LANCIA ECV – NEVER RACED LEGEND
Psal se rok 1986 a motorsport procházel svou zlatou érou. Formulím tehdy vévodily „foukané 1.5tky” o výkonu 800 bhp plus a rally vévodila legendární Group B. A to byl okamžik, kdy se začala psát historie Lancie ECV.
Lancia se rozhodla zúčastnit se Group S, která byla plánována pro rok 1987 jako nástupce legendární Group B, a ve své podstatě mělo jít o předchůdce nynějších WRC. Závodit zde měli prototypy, které měli být homologovány pouze 10 vyrobenými vozy a výkon měl být limitován na „pouhých“ 300 bhp .
Při vývoji prototypu nazvaném Lancia ECV (Experimental Composite Vehicle) stavěla italská automobilka na zkušenostech získaných vývojem „S4ky“, která závodila v Group B. Šasi, bylo postaveno na základě S4, avšak bylo mnohem tužší díky monokoku z karbon/kevlaru, který byl v hojné míře využit při stavbě celého prototypu. A když jsem řekl, že hojně tak to bylo opravdu hojně! Kromě zmíněného monokoku a karoserie, byla z kompozitních materiálů vyrobeny kola (celá sada 8mi 16ti palcových ráfků vážila jen 6kg!), poloosy a také klíčové komponenty hnacího ústrojí, jako například obě hnací hřídele. Díky této „kompositní dietě“ byla ECV o 20% lehčí než „S4ka“ a musela být dovažována na 930 kg kvůli specifikaci skupiny. Ovšem tím, co dělalo z tohoto prototypu opravdové monstrum, byl řadový 4válcový motor o objemu 1,8 l dopovaný 2mi turbodmychadly KKK o konečném výkonu 600 bhp při 8000ot/min.
Řeknete si, hmm… obyčejná „turbová 1,8čka“, ale pokud bych měl o tomto motoru něco říct, tak jen určitě to, že rozhodně nebyl „obyčejný“. Motor byl vybaven hlavou typu Triflux, kterou si nechala Lancia patentovat. Myšlenka této technologie byla velice jednoduchá – udělat přeplňovaný motor za použití 2jice turbodmychadel s co nejmenším „turbolagem“, velkou účinností a s využitím vysokého plnícího tlaku v celém spektru otáček a při zachování jednoduchosti celé zástavby. Hlava typu Triflux má sací kanály umístěny netradičně ve středu a to tak, že „runnery“ (sání) vycházející z airboxu vstupují do hlavy a do každého z válců kolmo na osu klikového hřídele, a jeden z dvojice výfukových kanálu vystupuje z hlavy doprava a druhý doleva.
Výsledkem je pak sání umístěné z vrchu na střed hlavy a svody, které se rozbíhají na obě dvě strany, je možné velmi jednoduše osadit dvojicí turbodmychadel.
Výhody této koncepce jsou pak jednoznačné. Rozložení tepelného namáhání motoru je mnohem příznivější než u klasické koncepce. Svody motoru nejsou komplikované, a proto lze plně využít potenciál rezonančního naladění celého výfukového systému, což je u přeplňovaných motorů velice důležité hlavně z hlediska proudění výfukových plynů přes turbínu. Dále pak obě turba jsou umístěna blízko hlavy motoru což umožnuje plné využití energie výfukových plynů, a tím pádem i nárůst účinnosti. Každé turbo má svůj vlastní externí wastegate, který umožnuje snadnou regulaci a vlastní mezichladič vzduchu čímž se rovněž zvyšuje účinnost chlazení vzduchu. V praxi pak celý systém funguje tak, že, v nižších otáčkách dodává „boost“ jen jedno turbo které zaručuje dostatečný výkon a krouticí moment, a ve vyšších otáčkách se pak přidává druhé turbo, které dělá koncový výkon. Výsledkem kombinace velmi lehké karoserie z kompozitních materiálů a brutálního výkonu je zrychlení z 0-100 Km/h pod 3s (na šotolině!).
Prototypů tohoto vozu se vyrobilo jen pár a dochoval se pouze jediný originál, který můžete spatřit v muzeu Fiatu. Je tu ale i možnost vidět toto brutální monstrum prohánět se po trati. Giuseppe Volta, jenž se v 80. letech podílel na celém projektu, po odchodu z Lancie založil vlastní Firmu Volta Racing a odkoupil od Lancie prototypové díly na stavbu auta. Povedlo se mu postavit velice věrnou kopii originálu ECV z většiny originálních komponent. Výsledek jeho snažení mohli minulý rok vidět i čeští rally fandové na rally Český Krumlov, kde byl tento speciál poprvé představen české veřejnosti.
Závěrem snad už jen zbývá říci, že zlatá éra motorsportu, kdy se nehledělo na emise a bezpečnost, utrácely se miliony na vývoj a hlavními měřítky úspěchu byla váha „koně“ a newtonmetry, je nenávratně za námi. A proto nám, příznivcům těchto aut nezbývá než zatlačit slzu a smířit se s tím, že motorsport už nikdy nebude takový, jaký byl v 80 letech.
« Uniklé informace o Lamborghini Urus Pagani Zonda C12 – Zrození legendy – Díl I. »
