Mezigenerační TEST Mercedes-Benz SL 400 vs SL 500 – Dva králové rozdílných období tváří v tvář
V roce 2001 na svět přišel Mercedes-Benz SL R230, který se vyráběl dlouhých 11 let a mezitím stihl projít dvěma facelifty. Byl to král svojí doby, který neměl sobě rovného. S koncem roku 2012 přišla zbrusu nová generace R231, ta už stihla projít modernizací a stále nemá konkurenceschopného soupeře. Rivaly tak necháme chvíli být a postavíme dvě nejsmysluplnější motorizace obou generací proti sobě, tváří v tvář. Otázkou je, jak velký skok SL udělalo za dlouhých 15 let a zda-li se z něho nevytratilo kouzlo, kterým donedávna oplývalo.
V levém rohu přivítejte sytě modré SL 400 s agresivním paketem AMG. V tom pravém tmavě modrý Mercedes-Benz SL 500, který dokonale kombinuje eleganci a sportovní šmrnc. Čtyřstovka má zle vyhlížející masku, dynamické LED světlomety, karbonovou kapotu se zajímavými prolisy, vytažené blatníky a baculatou záď doplněnou o decentní difuzor či rudé lampy. Pětikilo se nese v klasickém stylu kulatých světel a rádoby sportovní ozdůbky nechává stranou. Jak se říká, v jednoduchosti je síla, a to u něho platí dvojnásob. Obě auta mají stříbrné drápy na kapotě, výdechy za předními koly, dvě koncovky výfuku a podobné rozměry. Působí vyváženě, sportovně a zároveň elegantně.
Interiér z počátku tisíciletí se nemusí hanbit ani v dnešním moderním světě. Má barevnou obrazovku, je složen z velmi kvalitních, převážně měkčených materiálů a zpracování je vynikající. Nic, až na občasné povrznutí střechy neskřípe a vše funguje tak, jak má. Absolutně dokonalá jsou sedadla, ta umí být velmi komfortní a zároveň skvěle podrží v zatáčkách. Místa je v něm dostatek ve všech směrech, jen odkládacích pluch je tady po skromnu. Vadou na kráse je akorát zastarale působící volant. Faktem však je, že kufr má slušný objem 334 litrů a uvnitř nic nechybí. Můžete mít odvětráváná/vyhřívaná sedadla s masážní funkcí, adaptivní tempomat a vše v elektrice, nic víc k životu nepotřebujete.
Nový zástupce modelové řady SL má široký středový tunel, na němž se schovává malý volič převodovky, pár tlačítek a solidně velká přihrádka. Sedadlům nelze nic vytknout a volant je naprosto fantastický. Ze systémů lze zmínit nejnovější verzi adaptivního tempomatu, automatické brzdění, hlídání jízdy v pruzích, hlídání mrtvého úhlu a podobně. Zajímavostí je, že zavazadlový prostor má objem překvapivých 485 litrů. Stažení střechy u obou aut je tak rychlé, že to nestojí za řeč. Větrný deflektor za sedadly je samozřejmostí.
Pod kapotou novinky pracuje 3.0-litrový šestiválec do V BiTurbo, jenž dokáže produkovat výkon 367 koní a točivý moment 500 Nm. Síla je přenášena na zadní kola za pomoci devítistupňové převodovky 9G-Tronic a za příplatek lze mít i samosvorný diferenciál. Hmotnost je 1735 kilogramů a ke zrychlení z nuly na stovku mu stačí pouhé 4.9 sekundy. Maximální rychlost je elektronicky omezených 250 km/h. Podvozek je adaptivní a dokonce můžete mít i skvělou záležitost vycházející z legendárního systému ABC.
Retro ďábel sází na klasiku v podobě atmosférického V8, který nabízí 306 koní a 460 Nm. Hmotnost je 1845 kilogramů a o přenos výkonu na zadní kola se stará pětistupňový automat 5G-Tronic. Z nuly na stovku se odpíchne za 5.9 sekundy a maximální rychlosti vystaví stopku elektronický omezovač ve 250 km/h. O co nejlepší jízdní vlastnosti se stará hydraulický podvozek ABC.
Je chladné ráno, sotva pár stupňů nad nulou, obří osmiválec se pomalu natočí a hlasitě zaburácí. Volič převodovky dávám do polohy D a s jemným polechtáním plynu se za zlověstného dunění rozjedu. Zatímco motor se pomalu zahřívá, mě si hýčkají komfortní vyhřívaná sedadla a s autem jako SL je i sychravé ráno najednou veselejší. Interiér navazuje sympatickou atmosféru, podvozek je docela komfortní a já právě poznávám GT tvář legendárního stroje. Na dálnici potkávám kolonu, tak jen zesiluji rádio a skoro dřímám. Nyní však přichází chvíle, kdy musím nahnat trochu ztraceného času, abych nepřijel pozdě do práce. Plynový pedál přibližuji k podlaze, v nádrži se tvoří vír a já odlétám na vlně točivého momentu. Proháním se kolem číslovky 150, míjím 200 a při 250 se nestačím divit, ono to pokračuje dál! S deaktivovaným elektronickým omezovačem nad 260 km/h nestačí tachometr. Po hodinové jízdě přijíždím včas do kanceláře, odpočatý a svěží. Cestou domů stahuji střechu, aktivuji větrný deflektor a užívám si pohodové převalování V8, vítr ve vlasech a západ slunce. Do auta fouká jen minimálně a ke špičce v tomto ohledu patří i dnes. Až vám někdo bude říkat, že dvoumístný roadster s pětilitrovým osmiválcem není vhodné auto pro denní užívání, usmějte se a ukažte na SL.
Druhý den mě čeká to stejné, jen s o 15 let mladším modelem. Znova se usazuji do skvělých sedadel, startuji a vyjíždím. Nekoná se však nic, co by mě v šest hodin ráno alespoň trochu rozesmálo. Šestiválec v normálním režimu lehce vrní, převodovka řadí neznatelně, podvozek je chválihodně komfortní a topení funguje po pár metrech. Na dálnici využívám chytrý adaptivní tempomat a i při 200 km/h si připadám jako v tužší limuzíně. Cestu mi zpříjemňuje vynikající audio a pohled na vycházející slunce přes vypouklou kapotu. A ano, nové SL je mnohem lepším autem pro běžný život. Ale i při tak obyčejné jízdě, jakou je každodenní jízda do zaměstnání, nedokáže okouzlit stylem staršího brášky. S tím ať jedete, kde jedete, pořád budí dojmem, že je něco víc, něco extra. I těch pár chyb, jako je občasné vrznutí střechy nebo propuštění rázu do karoserie, mu za to odpustíte. Spotřeba obou aut se pohybuje mezi 10-20 litry podle stylu jízdy.
Konečně se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu, a tím je víkendová projížďka bez střechy na oblíbených okreskách. Obě auta mají přes 300 koní, pracně odladěné podvozky a pohon zadních kol. To ve zkratce znamená zábavu, velkou spoustu pořádné zábavy!
Starší mají přednost, takže první usedám do R230. Posed je jako stvořený pro sportovní jízdu – sedí se nízko, nohy jsou hezky natažené a volant tak akorát daleko. Před sebou vidím tři medvědí drápy na každé straně, ty jakoby říkali: „Pojď, pořádně si to rozdáme!“ Neváhám ani vteřinu, podvozek ABC přepínám do sportovního režimu, vypínám ESP a plynový pedál tlačím do motorového prostoru. S jemným proklouznutím kol a v doprovodu hutného barytonu rychle, ale stále elegantně odjíždím. Převody jsou dlouhé a nechají nádherně vyniknout potenciál vysoko-objemového motoru. Zpočátku se o pořádný zátah postará solidní dávka točivého momentu a s narůstajícími otáčkami nastupuje stádo 306 koní, kterému nedochází dech až do nějakých 6300 otáček za minutu. Až mě mrzí, že převodovka zařadí vždy sama a nenechá mě přiblížit se těsně k omezovači. Na druhou stranu řadí hladce, inteligentně a rozumně, jen změna stupňů není příliš rychlá.
Blížím se k první zatáčce, jdu na parádně dávkovatelné brzdy, čumák se boří do asfaltu a já díky komunikativnímu hydraulickému řízení posílám příď k apexu. SL se téměř nenaklání, před středem zatáčky jdu zase na plný a s lehce vystrčenou zádí ho ladně srovnávám a zdolávám další rovinku. V rychlých pasážích je prostě famózní. Umí být rychlé, zábavné a občas i trochu kousnout, jak mě to baví! Stejné nadšení však nezůstává na techničtějších úsecích, kde je znát vyšší hmotnost, dlouhé převody a příliš dlouhé řízení. I tak si ale troufám tvrdit, že s dobrým řidičem za sebou nechá velkou spoustu opravdových sporťáků. A kdy mě pětistovka bavila nejvíc? Když zapršelo a já jsem se mohl klouzat. Nepamatuji si auto, se kterým bych se na mokru tak vyblbnul. Pří jízdě dveřmi napřed působí krásně mechanicky a je radost ho vodit bokem! Po takto návykovém svezení se dokáže zklidnit a bez problému vás odvézt na schůzku o několik stovek kilometrů dál.
O pár minut později si dávám totožnou trasu znova, jen s novým SL. Posed je podobně vydařený, tříramenný volant s tlustým věncem skvěle padne do rukou a vše je tak nějak správně, přesně tak, jak má být. Mám zvolený jízdní režim Sport Plus, vypnuté ESP a pokouším se o co nejrychlejší rozjezd. V momentě jsem katapultován vpřed, doprovod mi dělá chraplavý zvuk přeplňovaného šestiválce a s každým dalším zařazeným stupněm dostávám ránu do zad. Stupně jsou krátké a motor tak dostává šanci ukázat svou sílu i ve velmi vysokých rychlostech. Do dvoustovky opravdu moc nepolevuje. Reakce na plynový pedál jsou rychlé, ale ne oproti dospělému sourozenci. U atmosférické V8 ”staříka” jsou okamžité a ostré jako břitva. K převodovce putuje jen jedna výtka, a to ta, že má svou hlavu a nenechá vás v plně manuálním režimu.
Brzdy jsou brutálně silné a stále dobře dávkovatelné. Řízení příjemně tuhé, naprosto přesné a krátké, avšak od předních kol moc informací přenést neumí. Nejvíce mě dostává tím, s jakou lehkostí dokáže projíždět jakýkoliv druh zatáček. Chcete projet vracák bokem? Žádný problém! Nebo byste ho raději projeli přesně a rychle? Jak je libo! Esíčka polyká stejně dychtivě, jako alkoholik prvního panáka rumu. Nedokážu uvěřit tomu, že řídím auto vážící přes 1.7 tuny, vždyť působí tak lehce a je tak obratné! Nemůže mít víc jak tunu a půl, prostě ne. Úžasné je, že jakmile zklidním a natáhnu střechu, stane se z něho dokonalé GT na přežvykování tisíců kilometrů.
Určitě máte na jazyku následující otázku. Které je lepší? Na tak těžký dotaz jsem už dlouho neodpovídal. Bereme-li v potaz i cenu, tak je souboj nesmírně vyrovnaný. Nové SL 400 je samozřejmě ve všech ohledech mnohem lepším autem a je jedno, jestli se jedná o běžnou či sportovní jízdu. Jenže mu chybí taková ta jiskra, díky které jsem se zamiloval do naprosto úžasného SL 500. Řeknu to jednoduše. Mladší z dvojice zůstává prozatím nesplněným snem, ale ten starší… Ten bude příští rok v garáži.
Za propůjčení vozu Mercedes-Benz SL 500 bychom chtěli poděkovat společnosti AAA Auto.
« BMW i8 se na dálnici snažilo porazit 1M Coupé – Výsledkem je smrtelná nehoda, i8 se otevřelo jako plechovka Církev zdědila sbírku 30 000 aut – Přišla na to až při prohlížení odkázaného majetku, teď je prodává »
