Test BMW F 750 GS. Smím prosit? Aneb moto volenka po bavorsku
Svůj test zahajuji jako rozcvičku v silném městském provozu. Hned na začátek mě motorka mile přivítá svojí dokonalou ovladatelností a hbitostí. Pocitově je velmi úzká, řídítka jsou široká tak akorát a hned od prvních metrů v sedle mám pocit, že na tuhle motorku si prostě není třeba zvykat. BMW dělá tento typ motorek prostě tak, že ač jste na ní nikdy nejeli, už jste na ní prostě zvyklí. Nevím jaké tajné recepty k tomu používají, ale je to prostě tak.
Motor si ve spodním pásmu otáček spokojeně brumlá a jeho zvuk vám, i přes menší obsah motoru, před holkama rozhodně ostudu neudělá. Jediné co vyžaduje, je mít k dané rychlosti zařazený správný převodový stupeň a z toho nehodlá ustoupit. Pokud jste zvyklí projíždět například malý kruhový objezd na trojku nebo na čtyřku, tady vám to neprojde. Jakmile motor podtočíte a chcete se z toho dostat prostým přidáním plynu, připravte se na rodeo. Řadový dvouválec se připomene pěkným poškubáním, čímž vám sděluje….řadit pane, řadit….od toho jste tady.
Z tohohle pohledu, ač to zkušenejším motorkářům může připadat otravné, je tato motorka pro začátečníky nebo mírně pokročilé okonalá škola řazení, kde se naučí správně řešit rovnice zařazeného kvaltu a k tomu dané rychlosti. Úlevou může být systém rychlořazení, kde můžete řadit oběma směry bez použití spojky. Funguje přesně, ale troufám si říct, že pro jezdce se srdcovým vztahem k technice, jeho používání nebude až tak časté. Při použití spojky je přeřazení přece jen úplně o něčem jiném. Dokonale hladké, a máte si tak aspoň možnost vychutnat jemnost převodovky. Ta se zde opravdu povedla.
Zastavuji na první benzince pro občerstvení, a od kamaráda dostávám SMSku, že chce menší “báwíčko” vidět osobně. Jezdí totiž na předchozím modelu a rád by svému vozovému parku umazal nějaký rok v techničáku. Domlouváme s proto sraz poblíž klikatých křivoklátských okresek a jeho meeting time zní dost šíleně. Za 10 minut tam? Ale co, jsem kousek od dálnice tak to dám. Navíc jsem stejně zvědavý, jak funguje přední štítek, o kterém výrobce tvrdí, že vás ochrání na dlouhých cestách před všemi živly, včelami, vosami, chrousty, holuby, orli….. ne dobře, to se tam nepíše, ale ty živly jsem tam viděl.
Najíždím na dálnici s trochou obavy a trošku ospalý ze spodního pásma otáček z města. Přidávám plyn, 1000, 2000, 3000 otáček… no dobrý….co tam máš dál? Dojedeme ten kamion tamhle v tom pomalém pruhu? 4000…. Prááááááásk a motor v tu chvíli přestane spalovat benzín a přepne na nádrž s živou vodou. Číslice rychloměru na krásném barevném a dokonale přehledném TFT displeji naskakují po desítkách. Kde je ten kamion, co jsem viděl před sebou na horizontu? Jo aha, on už je 2 kiláky za mnou. Tohle že je motorka pro začátečníky nebo pro holky? No dobře, ovladatelností určitě, ale dejte jim zarážku na plyn na 4000 otáčkách, nebo musí povinně absolvovat 14ti denní kurz sebeovládání v klášteře Shaolin. Jízdou po dálnici jsem samozřejmě nepřekročil povolený rychlostní limit 130 km/h. To bych si nedovolil. Jel jsem asi 200, ale bylo to v Německu…
Ve výsledku jsem to stihnul a na místě na mě už kámoš čekal. Začal obcházet motorku, vidim v jeho očích zamilovanost (já jsem stál bokem), jak si prohlíží každý záhyb mašiny. “Pěkná viď,” říkám mu. “Jo je a moc… ” Najednou mě zaskočí: “Ty jsi na tom šel přes řídítka?” “Že máš takhle ulomenej ten přední štítek.” V tu chvíi mi došlo, že si ze mě dělá srandu. Začal jsem se smát, protože jsem si uvědomil, že přední štítek tak opravdu vypadá. Jeho horní strana je zakončena v nepravidelné křivce, a ač to na někoho může působit futuristickým dojmem, mě by se líbilo víc, kdyby byl zakončen v přímé linii. Tím jsem se vlastně dostal i k tomu, abych zhodnotil dálniční a celkově ochrannou funkci tohoto zařízení. Opravdu funguje. V tajných sklepních spisech BMW jsem se dočetl, že byl speciálně navržen pod tajným názvem „Insect poker protector,“ což v překladu znamená, že jeho hlavní funkcí je poskytnout mouchám, aby si na vašem TFT displejirušeně hrály karty. Na to je super. Na jezdce se trošku zapomnělo, a tak první věcí, za co si připlatíte nejspíš ještě v motosalonu, bude vyšší touringové plexi, které nejen že motorce neskutečně sluší, a dotváří její už tak moc pěknou siluetu, ale navíc vážně funguje i pro jezdce.
Jiné designové prvky se mašině nedají vytknout a jako celek se nám oboum moc líbí. Je na čase vyrazit a prověřit ji v jejím domácím prostředí. Klikaté silničky křivoklátských lesů jsou jejími vodami. Vápětí zjistím, že doslova. S kamarádem spolu jezdíme od malička. Začínali jsme spolu na fichtlech, vyznáváme stejné tempo, ale nejezdíme jak bezmozci. Jako obvykle jsem si myslel, že i tentokrát jsem nasadil naši obvyklou “polokochací” rychlost, ale světla jeho motorky se mi ve zpětných zrcátkách pořád zmenšovala.
Po chvilce jsem ubral, nechal ho dojet a zase na novo. Říkám si…měl by míň čumět po ženskejch a věnovat se řízení. Dojeli jsme do cíle a první co jsem slyšel bylo: “Já s tebou nebudu hrát nějakou hru Nu Pogodi, jedu jak blázen, v zatáčkách jako s motardem, abych ti stíhal.” V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem se nechal unést. Nechal jsem se unést podvozkem, který mě s dokonalou ovladatelností a hbitostí přehazoval z jedné zatáčky do druhé, mandloval pozdravy našich milých kamarádů z SÚS a já jen tahal plynem a svůj přiblblý úsměv podobný klientovi psychiatrické léčebny po dávce sedativ, jsem rozdával kolem silnice rostoucím bukům a dubům.
Podvozek, oproti starším modelům těchto střeních endur, je vážně skvělý. Jediný mínus má přední vidlice, která se nedá nastavovat. Za takovou funkci bych si určitě rád připlatil, kdyby to šlo. Pokud v některém úseku necháte brzdy zakousnout hruběji do kotoučů, motorka se ukloní jako herec v Národním divadle. Stopu ale drží perfektně a o to víc se s vámi bude mazlit na hnusném, hrbolatém a záplatovaném asfaltu. Brzdy nejsou žádné jedovky, ze kterých teče kyanid při každém zabrždění, ale eFko zvládají na jedničku a vyšší ostrost by tady byla spíš na závadu. Nevadnou ani při ostré jízdě a můžete se na ně spolehnout každým okamžikem. Jen u zadní brzdy bych trošku zkrátil krok nebo gumicuk nahradil kovovým táhlem.
Co se týká jízdní pozice, ta je navržena především na dlouhé a dlouhé hodiny v sedle. Příjemně vzpřímená, řídítka v perfektní pozici a sedačka je taky super. Ani po celém dnu neunaví a po vzoru silnějších modelů se i zde dočkala speciálního neklouzavého povrchu, který oceníte jak vy, tak i spolujezdec, který vám po silném brzdění nesedí za krkem.
BMW F750 GS bude jistě velkým favoritem v kategorii středních endur pro jezdce, kteří jsou sice možná mírnější povahy a nevyžadují ohromující nárůst kroutícího momentu od prvního otočení plynu až do bezvědomí, nemají třeba ještě tolik naježděno, nebo jezdí velmi zřídka, ale za to vyžadují prvotřídní kvalitu zpracování a povedený, líbivý design. Zároveň však chtějí objevovat všechny krásy cestování v jedné stopě a pokud pojedou v partě s kamarády, kteří se možná u piva budou chlubit svými vyššími čísly u kolonky výkon v techničáku, budou se v koutku duše tiše smát. A víte proč? Protože když jedete na tomhle stroji, tak si můžete být jisti, že až sjede celá parta z dálnice a přijdou na řadu utažené okresky, naskáčou ostatním vrásky i na helmách a vy se protančíte s lehkostí pěkně vytrénované baletky na odpočívadlo na prvních pozicích a s úsměvem od ucha k uchu. Protože kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp.
« Nové Audi S8 má 420 kW a osmiválec 40 % řidičů neumí plně využívat technologie instalované v osobním automobilu »
