První český test: Tesla Model Y Long Range
Tesla se snaží najít dokonalé auto pro všechny. Bezpečné, výkonné, dostupné a nacpané nejnovější technologií. Když představila Model 3, vypadalo to, že našla recept, protože se do ní svět zbláznil a dlouhodobě patří k nejprodávanějším autům na světě napříč všemi segmenty. A to dokonce i v Evropě, kde popularita sedanů již dávno ustoupila oblibě SUV. Ale i přes veškerý úspěch Model 3 dokonalý určitě není. Především z pohledu vnitřního prostoru a velikosti kufru za konkurencí zaostává. Taky má pro běžné denní ježdění poměrně dost tuhý podvozek. Nyní ale automobilka přijíždí s nejnovějším přírůstkem do své rodiny, který by měl řešit všechny problémy moderního řidiče. Model Y má totiž společný základ s Modelem 3, přijíždí ale jako SUV a slibuje kupu místa uvnitř, obří kufr a univerzální vlastnosti. Máme tu tedy to jediné auto, které svět potřebuje?
Tesla Model Y to měla s evropským startem trochu složité. Auta se k nám měla začít dodávat z německé GigaFactory v průběhu léta. Továrna se ale nestihla dokončit a dodávky se odsunuly na podzim. Ani to však Tesla nezvládne a nyní se start plánuje na začátek roku 2022. Aby ale splnili slib zákazníkům, nechali v čínské GigaFactory vyrobit přibližně 8.000 kusů modelu Y pro evropský trh. Aktuálně jsou tedy prakticky všechny Modely Y v Evropě čínské, což s sebou nese několik odlišností – k tomu se ale dostaneme v průběhu článku.
Na první pohled se asi zdá, že Model Y je jen Trojka s nafouknutou střechou. Pravda to ale není. Ypsilon totiž nerostl jen nahoru, ale je taky delší a širší. Krom světel a zrcátek spolu tyto dva modely nesdílí nic (krom kompletní techniky, samozřejmě). Jediná škoda je, že se automobilka nesnažila obě auta od sebe nějak odlišit. Takhle to působí jako lenost ze strany designérů, protože Modelu Y nevtiskli jediný originální designový prvek. Auto mohlo lépe stát na vlastních nohách. Zaslechl jsem i argument, že design se neměnil kvůli tomu, aby byla výroba levnější. To mi ale přijde liché tvrzení, protože jak jsme si řekli – modely mezi sebou karosářské díly sdílet nemohou. Ono ale celé naroubování designu Modelu 3 do karoserie SUV coupé působí trochu násilně. Zatímco na „placatém“ sedanu tyto aerodynamické tvary fungují slušně, tak při takto razantním zvýšení střechy působí celé auto disproporčně,a z každého úhlu vypadá trochu moc vysoké a úzké. Ale to zdaleka není problém jen Tesly. V této kategorii se s podobným problémem setkávám celkem běžně.
Interiér je poté kompletně převzatý z Modelu 3. Naštěstí z jeho omlazené verze, takže už tu najdeme nový středový tunel a akustická skla vepředu. Modernizovaný středový tunel se zbavil pianového dekoru, jeho strany jsou potaženy koženkou (takže se o něj dobře opírá noha), přidal dvě bezdrátové nabíječky a namísto jedné velké přihrádky teď poskytuje dvě menší. Opravdu vítaná změna. No a zbytek už známe. Patnáctipalcový tablet, volant a dvě páčky. Ráj pro minimalisty, pro ergonomii už méně. Při prvním nastoupení umí kabina zapůsobit pořádným „wow“ efektem. I po těch letech jde stále o velice svěží a vzdušný interiér. Po nějaké chvíli si ale začnu říkat „co teď“. Interiér na mě působí jak nový byt, kde je jen kuchyňská linka a čeká se na to, až nastěhujete nábytek, pověsíte obrázky a uděláte z něj domov. Ale to je rozhodně tím, že já minimalista nejsem. Tady extrémně záleží na osobní preferenci a já vám rozhodně nebudu vyvracet, jestli odlišný přístup Tesly milujete. Někdo taky máme na počítači pečlivě uspořádané složky a někdo naopak anarchistickou změť ikon, rozdělaných projektů a nedokončených prací.
Nejvýraznějším prvkem interiéru je samo sebou obrovský tablet zaseklý doprostřed palubní desky. Ten je zároveň tím nejlepším i nejhorším na moderních Teslách. Začněme tedy zápory (protože jich je opravdu málo). Asi jediná vada „all-in“ dotykového ovládání je pokulhávající ergonomie. To, že mám ukazatel rychlosti mimo zorné pole mi přestalo vadit asi během deseti minut. To, že jakákoliv interakce s autem musí probíhat skrze dotykový panel už mi vadí trochu víc (a nejen kvůli tomu, že se to nedá udržet nezapatlané ani minutu). Dotykové ovládání zkrátka až moc odvádí pozornost od řízení. I pro tu nejsnazší operaci – jako je přidání teploty, nebo změna stanice – musí vaše oči putovat ze silnice dolů na tablet a celé vaše Já se musí soustředit na to, aby se trefilo prsem na požadované pole – což vzhledem k naladění podvozku není na našich silnicích vždy med. Zdá se mi, že se tady automobilka znovu snaží vynalézt kolo a jen za účelem, aby ukázala, jak invenční je, dělá z prostých věcí zbytečně složité operace na dvě a víc zmáčknutí. Funkční tlačítka jsou navíc občas nesmyslně malá. Tesla staví svoje auta okolo softwaru, ale funkce by nikdy neměla jít na úkor použitelnosti a bezpečí. Vždyť tohle je v podstatě dvoutunový projektil.
Tak a teď zpět na pozitivní notu. Displej je nádherný. Jeho zobrazovací schopnosti jsou pozoruhodné, stejně jako jeho funkčnost. Žádná automobilka se Tesle zatím ani nepřiblížila co se týče plynulosti systému, jeho intuitivnosti a komplexnosti. Snad jediná věc se tomu může rovnat a to je iPad – a tím zase nemůžete ovládat auto. Stejně tak propojení s chytrým telefonem je naprosto perfektní. Tesla šla tak daleko, kam jiní výrobci ani nepřemýšleli, natož aby to zkusili. A zatímco ostatní výrobci už taky koketují s propojením chytrých telefonů, stále jde o trochu nesmělé krůčky, které fungují tak nějak napůl a občas stávkují. Sytém Tesly prostě funguje. Vždy.
Uživatelská zkušenost je opravdu skvělá. Systém je taky nabitý zajímavými funkcemi. Přeskočme teď zvuky prdu nebo simulaci krbu. Ale při čekání na nabíjení můžete hrát hry, koukat na Netflix, prohlížet internet, nebo auto používat jako kancelář a organizovat si kalendář a schůzky. Skvělá funkce je taky Dog mode. Když potřebujete na chvíli v autě nechat zvíře, Tesla udržuje teplotu a na velkém displeji informuje kolemjdoucí, že klimatizace běží a že zvíře je ok – nikdo vám tak nemusí rozbíjet okénko. Hodit se může taky Sentry mode, kdy zaparkované auto začne nahrávat okolí, pokud zaznamená podezřelou aktivitu – například se k němu přiblíží někdo neautorizovaný (Tesla nemá klíče, stačí autorizovat mobilní telefon). Sytém je navíc v neustálém vývoji a automobilka stále zásobuje majitele novými updaty. A tady se nebavím jen o mapových podkladech. Přibývají zcela nové funkce, optimalizují se i programy řídících jednotek a nezřídka kdy se stane, že po updatu se zvýší výkon i dojezd. Tady se mají ostatní výrobci ještě hodně co učit.
Teď se ale vraťme do fyzického světa. Tady totiž Tesla vždy trochu kulhala. Určitě vás zajímá, jak je na tom Model Y se zpracováním. A já to zkrátím. Tohle auto přijelo z čínské gigatovárny, což je velké plus. Ta je totiž výrazně modernější než ta americká a na zpracování aut je to citelně znát. Slícování karoserie je naprosto v pořádku. Za celý týden se mi nepodařilo najít nic, co by bylo zásadně špatně. Zpracování interiéru je na tom stejně. Slícování je perfektní, nic nevrže a vše působí solidně a skutečně poctivě. Z pohledu zvolených materiálů si absolutně nejde stěžovat. Většina povrchů je potažených syntetickou kůži, tvrdý plast nenajdete a všechno pevně drží na svém místě. Kvalita interiéru je plně srovnatelná například s Passatem – což považuji za velkou chválu. Z pohledu kvality jde zkrátka o auto evropského standardu.
Model Y napravuje taky ještě jedno slabé místo Modelu 3 – vnitřní prostor. Díky vyšší střeše a jinému posazu je nyní uvnitř královsky místa. Interiér působí krásně vzdušným dojmem a rozhodně už se tady necítím tak klaustrofobicky. Sedačky poskytují parádní komfort i na dlouhých cestách, jen bych ocenil delší podsedák a výraznější boční vedení. Díky většímu prosklení a vyšší karoserii se taky zlepšil výhled kolem auta. Jen dozadu není kvůli malému oknu vidět téměř nic a široký C sloupek taky vytváří velký slepý bod.
Mnohem větší zlepšení ale nastalo vzadu. U Modelu 3 byl problém pro vysoké postavy s nedostatkem místa nad hlavou a vysokou podlahou, což mělo za následek, že jste měli kolena pod bradou a delší cesta zde byla za trest. Model Y má ale jinak ukotvené sedačky, takže se zde sedí opravdu příjemně, nad hlavou mám dost místa i se svými 190 centimetry a díky velkým bočním oknům a celoskleněné střeše jde zde cesta příjemný relax. Místa je zde navíc dost i pro tři dospělé a sedačky se dají polohovat. Zkrátka cestovní idylka. Kufr je pak vskutku obrovský. Automobilka bohužel uvádí objem pouze se sklopenými sedadly – to je něco přes 1800 litrů. Ale i v běžném stavu je pocitově srovnatelný se Škodou Enyaq. Tesla navíc ještě nabízí schránku v podlaze o objemu 90 litrů a samozřejmě taky kufr pod přední kapotou. Přepravní kapacita je tak skvělá a pokud se na Model Y díváte jako na auto pro rodinu, lze jí těžko co vytknout. Potěší i možnost sklopit sedačky zezadu a vzniklá ložná plocha je zcela rovná – v autě se tak dá spát. Trochu nepochopitelně ale chybí (nedá se ani doplatit) roletka. Cokoliv tak dáte do kufru v podstatě vystavujete okolnímu světu.
Použitá technika se pak shoduje s tou z Modelu 3. Jediný rozdíl je v použité baterii. Jelikož jde o auto vyrobené v Číně, využívá baterie od LG namísto od Panasonic. Ty mají o něco menší kapacitu – cca 75 kWh, z nichž dostupných je asi 72 kWh. Taky se o něco pomaleji dobíjí. Maximálně zvládnou stejných 250 kW, ale pouze ve velice omezeném spektru – někde mezi 10-13 %. Pak výkon lineárně klesá a kolem 50 % nabití padne pod 100 kW. Na klasických 80 % si tak počkáte asi 40 minut, 50 % je tak přibližně za 18. To jsou stále skvělé výsledky, ale vím, že Tesla umí víc. Je pravděpodobné, že automobilka nemá články od LG ještě tak dobře vyzkoušené a nechce do nich pustit vše najednou. V budoucnu se dá očekávat nějaký update, současný stav je ale takový. Pokud vám to není dost dobré, budete si muset počkat na spuštění berlínské továrny, že které by časem měla sjíždět auta s revolučními bateriemi 4680 – ty mají přinést lepší kapacitu, rychlost dobíjení, zároveň snížit cenu asi o 50 % a především – jejich životnost má být až 3.5 milionu kilometrů. Nicméně zpět ze země „Jednou a možná“ do současnosti. Z baterie LG sosá energii dvojice motorů o celkovém výkonu 258 kW a 527 Nm. To stačí k tomu, aby lehce přes 2 tuny vážící SUV vystřelilo na stovku za rovných 5 sekund a zarazilo se až 217 kilometrech v hodině. Takže rozhodně nejde o pomalé auto – a to jde u nás aktuálně o základní model. Ještě přibude výkonná verze Performance.
Zpět ale k testovanému autu. Výše zmíněné pomalejší dobíjení umí Y kompenzovat skoro až kouzelnou efektivitou. Výrobcem udávaný dojezd 507 kilometrů totiž vůbec není nereálný. Při dálničním testu spotřeby se ukazatel ustálil na 18,2 kWh/100 km při tachometrových 135, což by odpovídalo přibližně 390 kilometrům na dálnici. Stejná cesta zpět (cca 100 km) mimo dálnice si vyžádala 14,3 kWh/100 km, to odpovídá více než 500 kilometrům. Po celém týdnu svítil údaj 16,6 kWh/100 km. V tom bylo zahrnuto skoro 1000 kilometrů ve všech možných podmínkách. Kombinovaný dojezd tak činí 440 kilometrům, což mi přijde opravdu fantastický výsledek. Je pravda, že počasí bylo téměř ideální – sucho a kolem dvaceti stupňů. Na druhou stranu, Model Y je sériově vybaven velice efektivním tepelným čerpadlem. Žádné drastické výkyvy podle počasí bych tak neočekával.
Na silnici má Tesla Model Y trochu zvláštní mix vlastností. Automobilka je známá tím, že chce, aby jejich auta byla lepší – ve všem. Proto rozhodně nešetří na použitém „hardwaru“. Model Y má tak velice pokročilý podvozek s multilinkem vzadu a dvojitými lichoběžníky vepředu. To je konfigurace, kterou vídám spíš u vysoce výkonných sportovních aut, rozhodně ne u rodinných SUV. V kombinaci s nízkým těžištěm a váhou rozloženou ideálně mezi koly jde o překvapivě ovladatelnou záležitost. Rozhodně bych nehádal, že sedím ve dvoutunovém SUV. Karoserie se prakticky nenaklání, auto je perfektně vyvážené a má mraky gripu. Schopnost držet se zvolené stopy je opravdu zarážející. Oceňuji taky fakt, že Ypsilonka se vůbec nesnaží maskovat rychlost, což je z části dílem krátké kapoty, protože vám připadá, že silnici vám ubíhá přímo pod zadkem. Díky tomu reálně vnímáte rychlost auta a jízdu si tím víc užijete. Řízení je potom extrémně rychlé – mezi krajními polohami nejsou ani dvě otáčky. Je sice poměrně tupé, ale auto ho poslouchá s obrovskou přesností. I milimetrový pohyb se bez prodlevy ihned přenese na silnici. Díky tomu působí auto lehkonoze a agilně. Přičtěte k tomu okamžitě reagující motory, díky kterým si můžete parádně hrát s výkonem a dávkovat ho naprosto přesně a máte tu opravdu zajímavě jezdící auto. Snad jen na brzdách je cítit, že mají s hmotností Tesly už dost práce. Nerad to přiznávám, ale dokud pod vámi ubíhá hladký asfalt, je Tesla Model Y Long Range až překvapuje zábavná.
Tady ale přichází jeden zásadní problém. „Dokud pod vámi ubíhá hladký asfalt“ je v naší zemi poměrně vzácná příležitost a jakmile se změní na běžně české silnice, celá situace se jaksi obrátí. Naladění podvozku Tesly Model Y je totiž až moc tvrdé. Do té míry, že to po určité době může začít být i otravné. Sedíte přeci v rodinném voze, ne sportovním coupe. U Modelu 3 se to ještě dalo tolerovat, to je sportovní sedan. Ale v kompaktním SUV? Proč? Přitom není problém v primárním tlumení. Velké nerovnosti nebo retardéry zvládá auto pohodově. Ale sekundární tlumení, kdy dojde na krátké ostré nerovnosti, spáry na silnici nebo výmoly, se snad podvozek ani nesnaží vychytat. Jízda je pak neklidná, od podvozku se ozývají tupé rány a auto vás naklepává. Tohle mě vážně zklamalo. Protože jinak je Model Y výtečný. Je v něm kupa místa, výborně jezdí, má fantastickou spotřebu, je velice dobře odhlučněný. Jen je prostě tvrdý jako žebřiňák. Netvrdím, že se to nedá přežít, jen se to zkrátka vůbec nepotkává s ražením auta a klidně bych obětoval něco z ovladatelnosti ve prospěch komfortu.
Pokud vás láká zkusit Teslu Model Y i mimo silnice, tak vám doporučuji opatrnost. Lehký terén určitě zvládne, je dokonce vybavena off-road režimem. Ale světlá výška je pouhých 17 centimetrů. V kombinaci s téměř třímetrovým rozvorem tak musíte hodně pečlivě volit cestu, aby si nesedla na bříško. Tvrdý podvozek taky nedělá z výletů mimo silnici nic příjemného. Ve finále tak bude vyšší světlá výška nápomocna spíš v závějích, nebo na polních cestách.
Tesla se pokusila najít recept na dokonalé auto a taky ho našla. Dala vše dohromady, akorát když se pustila do tohohle koblížka, trochu ho přepekla a on malinko ztvrdl. I přes to nepochybuji, že se právě díváme na nejprodávanější auto příštího roku. Elon Musk nám totiž konečně poskytl to, po čem prahneme – kompaktní SUV. Hlavní konkurent Mustang Mach-e se na papíře jeví asi jako lepší volba. Nabídne podobný výkon, podobnou praktičnost i dojezd a se základní cenou Tesly Y 1.8 milionu je i výrazně levnější. Přesto dokážu pochopit, proč dá někdo přednost právě Tesle. I když jsem poslední řádky zakončil poměrně nevesele, stále si myslím, že má Y spoustu es v rukávu.
Pořád je tu bezkonkurenční Auto pilot a bezkonkurenční dobíjecí infrastruktura. Tesla má taky navrch v té nejdůležitější oblasti a to v uživatelském zážitku. To je něco, co se na papír nevejde. To si musíte zažít a čím víc času jsem v Tesle Y trávil, tím radši jsem se k ní vracel. Ta auta prostě fungují. Vždy dělají, co mají. Jejich napojení na moderní chytrý svět je okouzlující. Konečně si taky myslím, že kvalitou se automobilka dotáhla na konkurenci a její novinka působí kvalitně a poctivě. Ano, stále je tu ten puntík v podobě netrefeného nastavení tlumení, ale jestli se v automobilce někdo hecne a postaví Y na adaptivní tlumiče, nebo ji vybaví vzduchovým odpružením, už asi nebude existovat nic, čím bych vám dokázal auto vymluvit. Takhle je to pro konkurenční automobilky alespoň nějaký argument, kterým můžou přetáhnout zákazníky. Zatím …
Plusy
– Prostorný interiér
– Skvělý dojezd
– Technologie
– Ovladatelnost
Mínusy
– Tuhý podvozek
– Pokulhávající ergonomie
« Problémy, před kterými varují kontrolky vašeho vozidla: Některé znamenají okamžité zastavení Test ojetiny Volkswagen T-Roc »
