Porsche Driving Experience Istanbul: Zážitek, překvapení i zklamání
Porsche pravidelně pořádá akce s názvem „Porsche Driving Experience“, na kterých si jejich zákazníci můžou vyzkoušet veškeré modely pod dohledem zkušených instruktorů a zlepšit tak své řidičské dovednosti. Já měl to štěstí, že jsem na jednu takovou akci dostal press pozvánku a to rovnou na slavný okruh Formule 1 v tureckém Istanbulu.
Přeskočím rovnou k samotné akci – nejsme cestovatelský blog, předpokládám tedy, že rozepisovat se tom, jakou jsem měl cestu nebo snídani nemá smysl… Po příjezdu na okruh nás přivítal překrásný pohled. Desítky vozů Porsche rozmístěných do kruhu, v jehož čele stála horká novinka Porsche Cayman GT4 RS doplněná o nejnovější generaci 911 GT3. Zastoupeny byly všechny myslitelné varianty 911. Od „obyčejné“ 4S až po balistickou Turbo S. Došlo ale i na čtyřdveřové modely jako Panamera GTS, Turbo Hybrid, Taycan GTS a Cross Turismo Turbo S. No a samozřejmě se našlo místo i pro prodejní trháky značky – SUV. Macan GTS, Cayenne Turbo Hybrid a jako třešnička na dortu Cayenne GT Turbo, kterému dnes rozhodně věnuji pár řádků, protože tohle auto bylo svým způsobem šokující.
Po tom, co jsme si vykoupali oči v té kráse, následovat briefing, kde jsem se dozvěděli něco o téhle fascinující, ale záludné trati. Říká se, že kdo umí zajet Istanbul Park, dokáže zajet už kterýkoliv okruh a dokonce Bernie Ecclestone prohlásil, že je to nejlepší trať na světě. Poté nám byli představeni instruktoři – každý se skutečně působivou závodní historií, o jednom z nich se dokonce říká, že … no, nemůžu nic potvrdit, ale občas ho můžete vidět v jedné známé britské show o autech. Rozdělili jsem se do skupin a šlo se na věc.
První na pořadu dne (pro naši skupinu) byla zahřívačka na slalomu s Caymanem 718 a testu Launch Control u 911 Turbo S. Slalom byla skutečně sranda. Především díky tomu, že trať byla po noční přeháňce ještě mokrá. Lehký čtyřválcový Cayman tak pod rukama krásně tancoval a byla z něj cítit lehkost a hravost. Docela mě taky překvapilo, jak se sportovním výfukem hezky zní.
Vystřelit 911 Turbo S z místa je spíš takový párty trik. Hlavní síla auta je dle mého úplně jinde, než ve zkapalňování vnitřností nebohých cestujících. Přesto se nemůžu ubránit údivu: drtivá dynamika tohoto (z venku) nenápadného Porsche je ohromující. Už jsem z místa odpálil kde co, ale tomuhle se snad nic nevyrovná. Šest set padesát koní vás přisaje do sedačky tak spolehlivě, že máte problém dýchat. Je neuvěřitelné, s jakou lehkostí dokáže najít grip. Stejně drastická je i decelarace. Sprint na tachometrových 115 km/h a opětovné zastavení do nuly mi zabralo 5.8 sekundy a to prosím pěkně na vlhkém povrchu. Neuvěřitelná ukázka techniky. Ještě jedna informace nakonec. Toto Porsche sázelo jeden launch za druhým celý den, plných 9 hodin. Ani jednou nezaprotestovalo. Ptal jsme se inženýrů, co na to říká převodovka a obecně celé hnací ústrojí. S německou strohostí mi bylo odpověděno, že na podobných akcích zvládají auta klidně 3000 řízených startů (ano, tři tisíce) bez potřeby servisu. Trvanlivost vozů Porsche je vyhlášená, ale tohle mě nutí podívat se na jejich kvalitu ze zcela jiného úhlu.
Pak ale přišla tvrdá rána. Nacucané nebe se protrhlo a na okruh se začal snášet déšť. Ten navíc s každou minutou houstl. Nervózně jsme kontrolovali radar, vypadalo to, že se na počasí celý den nic nezmění. Pak bohužel přišlo očekávané hlášení – modely GT3, Touring a GT4 RS se stahují z trati, protože mají obuté semislickové pneumatiky. Nálada v místnosti byla najednou nějak ponurá. Ještě večer předem bylo na předpovědi polojasno bez jediné kapky. Ale víte, jak se dá na předpověď spolehnout. Teď mi zbývaly v podstatě dvě možnosti. Buď být naštvaný, že jsem přišel o hlavní chod dnešního dne, a nechat si tím zkazit celou akci, nebo se nenechat rozhodit okolnostmi, které jsou mimo moji kontrolu a užít si okruhové ježdění v drsných podmínkách – pořád je tu řada Porsche, čekajících na protažení po okruhu Formule 1. To není situace, ze které člověk může mít špatnou náladu. Ještě jsem taky mohl brečet, ale to chlapi nedělají, žejo.
Asi o pět minut později jsem v rukou dřímal volant od 911 Cerrera 4 GTS, vyjížděl do prvního kola a usmíval se od ucha k uchu. Trať už byla promočená, auta přede mnou zvedala obrovské množství vody a já si užíval tureckou trať. Extrémně technické pasáže tu střídají rychlé úseky na srdce, trať je z kopce do kopce (byť jsem ten pocit z televize nikdy neměl), řada zatáček se jede zcela naslepo nebo jsou na horizontu a pak je tu samozřejmě proslavená zatáčka číslo 8, která má čtyři apexy a při chybně zvoleném nájezdu pro vás prakticky končí jakákoliv šance na dobrý čas. Okruh je nesmírně vzrušující a zajímavý. Prakticky neustále vás drží v pozoru a s každým metrem do vás pumpuje adrenalin.
Před architekty této trati musím skutečně smeknout. Samotné GTS je fascinující auto. Je tak trochu pro nerozhodné zákazníky, protože kombinuje denní použitelnost běžných 911 s trochu ostrého koření půjčeného od GT3. Pokud tedy nechcete dělat moc kompromisů ani v jednom směru, je to auto pro vás. A já se přiznám, že právě GTS by byla moje volba. Je zkrátka dokonalá. Přeplňovaný plochý šestiválcový třílitr o výkonu 353 kW má překrásný zvuk, který v nejvyšších otáčkách připomíná kvílení atmosférické GT3. Automobilka ho navíc naladila tak, aby charakterem co nejvíc připomínal právě nepřeplňované motory. Pokud z něj chcete dostat to nejlepší, musíte si pro to dojít do otáček. Řízení je plné informací, auto je krásně čitelné i na vodě a s každým přibývajícím metrem mu propadám stále víc. Fantastické auto.
Následovalo přesednutí do 911 Turbo S, které mělo překrásnou obláčkově modrou karoserii a bylo vybaveno Heritage packetem. Tedy zelené podsvícení, budíky ve stylu klasických Porsche a látkové sedačky. Musím říct, že tato kombinace na mě neskutečně fungovala. Ohromně se mi taky líbil zvuk (to tady asi dnes uslyšíte víckrát). Porsche si dalo záležet, aby bylo ihned jasné, že sedíte ve vrcholu přeplňovaných 911. Vysokooktávový projev plochého šestiválce byl upozaděn a prim tu hraje syčení, prskání, odplivávání waste gatu – no zkrátka všechen „turbo kravál“ jaký si umíte představit. Auto při tom působí živelně a mechanicky. Zvukem vyvolává vzpomínky na legendární rally speciály třídy B.
Už v prvních zatáčkách bylo ale cítit, že Turbo S je ze zcela jiného těsta než GTS. Řízení, brzdy i podvozek jsou měkčí a celkové ladění je výrazně civilnější. Motor o větším objemu taky není tak dychtivý do otáček a svojí sílu dává najevo mnohem dřív. Ne že by se na okruhu ztratilo, ale je cítit, že jde především o mezikontinentální střelu, která má fungovat hlavně na skutečných silnicích. A tady je největší síla Turba. Jde o jedno z nejrychlejších aut planety, při běžném používání ale působí neuvěřitelně přístupně a nepřináší prakticky žádné kompromisy v komfortu. Ohromující je ale míra gripu, kterou tahle šesti-set-padesáti koňová záležitost disponuje. I na mokré trati bylo auto stabilní, čitelné a nezáludné. Nechalo si líbit opravdu drsné zacházení a ani na chvíli nepůsobilo nervózně. Tohle je opravdu jedno z nejpůsobivějších sportovních aut vůbec.
Po nějaké době dovádění v „devětset-jedenáctkách“ přišla řada na jediného zástupce atmosférických motorů (po stažení GT modelů) – Caymanu 4.0 GTS. Cayman bývá označován jako „Porsche pro holky“ (možná nám chtěla automobilka něco naznačit a přivezla ho v růžové barvě), fandové do řízení ale vědí, že je to hotový poklad mezi sportovními vozy. Motor uprostřed mu dodává perfektní vyvážení a neutrální chování i na hraně, díky nízké váze je krásně agilní a plochý atmosférický šestiválec se umí tak úžasně rozezpívat. Motor bez přeplňování s radostí letí do otáček, překrásně graduje směrem k omezovači a ještě ve chvíli, kdy už vás zarazí elektronika, je stále cítit tolik chuti do života. Cayman působí pod rukama tak přirozeně a čistě. Navíc v každé situaci přístupně, takže vás neustále povzbuzuje k tomu, aby jste zkusili jet ještě rychleji. Tohle je navíc ukázka takového ideálně výkonného auta. V žádném okamžiku nepůsobí, že by mu koně chyběli, zároveň ale není děsivý. Vy tak můžete využívat celé otáčkové spektrum a pořádně ho ždímat, což zážitek ještě umocňuje. Mile mě taky překvapila čistá rychlost, kterou na okruhu předváděl. Je to opravdu úžasné auto. Ani si nedovedu představit, jak intenzivní musí být verze RS – snad na ní bude příště přát štěstí více.
To už jsme za sebou ale měli několik hodin okruhových radovánek a byl čas dát vnitřním orgánům prostor na to, aby našly svoji původní pozici – přišel čas oběda. Po něm jsme si mohli zpestřit program tréningem ovládání auta v krizové situaci. Nějakou chvíli jsem se tedy šel točit se skvělým Macanem GTS na kluznou plochu. Nevynechal jsem ani možnost vyzkoušet Cayenne na offroad trati. Moderní SUV jsou až překvapivě schopná mimo silnice a je škoda, že absolutní většina zákazníků to nikdy nevyzkouší. Já chápu, že podobná auta parádně slouží na vození dětí do školek a parkování u obrubníků, ale stvořena byla k univerzálnímu použití. Čas od času jim trochu špíny neuškodí. Pro jejich majitele by to měla být podobná radost, jako když vezmete sportovní model na okruh. Navíc na to nemusíte být ani zkušení expediční cestovatelé. Zástup asistentů dělá prakticky vše za vás. Zastavit ve 30 stupňovém stoupání a bez prokluzu se zase rozjet? Žádný problém. Sjet stejný kopec bez nohy na brzdě? Žádný problém, auto reguluje rychlost samo. Jet v náklonu 40 stupňů s prstem v nose? Žádný problém. Jen to někdy zkuste, uvidíte, že vás to bude bavit.
Teď už ale přišel čas na závěrečnou dvouhodinovku – čtyřdveřové modely na okruhu. Jako první jsem skočil do Panamery Sport Turismo GTS. Především kvůli krásné kombinaci tmavě zeleného laku a skořicového interiéru. Praktické kombi mi vyrazilo dech překrásným zvukem osmiválce, přiznám se ale, že na trati Formule 1 jsem se v něm cítil trochu bizarně. Takové auto vidím víc na horských průsmycích. Překvapivě zde ale Panamera fungovala velice dobře. Je to zajímavý způsob, jak pořídit auto, které vypadá jako jasná volba rozumu, nebude nikoho pobuřovat, vy ale stále budete vědět, že v sobě má čerta – a když vám foukne pod tašky, můžete s ním jít nahánět sportovní auta. Stále ale budete obklopeni opulentním luxusem a nekompromisní praktičností.
Po verzi GTS následovalo provedení Turbo S E-Hybrid, které k dvojitě přeplňovanému osmiválci přidává ještě elektromotor a baterie. Systémový výkon se tak vyšplhal na šílených 515 kW a 870 Nm. Zátah auta je sadistický. Díky okamžité asistenci elektromotoru vám taky nedá vydechnout, protože reakce na povely plynu jsou okamžité. Jejích 2.4 tuny bylo na vodě ale už přeci jen znát a slabší verze GTS působila mrštněji. Nejsilnější Panamera je zkrátka král dálkových přesunů, ne ostrá limuzína. Než se vrhneme na největší překvapení dne, ještě si řekněme něco o budoucnosti. Měl jsem totiž možnost provětrat i Taycan Turbo S. Ten si pro sebe urval titul nejsilnější auto eventu – 560 kW a 1050 Nm jsou hodnoty hodny respektu.
A jak asi čekáte, seznámit pedál plynu s podlahou je docela bolestivá zkušenost. Stejně tak výjezdy ze zatáčky. Jak autu chybí gradace – výkon je tam zkrátka hned – tělo se s tím poměrně těžko sžívá a po pár kolech už vám začne být zle. Je to skutečně brutální. Auto je taky úžasně ovladatelné a díky nízko uložené (a ideálně rozložené) hmotnosti můžete být opravdu tvrdí na brzdách. Čistá rychlost Taycanu je skutečně působivá a je s ním taky poměrně snadno dosažitelná. Po přesednutí ze spalovacích modelů tu ale přeci jen trochu chyběly emoce. Zvuk, gradace, řazení, to jsou zkrátka nedokonalosti, které k zážitku ze sportovního vozu patří. Taycan je fantastický elektromobil, mé srdce se ale zatím koupe v benzínu. Zajímavé ale bylo sledovat dojezd. Během jednoho kola spadl asi o 10 kilometrů, což je výrazně lepší, než jsem čekal.
Teď ale k tomu překvapení. Tím byl Cayenne Turbo GT. První SUV od Porsche, kterému se dostalo „GT“ péče. Dle automobilky jde o jejich první super sportovní SUV. Sám za sebe mluví rekordní čas na severní smyčce Nürburgringu. Ten má hodnotu 7:38:925. Tahle almara tak překonala například Ferrari 430 Scuderia nebo 911 GT3 (997). O pohon se stará přeplňovaný osmiválec o výkonu 471 kW a 850 Nm. Ten dostal novou klikovou hřídel, ojnice i písty. Na míru se upravil taky podvozek a vzduchové odpružení. Jenže znáte to, všechno dnes můžou být PR pohádky. Mě zajímalo chování na trati. A páni, na tohle jsem nebyl připravený. Od prvních metrů je zvláštní, jak vysoko nad silnicí se sedí – celý den jsem jezdil zadkem pár cm na silnicí, což ten pocit ještě umocňuje.
Další zvláštnost je ladění motoru. Je to jediné auto toho dne, které projevovalo trubo lag. A to poměrně výrazný. Po sešlápnutí plynu se chvilku nic moc neděje, pak se turbíny nadechnou a je to jak kdyby vás zezadu nabral nákladní vlak. Ve vysokých otáčkách taky auto vyluzuje agresivní zvuk plny syčení, kvílení a hrubého barytonu. Celé tohle divadlo působí úžasně staroškolsky a jeho charakter mě skutečně bavil. Schopnost auta budovat rychlost je taky praštěná. Zátah nepovoluje ani nad dvoustovkou. Rychlých SUV je ale plný trh. Cayenne Turbo GT od zbytku ale odděluje skutečně sportovní chování. Díky vysokému zdvihu tlumičů se auto samozřejmě víc kymácí než 911, ale na poměry SUV je hmotnost velice dobře kontrolována.
Hlavní zbraní GT je ale žiletkově přesné řízení a stoicky jistá přední náprava. Naznačíte směr a auto okamžitě plní vaše přání. S větší ochotou a lehkostí, než má podobně velké auto vůbec právo. Nejvíc si mě ale získal jeho divoký charakter. V maximální míře upřednostňuje zadní nápravu a je z něj cítit pořádné chuligánství. Ve skutečnosti působil ze všech ten den testovaných aut nejdivočeji a já se v něm výborně bavil. Po tak krátké zkušenosti je brzo vynášet soudy, ale vypadá to, že někdo mezi ta rychlá SUV taky konečně přinese skutečně sportovní SUV. První dojem z Cayennu Turbo GT byl skutečně skvělý.
Tak to byl den na okruhu v Istanbulu ve společnosti Porsche. Nezapomenutelná zkušenost. Bylo skvělé vyzkoušet všechny modely v tak rychlém sledu a cítit jednotlivé rozdíly. Nabídka Porsche je dnes neuvěřitelně široká a jednotlivé verze se od sebe liší tak výrazně, že si vybere skutečně každý. Stále mě trochu mrzí, že jsem nedostal šanci prohnat nové „GéTéčka“, ale hořkost mi to v ústech nezanechalo. Věřím, že se mi taková příležitost ještě naskytne. Já si můžu krátit čas přemýšlením o tom, jak je možné, že je Cayenne Turbo GT tak zatraceně dobrý…
« Ojetin na trhu přibylo, jejich cena mírně klesla a objevilo se i více zánovních aut Test ojetiny Dacia Duster: Umí se proměnit v pokladničku »
