Test BMW 440i M Performance. Opravdu potřebujete M4?
BMW řady 4 se mi dostalo do ruky po loňském faceliftu a navíc vybaveno velmi přitažlivými doplňky z programu M Performance. V kombinaci s křiklavou modrou barvu jsem z ní nemohl spustit oči a nejen já. Vůz poutal ohromnou pozornost kdekoli se objevil a ti, co ho náhodou přehlédli, jej určitě nepřeslechli! Takto hlasité auto jen tak nepotkáte. Zřejmě jsem se zamiloval, ale o tom až později.
Facelift přinesl poměrně decentní změny v grafice všech světlometů, které v sobě zahrnují šestiúhelníkové prvky, jsou doplněny o LED technologii a změněny byly i nasávací otvory v náraznících nebo tvar ledvinek. Vůz vzhledově omládl a dost mu to prospělo. Vypadá nádherně, doslova! Nejvíce však zaujme optická sada doplňků, které si můžete dokoupit pro jakoukoli motorizaci.
Co je tedy na autě? Přední nárazník s karbonovým spliterem, černě lakované ledvinky, karbonové kryty zrcátek, výrazné prahy, karbonové křídélko a samozřejmě i M Performance výfuky, které dodají podstatně lepší zvukový projev. V tomto případě se jednalo o kompletní potrubí od motoru. Ještě podstatnější je samosvorný diferenciál, snížený performance podvozek a větší brzdy. Nechybí ani pruhy na karoserii a velká devatenáctipalcová kola s opravdu nádherným designem. Výsledkem je agresivně vypadající auto a velmi vkusná úprava. Do vrcholného modelu M4 už chybí jen vytáhlé blatníky.
Uvnitř se M Performance paket příliš neprojevil, i když v nabídce je spousta doplňků. Vůz byl vybaven standardními sportovními sedadly i volantem, ale měl moc hezkou barevnou kombinaci interiéru. Facelift přinesl větší obrazovku novějšího infoteinment systému, lepší materiály a několik dekorů či lišt navíc. Ergonomie je pro tuto značku typicky perfektní, posed nízký a člověk se tu cítí dobře a hned si najde ideální pozici pro řízení.
Změny se dotkly i motoru, vůz měl nainstalován M Performance Power Kit, který se postaral o zvýšení výkonu z původních 240 na 265 kW/360 koní, hodnota nejvyššího točivého momentu se posunula z 450 na 500 N.m, Rozdíl to není nijak dramatický, ale každý kůň navíc se přeci počítá. Pravdou je, že pocitově je motor o kousek ostřejší a točivější. Jde přitom o novou generaci motoru s označením B58, ta je teď mnohem agresivnější, lineárnější a s obrovskou zuřivostí letí do otáček. I odezva je naprosto fantastická, zejména mezi přeplňovanými motory!
Zátah je v reálném světě obdivuhodný, monumentální a auto působí sakra rychle. Vlastně nepůsobí, ono zatraceně rychlé je, vždyť stovku pokoří už za 4.8 vteřiny! Předjíždění je otázkou pár vteřin a rovinky mezi zatáčkami jsou pokořeny ihned. A spotřeba? Žádné drama. Dynamicky se dá jezdit kolem 13 litrů a pokud zvolníte, není problém jezdit lehce přes 7 litrů. Nejvíce se mi líbila lineárnost motoru, která se jen tak nevidí. Mimo tyto úpravy došlo i na osmistupňovou převodovku ZF, která má nyní kratší převody. Změny nejsou nijak zásadní, ale BMW moc dobře ví, že méně je někdy více.
To ovšem neplatí pro výfukový systém! Po nastartování se 440i ustálí se na hlasitém volnoběhu. Lehce prošlapuji plyn a to, co se ozývá z výfuků je prostě impozantní – auto prská, střílí a řve jako závodní speciál s výfukem bez nutných emisních okleštění! S úsměvem retardovaného šílence a tepem těsně před srdeční příhodou opouštím garáž a co nejrychleji se proplétám Prahou a mířím na zatáčkovité okresky. Během průjezdu městem se kupátko zahřálo a hned po sjezdu na dálnici nemůžu odolat nutkání prohnat všech 360 koní a posílám plynový pedál na návštěvu za podlahou.
440i s okamžitou reakcí na plyn vystřelí dopředu, zatlačí mě do sedadel a letí směrem k omezovači rychlostí nakopnutého angličáku. Řidičák zelená v peněžence strachy, ale to je asi tak všechno, co může dělat – akcelerace, zvuk a celkový projev 440i M Performance je totiž silně návykový.
BMW s faceliftem přepracovalo všechny druhy podvozku a zaměřilo se zejména na lepší nastavení tlumičů. Modernizovaná verze řady 4 tedy lépe drží kontakt se silnicí i na zhoršeném povrchu a lépe filtruje nerovnosti. Komfort je tedy dobrý a bát se nemusíte, s vozem se dá denně dojíždět městem do práce a nebude vás nijak obtěžovat. Podvozek je tužší, ale nevyklepe z vás duši, prostě tak akorát. Zde podotýkám, že testovaný vůz byl vybaven adaptivním podvozkem kombinovaným s M Sport paketem. Jízdní režimy pak ovládají i klapku ve výfuku, která se na ty nižší uzavře a vůz ztichne, což je vhodné na delší cesty. Ve sportovních ale rozpoutá peklo a zapojí se i bravurně fungující převodovka, která začne simulovat “kopance” typické pro spojkové systémy.
Samosvorný diferenciál na zadní nápravě je dobrý pomocník i při rychlé jízdě ve stopě, jde krásně cítit, jak obě kola zadní nápravy pracují správně. Vás určitě zajímá, jestli se s ním 440i umí proměnit v driftovací bestii po vzoru své větší sestry M4. Vypínám tedy stabilizační systém, pevně chytám volant a okamžitě ženu motor do otáček. Po delší rovince přichází první série prudkých zatáček – vůz se krásně zakousne, vykrouží stabilní oblouk a za apexem na výjezdu mírně pohne zadečkem do strany. Za šíleného řevu šestiválce se žene směrem k další zatáčce.
Serpentína, která mě čeká je pokryta štěrkem a hned na vjezdu auto přechází do silného smyku, přidávám plyn, auto se krásně přesune do driftu a dokrouží v něm celou zatáčku, na kterou navazuje další – stačí přenést váhu, kontra, na moment pustit plyn a okamžitě jej zašlápnout znova. Vůz ihned přesouvá drift na druhou stranu a vykrouží v něm i tuto zatáčku, střelí si do výfuku a s výrazem devianta letí k další sérii zatáček! Zadní samosvorný diferenciál opravdu výrazně zlepšil jízdní projev a zábavu za volantem.
Je tu však jeden rozdíl. M4 je divoká nespoutaná šelma, která vám vyškrábe oči, když to nejmíň čekáte. 440i je podobně rychlá, možná lépe znějící, ale celkově klidnější kočička s geny dravé šelmy. Má ráda rychlost, přesnost a pokud ji vyloženě rozdráždíte, až teprve se pustí do “zakázaných” praktik. Diferenciál však není primárně na driftování (i proto nelze u modelů mimo divizi M kombinovat sportovní režim a vypnutou stabilizaci, po jejím deaktivování vám auto automaticky spustí komfortní režim), ale zlepšení trakčních přenosů kol a v tom funguje brilantně, ať jedete jakýmkoli stylem a rozhodně stojí za příplatek. Vlastně je to povinnost, pokud řízení berete zásadněji.
Jedinou výraznější pihou je stále řízení. BMW ho sice při modernizaci přepracovalo, dodalo mu na strmosti, ale stále vyvolává gumový pocit, jakoby neexistovalo přímé propojení s koly. Cit v něm tedy opravdu nenajdete. Škoda.
Cenový rozdíl mezi regulérním Mkem a tímto vozem není nijak propastný, je tak na vás, co od auta vyžadujete. 440i lépe kombinuje sportovnost s denní použitelností a přitom vás bude umět pobavit. Pozornost si strhne stejnou, zvuk nabídne ještě jadrnější. Tohle BMW mi dalo vzpomenout na staré dobré časy, je moc dobré!
Plusy
– převodovka
– motor
– kvalitní interiér
– odhlučnění
– podvozek a jízdní vlastnosti
– spotřeba
– vzhled
– zvuk
Mínusy
– necitlivé řízení
« Titul “nejemotivnější značka” získali Korejci, Porsche je druhé Test ojetiny Infiniti FX50 S. Osmiválcové hromobití v exkluzivním balení »
