TEST BMW 640d Gran Coupé – Šestka pro všechno
Mezi fandy automobilismu se objevily řeči, že BMW už není to, co bývalo a z aut pro lidi milující potěšení z jízdy se staly nudné vozy pro papaláše. Veškeré kouzlo jejich designu prý zmizelo s návrhy pana Bangla (následně Van Hooydonka) a BMW postupně upadá do šedi manažerských papalášomobilů.
Přesně v tuto chvíli nastupuje na scénu 6er Gran Coupé aby se všem těmto pomlouvačům a spekulantům vysmálo do obličeje a ukázalo jim, že BMW rozhodně nezestárlo a neztratilo nic ze svého charisma a povahy. Přijíždí dlouhá a nízká silueta jednoho z nejkrásnějších aut, které kdy mohl člověk spatřit. Můžete dlouze chodit kolem vozu a hledat úhel, ze kterého nevypadá skvěle… ani to nedělejte – takový prostě není. 6er Gran Coupé je designový skvost, který je navíc v případě testovaného vozu podtrhován příplatkovým M Packetem a ojedinělým bronzovým lakem Frozen Bronze Metallic. Celý kolos o délce rovných pěti metrů navíc stojí na dvacetipalcových kolech s enormním rozměrem zadních pneumatik 285/30, při pohledu zezadu na doširoka rozkročenou nápravu by jste těžko hledali majestátnější automobil, něž je právě tento. Že je kupé opravdu nefalšované kupé jen s jedním párem dveří navíc dokazuje nejen silueta, ale i všechny čtyři bezrámové dveře, dovybavené perličkou v podobě automatického dovírání Soft Close.
Fascinován, po chvíli obcházení kolem vozu, odhodlám usednout dovnitř. Obejmou mě nejen sedadla, ale vlastně celý interiér. Jak jsem již předeslal v prvních jízdních dojmech – BMW se ve svých interiérech opět začalo orientovat na nejdůležitějšího člena posádky, tedy na řidiče. Vše je okamžitě po ruce a uživatelská přívětivost všech palubních systémů je na zcela jiné úrovni než u konkurence. Prvotní šok z množství ovládacích prvků a sofistikovanosti systému iDrive opadá již po chvíli, ačkoliv jsem si nejprve myslel, že se nemohu naučit vůz za několik dnů zcela ovládat. Již po chvíli hraní si s palubním počítačem a ovladačem iDrive zvládám vše s přehledem nastavit i za jízdy, bez zdlouhavého studování obřího a velmi kvalitního hlavního displeje. Ten navíc kromě uživatelského rozhraní může zobrazovat i obraz z mnoha kamer umístěných na vozidle a nabízí dokonce možnost ptačí perspektivy nad vozidlem vytvářené pomocí kamer na víku kufru a v zrcátkách. Hýčkání posádky pokračuje ve všech částech interiéru. Naprosto bezchybné zpracování a ušlechtilé materiály jsou všudypřítomné a dojem umocňuje příplatkový individual interiér v hnědobílé barevné kombinaci. Samostatnou kapitolou jsou také komfortní sedadla, která nabízí prvotřídní rozsah nastavení všech možných vlastností a ctí tak hodnotu vozu. Za zmínku rozhodně stojí i sedadla zadní, která nabídnou komfort na dlouhé cesty i nadprůměrně vysokým postavám. Dostatek místa je zde jak nad hlavou, tak i pro nohy. Navíc si cestující vzadu mohou na vlastním panelu čtyřzónové klimatizace nastavit požadovanou teplotu.
Na začátku článku jsem podotknul, že nová šestka rozdává radost z jízdy a ta rozhodně nespočívá v pohodlném interiéru a luxusní výbavě. To, co vždy dělalo a dodnes dělá z BMW zábavná auta jsou jízdní výkony, motory a pohon té správné (zadní) nápravy. Někteří možná ohrnou nos nad dieselovým šestiválcem se dvěma turby trůnícího pod kapotou a někteří další potom nad automatickou osmistupňovou převodovkou ZF využívající klasického hydrodynamického měniče místo robotizovaného ústrojí jedné nebo dvou spojek. Ti všichni jsou na velkém omylu. Po nastartování a poklidném rozjetí se vůz samozřejmě chová jako luxusní limuzína. Uvnitř je naprosté ticho a s vozem se dá v poklidu plout s otáčkami motoru jen málokdy přesahujícími 1500 za minutu. Tento stav ovšem trvá jen do prvního pořádnějšího sešlápnutí plynu – motor ožije a se zvukovou kulisou sání, kterou by člověk očekával spíše v říši obřích atmosférických osmiválců, se řítí vpřed, přičemž se obří zadní pneumatiky snaží rozervat asfalt. Z původně hladké a nezištně řadící převodovky se náhle stává naprosto pevná součást spojující motor se zadními koly a díky skvělému odstupňování všech osmi rychlostí motor nepolevuje až do elektronicky omezených 250 km/h. Pocit z rychlosti se zde příliš nekoná. I při dálničních rychlostech má člověk stále pocit, že nejede víc než 100 km/h. Bezrámová okna propouští do kabiny minimum aerodynamického hluku a aktivní podvozek spolu s elektronickým posilovačem řízení působí absolutně jistým dojmem, i přesto má řidič stále dostatek informací, co se děje pod předními koly.
Nejinak je tomu i mimo dálnici – na okresní silnici plné zatáček se šestka cítí jako doma. Díky zadnímu náhonu je auto v zatáčkách do poslední chvíle striktně neutrální a postupně přechází do přetáčivosti, výjimkou je pouze situace, kdy se rozhodnete bez plynu prudce strhnout řízení. Potom se projeví váha dieselového agregátu a vůz má tendenci sunout se za předkem. Pokud bych na podvozku a řízení měl shledávat nedokonalosti, je zde elektronický posilovač, který ač je perfektně nastaven, nemůže již z principu přenést dokonalou odezvu. Pomocí módu Sport + se dá přitvrdit podvozek a převodovka se přepíná do sportovního módu, který ale motor až zbytečně vytáčí. Dieselový motor má tu pravou sílu do zhruba 4500 otáček, výše jej ale nemá smysl točit a řidič tak musí dát převodovce povolením plynu najevo, že chce již přeřadit. O mnoho zajímavější je možnost řadit ručně pádly pod volantem nebo přímo voličem automatické převodovky. Reakce na vaše povely jsou okamžité a převodovka si neodpustí ani sportovní škubnutí. Navíc na rozdíl od spousty konkurenčních vozů vám do vašeho činění nezasahuje, a pokud budete chtít podržet nějakou rychlost v omezovači tak nepřeřadí dokud to jednoduše nebudete vy sami chtít. Jedinou výjimkou je samozřejmě podřazení při klesnutí na cca 1000 otáček, které je však žádoucí a nijak neomezuje. Zmíněný mód Sport + navíc přepíná dynamickou kontrolu stability do omezeného módu – s ním vám dovolí dělat občas až obdivuhodné kousky, přičemž však neustále bdí nad vaším řáděním a nedovolí, aby vás síla motoru a zadní náhon vytrestali. V případě, že si rádi dopřejete více adrenalinu, můžete DSC vypnout úplně, potom však již žádnou pomoc od elektroniky neočekávejte. To, co se bude dít je jen na vás a obří krouticí moment, který navíc díky naftové charakteristice nemá úplně ideální nástup, může udělit pěkných pár výchovných.
Nová generace řady 6 v provedení Gran Coupé je skutečně skvostným vozem, který se hodí naprosto všude a zastane jakoukoliv roli. Díky velkolepé vnitřní výbavě se budete cítit jako v bavlnce a krom toho umí poskytnout nefalšovanou radost z řízení silné zadokolky. Omezující není ani spotřeba pohybující se po městě kolem deseti litrů. Mimo město a na dálnici potom podle stylu jízdy mezi sedmi až devíti litry. Jediný parametr, který tak bude nové Gran Coupé dělit od obřích prodejních úspěchů je cena, která přesahuje i v základní výbavě 2 miliony korun a v případě velmi nadstandardně vybaveného testovaného vozu se zastavila dokonce až na hodnotě 3 260 000 korun. Za takto vysokou cenu však dostanete skutečně vynikající a exkluzivní vůz, který by u mě byl na prvním místě při výběru vozu pro všechny příležitosti.
Pohled druhý: Ondřej Daňa
Šestkové BMW si mě dostalo hned, co jsem okusil Cabrio a Coupé. Stručně řečeno – je to skvostné auto, které plní svůj účel na výbornou. Designově současnou řadu Šest označuji za nejkrásnější vozy v aktuální nabídce BMW a Gran Coupé toto tvrzení posouvá ještě dál. Možná není uplně nejfotogeničtější a nebo žádná fotka nedokáže vystihnout krásu tohoto automobilu, ale když ji prvně spatříte tváři v tvář, tak se Vám podlomí kolena. Zcela nezaujatě si teď dovolím napsat, že to je nejkrásnější BMW za posledních 20 let. A také to, že Gran Coupé se mi líbí ze všech karosářských variant řady 6 nejvíce. Není úhel, ze kterého by auto vypadalo alespoň trochu zle. A stejné je to uvnitř. Po otevření bezrámových dveří zůstanete v údivu znova. Dokonale navržený interiér plny dotažených detailů a všudypřítomný luxus! Ideální pozici za volantem nacházím hned, co se usadím do nádherných a skvěle tvarovaných sedadel. Všechny ovládací prvky jsou ideálně rozmístěny a okamžitě dosažitelné. Středova konzole mě těsně obklopuje a je natočena směrem k řidiči. V tomto BMW nemá konkurenci.
Startuji naftový šestiválec a ihned oceňuji jeho rychlost naskočení a kultivovanost. Na joysticku volím Drive a vyjíždím zjistit, jestli Gran Coupé jezdí stejně dobře, jako vypadá. Akcelerace dieselového agregátu s mamutím krouťákem je naprosto strhující stejně jako jeho zvukový projev, který se opravdu až nápadně blíží benzinovým ekvivalentům. Vždyť relativně těžké Gran Coupé se s ním dostane na stovku za stejný čas jako minulá generace M3. Motor reaguje na plyn okamžitě a nechá se točit do vysokých otáček, kde mu výrazně neupadá dech. Turbo díra? To je pro tento agregát neznámý pojem. V dnešní době od auta nečekám extra komunikativní řízení a zpětnou vazbu, ale toto auto by si ji vyloženě zasloužilo. Sport + režim sice řízení přitvrdí, ale stále netuším, co se s předními koly přesně děje, což pro sportovní jízdu není dobré. Tím se dostáváme k podvozku, který je v rámci M paketu řádně přitvrzený. Výsledkem je, že ničí opravdovou komfortní jízdu. Je totiž dost uskákaný a občas i hlučný na příčných nerovnostech. BMW se asi nikdy nenaučí ideální kompromis mezi sportovností a pohodlím. Pozitivní věci je však grip, který podvozek poskytuje při ostré jízdě. Šestka drží jako přilepená a je velmi těžké ji na suché silnici rozhodit. Když už jí do driftu dostanete, tak se můžete spolehnout na skvělou ovladatelnost. M podvozek navíc zcela eliminuje jakékoli náznaky náklonů karoserie.
Pro krocení velkého výkonu jsou vždy potřeba adekvátní brzdy. Gran Coupé brzdí dobře, průběh je lineární a jde dobře dávkovat, jenže při ostré jízdě dají brzdy sbohem již po pár ostřejších brzdných manévrech. Prostě vadnou. Při běžné jízdě jsou však zcela dostačující. Gran Coupé považuji za ideální auto na cesty napříč Evropou nebo pro pohodlné a stylové dojíždění do práce. Exteriér i interiér jsou umělecké díla a pokud jim podlehnete, tak uděláte správně. Doporučuji však upustit od M paketu (pokud pro Vás vzhled není vším) a užívat si pravého komfortu standardní verze. Naftový šestiválec se zdá být logickou volbou v poměru výkon/spotřeba a nemám důvod jej nedoporučit. Jako celek je tento vůz naprosto famózní.
Plusy
- Síla motoru
- Zadní náhon
- Převodovka
- Výbava
- Vzhled
- Podvozek
Mínusy
- Nedokonalá odezva od řízení
- Sportovní mód převodovky
Motor: | |
---|---|
Typ motoru: | dvakrát přeplňovaný vznětový |
Válce / ventily: | 6 / 4 |
Zdvihový objem (ccm): | 2993 |
Nejvyšší výkon (kW / ot/min): | 230 / 4400 |
Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): | 640 / 1500 |
Provozní vlastnosti: | |
Maximální rychlost (km/h): | 250 |
Zrychlení 0 – 100 km/h (s): | 5.4 |
Spotřeba-město/mimo/kombi (l/100 km): | 10.0 / 8.5 / 9.0 |
Rozměry a hmotnosti: | |
Zavaz. prostor | 460 |
Objem nádrže (l): | 70 |
Pohotovostní hmotnost (kg): | 1865 |
« BMW nechalo zaregistrovat nová označení! Vylepšený Mercedes SLS AMG GT »