Nej auta, ve kterých jsme se letos bavili nejvíce
Je za námi devět měsíců roku 2011, což je více než půl roku, a tak jsem si řekl, že by nebylo úplně od věci se poohlédnout zpět a zhodnotit, která auta z těch, co mi prošla letos zatím rukama byla ta nej. Určitě vás teď napadá otázka, co asi myslím slovem “nej” a tak rovnou podotýkám – “no přece ta nejzábavnější!”
Nezastírám, že naše redakce je tvořena opravdovými petrolheady, a tak rovnou vynecháme všechny diesely, sedany, kombíky, limuzíny ale zároveň nezanevřu na mainstream a nebudu se zabývat pouze supersportama.
Začneme posledním sedmým místem, kde se možná trochu překvapivě umístilo Subaru WRX STi
Proč poslední? Nové STi je extrémně rychlé a má neuvěřitelnou přílnavost, ale oproti starším generacím už není tak charismatické, surové a maniakální. Za volantem jsem si sice připadal jako rally jezdec, ale to je tak asi vše. Aby člověk dostal STi na limit musí vyndat mozek a dočasně ho schovat v přihrádce u spolujezdce. Navíc zábava začíná hluboce za bezpečnou jízdou, takže nic pro běžného člověka. Škoda!
Čestné šesté místo získává italský plnokrevník z Maranellské stáje s názvem Ferrari California
Řídit Ferrari je životní zážitek, vlastně je to i něco naprosto vyjímečného, co se poštěstí málokomu. Aura Ferrari je prostě z jiného světa, ale to nutně neznamená, že za volantem se budete bavit, jak nejvíce je to možné. California je skvělé auto, ale ve stáji Scuderia Ferrari to rozhodně není to nejlepší, vlastně z nových současných Ferrari je nejhorší. Bavil mě zvuk, bavil mě motor a jeho nepopsatelný atmosferický zátah stejně jako vynikající převodovka. Zklamalo mě zpracování, kvalita, přeposilované řízení a měkký podvozek. Ovladatelnost auta byla navíc dost mizerná, což není tak chyba vozu jako českých silnic, ale žijeme přeci v Česku a tady se i za volantem bavíme a na to California opravdu není. Na “masírku” do města je však zcela výborná stejně jako fakt, že fenomenální zvuk posloucháte živě bez střechy… Zábavu kazí také přehnaná amortizace všeho, cena dílů a vůbec člověku je líto dávat čočku takovému autu.
Na pátém místě je mi ctí představit německé přibližovadlo, které bylo navrhnuto jako městské auto pro ženy a mladé lidi a nakonec někoho v BMW napadlo do toho narvat třílitrový šestiválec s dvoukomorovým turbem Twin Scroll o výkonu 225 KW, v tomto případě navíc v tovární úpravě Performance, která se zastavila na hodnotě 240 Kw (326 koní) což je o pouhých 14 poníků méně, než má 1M! A jiný je také podvozek, brzdy, výfukový systém… no prostě je to úplně jiné auto – BMW 135i PERFORMANCE!
Tohle auto se dostalo do TOP 5 a to je na model na kraji životního cyklu opravdu skvělý výsledek. Nová 1er byla oficiálně představena na právě probíhajícím IAA Frankfurt, ale stávající coupe ještě rok ve výrobě vydrží. Úprava Performance z malé jedničky udělala opravdu šílené monstrum, které zní jako Ferrari, jede jako splašené a driftuje jako kačer na provázku. Bavil mě fantastický interiér se skořepinama od Recaro, alcantarovým volantem s diodovým displayem a ukazatelem otáček á la F1. Naprosto mě uchvátil zvukový projev, kdy 1M zní vedle jako chudý příbuzný. Bavil mě přeplňovaný motor, který se chová jako atmosféra stejně jako výborný podvozek, přesné řízení a ještě přesnější manuální převodovka. A opravdu to jezdilo hodně bokem!
Čtvrté místo je vyhrazeno pro sporťák, který už je s námi skoro půl století – Caterham 7 Roadsport, reinkarnace původního Lotusu 7!
Jízda v “silniční formuli” je opravdu jedinečný zážitek, ale k tomu aby byl nejlepší chybí výkon. Já jezdil totiž ve střední verzi Roadsport s motorem Sigma 1.6 pod kapotou a to opravdu k nadšení nestačí. Chce to šáhnout minimálně po verzi CSR200, která už je někde jinde a navíc nabídne i sekvenční převodovku. Čtvrté místo si však zasloužil díky svému čistě řidičsky orientovanému zaměření a také kvůli tomu, že se absolutně vybodl na nějakou praktičnost a použitelnost. To jsou pro Caterham naprosto neznámé pojmy. Je to opravdu krásné řídit auto, které nemá ani ABS natož třeba posilovač brzd, nebo řízeni. Volant je absurdně maly, pozice za volantem je vleže a vše jde tak těžko, že majitel musí chodit do posilovny, aby byl schopný ujet větší dávku kilometrů. Je krásné vidět otevřené nápravy a to, jak pracují na silnici… Na první místo to však nestačí. Cat je absurdně drahý, velmi nespolehlivý a nemá pořádné zázemí.
Dostáváme se na stupně vítězů – jako třetí si mé srdce získala stylovka z Anglie vyráběná pod taktovkou BMW… Přesně tak – MINI! A to rovnou ve verzi MAXI, tedy JCW (John Cooper Works).
Tato tři magická písmenka jsou ekvivalentem toho, co u Subaru znamená STi, nebo u BMW ///M. Tovární kit JCW udělá ze standardního Coopera S okruhovou bestii, která straší malé děti, rve řidiči ruce z těla a je s ní neuvěřitelná zábava.
Je to navíc jediná předokolka a zástupce třídy hothatch v tomto výběru a je tady zcela zaslouženě. BMW proměnilo MINI v motokáru, která dokáže potrápit i mnohem silnější auta s tou “správnou” platformou. JCW si mě získalo svým neurvalým zvukem, střílením z výfuku, extra tuhým řízením, vytříbenou převodovkou, nesnesitelně tvrdým podvozkem, neuvěřitelným gripem no a jelikož jsem “narcis” jak poleno, tak i stylem. JCW je prostě obrovský balík zábavy…
Druhé místo patří evergreenu od Porsche, modelu 911 Carrera S v reinkarnaci 997
Toto auto nemá žádný smysl představovat, protože ho zná prostě každý a určitě mnoha z vás visel plakát s 911 na zdi pokoje. Dostat se za volant Carrery je splněný sen a nebýt jednoho “lidového nesmyslu” tak ji tady vyhlásím za nejlepší auto všech dob a byly by pro to opravdu pádné argumenty – špičkový design, nesmyslná koncepce dotažená k naprosté dokonalosti, bezchybné zpracování a ergonomie, boxer pod kapotou, tuhé řízení, špičková dvouspojková převodovka a tradiční charakter této značky. Nelze opomenout také zvuk, boxery zní prostě nezaměnitelně dobře…
A také mají charakteristický projev – 911 táhne na atmosféru “vodcpoda” a motor umí autem opravdu slušně zavibrovat. Dostala mě spotřeba, která se normální (žádný klobouk) jízdou pohybovala mezi 9 a 10 litry a při opravdové pile na okresce a letišti kolem 20. Stejně tak se mi líbila neurvalost a kombinace denní použitelnosti. Jednou s 911 jedete jako zběsilí, auto řve, táhne a driftuje a poté se pěkně klidně vracíte domů, nebo na pracovní schůzku a o motoru skoro nevíte, podvozek je naladěný na perfektní kompromis a vůbec je to prostě Porsche. Obrovským plusem je i grip, díky motoru na zadní nápravě, která je i hnaná sedí 911 jako přilepená, doslovně…
A teď se pořádně nadechněte, usaďte se ať to sváma nešlehne o zem, protože první místo získává Hyundai…
Ne, nezbláznil jsem se a ani netrpím nějakou závažnější duševní poruchou a přesto tvrdím, že nejzábavnějším autem roku 2011 se stává Genesis Coupe 3.8! Všichni mu prosím zatleskejte, protože tohle auto je ztělesněním modliteb všech petrolheadů, kteří už léta volají po cenově dostupné zadokolce se samosvorem a pořádným motorem!
Že zrovna korejská automobilka přijde v dnešní době s autem, které totálně kašle na jakékoli směrnice a všem se jen rebelsky vysmívá, když snižují emise, ubírají válce, přidávají více a více bezpečnostních systémů, by mě nikdy nenapadlo. Genesis nabízí výkon 303 koní, atmosferický motor V6 3.8, samosvorný diferenciál a pohon zadních kol – to je opravdu ten nejlepší recept na vykouzlení dementního úsměvu pokaždé, když nastartujete. Navíc má záruku 5 let na materiál i práci bez omezení kilometrů a opravdu slušnou výbavu a to vše prosím za cenu lehce přesahující 700.000 Kč… No řekněte, není to lákavá nabídka?
Dle mého nepodstatného názoru neexistuje lepší nové auto do miliónu korun! Hyundai navíc dokázal tento recept nezabít mizerným podvozkem nebo řízením, protože obě položky jsou výborné. No a v neposlední řadě je tu zvuk, pardón, ZVUK! Genesis totiž nabízí melodii 5x dražších aut a hlasitost teenagerské skupiny po dvou tabletkách extáze… Po delší cestě vás sice začne bolet hlava, ale stejně je to prostě krásný zvuk a garantuji, že rádio bude neustále vyplé.
V Genesisu se navíc stabilizace vypne jedním krátkým stisknutím tlačítka a to prosím úplně, pak je vše na řidiči. LSD funguje výborně a auto se dá vodit v neuvěřitelně dlouhých driftech. Motor jde za plynem jako hladový kocour za myší a reakce na vše jsou okamžité. Na test jsem měl nejprve automat, který je v autě na videu výše a nyní, když píši tyto řádky, mi dole před domem stojí verze s manuálem (to byla záminka, abych si to auto mohl vzít znova) a překvapilo mě, jak špičkovou převodovku Hyundai použil! Kulisa je krátká, přesná a hlavice na krátké stopce ideálně padne do dlaně. Navíc jde krásně tuze, jako u starých BMW. Je to vlastně auto z devadesátých let, které se omylem octlo v roce 2011…
.
« Jensen Interceptor je zpět! Subaru BRZ / Toyota Celica – další info o očekávaných coupé »
