Test Alfa Romeo 4C Spider. Absolutní řidičský požitek
Alfa Romeo poslední léta zažívá renesanci a 4C je model, který ji de facto odstartoval. To, že prodeje zatím nejsou dle představ vedení automobilky, ale nic nemění na faktu, že se Alfa vrací mezi elitní sportovní značky. Vlastně existuje jen hrstka aut, která jsou podobně ultimativní a podmanivá. Přidejte k tomu italský šarm, sexy vzhled, výbušnou povahu a jste zamilováni. Tato Italka se vám totiž dostane pod kůži zcela nevybíravým způsobem!
Ve své podstatě je to zjevení – pod líbivým kabátkem se ukrývá celokarbonové šasí, motor umístěný uprostřed a absence jakýchkoli asistenčních systému. 4C nemá posilovač řízení ani brzd, vše je koncipováno s důrazem na minimální hmotnost a maximální řidičský zážitek. Interiér je pak očesaný úplně a dá se bez problému tvrdit, že v něm naleznete jen volant a sedáky. Chybí dokonce výplně dveří a madlo na jejich zavírání. Místo toho poslouží látkové táhlo. Každé kilo se holt počítá! Odhalený karbon vás po otevření dveří pohladí na duši, takový prvek nabízí jen ty nejexkluzivnější auta planety. V těchto ohledech je 4C ztělesněním ryze sportovního vozu bez jediného kompromisu, dnes něco tak vzácného.
Přímou konkurenci budete hledat jen těžko. Teoreticky k ní můžete zařadit Porsche Boxster/Cayman, ale to je pořád auto s dávkou luxusu a plné nejnovějších asistenčních technologií. Jediný opravdový rival tak přichází ze stáje Lotus. Exige/Elise je podobně hardcore, ale musíte brát v potaz pouze nejsilnější specifikace. 4C je totiž pořádně namakaná i výkonově!
Pod kapotou se nachází legendární motor 1750 TBI původem z modelu Giulietta QV o výkonu 243 koní. Nezní to dramaticky, ale je třeba si uvědomit důležitý fakt – vůz váží pouhých 940 kg. Dosahuje tak fantastického poměrů čtyř kilogramů na jednoho koně. Točivý moment pak disponuje maximem 350 Nm. mezi 2200 až 4250 otáčkami. Sprint z nuly na stokilometrovou rychlost proběhne za 4,5 sekundy a nádherná Italka se zastaví až na rychlosti 258 km/h. Technické údaje ani popis stavby tohoto skvostu vás nepřipraví na reálný zážitek.
Začíná to už obtížným nastupováním – překonat široké a poměrně vysoké karbonové prahy dá zabrat (ještě náročnější je dostat se ven), poté zapadnete do skořepin, které jsou poměrně nepohodlné, ale dobře drží tělo. Interiér nenabízí žádný odkládací prostor, není kam dát ani mobil natož cokoli většího. Před sebou máte jen digitální display s hezkou grafikou, volant a rádio z tržnice… Jenže toto vše dokresluje charakter vozidla a rádi mu to odpustíte. Problém je jen tvar volantu, který je zbytečně plochý a v některých situacích se blbě drží. K rozpohybování vozidla potřebujete tlačítka na středovém tunelu, která volí základní směr a režim mezi automatem a manuálem. Nepopírám, že klasický pákový volič by byl mnohem lepší, manévrovatelnost to totiž dost komplikuje. Přidejte si k tomu scházející posilovač řízení a otočit se, nebo zaparkovat je docela boj. Z auta navíc není, kromě přímého směru, moc vidět.
Stačí ale nastartovat, ujet pár metrů a vše je odpuštěno! 4C s příplatkovým sportovním výfukem, který má na svědomí Akrapovič, vydává neskutečné symfonie. Na volnoběh nepravidelně hlasitě bručí, pod plynem hřmí a při každém přeřazení brutálně odstřelí. U červeného pole je to uši trhající bouře, která se snad nikdy neomrzí. V životě jsem neslyšel takto naladěný čtyřválec, je to něco neskutečného! Uvnitř se k tomu přidává ještě přímý zvuk motoru, který máte těsně za hlavou. Je to ohlušující, úžasné a budete se smát štěstím. Jen sousedi vás moc milovat nebudou…
Ve městě je auto velmi tuhé a kopíruje každou nerovnost, žít se s ním ale dá, chce to jen dávku zdravého sebeobětování. To pravé ze sebe vydá na klikatici nebo okruhu, kde absolutně exceluje. Vyvážení podvozku a ovladatelnost jsou totiž jedním slovem dokonalé. V každé zatáčce cítíte lehkost auta a neuvěřitelnou ochotu zatáčet. Je to jako závodní motokára, a to rozhodně nepřeháním. Pod plným plynem se přiřítíte v obrovské rychlosti před zatáčku, nabrzdíte ji a 4C ji vykrouží jakoby nic, aby se vám následně vysmála, že jste brzdili až příliš. Je třeba zapomenout na zažité standardy, toto auto snese daleko vyšší nájezdové rychlosti a samotné průjezdy, než byste čekali. Čím rychleji pojedete, tím lépe bude fungovat a odvděčí se vám perfektní interaktivitou.
V řízení bez posilovače přesně cítíte, co se děje s předními koly, dnes něco absolutně nevídaného. Má to ale dvě strany – 4C umí svým nekompromisním řízením pořádně zatopit a po některých situacích možná bude nutná výměna spodního prádla. Alfa je pořádně citlivá na změnu povrchu a dá to najevo velkou nervozitou a zataháním za volant. Obzvláště ráda nemá vyjeté koleje, příčné nerovnosti a vlastně jakýkoli nerovný povrch. Začne se s vámi prát o volant a cestovat po silnici. Stačí chvilková nepozornost, držení volantu jednou rukou a jste venku. Je to nekompromisní zabiják! Pokud jste zvyklí občas za jízdy kouknout po telefonu nebo se jen napít, tady na to zapomeňte, skončilo by to zle.
A jednoduché ani není tuto krásku vyprovokovat, aby pohodila zadečkem – přilnavost a trakce je tak obrovská, že se jen těžko odhaduje rychlost a dávka plynu. Většina pokusu skončí nedotáčivostí a nebo se auto ani nehne. Navíc není vůbec předvídatelné, jako vozy s motorem vepředu a téměř čtvercový rozvor tomu taky zrovna nepomáhá. Občas se tak stane, že když už ji v driftu vedete, kousne se a vy pak máte plné ruce práce neskončit na první švestce. Je to fenomenální stroj, který vyžaduje maximální soustředěnost a řidičský um! To na 4C budete milovat nejvíc!
Samotný motor jde rychle do otáček a výkon odevzdává poměrně lineárně. Nikde není žádný citelný kopanec a s otáčkami narůstá jeho síla. Jedinou slabinou je zpožděná reakce na plynový pedál, přeci jen je to “přefoukaný” čtyřválec s malým objemem a tady to pocítíte. Jako celek se však jedná o jeden z nejlepších čtyřválců na trhu.
Pro někoho může být zklamáním, že auto se nabízí výhradně bez manuální převodovky a vždy ji dostanete s dvouspojkovým automatem. Nicméně pokud ji přepnete do manuálního režimu a budete řadit pomocí pádel pod volantem, nebude vám do toho vůbec kecat. Nechá motor brnkat o omezovač a neodřadí sama. Trochu problém je však samotná rychlost řazení, která potentnímu motoru nestíhá. Ve městě při popojíždění pak umí nepříjemně škubat. Osobně jsem drtivou většinu času řadil v manuálním režimu.
Naprosto nadšený jsem byl z brzd Brembo, které mají obří účinek a nevadnou ani po desítkách ostrých kilometrů. I přes chybějící posilovač jdou dobře dávkovat, jen musíte vyvíjet adekvátní tlak na brzdový pedál. Potěší i spotřeba – kombinace malého motoru a nízké váhy znamená úsporný odběr paliva. Klidně se dá jezdit mimo město za 7 litrů a při ostré jízdě kolem 13. 4C má maličkou nádrž na 40 litrů, ale dojezd klidně přesáhne 450 kilometrů. Nutno však podotknout, že to není auto, ve kterém byste chtěli cestovat daleko – je nadmíru hlučné, tuhé, nepohodlné a bez střechy do něj nesnesitelně fučí. A to nemluvě o samotné šířce auta, která dost komplikuje pobyt ve městě i na okresce.
Alfa Romeo 4C je auto, které vás pohltí a nepustí. V kontextu dnešní doby se jedná o něco neuvěřitelného a čistě orientovaného na řidiče. Ať už se jedná o technologie přímo převzaté z Formule 1, minimální váhu, strohost, přes absenci elektronických asistentů až po skvostný design karoserie. Je to osudová přitažlivost a stejně jako v reálném životě i tady je to se vším všudy. Abyste ji milovali, musíte ji dost odpustit, ale ty “horké” chvilky vám to dostatečně vykompenzují. Z řidičského hlediska se jedná o naprostou nirvánu opepřenou o holý boj o život.
Plusy
Přímé řízení se zpětnou vazbou
Ryzí italský charakter a vášeň
Skutečně řidičské auto
Jízdní vlastnosti a ovladatelnost
Velkolepý zvuk
Spotřeba
Vzhled
Brzdný účinek
Karbonový monokok a tuhost karoserie
Dílenské zpracování
Minusy
Cena
Až příliš jednostranné zaměření
Převodovka občas nestíhá a cuká
Tvar volantu
Nemám ji v garáži
« Sportovní ŠKODA 1100 OHC slaví 60leté výročí Rodinná Octavia kombi s výkonem 470 koní? V Česku jedna taková je. »
