Lidové kombi může být stylové. Test Fiat Tipo kombi 1.6 Multijet DDCT S-Design
Levné Tipo byl úspěšný model už v osmdesátých letech, kdy jej Fiat představil, v roce 1989 se dokonce pyšnil titulem Evropské auto roku. Tehdá to byl výhradně hatchback, dnes si jej můžete pořídit i jako sedan nebo kombi. Nová generace je sice laciné auto, ale nezapře v sobě italskou designovou školu, a tak ze všech konkurentů má jednoduše nejvíce šmrncu. Líbí se mi silueta vozu i spoustu detailů, jako světla přesahující do masky chladiče, který má navíc velmi vkusnou výplň a tvar. Na rozdíl od podobných aut netrpí na úzký rozchod a dlouhý rozvor. Naopak vypadá velmi dospěle a sladěně.
Testovaná verze je navíc vrcholnou výbavou, najdete ji v ceníku jako S-Design a skýtá v sobě vkusné černě lakované detaily – třeba celou masku, výplň světlometů, zrcátka nebo oplastování kolem mlhovek. Nechybí ani velká osmnáctipalcová kola a pokud zvolíte zajímavou barvu, třeba právě pastelovou Metropolit, výsledkem bude opravdu hezké auto. Mezi svými konkurenty se jedná rozhodně o to nejhezčí a nejstylovější na trhu. Až se divím, že Fiat neoživil spíše jméno Stilo.
Kombík dokáže nabídnout solidně velký a dobře přístupný zavazadelník o objemu 550 litrů. Obecně je to spíše průměrná velikost, ale kufr je velmi dobře využitelný, disponuje dvojitou podlahou a za příplatek (2.000 Kč) může mít i rezervu.
V interiéru je na první pohled jasně patrné, že se jedná o nízkonákladové auto, ale nečekejte žádnou hrůzu. Vrch přístrojové desky je sice měkčený, zbytek jsou však laciné plasty. Líbila se mi grafika přístrojového štítu a vysoko položený display informačního systému, který i zde připomíná tablet a je dobře dostupný. Infoteinment jako takový má hezké grafické rozhraní, plynulý chod a dobrou navigaci. Trochu bojuje s uživatelskou přívětivostí, ale časem si zvyknete. Pochvalu si zaslouží sedadla, která jsou sice tvrdší, ale nebolí z nich záda a dokáži podržet v zatáčkách.
Palubní deska je celkově hodně vysoká a budí dojem robustnosti. Na pohled je to hezké místo a velmi praktické. Nutno podotknout, že není Tipo jako Tipo. Třeba hatchback a kombi má interiér výrazně kvalitnější a jiný než sedan. Ten totiž plní funkci co největšího auta za nejnižší možnou cenu. I u kombi ale záleží na zvolené výbavě. V té nejnižší dostanete ošklivé otočné ovladače klimatizace a prehistorické rádio namísto navigace. To už ale záleží na konkrétním rozpočtu.
Volant má silný věnec a perfektní tvar. Navíc má zcela ideální strmost a auto na něj ihned reaguje. Díky tomu je řízení radost a souhra ovládacích prvků parádní. Už dlouho se mi nestalo, aby mě tolik bavilo jezdit s obyčejným autem. Za tohle má Fiat velké plus, pořád totiž myslí na řidiče.
To ostatně platí i o naladění podvozku. Je sice měkký a houpavý, ale naprosto komfortní a nechybí mu grip. Auto tak krásně žehlí nerovnost a je radost s ním jezdit po českých městech a okreskách. Ideální nastavení do našich podmínek. Zřejmě bych se vyhnul příplatkovým kolům a nechal standardní sedmnáctipalcové pro výbavu S-Design a nebo klidně ještě menší u nižších výbav, pak bude auto komfortní ještě více. Velká kola s malým profilem gumy se samozřejmě podepsala na zhoršeném tlumení ostrých nerovností.
Je tu ještě jedno malé překvapení. S autem jsem vyrazil do hor a potěšilo mě s jakou ochotou zatáčí a jak umí být hravé. Sice se první hodně nakloní, ale poté vykrouží oblouk s naprostou jistotou. Pokud v zatáčce odstavíte plyn, umí krásně vybočit zadkem do strany. Jasně, tohle není auto na vymetání okresek, ale funguje na nich opravdu nadprůměrně dobře.
Pod kapotou se nachází naftová jednotka 1.6 Multijet o výkonu 88 kW a s kroutícím momentem 320 Nm. Výkonem příliš neoslní, motor má navíc velkou turbodíru. Poté přijde vlna točivého momentu, která je na tento objem nadprůměrná a auto začne silně táhnout. Verze S-Design je dostupná pouze s automatickou šestistupňovou převodovkou, která to nejhorší z prodlevy motoru příjemně eliminuje a navíc řadí opravdu slušně. Jedná se o dvouspojkovou skříň, která potěší rychlostí, ale občas autem škubne, což je pro tuto technologii typické. Zrychlení z 0 na 100 km/h zabere 10,4 sekundy, pocitově bych ale nějakou tu desetinku klidně ubral. Zejména ve středním pásmu je zátah opravdu hutný.
Pří běžné jízdě je na palubě ticho, s narůstajícími otáčky začne motor nepříjemně pronikat do interiéru a přenášet vibrace. Odhlučnění by mohlo být lepší, ale například benzínové verze jsou na tom o poznání lépe. Potěší však spotřeba, která se pohybuje okolo pěti litrů, i když zrovna nejedete předpisově. Nevidím nereálné jezdit klidně pod 4 litry. Deklarovaný dojezd na jednu nádrž je pak až 900 kilometrů, což není vůbec špatné.
Testovaná verze rozhodně nepatří mezi lidové verze tohoto automobilu a koupíte ji jen srdcem. Přesahuje totiž půl miliónu a za tu cenu se už výrazně mění optika, kterou na vůz nahlížíte. Lacině pojatý interiér a slabé odhlučnění nejsou v boji proti konkurenci jako Ford Focus, VW Golf nebo Peugeot 308 ideální zbraní. Pokud však sáhnete po nižších výbavách, bude se jednat o neodolatelnou nabídku.
Tipo ve verzi kombi začíná s cenou 306.900 Kč, což ho řadí mezi vůbec nejlevnější kombíky na trhu. Za verzi S-Design už si zaplatíte minimálně 424.900 Kč ve verzi se zážehovou čtrnáctistovkou, diesel stojí 536.900 Kč, a to i kvůli přítomnosti automatické převodovky. Rozhodně bych tedy volil nižší výbavu, třeba verzi Italia, která nabídne vše potřebné a stojí polovinu testované verze. Navíc i líp jezdí.
Plusy
Design
Komfortní naladění podvozku
Prostornost a praktičnost
Jízdní vlastnosti
Nízká spotřeba
Minusy
Materiály v interiéru
Chybějící madlo na zavazadelníku
Aerodynamický hluk
Projev motoru
« Našli jsme ideální auto pro každou příležitost. Test Subaru Outback 2.5i 2018 BMW láká na novou M8. Známe další podrobnosti »
