Test BMW 330 Ci E46 versus Mercedes-Benz CLK 320 C209. Zlatá éra automobilismu
Dnes se vrátíme 15 let zpátky do doby, kdy byl automobilový svět zcela v pořádku a u každé značky jste si našli přesně to své. Motory byly velké, po přeplňování ani památky a na emise se tak nějak zvysoka kašlalo. V této zlaté éře automobilismu se zrodilo mnoho vozů, které se brzy stanou ceněnou klasikou a také si velké množství z nich drží status velmi vyhledávaných ojetin skalních fanoušků, kteří jsou důvodně přesvědčeni, že je to poslední období, kdy ta jejich oblíbená auta za něco stála.
Takové tvrzení je sice odvážné, ale rozhodně na něm něco je. Podíváme-li se na to v kontextu dnešní doby, odpověď je jasná. Téměř nikdo nemá atmosférické motory, natož šestiválce nebo “nedejbože” vyšší. I zapřísáhlí výrobci sportovně orientovaných přibližovadel podlehli downsizingu, přeplňování a bezcitnému elektronickému řízení s variabilními převody (že BMW?). Jako nová auta však fungují přesně tak, jak si trh žádá a to vždy vlastně výborně. Nejde říct, že jsou horší. Jen se přizpůsobila nové době, novým požadavkům. Radost z jízdy je nyní jiná.
Teď ale mrkneme o dekádu zpět, sešli se nám tu totiž dva doboví konkurenti stejné koncepce, ale v naprosto odlišném podání. Obě auta jsou tak stejná a přitom tolik rozdílná! Začneme Benzem. Elegantní coupé nemá a nechce mít sportovní ambice. Svůj velký atmosférický šestiválec o obejmu 3.2 litrů využívá výhradně k maximální kultivovanosti a k potřebné zásobě výkonu. Nežene se zběsile do otáček, nevydává sportovní tóny a rozhodně netrhá asfalt. Akcelerace je solidní, nenucená a rychlost vozidlu určitě nechybí. Jde jen o to podání, které je jedním slovem uvolněné. Můžete zapnout sportovní režim, ale CLK se netransformuje do vymetače okresek. Jen ležérní automat se lehce probudí a popustí uzdu otáčkám. Řadit však bude stále pohodově.
Na CLK je fascinující ta uvolněnost a klid, který nabídne. Šestiválec do V má hluboké tóny a je ukázkově kultivovaný. Pokud mu šlápnete na krk, odvděčí se krásnou reakcí a vydá se vpřed. I díky podvozku ale tento Benz nevybízí k rychlé jízdě. Neznamená to, že nezatáčí. To zvládá překvapivě dobře. Ale tak nějak z něj cítíte, že to není tempo, které mu vyhovuje. Dokonale to pak dokresluje řízení, které má dlouhý převod a nulovou zpětnou vazbu. Tolik typické pro vozy této značky. Je to spíše kormidlování než řízení. Ovšem ani to není špatně. Je to přesně takové, jaký by měl správný Mercedes být. Pohodlný, tichý a s adekvátní výkonovou rezervou v případě potřeby. Proto si ho lidé kupovali.
A proto si jej kupují i dnes. Ale budou zklamaní, dnešní mercedesy se snaží být sportovní. Najednou mají ostré řízení, krátký převod, tvrdé a nepoddajné podvozky. Proč? Protože chtějí konkurovat, ne nabízet alternativu. Výsledkem je pak Mercedes, který není sportovní, ale ani pohodlný! BMW se své tradici vzdaluje také. Pořád je daleko sportovnější než většina, ale už to není to, co značce položilo základy. Pryč jsou atmosférické řadové šestiválce, dokonalé mechanické řízení a tuhé podvozky kopírující každý centimetr silnice. Dnes to je BMW, které je pohodlné, přeplňované a s variabilním řízením bez špetky vazby. Klasické podvozky změkly, M paketové naopak zbytečně ztvrdly. Jsou to rychlá a emotivní auta. Jenže na BMW moc pohodlná a málo sportovní. Takže ta samá situace, co u Mercedesu. Jen naopak.
Po usednutí do E46 to vynikne nejvíce. Sedí se nízko, interiér je orientovaný na řidiče, sportovní sedáky drží celé tělo a volant má přehnanou tloušťku. Nic z toho v CLK nenajdete. Pak nastartujete, motor si zaštěkne do výfuku a ustálí se na bublajícím volnoběhu. To Mercedes taky nedělá. Tuhou kulisou se pokusíte přeprat jedničku a rozjedete se. Už teď je jasné, jak jiné auto to je. První akcelerace to potvrdí – 330 Ci a její fantastický motor M54 letí s chutí do otáček a vydává při tom hlasitou mechanickou orchestru. Vysoký a pronikavý tón tolik typický motorům s válci v řadě. S každou otáčkou cítíte, jak narůstá výkon a musíte si jej zasloužit. CLK se oproti tomu vždy vezlo na vlně točivého momentu a s otáčkami se tolik pracovat nemuselo. U BMW je to přesně naopak. Jedno špatné odřadění a budete pomalí. Motor chce víc a víc a líbí se mu v červených číslech.
A velké nasazení rád i podvozek. S chutí se vrhá do zatáček a šeptá vám, ať ještě přiložíte. A jak to dostane, odvděčí se decentním sklouznutím. Jinak platí perfektní vyváženost a harmonie přenosu váhy. E46 se sportovním podvozkem bylo jedno z nejlépe vyvážených BMW, které vás i po letech překvapí mechanickou přilnavostí, nulovou nedotáčivostí a hravou přetáčivostí. Jak je libo. Navíc je v zatáčkách opravdu rychlé. Ale taky vás bude štvát. To když se rozhodnete jezdit po městě nebo předpisově.
Podvozek je totiž tuhý a nepohodlný. Řízení je nádherně mechanické, přesné a má dokonalou zpětnou vazbu. Nádhera na okresce a strašný opruz ve městě. A to nemluvě o tom řazení, třeba v zácpě. Tam ten mechanický odpor budete proklínat. A nízká světlá výška zrovna nepomůže při překonávání nástrah českých silnic. A zmínil jsem, jak auto lítá v kolejích? Poprvé vás to vyděsí k smrti a budete se chtít objednat do prvního servisu na kontrolu podvozku. Jenže pak zase vyjedete na oblíbenou silnici, prošlápnete ten šestiválec a budete v rauši. Zbytek mu odpustíte.
Už chápete ten rozdíl? Dřív se neřešilo, které auto je lepší nebo horší. Tehdy každý věděl, co chtěl a kde to dostane. Pro lidi toužící po elegantním designu, uvolněné pohodě a výkonové rezervě tady byl Mercedes. Sportovní jízdní vlastnosti, nekompromisní podvozek a točivý silný motor, navíc zabalený do nasupeného a agresivního designu, jste našli u BMW. Je to o lidech a preferencích, ne o tom, které auto je lepší. V té době totiž každá automobilka byla svá a dělala, co uměla nejlépe. Dnes je to bohužel naopak…
« 5 nejspolehlivějších ojetých vozů na trhu Tato Audi RS6 stojí stejně jako holá Octavia. Ale má 450 koní a žere i trávu kolem silnice »
