LAND ROVER DISCOVERY 4 – CESTOPIS
Před nedávnem se v rukou naší redakce ocitl Land Rover Discovery a udělal na mě opravdu výborný dojem, proto jsem si nemohl nechat ujít příležitost podívat se na něj ještě jednou a důkladněji prozkoumat jeho dovednosti v nejrůznějších prostředích. Jak jste se již dočetli dříve, Discovery oplývá neobyčejnou schopností adaptovat se na všemožné jízdí situace, proto se dnes dozvíte o detailech mého výletu, který měl za cíl prozkoumat Discovery nad rámec běžného testu. Dovolil jsem si opustit klasický koncept a rozdělil jej na jednotlivé dny, ve kterých se dočtete o podrobnostech cesty a závěrem každého dne bude zhodnocen výkon našeho hlavního aktéra. Takže nasedat a vyrážíme!
Den první
Jak je již dobrým zvykem úterní odpoledne je zasvěceno převzetí redakčního vozu a nejinak je tomu i dnes. Přebírání stejného vozu podruhé je však premiérou. S Discoverym se tedy nepotřebuji nijak seznamovat, protože po dobu testování jsem se držel volantu tak sveřepě, že se k němu nedostal ani šéfredaktor přes veškerou jeho snahu. Převzetí dnes probíhalo ovšem až ve večerních hodinách, uložím už proto Discovery do garáže – musí si pořádně odpočinout na nabitý týden, který je před námi.
Dnešní den patří mezi dny přípravy a kontroly vozu, aby naše cesta nebyla ničím rušena. Sám Discovery se tváří odhodlaně a pečlivě umytá karoserie vybízí k pořádnému ušpinění.
Den druhý
Vzhledem k tomu, že se nacházíme na území našeho hlavního města, byla by škoda nevyzkoušet, jak si Discovery poradí s tímto rozhodně jedinečným prostředím. Vydávám se tedy směrem blíže do středu města, kde je dopravní situace nejobtížnější. Jízda po magistrále se postupně mění v ploužení až končí v nekonečném poskakování po hlavní tepně našeho nejlidnatějšího města. Konečně míjíme hlavní nádraží a „padáme“ dolů, abychom ověřili pevnost kočičích hlav, sklon zpomalovacích retarderů a slepé úhly úzkých uliček. Čas oběda se blíží, proto hledám parkovací místo, které nakonec i nacházím a jdu na večeři. Den poté zakončím romantickou večerní vyjížďkou směr Hradčany a potom rychle zpět, ráno se vstává brzy.
Jízda městem jistě na první pohled nepůsobí jako zatěžkávací zkouška, ale nezapomínejte, že Discovery není žádný drobeček. Přestože reálné rozměry neznamenají zdánlivě problém, z pozice řidiče vše vnímáte velmi odlišně. Ačkoliv poskytuje Discovery nezvykle bohatý rozhled, a to díky posazu nad hlavami ostatních, a současně díky jasně řezaným hranám se vám žádná část vozu neztratí za obzorem, není pro kličkování po Starém Městě zrovna ideální. Parkování v úzkých mezerách není zábavou, kterou bych rád denně provozoval, avšak schopnost parkovat bez ohledu na obrubníky, propadlé kanály a další lahůdky, které umí centrum Prahy připravit, tento handicap do značné míry vyvažuje, neboť taková místa bývají zpravidla volná.
Den třetí
Jak jsem již naznačil, dnes si přespříliš nepospím, což se ukazuje pravdivým především při pohledu na číslice, která jsem v této kombinaci na budíku ještě neviděl. Nezbývá než se rychle „polidštit“ a vydat se na cestu. Tentokrát ověříme schopnosti Discovery na dlouhé mezistátní cestě s plnou osádkou a plnou polní, jedeme totiž směrem k našim západním sousedům natáčet vzdáleného konkureta našeho dnešního dostavníku. Na mapě se cesta nezdá nijak komplikovaná ani dlouhá, což je pravdou až v úseku za hranicemi, dostat se totiž z Česka není při našich rychlostních limitech nic jednoduchého. Konečně dorážíme do cíle a celý den se věnujeme důvodu naší cesty. Po dlouhých hodinách hledání ideálních lokací a neustálého přejíždění z místa na místo, míříme do příjemného mnichovského hotýlku, abychom načerpali síly na zítřejší ještě o poznání delší trasu.
Po stránce zájmu stál dnes Discovery v pozadí, o to větší chválu si však zaslouží za své výkony. Není běžné jet s vozem této kategorie stále levým pruhem a rychle míjet z našeho pohledu malinká autíčka, která před námi kvapně uhýbají. O výborných schopnostech na dlouhých trasách jsem se zmiňoval již v přechozím testu a nyní nenacházím slova, která by dostatečně zdůraznila, jak dobrý tento zaoceánský parník skutečně je. Pochopitelně není možné ošálit fyziku, proto s rostoucí rychlostí stoupá i úroveň aerodynamického hluku, se kterou si však hravě poradí kvalitní audiosystém, a zároveň vzrůstá i spotřeba, která se však zastaví nedaleko hodnoty 13 l / 100 km, což je lehké usrkávání z nádrže, vezmeme-li v potaz, že průměrná rychlost byla na dohled od hodnoty maximální rychlosti.
Den čtvrtý
Dnes jsem se konečně vyspal do růžova, za což vděčím Discovery, který nezničil mí záda, jak to dokáže řada na pohled luxusnějších vozů. Po vydatné německé snídani mířím zpět do sedla. Nejdříve je nutno zopakovat včerejší cestu v opačném směru a následně se dopravit ještě daleko za Prahu do moravských luhů a hájů, kde přijde čas na finální část naší expedice. Během krátké zastávky v Praze pouze vyložíme část osádky i nákladu a pokračujeme dále směrem k cíly. Při této cestě jsem také přišel ke zjištění, že řídit Discovery se nedá srovnat s běžnou konkurencí i po stránce sounáležitosti s ostatními řidiči stejného vozu. Lhostejno, na jakou generaci Discovery jsem narazil, vždy jsem se zúčastnil nonverbální komunikace s kolegy. Někdo blikne, někdo zamáva, někdo jen pokývne hlavou, ale vždy to v člověku vyvolá velmi neobvyklý pocit příslušnosti ke klanu. Klanu Discovery. Se západem slunce zhasínám i motor, který nás neúnavně a v tichosti dopravil na konec dnešní trasy. Zítra mě čeká poslední plnohodnotný den testování a nedočkavostí se mi nedaří usnout.
Včera jsem byl díky časnému vstávání natolik ospalý, že jsem si ani neuvědomil, po jakém povrchu se ve skutečnosti pohybujeme. Fakt, že německé Autobahn jsou hladké jako sklo, jistě nikoho nepřekvapí, o to větší překvapením pro mě byl takřka neznatelný přechod na silnice české. Vzduchový podvozek je jistě zaměřen především na jízdu mimo vozovku, ale způsob, jakým vyžehlí i pravé české „hopsaštráse“ je vskutku oslnivý.
Den pátý
Na dnešní den jsem se těšil celý týden a nemohl ani dospat. Dnes te totiž konečně podívám s Discovery mimo asfalt, daleko mimo civilizaci, tam, kde budu jen já, můj off-road a s trochou štěstí snad žádný hajný ženoucí mě z lesa. Nejprve zahřívací kolo. Vyrážím do míst, který je běžně teritoriem všelikého dobytka, avšak vzhledem k postupujícímu podzimu je dnes celá louka jen pro mě. Nenechte se zmást nejedná se o žádné poježděníčko po trávě na rovince, ale o pořádný táhlý kopec pokrytý mokrými travinami a místy i pozvolna tekoucím blátem. Je načase aktivovat stejnojmenný režim – bláto a bez váhání se vrhnout kupředu. Discovery s vervou kupředu i vyráží a nezastaví se dříve než na vrcholu kopce. Obdivuhodně zafungovala kontrola trakce a stabilizace, která spolehlivě rovnala všechny snahy o vybočení ze směru jízdy a stejně tak omezila prokluz kol skutečně na minimum. Výsledkem byl naprosto hladký výjezd, nezbývá proto než zahřívací kolo uzavřít a postit se do náročnějších výzev. S vodou a blátem si Discovery poradí hravě, ale jsem te´d spíše zvědavý na jeho schopnosti v těžším terénu, kterým je v našem případě šplh do stráně. To zní jistě velmi jednoduše, ale jen do doby než vám prozradím, že tato stráň byla tvořena takřka bez výjimky pařezy a velkými kusy pískovce, který zde vystoupil na povrch poté, co ztratil svůj kryt stromů.
Tentokrát si již nevystačíme jen s jednoduchou změnou jízdního režimu, proto v prvé řadě volím terénní výšku podvozku a jdu odhadem určit, zda se nyní můžu s Discoverym do podobného pekla pustit. Přestože se Discovery dokáže zvednout o více než 12 cm, musím si předem přesně určit přesnou trasu, kudy se pokusím stráň zdolat. Nyní přichází čas na zvolení patřičného režimu. Chybu v tomto okažiku jistě neudělám s módem zvadným příznačně – lezení po kamenech. Nejprve je však nutno přiřadit redukci, bez které lezení po kamenech neobejde a pohled na situaci přede mnou mě v tom i utvrzuje. Abych měl větší jistotu při volbě stopy volím si na displeyi navigace pohledy obou čelních kamer, které jsou umístěny v nárazníku v příhodných místech, tak aby vám umožnili projít i očistcem bez škrábance na laku. Uvolňuji brzdu a plynem pouze s chirurgickou přesností koriguji rychlost, teda spíše pomalost. Opatrně stoupám dál a dál i díky vzduchovému podvozku, který nedovolí zbytečné náklony či propružení, které by tuto skvělou průchodnost dokázaly značně narušit. Otírám si zpocené čelo. Dosáhl jsem vrcholu stráně bez ztráty kytičky a musím v tuto chvíli uznat, že se jedná o jeden z nejtěžších úseků, které ve zdejším okolí znám, a to především v dnešním upršeném počasí. Není třeba dodávat, čím jsem se bavil po zbytek dne. Ale večer se mi usínalo opravdu nádherně. Zážitků jako je tento běžný člověk totiž napočítá na prstech jedné ruky.
Den šestý
Den šestý je dnem nejsmutnějším, protože po báječném týdnu, ve společnosti tohoto britského gentlemana s dřevorubeckými geny, nastává poslední cesta. Cesta zpět. Rozloučení provedu za zvuků automyčky, která již dlouho nemyla auto s podobným nánosem zeminy a poté s těžkým srdcem vracím klíče a naposledy se loučím pohledem. Mýma rukama již prošla řada nejrůznějších vozů. Discovery mi v dlaních však zanechal svou stopu, jako to dokáže skutečně jen mistr ve svém oboru. A pevně věřím, že se s dalšími mistry opět setkáme v podobném doubletestu. Zaslouží si to.
