Lamborghini Miura
Čtyřlitrový motor V12 uložený napříč před zadní nápravou. Čtyři vačkové hřídele, 24 ventilů a čtyři karburátory Weber. Datum narození 1966, přenádherný desing. Bystří už možná z těchto indicií poznali, o kom je řeč. Lamborghini Miura.
Představení v Ženevě v roce 1966 vyvolalo nadšení. Ferrucio Lamborghini (zakladatel automobilky) totiž mazácky přišel s pokrokovým konceptem auta, resp. haotovým vozem bez karoserie již o rok dříve na Turínský autosalon. Podle očekávání se mu okamžitě začala nabízet designová studia, která by konceptu ušila kabátek. Zvítězilo studio Bertone, jenž bylo v podstatě jediné schopné dokončit vůz na Ženevský autosalon.
Tvary, které navrhl teprve šestadvacetiletý mladík Marcello Gandini ze studia Bertone, jenž mimo jiné stvořil Lancii Stratos, Fiat X1/9 a další, neměly chybu. Přední světlomety zapuštěné v karoserii se v případě potřeby mohly pomocí elektromotoru vysunout. Takzvané „oční řasy“, jak se často mřížky okolo světel Miury nazývají, nejsou pouze na efekt. Ukrývají přívod vzduchu pro chlazení brzd. Světlomety jsou zajímavé tím, že jsou shodné s Fiatem 850. Karoserie je jen 1 041 mm vysoká, 4 318 mm dlouhá a 1 753 mm široká.
To hlavní, co dělá Miuru tak zajímavou, je konstrukce auta. Technický ředitel Giampaolo Dallara spolu s Paolo Stanzanim a Bobem Wallecem měli vidinu sportovního kupé GT, který by zároveň dobře posloužil jako závodní speciál. Svůj projekt pojmenovali P400 (P – posteriore = zadní), což mělo jít tak trochu v duchu značení po předchůdci GT 350 (čísla značí objem motoru – 3,5 litru). Trochu inspirace jim dodal fenomenální Ford GT40 s motorem před zadní nápravou. Jenže Ford použil vidlicový osmiválec uložený klasicky podélně. Pánové od Lamborghini museli řešit prostorové “šachy” s vidlicovým dvanáctiválcem. Možná je paradox, že v tomto směru šla Miura jakoby po vzoru Mini, protože umístila V12-ku napříč a navíc byla v jednom bloku s pětistupňovou převodovkou (transaxle), uloženou prakticky pod motorem. Tím se značně ušetřil podélný prostor, rozvor náprav mohl být poměrně malý (2 489 mm) a motor mohl být uložen hned za posádkou, což umožnilo ještě lepší rozložení hmotnosti. Tento čtyřlitrový klenot (3 929 cm3) s rozvodem 2xOHC svíral úhel mezi válci 60°. Vrtání a zdvih, 82 x 69 mm spolu s kompresním poměrem 9,5 : 1 předurčily tuto V12-ku k hodnotám 261 kW při 7 000 ot/min a 368 Nm při 5 100 ot/min. Tato čísla dokázala rozpohybovat 980 kg těžkou (nebo spíše lehkou) Miuru z nuly na sto za 6,3 sekundy a rozjet ji na 274 km/h. Navzdory výhodám se vyskytly slabiny v odhlučnění a sálajícího tepla od motoru. Proto má Miura na zádi slušivou „žaluzii“, která napomáhá odvodu tepla a také 10 cm vrstvu polystyrenu na příčce mezi motorovým prostorem a kabinou.
Plošinový rámový podvozek nese lichoběžníkové nápravy odpružené vinutými pružinami. Fungovalo to skvěle, rozložení hmotnosti bylo prakticky špičkové. Ovšem ve vysokých rychlostech někdy docházelo vlivem lehkého předku auta k jeho nadnášení – daň za koncepci a nepříliš ideálně řešenou aerodynamiku. Ani prostor pro cestující nebyl nijak štědrý, ale jinak se interiér nesl ryze sportovně. Tříramenný volant, jednoduchá ostrá palubní deska s velkým tachometrem a otáčkoměrem před řidičem a šesti přístroji na středovém panelu informujícími o mechanickém a provozním stavu auta.
Vzhledem k úspěchům, díky kterým Miura zdatně přebírala zákazníky od Ferrari proběhla v roce 1969 inovace v podobě modelu Miura S. Mohla se pochlubit vyšším výkonem (276 kW) a také širšími blatníky. Tato verze se prodávala až do roku 1971, kdy ji vystřídala Miura SV. Opět dostala doping v podobě 283 kW a také se dočkala širších kol, upraveného zavěšení a tužšího pérování, ale přišla o své „řasy“ okolo světel.
Rok 1972 znamenal pro Miuru konec výroby, vystřídána byla futuristicky vyhlížejícím modelem Countach. Za 6 let výroby bylo vyrobeno 765 kusů. Jednalo se o mimořádné auto, ze kterého muselo mít Ferrari respekt – zvlášť, když továrna v Sant‘ Agata Bolognese ležela nedaleko „hnízda“ Enza Ferrariho. A co že vlastně znamená Miura? Ferrucio Lamborghini se narodil ve znamení býka, znak automobilky se tím pádem stal také býk. A Don Eduard Miura byl dobře známý španělský chovatel a trenér býků pro býčí zápasy. Však se podívejte na Miuru zepředu..
« Bude se vyrábět Range Rover Evoque XL? Renault představil facelift modelu Koleos »
