Test BMW 640d xDrive Gran Coupé M Sport Limited. Těžké loučení
Mezi fandy automobilismu se objevily řeči, že BMW už není to, co bývalo a z aut pro lidi milující potěšení z jízdy se staly nudné vozy pro papaláše. Veškeré kouzlo jejich designu prý zmizelo s návrhy pana Bangla (následně Van Hooydonka) a BMW postupně upadá do šedi manažerských papalášomobilů.
Přesně v tuto chvíli nastupuje na scénu řada 6 Gran Coupé, aby se všem těmto pomlouvačům a spekulantům vysmála do obličeje a ukázala jim, že BMW rozhodně nezestárlo a neztratilo nic ze svého charisma a povahy. Přijíždí dlouhá a nízká silueta jednoho z nejkrásnějších aut, které kdy mohl člověk spatřit. Šestkové Gran Coupé mě dostalo hned a stručně řečeno – je to skvostné auto, které plní svůj účel na výbornou.
Možná není úplně nejfotogeničtější, a nebo žádná fotka nedokáže vystihnout krásu tohoto automobilu, ale když jej prvně spatříte tváři v tvář, podlomí se vám kolena. Zcela nezaujatě si teď dovolím napsat, že je to nejkrásnější BMW za posledních 20 let. Není úhel, ze kterého by auto vypadalo alespoň trochu zle. Testovaný kus doplněný o sportovní M paket a nádhernou modrou barvu na sebe strhává veškerou pozornost všude, kde se objeví. Celý kolos o délce rovných pěti metrů navíc stojí na dvacetipalcových kolech s enormním rozměrem zadních pneumatik 285/30 a při pohledu zezadu na doširoka rozkročenou nápravu byste těžko hledali majestátnější automobil, něž je právě tento. Že je kupé opravdu nefalšované kupé jen s jedním párem dveří navíc dokazuje nejen silueta, ale i všechny čtyři bezrámové dveře, dovybavené perličkou v podobě automatického dovírání Soft Close.
Po otevření bezrámových dveří zůstanete v údivu znova. Interiér je dokonale navržený, plný dotažených detailů a nesmírně kvalitní. Luxus podtrhují štítky limitované edice M Sport Limited, která interiér dále dokresluje vkusnými karbonovými dekory, prošíváním modrou nití a stejně zbarvenými pruhy na kožených sedadlech.
Ideální pozici za volantem nacházím hned, co se usadím do nízkých sportovních sedadel. Všechny ovládací prvky jsou ideálně rozmístěny a okamžitě dosažitelné. Středova konzole mě těsně obklopuje a je natočena směrem k řidiči. V tomto BMW nemá konkurenci. Po chvíli hraní si s palubním počítačem a ovladačem iDrive zvládám vše s přehledem nastavit i za jízdy, bez zdlouhavého studování obřího a velmi kvalitního hlavního displeje. Ten navíc kromě uživatelského rozhraní může zobrazovat i obraz z mnoha kamer umístěných na vozidle a nabízí dokonce možnost ptačí perspektivy nad vozidlem vytvářené pomocí kamer na víku kufru a v zrcátkách. Hýčkání posádky pokračuje ve všech částech interiéru. Naprosto bezchybné zpracování a ušlechtilé materiály jsou všudypřítomné .
Na začátku článku jsem podotknul, že tato šestka rozdává radost z jízdy a ta rozhodně nespočívá v pohodlném interiéru a luxusní výbavě. To, co vždy dělalo a dodnes dělá z BMW zábavná auta, jsou jízdní vlastnosti, motory a pohon. Někteří možná ohrnou nos nad dieselovým šestiválcem se dvěma turby trůnícího pod kapotou, někteří další potom nad automatickou osmistupňovou převodovkou ZF využívající klasického hydrodynamického měniče místo robotizovaného ústrojí jedné nebo dvou spojek, většina pak nad pohonem všech kol s preferencí zadní nápravy. Ti všichni jsou na velkém omylu.
Startuji naftový šestiválec a ihned oceňuji jeho rychlost naskočení a kultivovanost. Na joysticku volím Drive a vyjíždím zjistit, jestli Gran Coupé jezdí stejně dobře, jako vypadá. Akcelerace dieselového agregátu s mamutím krouťákem je naprosto strhující, stejně jako jeho zvukový projev, který se opravdu až nápadně blíží benzinovým ekvivalentům. Vždyť relativně těžké (1945 kg) Gran Coupé se s ním dostane na stovku za stejný čas jako minulá generace M3 (5.2 sekundy).
Motor reaguje na plyn okamžitě a nechá se točit do vysokých otáček, kde mu výrazně neupadá dech. Turbo díra? To je pro tento agregát neznámý pojem. V řeči čísel pod kapotou tluče 313 koní (230 kW) a všechna kola roztáčí kroutící moment 630 Nm.
V dnešní době od auta nečekám extra komunikativní řízení a zpětnou vazbu, ale toto auto by si ji vyloženě zasloužilo. Sport + režim sice řízení přitvrdí, ale stále netuším, co se s předními koly přesně děje, což pro sportovní jízdu není dobré. Na okresní silnici plné zatáček se ale šestka cítí jako doma. Díky pohonu s preferencí zadní nápravy (standardně je auto zadokolka, připojuje se přední náprava v případě potřeby nebo prokluzu) je auto v zatáčkách do poslední chvíle striktně neutrální a postupně přechází do přetáčivosti, výjimkou je pouze situace, kdy se rozhodnete bez plynu prudce strhnout řízení. Potom se projeví váha dieselového agregátu a vůz má tendenci sunout se za předkem.
Pokud bych na podvozku a řízení měl shledávat nedokonalosti, je zde elektronický posilovač, který ač je perfektně nastaven, nemůže již z principu přenést dokonalou odezvu. Pomocí módu Sport + se dá přitvrdit podvozek a převodovka se přepíná do sportovního módu, který ale motor až zbytečně vytáčí. Dieselový motor má tu pravou sílu do zhruba 4500 otáček, výše jej ale nemá smysl točit a řidič tak musí dát převodovce povolením plynu najevo, že chce již přeřadit. O mnoho zajímavější je možnost řadit ručně pádly pod volantem nebo přímo voličem automatické převodovky. Reakce na vaše povely jsou okamžité a převodovka si neodpustí ani sportovní škubnutí. Navíc na rozdíl od spousty konkurenčních vozů vám do vašeho činění nezasahuje, a pokud budete chtít podržet nějakou rychlost v omezovači tak nepřeřadí dokud to jednoduše nebudete vy sami chtít.
Zmíněný mód Sport + navíc přepíná dynamickou kontrolu stability do omezeného módu – s ním vám dovolí dělat občas až obdivuhodné kousky, přičemž však neustále bdí nad vaším řáděním a nedovolí, aby vás síla auta vytrestala. V případě, že si rádi dopřejete více adrenalinu, můžete DSC vypnout úplně, potom však již žádnou pomoc od elektroniky neočekávejte. To, co se bude dít je jen na vás a obří krouticí moment, který navíc díky naftové charakteristice nemá úplně ideální nástup, může udělit pěkných pár výchovných.
Pro krocení velkého výkonu jsou vždy potřeba adekvátní brzdy. Gran Coupé brzdí dobře, průběh je lineární a jde dobře dávkovat. Gran Coupé považuji za ideální auto na cesty napříč Evropou nebo pro pohodlné a stylové dojíždění do práce. Exteriér i interiér jsou umělecká díla a pokud jim podlehnete, tak uděláte správně. Naftový šestiválec se zdá být logickou volbou v poměru výkon/spotřeba a nemám důvod jej nedoporučit. Omezující není ani spotřeba pohybující se po městě kolem deseti litrů. Mimo město a na dálnici potom podle stylu jízdy mezi sedmi až devíti litry. Jediný parametr, který tak bude Gran Coupé znevýhodňovat je cena, která přesahuje i v základní výbavě 2 miliony korun a v případě velmi nadstandardně vybaveného testovaného vozu se zastavila dokonce až na hodnotě přesahující 3 miliony korun. Za takto vysokou cenu však dostanete skutečně vynikající a exkluzivní vůz, který by u mě byl na prvním místě při výběru vozu pro všechny příležitosti. Jako celek je tento vůz totiž naprosto famózní.
A tím se dostávám ke smutnému konci. Asi jste postřehli nadpis a doteď přemýšlíte, o jakém loučení pojednává. Ano, šestková řada pomalu a jistě končí. Coupé i Cabrio už se nevyrábí a Gran Coupé letos odejde také. To horší je, že první dvě zmíněné varianty se nástupce nedočkají, nahradí je totiž chystaná řada 8. Osud prodejně nejúspěšnějšího Gran Coupé ještě není plně rozhodnut, a tak doufejme, že alespoň tato varianta se nástupce dočká a BMW nezůstane jen u praktické řady 6 GT. Je těžké říct sbohem takto výbornému autu, pokud můžete kupujte…
Plusy
– Síla motoru
– Pohon xDrive
– Převodovka
– Výbava
– Vzhled a image
– Podvozek
– Spotřeba
Mínusy
– Nedokonalá odezva od řízení
– Sportovní mód převodovky
« Test Tesla Model S P85D. Může fungovat i v naších podmínkách? Elektromobil Jaguar I-PACE bude možné zcela nabít do 45 minut »
