Test Audi A7 Sportback 50 TDI: Dokonalý cestovní stroj
Druhá generace Audi A7 je ztělesněním elegance a sportovního šmrncu. Audi našlo ideální kompromis mezi oběma světy a transformovalo A7 v opravdu přitažlivé auto, které rozhodně neunikne pozornosti. Audi vždy umělo čtyřdveřová coupé, ať se jedná o A5 nebo A7, oba modely už několik generací patří mezi vůbec nejhezčí zástupce této třídy.
Model A7 dostal pro letošní rok mírný facelift, ale pozná to jen trénované oko. Spíše se jedná o funkční a technologickou modernizaci, ačkoli motorizace zůstaly beze změny. Novým prvkem přídě je maska chladiče Singleframe s voštinovou strukturou, která je u základních variant matně černá a doplněná chromovaným rámečkem, ve vyšších výbavách je lesklá. Vzadu zmizely dříve kritizované falešné koncovky výfuku. Nové jsou i čtyři odstíny lakování, rozšířená je nabídka litých kol. Vylepšena byla také světla HD Matrix Light.
V detailech je rozšířená sériová výbava, její součástí je například Audi virtual cockpit s digitálním panelem sdružených přístrojů. kde se nově zobrazují siluety aut jedoucích v okolních pruzích. Volbu elektronických asistentů pak půjde nastavit jako rychlou volbu přes programovatelné zástupce.
Pozvolna se svažující střecha, přechází v širokou a placatou záď s atraktivními spojenými světlomety, velká kola vyplňující blatníky nebo černá maska singleframe, která dává najevo svou dominanci v kombinaci s ostře tvarovaným předním nárazníkem paketu S Line. I přes relativně usedlou barvu testovaného vozu se jedná o velmi atraktivní vůz.
Pod kapotou testovaného fešáka je přeplňovaný vidlicový šestiválec o objemu tří litrů, kterému chutná nafta. Ten ze sebe dostane 210 kW a tučných 620 Nm! To stačí k tomu, aby se tohle pětimetrové auto dostalo na stovku za 5.7 sekundy. Všechen výkon se na silnici samozřejmě přenáší skrze pohon všech kol Quattro – nemusíte tak mít strach, že bude mít A7 s přenosem síly na silnici problém. Motor má elánu na rozdávání a s autem si hraje, jakoby nevážilo zhola nic. Je tedy pravda, že na rozdíl od konkurenčních šestiválců se skutečně probere až lehce nad dvěma tisíci otáček – tedy o kousek výš – jeho medvědí síla je ale působivá.
Oproti „řadovým šestkám“ mu také trochu chybí na sametovosti, ale vynahrazuje to charakterem a zajímavým zvukem. Standardně jde o 48 voltový mild-hybrid. Elektrický člen pomáhá vyhlazovat prodlevu na sešlápnutí plynu. Reakce jsou tak mnohem předvídatelnější, než tomu bylo dřív. Motor je to zkrátka vynikající. Stejně povedené je spárování s osmistupňovou automatickou převodovkou. Ta řadí zcela neznatelně, rozjezdy jsou sametové a když je potřeba, můžete si pomoct pádly pod volantem. Spotřeba je také něco, s čím dokážu žít. Celý týden se mi bez problémů dařilo držet pod devíti litry, při klidné jízdě i o litr méně. Verze 50 TDI mi zkrátka i pro takové auto připadá jako ideální.
Naprosto perfektní je pak řízení. Je skvěle navážené, tak akorát rychlé a reakce auta na vaše povely jsou tak přirozené a předvídatelné, že si v něm během pár metrů připadáte jako doma. I díky tomu není žádný problém takhle velké auto umísťovat na silnici s milimetrovou přesností. Tady se skutečně potkávají všechny nejlepší vlastnosti vozů z Ingolstadtu.
Líbil se mi komfortní adaptivní podvozek, který uměl být velmi plavný nebo naopak přituhl ve sportovním režimu a dovolil i hezké svezení v zatáčkách. Za volantem je sice znát vyšší hmotnost, ale i tak je tato A7 poměrně agilní. Zejména pak velmi hbitá.
Ve výbavě nechybí ani inteligentní tempomat nebo semi-autonomní řízení. Díky adaptivnímu tempomatu umí Audi reagovat na jedoucí auto před vámi. V případě, že vidí změnu rychlosti, automaticky zpomalí na maximální povolenou rychlost. Do toho pracuje hlídání jízdního pruhu, které vás drží na správné straně. Avšak tady to berte s rezervou. Větší zatáčky systém nezvládá a za celé auto máte zodpovědnost vy. Při příjezdu do vesnice Audi zpomalí na maximální povolenou rychlost a na konci vesnice zase samo automaticky zrychlí. Pokud byste adaptivní tempomat nepoužívali, před vjezdem do obce vám dá zavibrováním plynového pedálu vědět, že je čas brzdit.
Modelová řada A7, přebírá interiér postavený na dotykových obrazovkách. Na pohled je to samozřejmě velmi efektní a spolucestující se z toho úžasem zblázní. Smířit se však musíte, že displeje budou pořád plné otisků prstů a je na nich vidět každé zrnko prachu.
Odezva a celkové ovládání se podobá moderním chytrým telefonům, takže si rychle zvyknete. Moc se mi líbilo, že spodní panel sloužící primárně pro klimatizaci a sedadla, se při každém zadávání textu do toho vrchního změní na touchpad, do kterého kreslíte písmena. Je to rychlé a příjemné. Samozřejmostí je plná konektivita a připojení na internet. Vůz může ladit rádia z celého světa, brouzdat po netu a nebo sloužit jako hotspot pro posádku.
Samotné zpracování je bezchybné a velmi precizní. Interiér je však možná až příliš moderní a technokratický. Trochu mi tu chybí hřejivý pocit útulna jako tomu je v současných mercedesech nebo BMW. Nepomáhá tomu ani ambientní osvětlení, které umí zobrazit celou RGB škálu barev a navolit si je můžete po různých zónách zcela individuálně.
Další velký displej máte v podobě Audi Virtuál Cockpitu namísto klasických budíků za volantem. Ten umí zobrazit vlastně úplně vše, co ten hlavní mezi sedadly. Nechybí ani Head-Up Display v čelním okně. Pokud vám to přijde jako už příliš, tak takový E-Tron k tomu nabízí ještě displeje ve dveřích místo zpětných zrcátek. Celkově jich tak bude šest.
Plusy
– Vzhled a image
– Zpracování a odhlučnění interiéru
– Pohon všech kol
– Síla a práce motoru
– Podvozek a jízdní vlastnosti
Mínusy
– Vyšší hmotnost
– Cena
« Škoda Rapid stále žije: Má atmosférický motor, nový vzhled a moderní interiér Drahý elektromobil pojišťovna odepsala kvůli součástce za pár korun. I to je riziko startupů »
