S unikátní Škodou Rapid OHV na rally veteránů: Toto auto vás chytne za srdce a nepustí
Veteránská rally Sachsen Classic patří mezi přední evropské soutěže svého druhu a je známa svou náročností a také hojnou účastí mnoha skvostných automobilů. Postavil jsem se na její trať a tři náročné horké dny jsem strávil za volantem fantastické Škody Rapid OHV z roku 1940. Byla to jízda, na kterou se nezapomíná.
Sachsen Classic patří k setinovým rallye a o úspěchu tady nerozhoduje rychlost jízdy, ale její pravidelnost a přesnost. Jedním z hlavních lákadel jsou testy přesnosti. Jde o úseky s přesně stanovenou délkou. Úkolem posádky je projet tyto úseky s co nejmenší odchylkou od určeného cílového času, přičemž přesnost měření dosahuje setin sekundy. Je to ale také o navigaci. Na startu v Německém Cvikově dostanete roadbook, podle kterého musíte během tří etap dorazit do cíle v Lipsku. I tady máte časový horizont, ve kterém musíte projet dané časové kontroly. Náročné to tedy je i pro co-pilota, který musí správně navigovat a ještě přesněji měřit čas. Na speciálních zkouškách totiž hrají prim stopky.
Řidič to má o poznání jednodušší, ale i tady záleží především na stroji, se kterým jede. Naše posádka je členem oficiální skupiny Škoda Auto, která na start 21. ročníku Sachsen Classic přivezla hned čtyři skvostné veterány – Škodu Felicia Cabrio, Tudor Roadster, 135 Rapid a Rapid OHV. Poslední jmenované připadlo na mě a jsem nesmírně rád, protože se mi ze všech jmenovaných líbí nejvíce, zejména pak jeho klasická aerodynamická karoserie. Mé dětství strávené řízením podobně střižených aut ve hře Mafia se najednou stalo skutečností. No nic, pojďme si náš stroj představit.
Škoda Rapid OHV se vyráběla od srpna 1938. Oproti původnímu čtyřválci s objemem 1,4 litru a ventilovým rozvodem SV byla verze OHV vybavena motorem o objemu 1564 cm3 o výkonu 42 koní (standardní Rapid dosahoval výkonu 31 koní). S třístupňovou převodovkou se Rapid OHV dokázal rozjet až na 110 km/h. Technická vylepšení a zacílení na movitější zákazníky se samozřejmě odrazily i v pořizovací ceně. Rapid OHV stál ve své době 40 280 Kč, což bylo o poznání více než 33 200 Kč za standardní provedení. Znalci automobilové historii vědí, že v letech 1939 až 1941 bylo vyráběno i provedení s aerodynamicky optimalizovanou dvoudveřovou karoserií „dálnicového typu“, kterého z výrobních linek sjelo pouhých 110 kusů. Vozy takzvaného „dálnicového typu“ patří k vysoce ceněným unikátům. A právě tento pečlivě zrenovovaný Rapid OHV z roku 1940 v zářivě modré je náš parťák na tuto soutěž. Dnes mladoboleslavská automobilka ví jen o pěti pojízdných kusech, včetně tohoto konkrétního.
A je to opravdu nádherný kus auta v perfektním stavu. Trošku se mi při prvním setkání sevřelo hrdlo a budu rád, když ho do cíle dovezu ve stejném stavu. Před startem se jdu nejprve seznámit s autem a jeho ovládáním. Je dost specifické. Tak například, startuje se sice otočením a zatlačením klíčku, ale pak musíte pravačkou sešlápnout spojku a levou nohou najít pedál startéru, který je někde nahoře nalevo od spojky. Nastartovat se tak vlastně dá jenom na neutrál a s ruční brzdou. Nic složitého, ale chce to zvyk. Zajímavostí je, že na podlaze se nachází i přepínač dálkových světel. Blinkry jsou pro změnu uprostřed palubní desky a ovládají se titěrným přepínačem.
Řazení je tu klasické a uprostřed auta. Slouží k němu dlouhá páka s poměrně tuhým chodem. Aby to nebylo zas tak jednoduché, jednička je vlevo dole, dvojka uprostřed nahoře a trojka vpravo dole. Vlastně klasické závodní uspořádání. Jen tohle samozřejmě není závodní auto. To mi problém nedělá, řadil sem takhle už třeba při testu Lamborghini Diablo. Horší je odpor, který páka generuje a kvalty tam musíte posílat velmi jemně, na hraně zapadnutí rychlosti si počkat, až si to tam sedne. Jinak se ozve nemilý zvuk zubů o sebe brousících. Můžete si pomoci dvojitým vyšlápnutím spojky, zejména při podřazování. Také je dobré si rozmyslet, kdy řadit. Pokud totiž přeřadíte třeba v půlce kopce, dvojka už poté nemusí stačit. Celý proces totiž trvá docela dlouho a auto mezitím ztratí značnou dávku rychlosti. Spojkový pedál jde příjemně, ale brzdový vyžaduje obrovskou porci síly. Občas jsem na něm doslova stál a brzdil i očima.
Řízení samozřejmě nemá posilovač, a tak zejména při manévrování ve městech je to slušná posilovna. Při jízdě po rovině zase disponuje velkou vůlí ve středové poloze, takže udržet auto v přímém směru je jedno velké a nekonečné kormidlování obřím volantem. Je to jednoduše úplně jiný svět, než na který je dnešní řidič zvyklý a chce se to přizpůsobit. Ano, je to náročné a smekám před dobovými řidiči, kteří auto používali na denní bázi, nebo se s ním vydali na výlety.
Samozřejmostí je také vysoký vnitřní hluk, kdy slyšíte snad každou pohyblivou část auta, dost tady voní spálený benzín a uprostřed srpna je uvnitř také extrémní horko. Za to nemůže jen počasí, ale také fakt, že interiérová přepážka propouští značné množství tepla od motoru dovnitř. To nejsou mínusy, to jsou vlastnosti tehdejších aut napříč celým průmyslem. Nezapomeňte, že se psal rok 1940, kdy toto auto spatřilo světlo světa. Má to však své ohromné kouzlo a jakmile si člověk zvykne na všechny vlastnosti, tak se zamiluje. Tohle auto prostě musíte řídit, poslouchat a plně se koncentrovat jen a pouze na jízdu. To už dnes není pravidlem a tohle je čistá mechanická dokonalost, která vás plně pohltí a vtáhne do děje.
Pochválit musím podvozek, který je i na dnešní poměry příkladně komfortní. Auto se přes nerovnosti jen tak pohupuje a krásně pruží. Vlastně bych našel mnoho moderních aut, které si o takovém komfortu mohou nechat jen zdát. Sedadla jsou spíše křesla bez jakékoli ergonomie, ale sedí se v nich příjemně a ani po 600 kilometrech a třech dnech mě nebolela záda.
Čtete správně, celá soutěž měla v součtu tří dnů na 600 kilometrů. My jsme si to trošku prodloužili, protože jsme jednou o pár desítek kilometrů slušně “zakufrovali.” Jinak nám šla navigace relativně dobře. Časové zkoušky na přesnost nebyly úplně to pravé ořechové, zejména díky nefunkčnímu rychloměru, díky čemuž jsme se nemohli řídit vypočítanou průměrnou rychlostí, ale i tak jsme podle spolehu pouze na vlastní odhad rychlosti poslední den ukořistili 78. místo celkově (to odpovídá zhruba polovině startovního pole) a třetí ve skupině.
Zajímavosti Sachsen Classic je tradiční vložená zkouška na závodním okruhu Sachsen Ring. Obkroužili jsme tady čtyři plnohodnotná kola a průměrná rychlost byla nastavena poměrně vysoko na 50 km/h. To v Rapidu a na trati plné stoupání a klesání znamenalo plný plyn téměř po celou dobu. Nakonec jsem musel před koncem trochu zvolnit, abychom nedostali penalizaci za brzké protnutí cíle. Každopádně, jet s takovým autem po okruhu a ještě relativně rychle, byl pro mě obrovský a intenzivní zážitek, který se zapsal to mé motoristické paměti opravdu hluboko. A auto zde navíc fungovalo jako švýcarské hodinky. Což platí pro celou soutěž, protože jsme neměli jediný technický problém. A to venku panovaly tropické teploty a některé části byly vyloženě popojížděcí v dopravních zácpách.
Jeli jsme však primárně pro radost. A to nejen svou vlastní. Rapid OHV totiž činil potěšení i velkému množství diváků, kteří si ho zamilovali. To ovšem i ostatní účastnící soutěže, jež se na auto chodili ptát a prohlídnout si jej. To víte, veteránských Porsche 911 tu byly desítky, ale takový Rapid, ten je zcela unikátní a raritní. Zájem tedy budil obrovský a způsoboval úsměv na tváři všech přítomných. Stejně jako mě. Na posledním časovém úseku, kdy už jsme se blížili do cíle v Lipsku, jsem se přistihl, že je mi smutno z toho, že závod končí a můj roadtrip v této stylovce se blíží svému konci. Je to holt auto z doby, kdy řízení ještě byla vášeň a radost. A stejným způsobem vás to pohltí i dnes.
Takže úkol splněn. Auto je v jednom kuse v cíli a během celé rally jsme rozdali spoustu radosti a získali nespočet zážitků. Jsem moc rád, že jsem toho byl součástí a mohl řídit tak skvělé auto, jakým Škoda Rapid OHV je. A už teď se těším na příště.
« Nejrychlejší Superb v historii má 447 koní: Je to oficiální dílo britské škodovky Nesundané tažné zařízení na autě? Přestupek a hrozí vám pokuta »
