Test Audi A1 Sportback 30 TFSI. Kdyby peníze rostly na stromech…
Audi v mých očích nikdy nepatřila mezi značky, které jsou zaměřené na řidiče. I sportovní modely se na hranici jízdních schopností jevily spíš jako kompromis na každý den, než vyloženě ostré náčiní. Jejich auta vynikala spíš v luxusu a denní využitelnosti. Audi je pro mě zkrátka značka, která se pyšní extrémní kvalitou svých výrobků, ale je poněkud chladná – trochu jí chybí jiskra. To „něco“, co vás donutí vstát dřív, ať si užijete prázdné silnice. Nečekal bych, že tento chybějící element najdu zrovna na hvozdu nabídky.
Ona tahle malá Audi umí pěkně rozbušit srdce už v momentě, kdy k ní přicházíte. Takhle rošťácky se žádný jiný model automobilky netváří. Rozkročený postoj, plno doplňků od Audi sport a krásné modré lakování s kontrastními bílými koly dávají autu auru malého rally speciálu, který si odskočil z rychlostní zkoušky. Nádherný detail jsou výřezy nad maskou, které odkazují na legendární Sport Quattro. Už na první pohled je mi jasné, že tady nepůjde o klasickou Audi, která se za každé situace snaží tvářit neutrálně a zachovat dekorum. Když obcházím auto, mé nadšení jen narůstá. Tolik krásných detailů! Ostře řezaný předek, výrazné nástavce prahů, křídlo, kola ukrytá až v krajích karoserie. Na to auto je radost pohledět. V této kategorii mě nenapadá hezčí.
V interiéru se mísí nadšení s rozpaky. Je opravdu krásný. Středová konzole natočená k řidiči dává ten správný pocit zapojení do děje, všemu vládnou geometrické linky a naprosto příkladná ergonomie. Trochu rozpačitý jsem pouze ze zvolených materiálů. U Ibizy bych nad tím máchl rukou, ale Audi prezentuje A1 jako prémiový produkt a výplně dveří z nevzhledného tvrdého plastu, nebo lehce vrzající středový tunel jsou těžko obhajitelné u auta s takovou cenovkou.
To je ale jediná výtka k interiéru. Vše ostatní je na jedničku. Pozice za volantem je naprosto příkladná. Sedí se opravdu nízko, volant si můžete přitáhnout hodně k tělu a vše potřebné máte na dosah ruky. Překvapení bylo také místo na zadních sedadlech. Ne, že bych se zde mohl vyloženě rozvalit, ale ani za sebou jsem neměl výrazný problém s prostorem. Skvělý je také infotainment MMI. Je logický, opravdu rychlý a dobře se na něj kouká. Trochu ho jen zastiňuje tradičně skvěle zpracovaný virtuální kokpit.
Velice snadno skrze něj zvládne ovládat prakticky celé auto a stačí vám na to jedno čtyř směrné tlačítko. Systém je tak povedený, že hlavní dotykovou obrazovku budete používat opravdu zřídka. Líbí se mi také, že byť sedíme v malinkém autě, tak automobilka nešetřila na výbavě. Najdeme zde téměř vše, co nabídnou luxusnější auta, jako adaptivní tempomat, asistent jízdy v pruzích, bezdrátové dobíjení, nebo adaptivní podvozek.
Pod kapotou malého auta najdeme také malý motor. V mám případě přeplňovaný litrový tříválec o výkonu 85 kW a 200 Nm. A ten vidím asi jako nejslabší článek. Rozhodně ne kvůli výkonu. Auto váží asi tolik, jako kufr vaší přítelkyně při cestě na čtrnáctidenní dovolenou, takže s ním motor cvičí opravdu důstojně. Sprint na stovku zabere kolem 9 sekund a auto hravě překoná 200 kilometrů v hodině. V síle tedy problém není. Problém rozhodně není ani v převodovce. To je klasické DSG. S motorem si rozumí výborně. Žádné cukání jsem nezaznamenal ani při popojíždění městem, řadí sametově jemně a rychle. Pouze v běžném režimu nechává motor občas zbytečně dlouho spát kolem volnoběhu a snaží se využívat krouticího momentu, který vrcholí už na 2,000 otáčkách. Ve sportu je ale výborný a skvěle reaguje i na povely pádel.
Problém dokonce není ani ve spotřebě. S autem se dá bez větších dramat jezdit pod 5 litrů, při extrémním sebeovládání i pod 4. Problém je v charakteru motoru, respektive v jeho absenci. Motor působí trochu jalově. V nízkých otáčkách je letargický, kolem dvou tisíc ze sebe vymáčkne úplně vše a o chvíli později zase zvadne. Jízda tak nepůsobí příliš plynule a motor ani nepřekypuje kultivovanosti. Při stání na světlech jsou celou karoserií cítit jemné vibrace – francouzské tříválce jsou daleko lepší. Kolem a kolem to není až takový průšvih, jen se moc nehodí k charakteru auta. Každá součástka nové A1 si chce hrát, ale motor je takový ten hlas rozumu a nestále připomíná „hele, tohle je Audi, hrát sis mohl s angličáky“
První dny trávené po městě moje nadšení tedy trochu ochladil motor, ale jen do doby, než jsem vyjel na okresky a podvozek celé auto vrátil do hry. A jakou mi to udělalo radost! Víte, občas jsem opravdu rád, když se mýlím. Protože když vidím Audi, čekám spoustu věcí, jen né zábavu za volantem. Ale nová A1 mě přesvědčila o opaku. To auto je tak krásně živé a čitelné – jasný důkaz, že podvozek a řízení jsou důležitější, než milion koní pod kapotou. Díky váze pouze 1100 kilo mění A1 směr s takovou vervou, že nebudete chápat, co se děje. Adaptivní podvozek odvádí famózní práci a nedovolí sebemenší náklony karoserie. Lehký motor vůbec nezatěžuje přední kola a ta mají gripu na rozdávání. Dostat tohle auto do nedotáčivosti chce opravdu hodně snahy. Projížděl jsem dobře známou okresku sem a tam a smál jsem se od ucha k uchu. Fakt, v Audi! S tříválcem – svět se zbláznil.
Ale lehkonohý hatchback je opravdu radost řídit. Podvozek je navíc perfektně čitelný, takže v každé situaci víte, co si ještě můžete dovolit. Audi krásně utahuje stopu a dokonce dovolí lehce sklouznout zadek. Co rozhodně beru také jako plus je stabilita auta na brzdách. Které jsou mimochodem opravdu skvělé – výborně se dávkují a mají skvělý účinek. Můžete brzdit klidně uprostřed zatáčky a auto se nechová nijak záludně. Opravdu skvělé. Výborné je také řízení. Tradičně po „Audinovsku“ je trochu moc lehké, ale je nádherně přesné a přenese i trochu těch informací od kol. Dovedu si představit, že tohle auto by bylo výborné pro nezkušené jezdce, kteří si chtějí natrénovat rychlou jízdu. Je velice jisté a celou dobu řidiče informuje o tom, co se mu děje pod zadkem.
Trochu se stydím za to, co teď napíšu, ale také jsem si dost užíval falešný zvuk z reproduktorů. Samotný tříválec vydává zvuk asi jak mixér plný ořechů – se skořápkami. V dynamickém režimu ale přichází „záchrana“ kdy se auto zuby nehty snaží napodobit zvuk pětiválce. Povedlo se to? Ani ne. Ale co, auto uvnitř zní strašně navztekaně a i přes do uší bijící syntetičnost se mi to k trochu trhlému ražení A1 hodí. Ale poslouchat to nemusíte. Audi krom přednastavených režimů nabízí také individuální režim, kde si můžete zvlášť nastavit řízení, podvozek, odezvu na plyn a převodovku. Vše presně podle chutí – skvělé!
Ale A1 není prvoplánově okreskový divočák – to bude teprve chystaná S1 s dvoulitrem a výkonem kolem 180 kW. Musí také fungovat při denním ježdění a ve městě. A nemusíte se bát, že okreskový naturel z ní dělá nesnesitelně tvrdého parchanta. Naopak. Ve městě je auto příjemně komfortní a i odhlučnění je velice slušné. Tužší podvozek je samozřejmě cítit, ale není to nijak rušivé. Auto se chová opravdu dospěle a i delší přesuny jsou v něm příjemné. Stabilita v přímém směru je výtečná i ve vysokých rychlostech. Zkrátka výborné auto a s čistým svědomím bych ho doporučil, ale …
Pak se dostaneme k ceně. Audi nechce z A1 udělat masovou záležitost a uvažuje o ní spíše jako o druhém autu pro majitele A8, Q8 a dalších velkých Audi. Cenou ji tak postavila mimo vyhledávací kritéria běžného člověka. Testovaný kousek vyšel na víc, než milion korun! To je přibližně 10,000 za každého koně výkonu. A bohužel musím říct, že tato cena je zkrátka až moc ambiciózní a zbytečně potápí výtečné auto. Ani základní provedení bez příplatků se nedá pořídit pod půl milionu korun. Co s tím tedy? Pokud vás peníze netíží a auto se vám líbí, tak rozhodně neuděláte nákupem chybu. Ve své kategorii patří k nejlépe jezdícím a nejdospělejším autům. Pokud pro vás jsou peníze důležité, možné se poohlédněte po Ibize nebo Polu. Základ je stejný, jen za zlomek ceny.
Audi A1 Sportback je nádherné malé auto, které chytne za srdce. Také naprosto skvěle jezdí a umí rozdávat radost ze řízení, a já si ho zamiloval. Ale přes cenovku se prostě nemohu přenést.
Plusy
Design
Podvozek
Řízení
Bohatá výbava
Spotřeba
Mínusy
Cena
Tvrdé plasty v interiéru
Nekultivovaný motor
« Test BMW M850i xDrive. Rychlé jako supersport, pohodlné jako limuzína Jak umýt a vyčistit auto v deseti krocích »
