Test BMW C400X. Do práce i pro zábavu
Musím přiznat, že na nějaký větší skútr jsem se těšil už dlouho. Několikrát jsem se na některých z nich svezl, ale teď se mi dlouho do ruky žádný nedostal. BMW C 400 X je už skutečným plnotučným skútrem. Při pohledu na něj vám neunikne přední část odkazující na rodinu GS, a celkově z pohledu designu se mi velmi líbí, protože se tak trochu vymyká zaběhlým velkoskútřím křivkám. Menší kachní zobák s GSovým světlem skútru sluší, a líbí se mi například i pojetí zadního světla, které je vyvedeno opravdu motorkově, a ne jako u některých jiných modelů, kde se výrobci předhánějí, kdo napodobí jakou automobilku. Přední led světlo po vzoru GS rodičů funguje perfektně, a ač na to nevypadá, strčí do kapsy hodně ostatních motosvětel. Bavorácký TFT displej se z rodiny BMW zabydlel i tady, a my ho vážně milujeme. Podle nás se jedná o jednu z nejpovedenějších palubek poslední doby.
Poloha jezdce je lehce odlišná od podobných strojů, a celkově je vlastně mašinka laděná trochu více do sportovna, což byl ze strany BMW velmi dobrý, a musím říct, že i povedený tah. Sedlo je obrovské, a pohodlné, jak pro řidiče tak pro spolujezdce, a každý si na něm najde tu nejvhodnější pozici. A tím myslím jak tu více do pohodlna, tak do sportovna. Ano opravdu se nechá poposednout pohodlně více dopředu, zaujmout lehce sportovní pozici, a úplně jinak začít vnímat podvozek skútru i s polohou nohou mírně dozadu. V takové konfiguraci se vyřádíte v zatáčkách jak malý kluci, a naděláte vrásky i leckterým jezdcům na klasickým motorkách, kteří se s vidinou potupného předjetí skútrem možná nechtěně skamarádí s nějakým pangejtem.
Papírovým skoro 200 kilogramům hmotnosti jsem nemohl uvěřit, a kdybych neviděl technická data, myslel bych si, že váží tak polovinu. Ovladatelnost je opravdu úžasná. Dalším plusem je, že když by jste přece jen potřebovali ulevit trochu zadnici, dá se na skútru dokonce i postavit. Věc velmi skútrově ojedinělá. Jediná věc, která je z pohledu jízdní pozice, ale tím myslím jen spolujezdce trochu zvláštní, je poloha spolujezdcových stupaček, které jsou posunuté velmi dopředu, a i spolujezdec klasické postavy má nohy hodně dopředu.
Jako bonus dostanete také vyhřívání sedla. No vyhřívání. Po chvíli musíte intenzitu výhřevu ubrat, jinak se z vás stane grillmaster, a pánské pokolení se vrátí domů s vejci na tvrdo. Tím neříkám, že systém funguje špatně. Naopak funguje moc dobře, a má opravdu nevídaný výkon, a sezónu vám v našich zeměpisných šířkách příjemně prodlouží. Má několik stupňů, a vy si sami vyberete, který použít.
Další věcí, která vás jistě bude zajímat jsou úložné prostory. V předním plastu pod řídítky se nachází na každé straně dva uzamykatelné kastlíky, které jsou prostorné až až, a pojmou spoustu drobností. Pod sedlem to až tak slavné není. Tedy na první pohled. Sklopné dno se totiž dá spustit dolů, a pak se vám do úložného prostoru vejde i klasická integrálka. Řešení zajímavé, až na jednu věc. Se sklopeným dnem se totiž nedá jet, a tak uložení integrálky je omezené pouze na odložení při parkování. Říkáte si proč integrálky? Budu jezdit přece na skútru v otevřené přilbě. No dobře, ale na tomhle divočáku bych tak úplně v kokosu jezdit nechtěl. Za prvé bych neměl tak úplně pocit sucha a bezpečí, protože C400X není žádný lenoch, a za druhé je přední štítek poněkud menšího vzrůstu, a much už jsem pří jízdě na kole spolykal dost. Otázkou je, zda si dávat na skútr vyšší štítek, který by sice fungoval lépe, ale zase by ztratil trochu ze své sexy sportovnosti.
Jak už jsem psal, není to vážně žádný lenoch. Při průjezdu městem jsem byl králem semaforů, a se škodolibým úsměvem jsem se vždycky propletl na pole position až na bílou čáru. Někteří plechovkáři to dodnes berou jako nějaké podvádění, a několikrát jsem se setkal i s najížděním na prostředek, abych neměl snadnou cestu, když jsou zpruzelí z popojíždění v kolonách. Moje chvíle přišla vždycky s rozsvícením oranžové, a zelenou už jsem neviděl. Hlavní úkol byl co nejrychleji trhnout zápěstím až do skoro vykloubení, a pak už jen sledovat zmenšující se ksichty v zrcátkách.
V zrcátkách je vidět perfektně, jsou stabilní a neklepou se. Naladění variátoru je vážně super, a zrychlení okamžité a bez prodlevy. Motor má zvukový projev tak akorát, a ani po celodenním ježdění vás nijak neotravuje. Nějakého řvoucího skútra bych asi úplně nechtěl. Od toho jsou jiné mašiny. Motor reaguje na plyn jako hodinky, vibrace jsou naprosto minimální, a života je v něm opravdu dost. Mít v sedmnácti takhle živou tři pade, nejspíš bych neoslavil ani osmnáctiny. Brzdy jsou účinné velmi dobře, a dávkují se přesně. Nejedná se o žádné pitbuly, a nikoho nepřekvapí nějakým silným nástupem.
Myslím si, že se v tomhle případě nejedná o úplně tak městský skútr, i když vám samozřejmě ve městě udělá službu dobrou, ale jeho naladění úplně vybízí i k občasným projížďkám po okreskách jen tak. V zatáčkách se skládá jedna radost, a adrenalin vám z nadledvinek dokáže podojit jako stará Škopková. Mít ho doma v garáži, určitě bych si s ním šel zablbnout na víkend třeba do Křivoklátských seprentin, a domů bych přijel uspokojený. Podvozek je celkově laděn spíš tužší, na ovládání ve svižném tempu je krásně čitelný, ale úplně se nekamarádí s horším povrchem. Tam už začíná být trochu nervózní, začíná protestovat, a donutí vás zpomalit. Za tu zábavu to ale stojí, a než jezdit na mdlé gumovce, tak trochu pohodlí oželím.
Na každodenní dojíždění do práce je trocha ranního mototance vzpruhou, a když vás naštve šéf, tak si to naopak cestou domů vynahradíte. To že nevynecháte ani dálnici vás děsit nemusí, protože maximálka 150 km/h vás rozhodně jen na pravý pruh neodkáže. Nejen používáním jako pracovního stroje, ale i svojí přidanou hodnotou v lehce sportovním duchu, a dravým srdcem, vás o víkendu nenechá klidným, a klidně vyražte na vyjížďku se svými kamarády po okolí. Možná uvidíte jejich pokřivené koutky, že je v utažených zatáčkách předjel „jenom“ skútr.
« Co dělat, když vás potká autonehoda v zahraničí Škoda zahajuje výrobu komponentů pro elektrická vozidla koncernu Volkswagen »
