Reportáž: ME autocross Přerov
Nejvíce obsazenou divizí byla na Morkus Morava Mistrovství Evropy v Přerově divize Superbuggy. Na start se postavilo celkem dvacet devět jezdců z deseti zemí, z toho jedenáct bylo z České Republiky.
Do semifinále se nepodívalo sem jezdců. Mezi nimi byl například Josef Jonáš, Jaromír Štětina, nebo Jaroslav Hošek. Ten popisuje své přerovské vystoupení. „Přerov mám snad nejraději ze všech tratí. Je široká a ideální na můj motor a o to víc jsem naštvaný, jak to dopadlo. V první rundě jsem byl čtvrtý, ale posléze přilétl jeden jezdec a bylo po nadějích. Ve druhé rozjížďce jsem se vyhnul skrumáži a byl čtvrtý, ale závod zastavili. Po restartu jsem dojel na osmém místě. Ve třetí rozjížďce jsem dojel šestý a to na semifinále jednoduše nestačilo. Závody to byly parádní, ale s hořkým koncem. Poslední dvě evropské tratě nejsou podle mého gusta, ale budeme tam.“
Na čtrnáctém místě skončil Vladislav Štětina. Tedy další jezdec, který nepostoupil ze semifinálové jízdy. Co se přihodilo, nám poví sám pražský jezdec. „Před ME v Přerově jsme měli poměrně větší pauzu a tak byl prostor na důkladnější kontrolu speciálu. Do Přerova jsme se těšili, protože se nám tam poslední roky vždy dařilo. Nicméně letos to bylo jinak. Začalo to defektem zadní pravé pneumatiky hned v úvodním kole prvního měřáku. Druhý měřák byl na už ugumované trati a tak byl celkově pomalejší, tím pádem se mi nepodařilo vylepšit pozici tak jak bych si přál. Byla z toho třetí řada v úvodní rozjížďce. Rozjížďky se také nevyvíjeli, jak bych si přál, občas můj výkon nebyl tak dobrý, jindy jsem měl zase trochu smůly po startech a následné tlačenice. Přišlo semifinále a já věděl, že to teprve začíná. Start se mi celkem povedl a byl jsem čtvrtý nebo pátý za Petrem Bartošem, který jakoby v první zatáčce zpomalil více, než jsem čekal, nicméně jsem hned zareagoval a začal brzdit. Ve spojení nakropené trati a soupeřů zamnou, jsme byli ve vláčku jeden na druhém, ze kterého nešlo vyjet. V ten okamžik jsme nějaké pozice ztratili. Pak jsem se dostal na pátou postupovou pozici a přišlo poslední kolo. U chmelnice, kde to celkem dost klouzalo jsem zvolil už defenzivní průjezd, kde mě bohužel stáhla trochu více nakropená trať a vytrestala díra, která byla uprostřed a motor, který se mi nechtěl sesbírat. Když se tyhle věci sejdou v jeden okamžik, jsou z toho hodiny a samozřejmý propad. Do dnes si vyčítám, že jsem to tam měl projet jako ty kola předtím, ale to už nevrátím. Jsem zklamaný, protože jsme přišli o potřebné body, ale to jsou hold závody. Pořadatelům, jinak děkuji za hezký připravený víkend a teamu za podporu!“
Ani Romanovi Keřkovi nebylo přáno postoupit do finálové jízdy. I když to bylo o malý kousek, skončil šestý za Petrem Bartošem. „Přerov nemám rád. Nikdy se mi tam nejelo dobře a letos při Evropě se to nezměnilo. Po rozjížďkách jsem byl třináctý. V semifinále jsem po startu odjížděl poslední a na lepší, jak šesté místo to nebylo.“
Do finále tak postoupili ze semifinále tito čeští zástupci: Bartoš, Jordák, Antony, Hrubý a Kubíček. Na desátém místě ve finále skončil David Schwinnen, který odstoupil ve druhé zatáčce s uraženým kolem.
Devátý byl Petr Bartoš, osmý Thomas Anacleto, sedmý Michael Buddelmeyer, šestý Martin Hrubý, který zajel nejlepší umístění v evropském šampionátu „Vytříbený taktický plán prodat všechny starty a útočit zezadu mi vyšel. Stačilo párkrát objet hromadu a najednou jsem byl ve finále. Tam jsem svoji taktiku vyšperkoval o citlivou práci s plynem a mohlo se slavit. V závěru závodu jsem udělal několik divácky vděčných koleček, která jsem s radostí velkou, obohatil o chajdu malou.“
Pátý dokončil na defektu Radek Jordák a čtvrté místo bral Jakub Kubíček. „Pro nás to byl z celé sezóny nejnáročnější závod s vypětím všech fyzických i psychických sil… Víkend začal hezky, s výsledky v sobotních trénincích a první rundě jsme byli spokojeni. Nejdřív tedy nejrychlejší v měřáku, pak krásný souboj s Petrem Bartošem, který dopadl dvojkou, pořád dobrý. Neděle ráno, 2. runda a start z první lajny. Vedle mě Lotyš E. Grencis a D. Horák, který si to po startu okamžitě našteloval na mě a poslal mě přímo proti betonovým svodidlům a ty neuhnuly… Předek auta rozsekaný, jako nikdy předtím… Poprvé jsem za 16 let závodění od svého týmu slyšel, že to nezvládneme dát dohromady… Ale nakonec díky nim a pomoci několika dalších našich přátel z jiných týmů se podařilo po třech hodinách práce postavit auto zpátky na všechna kola. Nebudu jmenovat, abych na někoho nezapomněl, ale vy se v tom určitě najdete.. Moc Vám všem děkuju za pomoc, protože bez Vás by nakonec ta sice bramborová, ale hodně cenná čtyřka ve finále nepadla! Ve finále, kam jsem se díky třetímu místu v semifinále dostal, to nakonec dopadlo pěknou čtyřkou. Škoda jen té roztrhané levé zadní pneumatiky, ale stejně tak jsme dopadli hned další čtyři. Ještě jednou moc děkuju celému svému týmu, rodině, přátelům a fanouškům za podporu!!! Snad už tolik krve nikdy nebudeme muset vypotit…“
Až na třináctém místě skončil David Horák a i on se chce vyjádřit ke karambolu s Jakubem Kubíčkem. „Velký dík patří organizátorům za skvěle připravený závod. Za sebe mohu říct, že se mi celkem dařilo. V rozjížďkách jsem dojel na třetím a druhém místě. V semifinále jsem odstoupil ze třetího místa kvůli defektu zadní pneumatiky. Nemohu nezmínit kontakt ve druhé rozjížďce s Jakubem Kubíčkem. Ten náraz do zdi je v Přerově vždy hrozivý. Jedná se o velice nebezpečné místo. Jsem rád, že je Jakub v pořádku. Po startu se Jakub stočil doprava a já využil prostoru, který mi nechal a jel jsem šikmo do ideální stopy v první zatáčce. Celou dobu mě Jakub musel vidět. Byl jsem před ním. Celou záležitost posuzovali na stížnost Jakuba sportovní komisaři včetně ředitele závodu. Ani na okamžik jsem nestočil kola na Jakuba. On se rozhodl, a to i přes to, že měl celou situaci před sebou, pokusit se nacpat mezi mě a Grencise. Dopadlo to nešťastně pro něho. Mohl se zařadit za Grencise a počkat do první zatáčky. Tam by byl ve výhodě. Mrzí mě to o to víc, že se jedná právě o Jakuba, který je znám svou čistou a ohleduplnou jízdou k ostatním závodníkům.“
Na třetí pozici skončil při svém druhém startu v evropském šampionátu Zdeněk Antony. Ten neskrývá nadšení z pro něj velice úspěšného závodu. „Kluci udělali na trati hrozně moc práce. V mých očích hodně stoupli. Pracovalo se na trati, zázemí, nechyběl doprovodný program pro diváky, jezdce, ale i mechaniky. Doufám, že Přerov stoupne v hodnocení FIA hodně vysoko. Měřáky proběhly celkem v pohodě, protože jsem byl v první desítce. Po rundách, které jsem si moc užil, jsem byl desátý. Závodit proti jezdcům, jako je Stubbe, Callaghan, Bartelen je pro mě něco nepopsatelného. Semifinále z počátku nevypadalo vůbec dobře, ale nakonec vyšlo páté místo a tedy vytoužený postup do finále. Tam se děly věci. Pod Chmelnicí jsem předjel na defektu jedoucího Kubu a na cíl se mi podařilo předjet Radka Jordáka a Martina Hrubého. Jel jsem, co mi síly stačily. Najednou byly vyvěšené červené vlajky. Bylo to v pravou chvíli, protože mě opustil přední tlumič. Zvolnil jsem a na Mamutu jsem viděl Bernda a před sebou Bartelena. Přemýšlel jsem, kolikátý asi jsem. Po zjištění, že jsem třetí a že mě čekají společné stupně vítězů s Berndem, byl nepopsatelný pocit. Děkuji všem a ještě jednou gratuluji Berndovi k titulu.“
Na druhé pozici skončil Mike Bartelen a z vítězství se radoval Bernd Stubbe, který se tak může zároveň radovat ze svého desátého titulu a devátého v řadě. Dva závody před koncem sezony je to obdivuhodný výkon. „Víkend v Přerově byl prostě úžasný. Tuto trať mám velmi rád a byla v perfektním stavu. Musím pochválit pořadatele. Bojoval jsem v rozjížďkách, bylo to skvělé a připsal jsem si prvních deset bodů. Ve finále jsem byl za Thomasem Anacletem, ale já chtěl prostě vyhrát, tak jsem ho pod Chmelnicí z kopce dolů předjel. On měl nakonec nějaké problémy a já se díky vítězství stal mistrem Evropy.“
Text: Tomáš Němec, www.autokrosar.cz
Foto Jakub Marcoň
« Školní rok začal aneb pozor na bezpečnost vašich dětí Test BMW R NineT. Velmi povedené retro »
