Reportáž: S Range Rover Evoque napříč Alpami
Venku pomalu začíná zima, je pochmurno a poletují první sněhové vločky. V tom zazvoní telefon a dostávám nabídku otestovat nový Range Rover Evoque přímo v zasněžených předvánočních Alpách v rámci programu Range Rover Winter Drive Experience. Pochopitelně tato záležitost spadá do kategorie “nelze odmítnout” a tak o pár dní sedím v letadle směr Mnichov, kde už čeká tucet malých Range Roverů ve všech dostupných motorizacích, pohonech a variantách.
Letadlo přistává a mířím do lobby baru Range Roveru umístěného přímo na Mnichovském letišti, kde absolvuji krátký briefing, welcome drink a hlavně dostanu klíče od jednoho z krasavců připravených venku. Evoque se opravdu designově povedl a vypadá prostě fantasticky. O to více jsem zvědavý, jak bude fungovat na zakroucených silnicích a horských nezpevněných cestách na sněhu, které budou mít prý opravdu brutální převýšení a sklon.
Klíček mám v kapse a mířím k jednomu z vozů. Je to krásná tmavě modrá pětidveřová verze s benzínovým foukaným čtyřválcovým dvoulitrem pod označením Si4. Pod kapotou tedy dřímá stádo 240 koní a 340 Nm. Na stovku se stylové SUV dostane za velmi dobrých 7.1 sekundy. Zajímavostí také je, že tato verze se na českém trhu pravděpodobně vůbec neobjeví. Nasedám a něco je špatně – sedím na místě řidiče, jenže volant tady není… Ano, všechny kousky jsou s pravostranným řízením dovezené přímo z Velké Británie. Přesouvám se tedy na “špatnou” stranu a začínám mít obavy, že to na úzkých klikatých silničkách nedopadne úplně dobře. Štěstí, že to je alespoň automat a nemusím “kvedlat” levou rukou kvalty.
Rozhlížím se po interiéru a nezbývá než konstatovat, že Range Rover zapracoval i na vnitřním vzhledu. Vše je z hodnotných materiálů, kůže a doplněno o vkusné detaily a dekory. Rozložení palubní desky je ergonomicky výborně zvládnuto a na první pohled rozloženo v tradičním stylu značky, jenže vše působí tak nějak dynamičtějším a mladistvějším dojmem než je tomu u usedlejších větších Rangů. Startuji a ze středového tunelu vyjíždí stylový otočný volič převodovky (ano, je to z Jaguaru). řadím drive a vyrážím na 200 Km dlouhou cestu z Mnichova do rakouského Salzburgu. Tento úsek je tvořen výhradně z dálnice, což není žádná velká zábava (pokud neřídíte vpravo a neumíráte strachy při objíždění každého kamionu), ale alespoň mám možnost zjistit, jak bude Evoque fungovat v roli prostředku na dlouhé cestování. No a že mu to jde! Kabina je výborně odhlučněna, motor kultivovaný a vždy ochotný vystřelit dopředu. Je tu sice menší turbo díra, ale tu spolehlivě minimalizuje automatická převodovka. Komfort podvozku v silničním režimu je výborný, ale zároveň jde cítit, že je nastavený sportovně, což dává naději na skvělou zábavu na okresce. Na D1 ta tuhost bude asi znát, jenže tady jsme v Německu. Výborná jsou i sedadla a celková vzdušnost interiéru, kde se i po stovkách kilometrů cítíte svěže.
Těsně před Salzburgem mi GPS hlásí sjezd mimo dálnici a konečně mě čeká pravá alpská okreska. Když se přede mnou objeví hory a silnice se začne klikatit přímo podél nich, tak na chvíli začnu litovat, že nesedím v malém britském sporťáku od Lotusu. Jenže Evoque mě naprosto vyvádí z mého omylu. Přepínám nastavení vozidla do nejsportovnějšího režimu a pořádně beru za volant. Malé SUV poslouchá na slovo a každý povel okamžitě přenese na silnici s maximální přesností. Navíc jde cítit, že Evoque zatáčky vyloženě miluje. Podvozek je nastavený opravdu výborně a náklony karoserie jsou neznatelné. V zatáčkách, tak díky ideálně umístěnému těžišti, maskuje svou váhu a velikost. Výborná je i torzní tuhost karoserie, ale o tom bude ještě řeč.
Najednou dojíždím kolonu dalších Evoque čekajících u závory pod horským průsmykem. Organizační team Range Roveru nás postupně pouští na cestu, kde absolvujeme výjezd strmým průsmykem plným vlásenek, vracáků a hlavně sněhu. Tarrain Response tedy putuje do režimu Snow a jde se na to. Evoque s chutí akceleruje a vrhá se do zledovatělých zatáček jako by byly zcela suché. Trakce je výborná a systém Haldex ve své aktuální čtvrté generaci funguje až překvapivě dobře a ani jednou mu náročný povrch nepopletl hlavu. Líbí se mi i řízení, které je ideálním kompromisem mezi sportovním a komfortním. Výkonný dvoulitr navíc poskytuje skvělou pružnost i v náročných podmínkách. Užívám si každou další zatáčku a kochám se nádherným panoramatem kolem sebe no a taky dalším Evoque před sebou. Nahoře na nás čeká horská chata, úžasný výhled a oběd, který si pro nás Range Rover připravil…
Po skvělém typickém rakouském jídle nás čeká sjezd do údolí, jenže ne po stejné cestě, ale po nezpevněné polní stezce, která je na začátku pokryta sněhem, poté ledem a končí docela solidním bahnem. Je to vlastně cesta pro traktory, lakatoše a rozhodně ne pro britské aristokraty. Vkládám tedy v Evoque svou důvěru a vyrážím. Na sněhu se malý Range ukázal v dobrém světle už cestou nahoru a tak čekám, co předvede na blátě a hlavně v hlubokých vyjetých kolejích od lesní techniky. Evoque překvapuje i zde – nemá s tím nejmenší problém a špatnou cestou, navíc v prudkém klesání projíždí jako by nic. Tohle auto se mi začíná opravdu líbit!
Napojuji se na okresku a pokračuji podle GPS zasněženými vesničkami hlouběji do rakouských Alp. Po desítkách kilometrů zastavuji na meeting pointu, kde čeká další tucet vozů Evoque – jenže tentokráte verze s pohonem pouze předních kol! Vedoucí akce nás informuje o tom, že s dvoukolkou zdoláme jeden obrovský kopec a ukazuje rukou někam do oblak, kde se tyčí ohromná skalnatá věc. Pomyslím si něco o šílenství, startuji a vyrážím vstříc nemožné výzvě.
Naštěstí je tady volant na správné straně, což by mělo znamenat, že se nezřítím do první rokle. No a taky tu je manuál, který mě od začátku zajímal – slyšel jsem na něj totiž hodně chvály od kolegů. A opravdu je na tuto kategorii nevídaně dobrý. Má neuvěřitelně krátké dráhy, stupně nasázené hned u sebe, páka má příjemný tuhý odpor a hlavně je celá kulisa přesná. Řadit se tak dá jen lehkým pohybem zápěstí a zejména zatraceně rychle. Pochválit musím i spojku, která zabírá dole a je také docela tuhá. Sportovní akcent Evoque prostě nezapře a v této třídě lepší manuál neznám. Škoda, že model, ve kterém zrovna sedím je úplně základní diesel, který zrovna dynamikou neoplývá, ale i tak se snaží.
Na sžití s vozem ale mnoho času nemám a po pár kilometrech sjíždím na nezpevněnou cestu a mířím do naprosto neuvěřitelně strmého kopce nahoru. Šotolina se s přibývající výškou mění ve sníh a cesta se začíná slušně klikatit. V každém nebezpečném místě na nás naštěstí dohlíží team Range Rover ve svých neohrožených Discovery Safety Car. To jen kdyby se něco náhodou někde pokazilo. Předokolka však jede velmi hrdě nahoru, platí zde ale pravidilo nezastavování, jinak se už nikdy nerozjede. To mi však překazil kolega v Evoque přede mnou, ktery nezvládl vracák a zastavil hned za ním. Nezbylo nic jiného než zastavit také a čekat, co se stane. Kolega dlouho trápí nebohé auto až to nakonec vzdává… Teď se musím rozjet já – citlivě zacházím se spojkou a s plynem a Evoque se rozjíždí téměř bez prokluzu. To svědčí o dobře nastavené elektronice zamezující prokluzu, která neodpojí kola od výkonu, no a také o skvěle dávkovatelné spojce. Po celé délce (cca 20 km) v náročných podmínkách jsem FWD verzi nenachytal ani jednou. Dokonce nebyla ani výrazně nedotáčivá. Pokud už z jakéhokoli důvodu chcete Evoque bez pohonu všech kol, tak vám můžu “ošizenou” verzi s čistým svědomím doporučit.
Po těžkém testu v zasněžených hřebenech se celý team přesouvá na hotel, kde nás čeká zasloužený odpočinek a večeře, na kterou pojedeme ve stylových Defenderech Bushman, což jsou v podstatě menší Monster Trucky. Odvoz v tomhle autě ve mě nechal hluboké pocity, protože něco tak nekompromisního jsem dlouho neviděl.
V 7 ráno mě stejně nekompromisně probírá budík a je čas vyrazit na testovací okruh rakouského autoklubu, který ho využívá ke škole bezpečné jízdy a kurzů ovládání vozidla. Dnes ho má pro sebe jen a pouze Range Rover a tak usedám s anglickým instruktorem do kokpitu AWD verze a vyrážíme vstříc nástrahám okruhu. Máme tady klasický ovál, který je pokryt ledem, losí test, umělé kopce pro rozjezd a sjezd a třeba klasickou “nakopávačku” do smyku. Tyhle testy jsou spíše o řidičích, než o strojích, ale některé překážky umí prověřit i primárně auto. Tím mám namysli třeba rozjezd do opravu strmého kopce, kde jedna strany vozidla stojí na asfaltu a druhá na ledu. Rozjezd malého Range je v této situaci přímo ukázkový, čtyřkolka neváhá ani vteřinu, no a dvoukolka si sice lehce “hrábne”, ale zvládá to také velmi dobře. Příjemné bylo vyvolání smyku na speciální ploše, kde vám rampa nakopne zadek a děj se vůle Boží. S DSC je Evoque ukázkově manévrovatelný a s vypnutým stabilizačním systémem ukazuje i podvozkové kvality. Smyk se zvládá velmi dobře a vůz je poslušný a nezákeřný.
Jako jedni z mála jsme na okruhu mohli vyzkoušet speciální překážkovou rampu, která odhaluje terénní a průjezdové schopnosti. Je až s podivem, co malý Range umí zvládnout – za vše děkuje zejména minimalistický převisům karoserie a také skvěle naladěného pohonu všech kol se čtvrtou generací systému Haldex. Boční náklon je fascinující a vůz má trakci, i když jsou třeba dvě kola ve vzduchu. Více vám, ale poví video na začátku tohoto článku, kde se této překážce věnujeme primárně.
Range Rover Evoque je nejen okouzlující stylový vůz, ale také především velmi schopný partner, který vás nezklame v žádné situaci. Jeho kvality a schopnosti jsou nesporné. Více konkrétních závěrů a tomto automobilu se dozvíte již brzy ve velkém redakčním testu.
.
« První Corvette 427 Convertible vydražena za 600 tisíc dolarů Jak je to tedy s automobilkou Saab? »
