Test BMW 220d Coupe (G42): Konečně zase baworák
S nekonečnou záplavou SUV modelů a (v poslední době) také silným zaměřením na elektromobily by se mohlo zdát, že řidiči oblíbená značka BMW ztrácí svoji cestu. Ono nám ale BMV vždy jednou za čas připomene, že na své kořeny nezapomíná. Nová generace „dvojkového“ coupe je totiž přesně to BMW, které budete chtít, jestli jste odkojeni érou „éčkových“ generací. Co ale ten diesel?
Představení druhé generace dvojkového coupe vyvolalo poprask – asi jako každé BMW v posledních letech. Jeho design je zkrátka … jiný. Internet se hned začal plnit znechucenými reakcemi, prohlášeními o smrti baworského designu a tak podobně. Osobně bych vám ale poradil dvě věci. Zaprvé, dejte tomu čas. BMW stále nepřešlo na korporátní design, a tak má každý model svůj specifický vzhled. Taky dochází k radikálním mezigeneračním změnám, a je tak zkrátka potřeba, aby si design novinek z Mnichova „sedl“.
Tou druhou věcí je osobní setkání. Žádná fotka ani video vám nedokáže přesně zprostředkovat, jak auto vypadá naživo. BMW 2 Coupe je totiž správná sportovní placka. Oproti generaci F22 narostlo o 10 centimetrů do délky, hlavně ale o 6,5 do šířky a také je o necelé tři centimetry nižší. Z profilu pak vynikne nekonečně dlouhá kapota, jen kapka místo kabiny a vytažené blatníky. Dvojka coupe teď vypadá jako opravdu poctivý sporťák. Musím tedy uznat, že zadní svítilny jsou kontroverzní, ale přistihl jsem se při tom, že čím déle jsem s autem žil, tím normálnější mi připadaly.
Dvojkové kupátko výrazně dospělo uvnitř. Interiér je v podstatě převzatý ze čtyřkového coupe, ve své třídě tak jde o naprostý vrchol, co se kvality materiálů a zpracování týče. Jako bonus beru i fakt, že jde o starší architekturu, která přeci jen tolik nevsází na digitalizaci. Máte tu sice velkou dotykovou obrazovku, digitální přístrojový štít a moderní sytém, který se aktualizuje na dálku, taky tu ale máte zcela tradiční ovládání. Díky tomu vlastně dotyky ani není potřeba využívat. Nejnovější BMW (i4, 2 Active Tourer atd.) už taky přezbrojily na novější verzi iDrivu, který dal sbohem klasickému kruhovému ovladači na středové konzoli. Verzi Coupe se to naštěstí vyhnulo. Starší sytém, který je zde přítomný, je taky výrazně intuitivnější. Kabina si tak pro mě odškrtává všechny důležité body – vypadá k světu, je skvěle vyrobená a má špičkovou ergonomii. Co ale prostor?
Nová generace výrazně narostla, ale pocitově se mi její interiér zdá stísněnější. Z pozice řidiče mi to vlastně nevadí. Posaz je naprosto ukázkový. Sedí se až na dně auta na dlouhé nohy a krátké ruce. Na svět koukáte přes dlouhatánskou kapotu, vaše tělo objímají vynikající sportovní sedadla (která by tedy zasloužila odvětrávání) a auto jako by na vás pořád křičelo „Pojď jezdit!“. Jste ale taky hodně obestavěni interiérem a jelikož je nyní dvojka skutečně široká (vlastně širší než aktuální řada 3), tak jste od spolujezdce poměrně daleko, což jen přidává na dojmu izolovanosti. Ten pocit, že si na sebe auto spíš oblékáte, ke sportovním vozům patří.
Setkal jsem ale i s názorem, že je tohle už trochu klaustrofobní. Kde je ale úbytek místa znát nejvíc, je druhá řada. Zatímco v generaci F22 byly zadní místa relativně použitelná i pro dospělého, v novější G42 to neplatí. V podélném směru to vlastně není zlé, ale nad hlavou je opravdu těsno. Pokud máte nad 180 centimetrů, cestu si zde nejspíš moc neužijete. Na druhou stranu, kdo si kupuje podobné auto kvůli tomu, aby pravidelně vozil 4 lidi? Jako nouzovka zadní sedačky poslouží – nebo dětem… Ideální ale bude auto pro dva. Taky vám nejspíš postačí i kufr o objemu 390 litrů, který je individuálně rozšiřitelný právě o zadní sedačky. Co mě ale mile překvapilo, je že sedadla v druhé řadě lze sklápět 40:20:40.
Pojďme ale vyndat jednoho kostlivce ze skříně. Celý svět vyhlíží ultimátní verzi M2, odborná veřejnost se rozplývá nad současným vrcholem M240i a já tu mám … dvoulitrový diesel. Možná se ptáte, jak se dá něco takového do podobného auta vůbec dát, ale hezky popořadě. Jde o dobře známou jednotku s výkonem 140 kW a 400 Nm. To samo o sobě nejsou špatná čísla. Stačí ke sprintu na stovku za 6.9 sekundy, což je jen o 0.4 sekundy pomalejší než ne-eMkový vrchol legendární řady E46 – 330Ci. Pomalé auto to tak v žádném smyslu toho slova není. Díky tomu, že je přeplňovaný čtyřválec nyní mild-hybridní, tak taky hezky čiperně reaguje na povely plynového pedálu. A velké díky patří inženýrům za jeho vynikající odhlučnění, protože dieselové nýtování je to poslední, co chcete aby se vám linulo kabinou sportovního kupé.
Motor je tedy na poměry čtyřválcových dieselů skutečně povedený. Svým naturelem se ale k autu zkrátka nehodí. Už z podstaty mu moc nevoní otáčky a působí trochu těžkopádně. A dynamika je sice dobrá, ale od auta, které vypadá tak, jak dvojka vypadá, čekáte víc než „dobrou“ dynamiku. I přesto ale verzi 220d neodsuzuji. Naopak, je dobře, že se alespoň jeden diesel v nabídce udržel. Někdo si totiž podobné auto může vybrat kvůli tomu, že chce něco kompaktního a stylového a sportovní dušička ho vlastně ani nemusí zajímat. Takového zákazníka pak jistě potěší, že s klidnou nohou se dát podívat i pod pět litrů na sto a donutit tohle auto žrát přes sedm je skoro nemožné.
Je ale jedna oblast, kde novinka nadchne bez ohledu na to, co je pod kapotou. To je podvozek. Tady opět těží z příbuznosti s dospělejší trojkou a čtyřkou. BMW 2 totiž s těmito auty sdílí platformu CLAR (na rozdíl od 2 Gran Coupe a 2 Active Tourer, kteří sdílí platformu UKL2 s MINI). S trochou nadsázky by se dalo říct, že až po B sloupek je to vlastně BMW 4 Coupe. Pokročilá platforma propůjčila autu neobyčejnou tuhost a dospělé jízdní vlastnosti.
Oproti větším sourozencům je ale znát mnohem větší příklon ke sportovnímu projevu. Hned v prvních metrech se totiž projevuje tvrdší nastavení podvozku. Nějakým zázrakem se BMW podařilo dosáhnout tuhého podvozku bez toho, aby auto poskakovalo nebo zakopávalo o krátké ostré nerovnosti. Jízda je ve skutečnosti prakticky prosta vibrací nebo přenášení ruchů vozovky do kabiny, auto je ale pedantsky pečlivé v kopírování vozovky. Jestli bude na hladké silnici ležet pecka od třešně, dozvíte se o ní. Při jízdě v nízkých rychlostech – především ve městě – vám tak bude připadat, že se neumí uklidnit.
Daleko lépe funguje na dálnici nebo při rychlých přesunech na větší vzdálenost. Interiér je dobře odhlučněný, rozmazluje vás moderní výbava a auto je příjemně nevtíravé. Vlastně plní roli luxusního GT překvapivě dobře.
Jeho pravé nadání se ale ukáže až na klikatých okreskách. Tady působí jak polité živou vodou. Jakmile se do auta dostane vyšší rychlostí setrvačnost, začnou kola delikátně pracovat v zavěšení a podvozek se doslova vpije do povrhu silnice. Dvojka pak předvádí ukázkovou stabilitu a přesnost a vůbec se nenechá rozhodit nerovnostmi. Míra mechanického gripu je skutečně působivá a s přibývajícími kilometry je snadné začít autu věřit.
Čím víc se na něj tlačí, tím spokojeněji působí a tím víc vám vrací zpět. S radostí mění směr, je lehkonohé a ukázkově vyvážené. V průběhu oblouku působí jako by se otáčelo kolem svého středu, na hraně pak přechází k dobře čitelné přetáčivosti. Díky přesnému a dobře naváženému řízení je radost auto s milimetrovou přesností pokládat do zatáček. Ocenil bych v něm tedy více citu, ale to je tradiční bolest moderních aut. Tady se musíte spoléhat především na informace od podvozku, kterých je naštěstí dostatek. Velice dobré jsou taky brzdy. Skrze tuhý pedál se dobře dávkují a srdnatě vzdorují přehřívání.
I přes neinspirativní motor jsem si uvědomil, že se prakticky celou dobou usmívám a užívám si každý metr. Tohle auto prostě baví. Je to BMW v té nejčistší podobě a ve finále jsem vlastně rád, že jsem mohl zkusit slabší variantu. Auto se „slabým“ motorem totiž nemá tolik es v rukávu. Nemůže vás oblbnout brutálním tlačením do sedačky nebo práskáním výfuku. Daleko víc tak vyplují na povrch jeho vlastnosti. A fakt, že nové BMW 2 coupe se dá užít i v základní motorizaci, mi udělal radost. Trochu mě to vrací do dob generace E46, kde výkon a rychlost nebyly to hlavní. Na prvním místě byla ovladatelnost a zaměření na řidiče. BMW tak ukazuje, že stále ví, kde jsou jeho kořeny a dokáže postavit auto pro řidiče.
Druhá generace BMW 2 Coupe jde ve šlépějích svého předchůdce, prakticky v každém ohledu ale působí jako dotaženější produkt. Nejdůležitější ale je, že zůstává věrné filozofii značky a je zaměřené především na řidiče. Svým naturelem asi nejvíc odpovídá tomu, co většina fanoušků považuje za pravé BMW a jako takové ukazuje, že i v době SUV a elektromobilů si mnichovská automobilka najde čas na to, aby potěšila nadšence do řízení. Jeho základní cena je lehce přes 1.1 milionu (jen 218i se vejde pod milion). Seznam příplatkové výbavy je ale téměř nekonečný a výsledná cena se základu umí pěkně vzdálit. Například auto z testu překročilo částku 1.6 milionu.
Plusy
– Design
– Jízdní vlastnosti
– Spotřeba
– Ergonomie
Mínusy
– Cena
– Drahé příplatky
« Test ojetiny Range Rover Evoque: Šperk na silnici, kabrňák v terénu Test Seat Ateca FR 2.0 TSI DSG 4WD »
