neobešlo se to bez pár kompromisů, ale výsledek si ihned získal celý svět. BMW M2.
M2 to z kraje neměla úplně snadné. BMW chtělo postavit plnotučné Mko, ale takové, které se vrátí ke kořenům. Takže bude menší, sportovnější, a především výrazně dostupnější. Což s sebou přineslo jisté kompromisy. Pro pravověrné Mkaře bylo doslova kacířství nevybavit poctivé BMW M speciálním motorem s označením „S“, který se stal pro nejostřejší baworáky tak typickým. Kvůli nižší ceně taky nemá auto střechu z carbonu, a vlastně ani zrcátka nemají tradiční tvar se dvěma nožičkami (všechny tyto drobnosti napravila pozdější verze Competition). Jenže na všechno bylo zapomenuto v podstatě ve chvíli, kdy dostali první novináři šanci auto ozkoušet. Jednodušší přístup a jisté kompromisy totiž pomohly stvořit auto, které bylo daleko upřímnější a bližší filozofii starších aut. Najednou tu opět byl Mkový baworák, který byl tak akorát velký, tak akorát těžký, tak akorát silný, a především – opravdu dostupný. Vždyť základní cena 1,5 milionu odpovídala průměrně vybavenému Passatu.
Skvělou volbou se ukázalo postavit auto na základu BMW 2 coupé, které je už v sérii úžasným autem, a pro mě osobně duchovním nástupcem mé nejoblíbenější řady – E46. Jenže relativně střídmou dvojku zavřeli na rok do fitka a krmili ji jen syrovým masem, aby z ní vznikla tahle nabroušená mrcha. Výrazný bodykit. Kvůli mnohem širšímu rozchodu se musela vytáhnout karoserie – o 6 cm na každé straně, a výsledkem je tenhle naštvaný knedlík. Designově je M2 prostě perfektní. Na první pohled jde o rváče, ale nesnaží se zbytečně řvát „Podívej se na mě!“, skvělá směs agrese a sebevědomí. Karoserie byla samozřejmě výrazně zesílena a vyztužena, auto dostalo sportovní podvozek, pořádné brzdy (381 mm čtyřpístkové vepředu/362 mm dvoupístkové vzadu) a dozadu se nastěhoval M sportovní samosvor. Na výběr pouze pohon zadních kol, manuální ruční brzda a možnost manuálu – tohle je sportovní auto podle toho nejlepšího receptu.
Největší obavy panovaly z volby motoru. Protože M2, jakž to „levný“ Mko, nemělo dostat speciální prototypový motor, který se běžně dělá speciálně pro M auta. Namísto toho dostalo jen upravený N55B30, který se běžně objevoval v autech označených 35i. Takže jde o řadový třílitrový šestiválec s jedním turbem. Ale motor byl náležitě upraven, a dostal ze sebe až 500 Nm dostupných už od 1450 otáček do 5660, a 272 kW (370 koní) vrcholících v 6500 otáčkách, což je na přeplňovaný motor hodně, a už z hodnot je vidět, že motor má točivý charakter. Zajímavostí je, že v době vzniku M2 BMW už používalo novější motor B58, ale zde zvolili starší verzi N55. Je to především kvůli tomu, že B58 je sice pokročilejší, ale je až moc civilizovaný. N55 má ostřejší projev a M2 tak dal výraznější charakter.
Interiér M2 je ještě starší generace, a například kvalita nedosahuje úrovně nových „Géček“, byť je pořád skvělá – ale to vás bude zajímat jen těžko. M2 byla od začátku šita na míru řidičům. Skvělý posaz a volant, sportovní sedadla. Tady se hned cítíte jako doma, nic vám nechybí, nic vás neruší, a můžete se soustředit jen na jízdu. Osobně tenhle interiér nepovažuji za nejkrásnější, ale funkčně je naprosto bez výtky. Překvapivě taky nabízí dost místa i praktičnost – kufr pojme 390 litrů, a na zadní sedačky se vejde i středně vzrostlý dospělý.
Osobně nemám s okruhovým ježděním tolik zkušeností, a BMW M2 mi přijde jako naprostý ideál pro seznámení se sportovním autem. Má správnou koncepci, správnou velikost, správnou hmotnost, a výkonu tak akorát. Délkou pod 4,5 metru a váhou pod 1,5 tuny jde o téměř shodné hodnoty jako legendární M3 E46, kterou mnozí považují za nejlépe vyvážené sportovní auto. Tady máte samozřejmě k dispozici mnohem víc výkonu, a nemusíte kvůli tomu vytáčet božský motor S54B32 do bezvědomí, protože N55 pod kapotou M2 se umí dát mnohem levněji. Snadná dostupnost výkonu a fakt, že ho vlastně není až tolik, je ideální kombinace. Teď mě nechytejte za slovo, 370 koní je furt kupa, ale taková ta správná.
Hodně lidí bez zkušeností totiž přemýšlí stylem „čím víc, tím víc“, a ideálně by bez zkušeností nejradši sedli do Z06 Corvetty, která má na zadních kolech 640 koní a skoro 1000 Nm, a při prvním kontaktu s plynem štípou strachy zadkem díry do sedačky. Tady je lepší vzít auto, která je silné, rychlé, umí klepnout přes prsty, ale zároveň nečeká na šanci vám ublížit. A přesně taková je M2. Výkon motoru budí respekt, ale ne hrůzu. Postupným oťukáváním se učíte poznávat limity jeden druhého, a můžete na auto začít skutečně tlačit, nejen čekat na rovinku, kde masérsky potopíte pedál do podlahy, a v každé zatáčce budete volat mámu. M2 našla ten správný kompromis, kdy můžete naplno využívat potenciál motoru, ale nemusíte kvůli tomu nutně riskovat život. Její jednodušší konstrukce je taky plus. Auto totiž není tak přetechnizované, nenabízí 270 režimů nastavení, a mezi vámi a silnicí toho tak není tolik.
Je daleko snazší se naučit mluvit jeho řečí, a pochopit, co po vás chce. Oproti svým velkým sourozencům je taky celkově měkčí. Není tedy tak nepřístupná, a nevyžaduje vyloženě zkušeného řidiče. Namísto toho na vás mluví, učí vás, dává vám vědět kam se přesouvá hmotnost. Je to dokonalá učitelka, která zároveň dokonale baví. Jestli přemýšlíte o autě, které nebude youngtimer, ale chce co „nejvíc“ BMW, M2 je ta nejlepší cesta.
Při rychlé jízdě je motor to první, co si zamilujete. Sametový chod řadového šestiválce je prostě návykový. Navíc krásně buduje výkon už od volnoběhu, ale to nejlepší si schová až na samý vrchol. Žádná přeplňovaná nuda, ale nádherně gradující mechanika. Řízení je velice přesné, a tak akorát rychlé. Inženýři dostali za úkol přiblížit se pocitově starším těžším hydraulickým řízením, a musím říct, že se jim to celkem povedlo. Volant v BMW M2 není ani z daleka tak upovídaný, jako tomu bylo u starších aut, ale působí v rukou naprosto přirozeně a vyváženě. Auto ho poslouchá s takovou ochotou, že si za chvíli začnete zatraceně věřit, a budete předek potápět do zatáčky s pořádnou vervou. Na předku je navíc tolik jistoty, že si můžete dovolit opravdu hodně agresivní zacházení, a pořád na něj bude spoleh. Analogový charakter podtrhuje přítomnost klasickému manuálu.
Ten má baworácky trochu delší dráhy, a spojka je zbytečně měkká, ale spárování s motorem je na jedničku. Ani za nic bych neměnil za automat. Díky manuálu se cítíte mnohem víc napojeni na auto. Rychlá jízda je odměnou za vaše schopnosti – prostě musíte řídit, a o tom by takové auto mělo být. Převodovka má taky možnost zapnout automatické meziplyny (oběma směry), takže se nemusíte bát, že zablokujete kola zbrklým podřazováním, když nemáte dostatek zkušeností. V autě cítit baowrácky tradičně skvělé vyvážení. Hmotnost je rozložena 50:50. Vy si tak nepřipadáte, že vás táhne předek, nebo tlačí zadek, ale máte pocit, že se celé auto otáčí kolem svého středu. Můžete tak dokonale zvolit styl jízdy. Buď pojedete naprosto čistou stopu, nebo jako chuligán. Díky perfektnímu vyvážení a skvěle sladěnému celku po chvíli s autem naprosto sžijete, a budete si každý metr jízdy užívat.
BMW M2 rozhodně patří do síně slávy. Je to čistokrevné BMW a skvělé Mko. Troufnu si říct, že z celé řady BMW poskytne nejintenzivnější zážitek. Jeho měkčí ladění a ne tak vysoký výkon mu dokonale hrají do karet, protože působí jako úžasně vyladěný celek. Navíc je díky rozměrům a váze úžasně hravé a agilní. A o tom má být Mkový baworák. Nemusí to být převýkonovaná bestie. Musí to být auto, kde je každý díl v naprosté symbióze s celkem. Děkuji legendyuvas.cz za svěřenou důvěru a možnost provětrat jejich auto na Mosteckém autodromu.
Plusy
– Analogový charakter
– Hravé a agilní
– Dostupná cena
– Jízdní vlastnosti
Minusy
– Existuje verze Competition
« Test Citroën C4 1.5 BlueHDi EAT8: Extravagance a pohodlí Test ojetiny BMW 4: Stylové coupé se může prodražit »
