S Range Roverem Evoque na nejlepší silnice Evropy: Na severu byste je nečekali
Evropa je plná slavných horských průsmyků. Zmínit můžu například Passo Stelvio, GrossGlockner Hochalpenstrasse nebo rumunský Transfagarasan. Jenže ty jsou většinu roků plné turistů, čímž si vybrali daň za svou slávu. Pokud se chcete opravdu dobře svést a užít si silnice s malým provozem, mám pro vás zajímavý tip – Skotsko!
Že jsem se zbláznil? Ne tak docela! Autem je to sice daleko, ale za pár stovek se můžete dostat do hlavního města Edinburgh, půjčit si tam vhodné auto a vyrazit na slavný trip NC 500 nebo si jen projet úchvatné silnice skotské vysočiny – Highlands. Čekat vás tam budou ohromující scenerie, panenská příroda a poloprázdné silnice plné zatáček a kvalitního povrchu. Země je to tak nádherná, že si ji do filmu vybral i tvůrce legendární bondovky Skyfall. Místo, kde se sám James proháněl si můžete projet také a budete nadšeni. Cestou se také můžete zastavit u viaduktu Glenfinnan, který znáte z cesty Harryho Pottera do Bradavic.
Legendární Route 66 se zrodila konkurence – turisté objevili skotskou cestu North Coast 500 plnou skalisek, bělostných pláží i starobylých hradů. Je dlouhá 500 mil (asi 805 kilometrů) a obkružuje severního pobřeží Skotska. Povede vás skotskou Vysočinou (anglicky Highlands) nebo pohořím Ben Hope and Suliven. Civilizovanou, ale pustou a klidnou krajinu lemují nezapomenutelné starobylé zámky jako pohádkový Dunrobin, hrady a zříceniny, jako je například hrad Ardvreck, nebo fotogenické bílé pláže Dornoch a Achmelvich.
Tuto trasu Britové otevřeli v květnu roku 2015 a od té doby pumpuje do ekonomiky „Dálného severu“ 9 milionů liber (téměř 260 milionů korun) ročně. Trasa je u turistů velmi populární a za necelé tři roky se stala tak vyhledávanou, že ji mnozí z nich označují za destinaci s nejlepšími turistickými zážitky světa. Po ocenění v magazínu Travel zájem o evropský roadtrip nejspíš ještě poroste.
Trasa North Coast Road 500 začíná a končí ve městě Inverness, které leží poblíž slavného jezera Loch Ness. Z Inverness míří k vesničce Kyle of Lochalsh na západním pobřeží, severním pobřežím pak k vesnici John O’Groats a po východním pobřeží zpět do Inverness. Trasa nebo její část se dá rychle projet během prodlouženého víkendu, lepší variantou ale je několikatýdenní pobyt, abyste si okolní památky a scenérie mohli dosytosti užít. Pětina trasy NC 500 vede jednosměrnými silnicemi.
Ideální je vyrazit na jaře, kdy je počasí poměrně stabilní a přírodu obohacují rozkvetlé květiny a stromy. V létě je Skotsko poměrně větrné a náchylné na bouřkové systémy. Své kouzlo má i podzim, kdy se hory zabarví do oranžova a často se vyskytují mlhy. Osobně jsem ale vyrazil právě koncem dubna, abych si užil tu nejhzčí část roku a světe div se, týden byla modrá obloha a já tak mohl obdivovat místní scenerie ve své plné kráse.
NC 500 jsem si však upravil. Nejel jsem ji celou, vynechal jsem kompletní severní okraj, ale přidal famózní horský průsmyk Glen Coe a neuvěřitelně nádherný ostrov Isle of Skye. Ani na jedno místo vás totiž oficiální trasa nezavede a přitom je to z této země vůbec to nejlepší. Vyrážím tedy z Edinburghu (mimochodem nádherné město, jedno vůbec z nejhezčích v Evropě) směr městečko Stirling. To už se nachází v podhůří a těsné blízkosti oblasti Highlands. Odtud silnicí A84 a A85 dále do hor. To pravé začíná na silnici A82, která vás zavede kolem krásného jezera Loch Tulla do centra skotské vysočiny – Glen Coe. Náhorní plošina vypadá jako z jiného světa a garantuji vám, že zůstanete v němém úžasu.
Kousek za odbočkou k hotelu Kingshouse odbočíte doleva a vydáte se do údolí Glen Etive. Po několika kilometrech následuje James Bond Corner, místo, kde se agent 007 zastaví se svým Aston Martin DB5 ve filmu Skyfall a kochá se svou domovinou. Můžete si zde udělat stejný záběr, jako byl ve zmíněném snímku. Také jsem si to nemohl odpustit.
Vracím se na A82 a pokračuji směrem k vesnici Glencoe. Cestou míjím soustavů kopců Three Sisters a zastavuji u jezera Loch Achtiriochtan. Odtud je nádherný výhled na celé pohoří. Kousek níže za Glencoe na vás čeká zátoka Loch Leven, u které volím přenocovat ve vesničce Onich a ve stejnojmenném hotelu. Nádherné místo přímo u vody.
Na druhý den pokračuji do nejmalebnějšího přístavního města Fort William, které se nachází kousek pod nejvyšší horou Anglie – Ben Navis. Zde najdete krásnou klikatici, která vás zavede až přímo pod horu a odtud je několik pěších traků k několika vodopadům. Když už jsem tady, zajedu si také na známý bradavický viadukt Glenfinnan. Pro milovníky série Harry Potter je toto místo povinností.
Pokračuji po A82 k nejznámějšímu místnímu jezeru Loch Ness a zkouším najít lochneskou příšeru, neúspěšně. Odbočuji tedy na A87, která mě dovede neskutečnou krajinou až na ostrov Isle of Skye. Cestou narážím také na nejznámější skotský hrad, ostrovní Eilean Donan Castle.
Pokud jsem si myslel, že jsem v jiném světě a žádná krajina už mě nemůže překvapit, Isle of Skye mě vyvedlo téměř okamžitě z omylu. Nikdy jsem neviděl nic podobného. Je to kombinace Islandu, Nového Zélandu a typicky útesového pobřeží telené Anglie. Kvalita cest se tady sice mírně zhoršila, ale rozhodně tento ostrov doporučuji. Nachází se tu nejznámější skotský kamenný útvar The Old Man Storr, bílá pláž Coral Beach nebo úchvatný útesový maják Neist Point Lighthouse.
Nezklame ani přístavní městečko Portee. Celkově vzato je právě Isle of Skye a Glen Coe vůbec to nejlepší z celé země a doporučuji si o to NC 500 protáhnout a pozměnit. Na klasickém úseku najdete ale například průsmyk Bealach na Ba, který se několikrát objevil třeba v sérii Top Gear. Je to něco jako Passo Stelvio. Velmi úzká cesty plná serpetnýn.
Celkově musím uznat, že silnice jsou tu špičkové. Technické pasáže střídají rychlejší úseky nebo průsmyky plné vraceček všech myslitelných poloměrů. kvalita povrchu je nadprůměrná a provoz, zejména mimo hlavní sezónu, střídmý.
Dosud jsem nezmínil auto, které mi dělalo partnera. Jelikož jsem se vydal do Anglie, chtěl jsem britské auto a to se mi splnilo. Sice to byl crossover, ale jeden z těch, který v dané kategorii stojí na špičce a jezdí brilantně. Tím není nic jiného než Range Rover Evoque v provedení R Dynamics ve specifikaci modelového rolu 2023, krásné rudé barvě Firenze Red a s dvoulitrovým dieselem Ingenium pod kapotou. Žádný trhač asfaltu, ale auto i tak velmi dynamické a podvozkově působivé. Možná to bude znít jako klasické novinářské klišé, ale jezdi vlastně jako přizvednutý hatchback. A to je jedině dobře. Nejel jsem zde závodit, takový Jaguar F-Type by byl určitě lepší volbou, ale takhle jsem si užil silnice i klidný výlet mimo ně. Navíc si Evoque řekl průměrně jen o 7 litrů na sto kilometrů, takže mě těch 1000 kilometrů nestálo téměř nic.
Je to už přes desetiletí, co zažila automobilka Land Rover jednu velkou renezanci. Tu způsobil kompaktní prémiový crossover Range Rover Evoque. Vůz si získal masy lidí svým úchvatným designem (byl to takový úspěch, že značka vtěsnila designový jazyk Evoque do všech svých dalších modelů) a skvělými jízdními vlastnostmi na silnici i mimo ni. Range Rover Evoque, coby zakladatel segmentu luxusních kompaktních SUV, získal více než 217 mezinárodních ocenění a po celém světě bylo prodáno přes 772 096 exemplářů. Druhá generace představuje sofistikovanou evoluci původního originálu. Vůz vychází vstříc požadavkům současných zákazníků kombinací historie řady Range Rover a nejmodernějších technologií.
Na první pohled se to nemusí zdát, ale Evoque využívá zcela novou platformu a s původním vozem nemá společného vůbec nic. Design předku, ale i zadní části vychází z většího modelu Velar. Z profilu pak vůz navazuje přímo na předešlou generaci. Zajímavostí je, že se výrobci podařilo zkrátit převisy na obou nápravách. Vždyť už původní Evoque je měl opravdu minimální. To ještě více podtrhlo schopnosti auta na silnici i mimo ni. Proporce vozu jsou zvýrazněny blatníky, které spolu s disky o velikosti 21 palců vytvářejí silný a dynamický postoj. Úzká světla Matrix LED přináší sofistikovanější grafiku předních světlometů i zadních svítilen. Zapuštěné kliky dveří přidávají jemnou estetiku, zatímco dynamické blinkry vytváří jasný světelný podpis.
Uvnitř jsou kombinovány čisté plochy s jednoduchými liniemi a pečlivě vybranými prémiovými materiály, což dohromady vytváří luxusní, minimalistickou a digitální kabinu. Technické tkaniny vytvořené z recyklovaných plastů, jako například směs vlny Kvadrat nebo čalounění Dinamica, Eucalyptus a Ultrafabrics, jsou nabízené jako alternativy ke koženému čalounění. Interiér je navržen tak, aby byl pro posádku příjemný a pohodlný. Nechybí ani systém Touch Pro Duo s dvojicí dotykových obrazovek a s rychlejším softwarem, sedadla nastavitelná v šestnácti směrech nebo ionizace vzduchu.
Půdorys vozu zůstal téměř nezměněn, nově je ale Evoque postaven na platformě Premium Transverse Architecture využívající různé druhy materiálů. V interiéru je proto více prostoru. Rozvor náprav prodloužený o 20 mm zajišťuje více místa pro kolena ve druhé řadě a současně došlo ke zvětšení odkládacích přihrádek. Do zvětšené schránky před spolujezdcem nebo do přihrádky mezi předními sedadly teď můžete jednoduše odložit také třeba tablet, drobná zavazadla nebo láhve. Zavazadelník je o 10 % větší (591 l) a je také širší. Vůz snadno pojme složený kočárek nebo sadu golfových holí. Po sklopení zadních opěradel dělených v poměru 40:20:40 vznikne prostor o velikosti až 1 383 litrů.
Vůz využívá systém pohonu všech kol, k dispozici je také druhá generace systému Active Driveline s možností zcela odpojit pohon spojovací hřídele (Driveline Disconnect), čímž opět dochází ke snížení spotřeby paliva. Systém Adaptive Dynamics s aktivními tlumiči zajistí optimální rovnováhu mezi pohodlím a agilitou. Nechybí ani ikonický systém Terrain Response 2, který během jízdy rozpoznává povrch a následně automaticky upravuje nastavení vozu. Evoque navíc může přebrodit vodu hlubokou až 600 mm, což je o 100 mm více než u předchozí generace.
Testovaný model D200 je vybavený naftovým dvoulitrem o výkonu 204 koní a maximálním kroutícím momentem 430 Nm. Na stovku to zvládne za 8,5 vteřiny a umí uhánět 213 km/h. Kabinu se podařilo nadprůměrně odhlučnit a o motoru téměř nevíte ani ve vysokých otáčkách. To platí i o izolaci od aerodynamického hluku.
Nevybavuji si mnoho kompaktních SUV, kde by bylo uvnitř takto ticho. Evoque s dieselovou motorizací je velmi příjemné auto pro rozvážnou jízdu a k dennímu použití. Člověk se uvnitř cítí příjemně a v klidu. Evoque si však stále ponechává svou agilitu a strmé řízení. Stačí pohnout volantem a vůz se ochotně žene za předními koly. V rámci nové generace se zlepšil zejména komfort podvozku a auto už není tolik uskákané a dokáže i s velkými koly tlumit příčné nerovnosti.
Mild-hybridní systém pomáhá s plachtěním a sílou v rozjezdech z nízkých rychlostí. V kombinaci s výborně řadící automatickou devítistupňovou převodovkou ZF se jedná o opravdu příjemný a tichý vůz. Typický zvýšený posed navíc pomáhá s výhledem a interiér je velmi hezkým místem pro trávení času. Nějaké chyby? Ano, například stále pomalý a neintuitivní informační systém. Kousek, se kterým jsem ve Skotsku jezdil přijde vaši peněženku na 1,9 miliónu korun. V základu pak na 1,7. Nic levného, ale je to Range Rover a je skvělý. Ostatně jako Skotsku, tamní příroda a silnice. Už teď se těším, až se sem zase vrátím.
« Další čínské auto v Evropě: Je levné a ujede 340 kilometrů Světová premiéra nové Toyoty C-HR »
