Test Kia Sportage 1.6 T-GDI Hybrid 4×4: Na vrcholu své třídy
Už předchozí model Kia Sportage kladl důraz na dynamičtější vzhled, ale nejnovější model překvapil zcela. Na tento design prostě musíte koukat a říkat si, sakra to je zajímavý. Věřím, že se najde mnoho odpůrců těchto nadčasových tvarů, ale za mě je čelní maska prostě dokonalá. Takto tvarované světlomety ve tvaru šipek jsou inovativní a vyčnívají z davu.
Design je dost individuální záležitost a jelikož se každému líbí něco jiného, je složité ho nějak hodnotit. O to víc, když jde o něco tak extravagantního, jako nová Sportage. Věřím, že toho auto bude rozdělovat lidi na dva tábory. Jedni ho budou obdivovat za odvahu, druzí odsuzovat – pravděpodobně taky za odvahu. Ale asi se nenajde nikdo, kdo by na její design neměl názor. A to je správné. Auta mají budit emoce. Já osobně se stále nějak nemůžu rozhodnout, do které skupiny patřím. Během testu se mi to pravidelně měnilo podle toho, jak dobře jsem se vyspal. Jednou jsem obdivoval rafinovaně protažené denní svícení až do půlky kapoty, podruhé zase přemýšlel, koho napadlo dát světa tak do kraje masky, že auto z čelního pohledu vypadá jak sumec. Na tom autě se toho designově zkrátka děje tak moc, že je prakticky nemožné se na něj dívat jako na celek. Výsledné rozhodnutí tedy nechám na vás.
Je ale až s podivem, jak konzervativní je oproti tomu interiér. Konzervativní tady ale určitě neznamená nudný. Kie se podařilo vytvořit minimalistický, zároveň ale pohledný a moderní interiér. Dominantou je zahnutý dvoudisplej před řidičem. Ten má krásné zobrazení, infotainment je svižný (i když ne zrovna intuitivní) a také je společně s celou palubní deskou umístěný velice nízko. Z pozice řidiče tak máte velice dobrý přehled o tom, co se děje před autem. Zamrzí jen dvě věci. Tou první je minimální možnost konfigurace kapličky přístrojů, tou druhou je propojení Apple CarPlay a Android auto přes kabel – jestli to jde i bezdrátově, nebyl jsem schopný na to přijít.
I přes minimalistický přístup k architektuře palubní desky se ale automobilce podařilo zachovat skvělou ergonomii. Pro často používané funkce (výhřev/odvětrávání sedadel, start-stop systém, volba jízdních režimů atd), tady totiž stále zůstala tlačítka. Spousta výrobců by se z toho mohla poučit. Minimalismus nemusí za každou cenu znamenat ergonomické peklo. Chytré řešení přináší dotykový displej pod hlavní obrazovkou. Ten slouží pro ovládání médií i tepelného komfortu, mezi čímž listujete stiskem tlačítka podle toho, jestli chcete zrovna měnit teplotu nebo hlasitost – na oboje funkce pak slouží otočné tlačítko. Je to opravdu elegantní a funkční řešení, které ubralo počet ovládacích prvků, ale nezhoršilo ergonomii – navíc to vypadá velice futuristicky. Zmínku si taky zaslouží velice dobré materiály, a dobré zpracování. Sportage uvnitř skutečně působí draze.
Pokud jde o místo, tak je ho uvnitř o poznání víc, než bych čekal. A to jak vepředu, tak vzadu. Bez sebemenších problémů spolkne Kia Sportage 4 dospělé i se zavazadly. Kufr v základu pobere 526 litrů. Taky jsou zde vynikající sedačky. Pokud nemáte fůru dětí, tak tohle je opravdu „všechno“ auto, co kdy budete potřebovat.
Technologiemi je nová Kia Sportage prošpikovaná od motoru až po výfuk. Co je ale zajímavé, jak jsou asistenti s novými modely stále citlivější a citlivější. Při jízdě po městě má člověk pocit, že by měl skoro až uklidňovat auto a ujišťovat jej, že opravdu ví, co dělá a není to chyba. Pokud například odbočujete doleva a spolu s vámi odbočuje i auto po levé straně ve dvou pruzích, vozidlo to hodnotí tak, že chcete přejet z pruhu do pruhu a pípá o 106.
V Praze se tato situace opakuje často. Pokud se na dálnici chcete opravdu rychle zařadit a nenarušit průjezdnost, dáváte blinkr již ve chvíli, kdy je vedle vás část vozu z vedlejšího pruhu, to je ale opět znamení pro asistenta, aby vás upozornil. Případně se jen přiblížíte ke krajnici na úzké silnici a hned to máte na talíři. Nezapomenu ještě na upozornění odložených věcí na zadních sedadlech při vystupování. Jsou jen dvě možnosti – vypnout asistenty, nebo si zvyknout a nechat si pomáhat. Věřím, že to zachránilo už mnoho lidí od nepříjemných situací, jen aby si ale člověk na to pípání nezvykl natolik, že jej časem bude ignorovat.
Sportage se nabízí se třemi druhy elektrifikovaného pohonu. V ceníku najdeme mild-hybrid, hybrid a plug-in hybrid. V testu mám tentokrát klasický hybrid, tedy ten samodobíjecí, který zvládne jezdit i čistě na elektřinu. Hybridní motory se posunuly kupředu a už není jejich součástí řinčení při vyšších otáčkách. Jedná se o příjemnou a tichou jízdu, která se dá popsat slovem – luxus. Při nasednutí vplujete do pohodlného sedadla, v zimě zapnete úžasné vyhřívání sedadel. Pohltí vás klid a pohodlí. Při nastartování neslyšíte totiž vůbec nic. Troufám si říct, že se lidem povede několikrát zmáčknout startovací tlačítko, aby si uvědomili, že už nastartováno vlastně bylo.
Nejsem fanoušek elektromobilů a ani plug-in hybridů, co mi ale vůbec nevadí, jsou klasické hybridy, které nemusíte nijak dobíjet. Pro mě je to v tuto chvíli nejpohodlnější, protože zatím nemám žádné prostory pro nabíjení, což by byla přítěž. Ti, kteří vlastní garáž s elektrickou přípojkou, budou možná jiného názoru. Ve všech hybridech vidíte, odkud se právě čerpá pohon, nebo kdy jízdou nabíjíte baterii. Při brždění a z kopce tak krásně energii vracíte zpět do baterie a pak se po městě pohybujete na čistou elektriku. Za mě geniální, můžete projet lesem v poklidu, tichu a pokud budete potřebovat, stačí zapnout režim Drive terrain a spolu s pohonem 4×4 vyjedete i ten nejstrmější kopec (V případě potřeby připojuje zadní nápravu přes elektro-hydraulickou lamelovou spojku. Systém dokáže poslat na zadní nápravu až 50 procent výkonu.).
Elektromotor má výkon 44 kW a točivý moment 264 Nm, což krásně dostačuje na městské popojíždění (baterie má 1,49 kWh), kdy si jen občas pomůžete klasickým motorem, ten dodává 132 kW při 5500 ot/min a 265 Nm. Kombinovaný výkon hybridního ústrojí dosahuje 169 kW, „krouťák“ pak 350 Nm. Celkové zrychlení je svižnější a automatická šestistupňová převodovka zajistí okamžitou reakci. Součástí automatu jsou i klasická pádla za volantem. Se spotřebou to nebylo vůbec zlé, průměrná hodnota se držela kolem 7 litrů a to jsem zkoušel i režim sport. Je jasné, že jde o to, kudy zrovna jezdíte a jak na to šlapete, jiná spotřeba bude v pravidelném městském provozu a jiná při jízdě po dálnici.
Bez zbytečného natahování, Sportage jezdí skvěle. A je zrovna docela jedno, kde jedete. Podvozek je doslova elastický a umí se přizpůsobit každé situaci. Ve městě je dostatečně poddajný na to, aby vysál všechny druhy nerovností a umí vykouzlit ukázkový komfort. Ani série krátkých nerovností ho nerozhodí a na nějaké poskakování nebo dupání do kabiny můžete zapomenout. Jakmile ale město opustíte, nestane se jeho plyšový charakter vaším nepřítelem. Auto si totiž zachovává jistou tuhost a jeho měkkost nikdy nejde do bodu, kdy začne působit gumově. V zatáčkách se tak téměř nenaklání, je stabilní a nezáludná. Při rychlejší jízdě na okresce působí spíš jak trochu větší hatchback. S ochotou mění směr a působí agilně. Velice dobře je nastavené taky řízení. To je na dnešní poměry lehce těžší (což beru spíš jako výhodu), je tak akorát dlouhé a v rukách působí naprosto přirozeně.
Pokud je pro vás takové auto ale spíš dálník, tak vás můžu uklidnit. I při požírání stovek kilometrů bez zastavení je Sportage příjemný parťák. Směrová stabilita je velice dobrá, stejně tak odhlučnění. Se světlou výškou 172 mm nečekejte moc dovádění v těžším terénu, ale jak vám asi došlo z textu, Sportage je SUV zaměřené především na jízdu po silnici a pohon všech kol tu slouží spíš jako pojistka toho, že i v nepřízni počasí se bez problémů dostanete do cíle své cesty.
Plusy
– Velice schopný podvozek
– Prostorný interiér
– Snesitelné digitální prostředí
– Nadstandardní dynamika
– Spotřeba paliva mimo dálnice
– Bohatá výbava
Minusy
– Vyšší spotřeba na dálnici
– Průměrný zavazadlový prostor
– Nedoladěné asistenční systémy
– Až moc štědré použití klavírního laku
« Test ojetiny Mazda MX5 Test ojetiny KIA Cee’d: Jedno z nejspolehlivějších aut z druhé ruky »
