Test Audi TTS Roadster: Skvělé sportovní auto ověnčené předsudky se loučí
Audi TT vždycky bylo trochu rozporuplné auto. Často totiž zajímalo lidi, pro které je důležitější, jak v tomto kupátku vypadají, než jak “tétéčko” jezdí. A výrobce na tuhle hru přistoupil. Současná generace to ale změnila a umí zaujmout i náročnější řidiče. Tedy ne že by v pořadí už třetí provedení přišlo o styl. Naopak, podle mě teď vypadá lépe než kdykoli předtím. Přitom se hrdě hlásí ke svým “předkům”.
Letos však Audi udělilo stopku dvou svým sportovním modelům a rovnou těm sportovním. Končí R8, se kterou jsme se nedávno důstojně rozloučili a stejný ortel si vyslechlo i sportovní coupé a roadster TT. Nezoufejte, v konfigurátoru je sice už nenajdete, ale pořád je ještě možné koupit skladové vozy. A docela dost vám to doporučuji. Tento předsudky obalený a nedoceněný model je vlastně skvělé sportovní auto.
Třetí generace Audi TT byla představena přesně před deseti lety v roce 2013. Do letošního roku obdržela několik drobných změn a facelift. Ve srovnání s předchůdcem je odcházející generace o dva centimetry kratší (měří 4180 milimetrů) a o osm milimetrů užší (1832 mm). Výška zůstala na 1353 milimetrech. Rozvor se ovšem prodloužil o 37 mm na 2505 mm. Všechny modely také mají dvě velké kruhové koncovky výfukové soustavy, které mají připomínat původní TT.
Největší viditelné změny najdeme v interiéru. Audi v něm uplatnilo minimalistický přístup, přičemž inspiraci hledalo v aviatice. Palubní deska má při pohledu shora připomínat křídlo letadla, kruhové výdechy ventilační soustavy se mají svým turbínovým designem podobat leteckým motorům. Do výdechů jsou integrovány veškeré ovladače klimatizace, pod nimi se pak nachází horizontální lišta s ovládacími tlačítky dalších systémů.
Specialitou “tétéčka” je kompletně digitální přístrojový štít, který funkčně nahrazuje obligátní displej umístěný na středovém panelu palubní desky. To znamená, že kromě klasických informací o aktuální rychlosti, spotřebě a podobně, zobrazuje také třeba navigaci či zprostředkovává obsluhu audiosystému a nastavení vozu. Palubní systém MMI pak umí třeba najít nejlevnější čerpací stanici v okolí. Celé to funguje docela dobře, prostředí je líbivé a svižné, jen ovládání je přece jen trochu kostrbaté. Alespoň ze začátku jsem si na něj musel zvykat a hledat, co a kde v systému najdu. Díky chybějícímu centrálnímu displeji ale TT umí solidně zamaskovat svůj věk a nestárne uvnitř tak rychle. Což vlastně platí i pro již zmíněnou R8. Nechybí kvalitní materiály, perfektní zpracování, skvělá sportovní sedadla či do rukou dokonale padnoucí volant. Prostě třída.
Ovšem TT nezestárlo ani zvenčí. Testovaná otevřená verze Roadster v křiklavé modré vypadá pořád svěže, dravě a také draze. Po deseti letech v produkci se to dá říct jen o málokterém vozidle. Výkonnější verze TTS navíc přidává ještě několik dalších designových vylepšení, mezi kterými hraje hlavní roli čtveřice koncovek výfuku. K tomu dostal testovaný kus příplatkový Paket Competition plus. Ten obsahuje černé křídlo na kufru, červené brzdové třmeny a LED světlomety. Fešné jsou i dvacetipalcová kola.
Testovaná verze je tedy Roadster, což znamená otevřený vůz pouze pro dva lidi. TT tak přišlo o zadní sedadla oproti Coupé, ale krátká střecha se zde skládá za přední sedadla, takže neutrpěl objem kufru. Střecha se ovládá tlačítkem na středovém panelu. Lze ji natahovat i skládat i při jízdě do 50 km/h. Potěší, že jak je střecha poměrně malá, tak její stažení zabere jen něco kolem 10 sekund. Rychlovka!
To ale koneckonců není až tak podstatné, důležitější by mělo být, jak se “tétéčko” řídí a jezdí. První pocity jsou parádní. Sedí se příjemně nízko, takže si řidič opravdu připadá jako ve sportovním autě. Dojem podtrhuje i až nečekaně tvrdý podvozek. Taková kombinace pochopitelně musí znamenat jisté ústupky v oblasti komfortu. Audi tak vcelku logicky řidiči prozradí každou nerovnost a na rozbité silnici dost “drncá”. Sportovnímu autu však lze podobné chování odpustit, zvlášť když ani při poskakování na hodně hrbolaté cestě kola neztrácí kontakt s asfaltem a rázy od děr se výrazně nepřenáší do řízení.
Je ale jasné, že nejlépe se s “tétéčkem” budete cítit na okreskách s hladkým povrchem, tam je jeho revír, prostor, kde naplno ukáže svoje schopnosti. Třeba úžasnou přilnavost, jistotu v zatáčkách a chuť zrychlovat, kterou navíc prokazuje naprosto samozřejmým způsobem. Při pohledu do technické specifikace se ale není čemu divit. Testované “tétéčko” totiž poháněl starý známý přeplňovaný dvoulitr, používaný v mnoha dalších výrobcích koncernu Volkswagen. V případě Audi TTS quattro je naladěný na 320 koní/400 Nm a doplněný o pohon všech kol a dvouspojkovou automatickou převodovku. A to znamená jediné: rychlost prakticky kdykoliv. Auto dokáže zrychlit z místa na stovku jen za 4,8 sekundy
Stačí jen přišlápnout plynový pedál a auto skoro okamžitě, jen s drobným zpožděním způsobeným “nadechnutím” turbodmychadla, vystřelí vpřed. Motor sice postrádá citelnou výkonovou špičku, ale zato nemá žádnou slabou chvilku: nabízí totiž spoustu síly v téměř celém spektru otáček. Subjektivně ale akcelerace působí ještě přesvědčivěji. Třeba i díky povedené převodovce, která pod plynem řadí se sympatickým prásknutím.
Audi TTS však není rychlé jen v přímce, pořádně svižné umí být i na zakroucených silnicích, v nichž těží z téměř čtvercového půdorysu s koly v rozích karoserie i z vyspělé techniky a pohonu 4×4. V zatáčkách je cítit, jak se tlačí dovnitř, aby mohlo vykroužit co nejpreciznější oblouk, při výjezdu zase jemně tahá směrem ven. Velká dramata ale nedopustí. Spotřeba paliva je při opravdu klidném tempu mimo město do 8 l/100 km, ale pokud si sem tam projedete svižněji nějaké zatáčky, přidáte dálnici i ucpané město, velmi jednoduše se dostanete přes deset. Objem nádrže je ale velmi slušných 55 litrů.
Řízení je poměrně strmé a přesné, překvapivě však nejlépe funguje v komfortním nastavení, v němž působí nejpřirozeněji. V dynamickém režimu, projevujícím se tuhou charakteristikou, mi přišlo tak nějak strnulé, jako by bez citu. A vůz tak připravuje o čitelnost.
Jaká je jízda bez střechy? V klidném cestovním tempu nebo ve městech do kabiny fouká jen tak, aby vás to dokázalo osvěžit. Pokud je naopak venku zima, lze aktivovat větrák v opěradlech sedadel, který vám bude na krk foukat teplý vzduch. A samozřejmě jsou tu i vyhřívaná sedadla. A pokud zrychlíte? V tu chvíli zjistíte, že do auta začne výrazněji foukat už přibližně od stovky. Nepomáhají ani vytažená boční okna, ale ani elektrická clona mezi hlavovými opěrkami sedadel.
Celkově je “tétéčko” povedený kus auta, které je zajímavé i z řidičského pohledu. Umí pobavit, ale nepřehání to. Spíš než rošťáckým charakterem vás dostane chladnou funkčností. Více než na srdce prostě Audi TT útočí na rozum.
Plusy
– Efektivní a řízný turbomotor
– Skvělá ovladatelnost
– Dobře fungující pohon všech kol
– Výtečný dvouspojkový automat
– Minimalistický a inovativní interiér
– Reálná rychlost
– Navigace Google Earth
Minusy
– Tvrdší podvozek
– Více hluku v interiéru
« ČOI dala pokutu Auto ESA: Podvody na trhu ojetin přetrvávají Konec spalovacích motorů bude, i kdyby EU změnila rozhodnutí při revizi: Už není cesty zpět »
