Modrý zázrak – nejrychlejší dodávka od Mercedesu
V roce 1934 začalo závodní oddělení nejstarší automobilky na světě novou éru. Konstrukce závodních vozů od Ferdinanda Porscheho už byla zastaralá a nové předpisy pro Grand Prix, omezující hmotnost prázdného automobilu na 750 kg, si vyžádaly vznik monopostu W 25, prvního z řady Stříbrných šípů. Do té doby jezdily Mercedesy na Velké ceny po vlastní ose, ale jelikož by lehoučká konstrukce W 25 a kompresorový osmiválec 3.3 l s výkonem 206 kW na tehdejších silnicích asi nevydrželi, bylo potřeba vymyslet něco na jejich přepravu. Narychlo byl tedy upraven užitkový model Lo 2750, který ale sotva dosahoval rychlosti dnešního spěchajícího víkendového jezdce a to 80 km/h.
Éru Stříbrných šípů přerušila druhá světová válka a Mercedes se vrátil do Grand Prix až v roce 1954 s monopostem W 196. Přepravovanému nákladu bylo potřeba uzpůsobit i odpovídající nákladní vozidlo, a tak navrhli konstruktéři na základě požadavků manažera závodní stáje Alfreda Neubauera Modrý zázrak. Svoji přezdívku si vysloužil díky modré barvě a rychlosti až 190 km/h, která ho v roce 1955 pasovala na nejrychlejší dodávku světa, a vznikl pouze v jediném exempláři. Prodloužený příhradový trubkový rám podvozku a karoserie pocházel z luxusního kupé 300 S a byl upraven s ohledem na koncepci předsazené kabiny a ložnou plochu. K pohonu sloužil řadový třílitrový šestiválec o výkonu 158 kW z legendárního supersportu 300 SL Gullwing. Už v té době byl motor vybaven přímým vstřikováním Bosch, které bylo vyvinuto na základě zkušeností se stíhačkami Messerschmitt. Jednotlivé díly karoserie, jako dveře, blatníky a některé součásti interiéru, byly převzaty ze sedanu střední třídy Mercedes 180. Extravagantní přepravník s délkou 6,75 m a šířkou 2 m sloužil svému původnímu určení pouze jednu sezónu, protože se Mercedes rozhodl i přes svoje úspěchy a mistrovský titul ze závodů Grand Prix odstoupit.
Poté býval Modrý zázrak vystavován hlavně v USA a 10 let sloužil v oddělení testování vozidel. V roce 1967 ho vedoucí sportovního oddělení Rudolf Uhlenhaut nechal sešrotovat, za což bych mu nechal zpřerážet kosti minimálně dolních končetin, ať už měl k tomuto kroku jakýkoliv důvod. To, co vidíme na fotkách dnes je pouze replika, která vznikla o několik desítek let později na základě dobových fotografií. Nyní nám Modrý zázrak připomíná legendy, jakými byli jezdci Juan Manuel Fangio, Stirling Moss, Karl Kling a Hans Hermann a závodní speciály Mercedes-Benz W 196 Grand Prix a sportovní 300 SLR, které vítězily v roce 1955 v mistrovství světa F1 i ve světovém mistrovství sportovních vozů a ME cestovních automobilů. Ty dodávka hýčkala na svých zádech.
« VW Golf GTI – konečně také jako kabriolet! Jízdní dojmy z Hondy Civic 9.generace »
