TEST bazarovky Hyundai i40 1.7 CRDi – Kompromis střední třídy.

TEST bazarovky Hyundai i40 1.7 CRDi – Kompromis střední třídy.

Autor: Ondřej Daňa,

4. 10. 2017 • Zábava

Hyundai i40 je v dnešní době velmi žádaným rodinným vozem, který se v minulých letech probil mezi nejlepší vozy segmentu. O zákazníky se tak bije se Škodou Superb, VW Passat nebo Citroenem C5. Mezi ojetými vozy lze najít vozy, které jsou za velmi slibné peníze a najeto mají jen pár tisíc kilometrů. A přesně jeden takový jsme vyzkoušeli my. Je to kousek z roku 2014 a najeto má jen něco málo přes 30 tisíc kilometrů.

Čtyřdveřová varianta tedy nabízí elegantní pojetí karoserie s několika detaily, které ji ještě výrazněji odlišují od kombi. Třeba přední maska chladiče má dvě chromové linky oproti jedné a víko nádrže je kulaté namísto hranatého. Design sedanu je však apelován na luxus. Linie karoserie z profilu vypadá jako čtyřdveřové coupé a vedle takového Passatu CC se opravdu nemá zač stydět. Naprosto minimalistické zadní víko kufru a svažující se střecha působí opravdu dynamicky. Navíc přispívá dobré aerodynamice a činitel odporu vzduchu je tak pouhých 0,28 cx. Majestátně působí dvojice koncovek výfuku, jako by říkaly, že pod kapotou je něco velkého a silného. Což bohužel není.

Po nasednutí do interiéru přetrvávají pozitivní dojmy. Čeká vás domovská atmosféra podpořená mnoha příjemnými detaily. Jen design palubní desky někomu může připadat zase až moc překombinovaný. Možná až příliš daleko zašli Korejci s líbeznou melodií, jež doprovází nastartování a vypnutí motoru. Napoprvé překvapí, mnohé i potěší, ale po čase začne být vlezlejší než písničky Verony. Naštěstí se dá vypnout. Co však rozhodně neurazí je vzhled budíků, které vypadají hodnotně a uprostřed každého z nich se nachází údaje o teplotě vody, respektive stavu nádrže a vnější teploty.

Jednou z nejpodstatnějších věcí pro velký kombík je nabídka prostoru. V této kategorii Hyundai přímo exceluje, ať už se jedná o využitelnost a objem kufru či místo pro posádku ve všech směrech. Takto ukázkově prostorné by mělo být každé rodinné auto. Vzadu se v poklidu rozvalí pár dvoumetrových dlouhánů, zatímco vpředu člověk nenajde jediné omezení. Basketbalisté jsou na palubě i40 jednoznačně vítáni. Sedadla jsou velmi příjemná a komfortní, jako dělaná na dlouhé dálniční cesty. Pokud by Korejci přecijen ještě zapracovali na kvalitě materiálů, popřípadě zlepšili ergonomii, tak mohou vyškrtnout zkušební jízdy a prodávat i40 rovnou na základě pouhé obhlídky vozu. Zavazadlový prostor má solidní objem 525 litrů.

Motor nemá nějaké zásadní vady, snad jen za studena by se mohl chovat kultivovaněji, nezřídka bylo nutno pustit hlasitěji rádio. Po zahřátí se však naftová sedmnáctistovka výrazněji zklidnila a stala se příjemným společníkem na cestách. Ačkoliv má 136 koní, stále platí, že objem ničím nenahradíš a v kopci měla s těžkým vozem občas plné písty práce. A to jsme měli manuální převodovku, se kterou je to mnohem lepší jak se starým měničovým automatem, který nijak výrazně doporučit nemůžeme, a to nejen kvůli občasnému cuknutí, ale i kvůli vyšší spotřebě. My jsme jezdili za solidních 6 litrů.. To je u takto velkého auta zcela akceptovatelné a bez výhrad. Manuální převodovka si navíc zaslouží pochvalu za přesné dráhy řazení a příjemně naladěnou spojku. Ale ještě zpět k motoru. Při normální jízdě je příjemně tichý a nedostatku točivého momentu si ani nevšimnete, takže nejste-li sportovci za volantem, vůbec se ho bát nemusíte.

Rovněž jen nepatrné připomínky šly na adresu podvozku. Občas na velkých příčných nerovnostech či hlubokých vlnách hlasitě dosedá na dorazy, většinu času se však chová ukázkově. Auto se za všech okolností chová stabilně a vyrovnaně. S až bohorovným klidem a lehkostí zvládá jakoukoliv zatáčku, což je u takto velkého vozu poměrně ojedinělé. Uspokojí tak i nadšeného řidiče, který objeví výraznou pomoc od zadní nápravy. Hyundai tak působí na nájezdu ostře, s jistým vedením předních kol a záď jakoby mírně sklouzává a pomáhá auto rovnat přímo na apex. Bavit se v sedanu od Hyundaie? Ano, i to je na zatáčkovité silnici možné. Ruku v ruce se schopnostmi v zatáčkách však jde komfort tlumení. Tohle je sice jisté, ale také do značné míry pohodlné auto. Chcete pohodlí ještě více? Opět stačí ušetřit a spokojit se s menšími koly. Pokud můžeme za podvozek i40 poplácat techniky po zádech, palec dolů si naopak vysloužilo řízení, které je sice přesné, avšak přeposilované a volant nepůsobí nijak spojeně s předními koly.

Hyundai i40 vyniká příjemným a prostorným interiérem, je nadán na dlouhé cestování, při kterém se projeví i přednosti motoru a dokáže okouzlit docela pohodlným, ale pro zatáčky nadšeným podvozkem. Jakožto rodinnému vozu mu jen těžko něco vytýkat, protože tuhle úlohu splňuje když ne na jedničku, tak na jedna mínus. Svými ucelenými schopnostmi vysílá úhlavním konkurentům jasnou zprávu, že s i40 musejí počítat. Slušel by mu silnější diesel či modernější automatická převodovka (ta už je u faceliftu 2015 – 7 st. dvouspojková). Většina aut je navíc na prodej s velmi bohatou výbavou a za rozumnou cenu. Auta jsou navíc poměrně nová, a tak se nemusíte bát ani nijak výrazných závad, nekoupíte-li i40 s nájezdem přes 300 tisíc. Od nás máte jednoznačné doporučení.