Test BMW M2 Competition. Že už BMW není co dříve? Ale kdepak!
Známe to všichni. Stačí zavítat do jakékoli náhodné diskuze pod současným vozidlem mnichovské značky a dočtete se jediné – BMW už není co dříve, zlaté moje E46. Ponechám stranou, že to říkají lidé především proto, že si nové auto nemůžou dovolit a rovnou přejdu k tomu, jak velký nesmysl to je. Nová auta jsou jiná, ve všech ohledech dotaženější a schopnější. Z některých se možná vytratilo řidičské nadšení nebo jistá syrovost, ale to rozhodně není případ testovaného auta – M2 Competition.
Kompaktní mko slaví obrovský úspěch, vlastně je to úplně nejprodávanější zástupce divize M. Není divu, M2 přišla na trh s ideálním receptem – malé rozměry, karoserie coupé, krátký rozvor a velmi živé jízdní vlastnosti. Hlad po takovém autě byl velký, protože současná M4 je už moc velká a zákeřná. Pokud použiji logiku skalních příznivců značky, je to znovuzrozená M3 E46. Jen lepší a rychlejší. Přitom M2 byla vždy spíše takové poloviční “mko” – chyběl jí totiž plnohodnotný motor od této divize. Detailisti nezapomenou zmínit také absenci tradičních zpětných zrcátek v designu této legendární divize. Tomu je teď konec, klasickou M2 si již nekoupíte, motor neplní poslední emisní normu WLTP.
BMW to však vyřešilo elegantně. Přeci jen se svého nejprodávanějšího sporťáku nechtěli vzdát a nakonec ani nemuseli investovat do uprav starého motoru, který by normu plnil. Jednotka N55 s jedním turbem je minulostí a mnichovští technici jednoduše vzali motor S55 se dvěma turby z M4. Její výkon sice při přesunu do „mrňouse“ ztratil pár koní, výsledná hodnota 302 kW (410 koní) a 550 N.m v rozmezí téměř 3000 otáček ale pořád mluví za vše. Do M2 Competition si zároveň stále můžete vybrat, jestli chcete „klasickou“ dvouspojku M-DCT s teatrálním (a pro mnohé velmi přitažlivým) projevem, anebo zda vám víc voní trojice pedálů a kožená hlavice řadicí páky.
BMW M2 Competition je zároveň o zhřuba třicet procent tužší. Nad přední nápravu dostalo spolu s tvrdým motorem i karbonovou vzpěru, která z něj spolu dalšími dílčími změnami činí doslova telepaticky přesný nástroj. A právě zde je cítit největší rozdíl oproti původní M2, která se tu a tam dokázala nepříjemně nahrbit hlavně pod brzdami. Inženýři nemuseli auto razantně přitvrzovat v podvozku. Tím, že je samo o sobě výrazně tužší (a to hlavně vpředu), dokáže lépe absorbovat nerovnosti a ve volantu působí neskutečně kompaktně.
Verze Competition dostala také lepší brzdy. Standardní rozměr je 380 mm vpředu a 370 mm vzadu. Pokud by vám to ale nestačilo, můžete si připlatit zhruba 43 tisíc za ještě větší kotouče o velikosti 400 a 380 mm. Těmi je vybaveno i naše testovací auto. Za nádhernými koly vypadají opravdu monstrózně. Což evokuje i zbytek auta. Černě lakované ledviny jsou nyní širší, světla užší a blatníky pořádně vytaženy. Spolu s opravdu agresivním předním nárazníkem a centrálním výfukem se čtyřmi koncovky vzadu, vypadá M2 Competition přímo brutálně. Tohle je poctivá stará škola, správně přehnaná a pořádně pekelná.
To platí i o interiéru, který je velmi strohý a jde na něm poznat, že vychází z nejstaršího modelu v nabídce značky. Jenže také vám dá připomenout, že více v dobře jezdícím autě nepotřebujete. M2 nepotřebuje dohánět průměrné jízdní vlastnosti digitálním kokpitem, křišťálovým voličem a nebo třeba placatým volantem u kolenou. Před sebou máte dvojici tradičních ukazatelů s ikonickou grafikou této značky, směšně malý centrální displej a spoustu plastů. Že se jedná o “mko” a ne paketovou dvojku poznáte vlastně jen podle skořepinových sedadel.
Asi tušíte, že vůz s výkonem 410 koní a váhou 1,5 tuny bude rychlý. Ano, Competition je přímo zběsile rychlá, ale není to samotná rychlost, která vám vezme dech. Projev plnotučného motoru s dvěma turby je totiž velmi odlišný od původní M2. Dokonale maskuje své přeplňování a dokonce nabídne gradaci výkonu. Zejména poslední 2 tisíce otáček je přímo výbušných a držet auto pod krkem je něco nepopsatelného. Slyšíte rykot sání, vaše tělo je zařezané do sedadel a kdesi za vámi se ozývá baryton. Pustit volant, vymáčknout spojku, hodit tam další kvalt a vše začíná na novo. Akcelerace v takto malém autě je velmi návyková. Překvapila mě okamžitá odezva motoru na plynový pedál, tohle se u přeplňovaného agregátu turby nevidí jen tak.
Při řízení máte pocit, jako by auto bylo vaše tělo. Čistá stopa? Žádný problém… Driftem ve 130 km/h? V pohodě, umíme. Blbnout celý den na závodní dráze? Ano, prosím! Všestrannost a schopnosti podvozku vám vyrazí dech. Nemůžete si přitom připlatit za adaptivní tlumiče. Ne, Competition má jedno nastavení a je přímo dokonalé. Tlumení je sice poměrně tuhé a auto rozhodně není komfortní, ale na jakémkoli povrchu dokonale drží kontakt kol s vozovkou, nenaklání se a nádherně zatáčí. Tomu napomáhá i velmi strmé řízení a reakce na volant. Ono všechny prvky v autě mají velmi rychlou odezvu, Competition za všech okolností působí naspeedovaně a je třeba s tím počítat.
Standardní M2 působila měkkým dojmem a zejména na okruhu jste to poznali dvojnásob. Pokud jste to s jezděním mysleli vážně, nešlo se vyhnout instalaci jiných tlumičů a brzd. S novou Competition toto řešit nemusíte, proskáčete městem, proletíte okresky a poctivě se svezete na okruhu. Není problém, tohle je závoďák přímo z továrny. V textu jsem zmínil manuální převodovkou. Testovaný kus ji byl vybaven a na poměry značky se jedná o zatím nejlepší skříň. Víte, BMW manuály nikdy moc neumělo, když si třeba vzpomenu na ten v opěvované E46, tak musím kroutit hlavou. Lepší manuály měli i francouzské hothatche, bez přehánění. Competition tohle mění, dráhy jsou krátké a přesné, chod příjemně tuhý. Je radost řídit takto silné a řidičské auto s manuální převodovkou a mít tak vše ve vlastních rukách. Jenže to chce také zkušenosti.
Competition už není hračkou pro vyzrálé kluky, kteří pouze milují řízení. Potřebuje dobrého řidiče. Je ale daleko čitelnější a předvídatelnější než větší M4 (M3). A právě proto si v hierarchii BMW M beze zbytku zasluhuje své čestné místo. Je to ve výsledku vlastně fantastické auto, které vám už dneska nikdo jiný nenabídne. Má vůbec nějaké nedostatky? Jeden by se našel…
Tím je zvuk! Z M2 Competition se vytratilo takové to chuligánství obyčejnější M2. Vytratila se z něj ta prvotní vášeň, kterou vynikající zvuk vzbuzuje v každém automobilovém fanatikovi. Aplikace filtru pevných částic si bohužel vzala svou daň a zvuk je opravdu, bídný. Zřejmě budete muset navštívit výrobce aftermarketových výfuků, protože BMW nenabízí ani možnost instalace vlastních M Performance výfuků. Škoda.
Naopak pochválit musím spotřebu. Po týdenním testování se zastavila na 13 litrech a to jsem s autem jel slušně asi jen jednou po dálnici. Pokud pojedete v klidu, řekněme na dovolenou do Alp, není problém jezdit kousek pod 8 litry. To na 410 koní v benzínu jde, ne? Pro srovnání – za takovou spotřebu jezdila moje bývala 330 Ci E46 a to byl proti tomu lenochod.
BMW M2 Competition je důkazem geniality inženýrů divize M. Je důkazem, že dílčí změny dokážou z velmi dobrého řidičského nástroje učinit ještě lepší, ačkoliv v tomto případě úplně jiné auto. Obávám se, že je to také jedno z posledních podobných aut. Pokud můžete, kupujte!
Plusy
– Plnotučný M motor
– Fantastický podvozek a jízdní vlastnosti
– Strmé řízení
– Manuální převodovka
– Sedadla
– Řidičský orientovaný interiér
– Brzdný účinek
– Spotřeba
Mínusy
– Slabý zvuk
« První jízda: Jaguar F-PACE SVR je 550-koňové kladivo Toto jsou ta nejošklivější auta všech dob »
