Ford T
Vraťme se na chvíli o 103 let zpět do roku 1908, kdy první Ford model T opustil brány výrobní haly v Detroitu. Na první pohled sice tento „dědeček“ nevypadá nijak výjimečně, o to větší uznání si zaslouží. „Tin Lizzie“ neboli plechová Lízinka, jak se „téčku“ také přezdívalo (Lizzie – oddaná služebná), totiž způsobila doslova revoluci v automobilovém průmyslu.
A nebylo to dáno převratnou konstrukcí auta, jednalo se v podstatě o jednoduchý stroj (avšak spolehlivý a kvalitně vyrobený). Za jeho úspěchem stojí geniální Henry Ford, jenž prohlásil: „Postavím auto pro masy. Bude dost velké pro rodinu, ale také dost malé na to, aby s ním jeden člověk mohl jezdit a starat se o něj. Bude vyrobeno z nejlepších materiálů, nejlepšími zaměstnanci, s nejjednodušší konstrukcí, kterou je moderní inženýrství schopno vymyslet. Ale bude tak levné, že každý člověk pracující za dobrý plat bude vlastnit jedno – a užívat si se svou rodinou mnoho hodin radosti pod božím širým nebem.“. S tímto odvážným tvrzením se směle pustil do velkých inovací, které znamenaly novou éru ve výrobě aut. Jedna z klíčových věcí, která rapidně zvýšila produktivitu byla montážní linka. Díky ní bylo možné produkovat mnohonásobně více vozů. Navíc nastavil cenovou hladinu „téčka“ tak, aby byl snadno dostupný jeho zaměstnancům, kteří tvořili nemalou část kupní síly. To byl výborný obchodní tah a také důkaz, že i „chudší“ dělnická třída si může dopřát svůj vlastní automobil. Cena startovala na 850 $ a v průběhu výroby klesala až na 300 $.
Vzhled vozu navrhl sám Henry Ford společně s Haroldem Willisem, do konstrukce auta výrazným způsobem v dobrém slova smyslu zasáhli také dva maďarští imigranti Joseph A. Galamb a Eugene Farkas. Motor o objemu 2,9 litru se skrýval pod křídlovou kapotou a dosahoval výkonu 20 koní. Jednalo se o řadový čtyřválec s rozvodem SV a hlavou válců do L, jenž byl inovativní společným jedním blokem pro všechny válce. V té době bylo ještě oblíbené stavět válce odděleně po jednom. Motor byl schopný rozpohybovat vůz na 70 km/h, což bylo vzhledem k tenkým kolům docela dost. Spotřeba se pohybovala mezi 11 – 19 litry podle stylu jízdy, vzhledem k objemu nádrže 38 litrů to znamenalo dojezd kolem 200 – 250 km. Motor spaloval i ethanol, což by se jistě hodilo v dnešní době, bohužel v Americe v době prohibice tomu tak nebylo. Řidič měl k dispozici i páčku regulující předstih (což tehdy nebyla rozhodně výjimka, spíš naopak), přesněji řečeno s ní otáčel rozdělovačem. Při startování a jízdě v nižších otáčkách se předstih dával malý, při záběru ve vyšších otáčkách zase větší. Řidiči v té době museli mít cit pro motor a dobré „ucho“, aby uměli regulaci správně používat. Startovalo se klikou, elektrické startování přišlo až v roce 1919, kterému odpovídalo i zlepšení elektrické soustavy.
„Téčko“ mělo dvoustupňovou planetovou přímo řazenou převodovkou (i se zpátečkou), ovládala se třemi pedály a pákou na vnější straně řidičova sedadla. Spojkový pedál chyběl, řadilo se levým pedálem – když byl sešlápnutý a držený vepředu, byl zařazen pomalý převod („jednička“). Sešlápnutý a držený uprostřed znamenal zařazení neutrálu, stejně tak se neutrál dal zařadit pákou vytaženou do svislé polohy. Druhý rychlý stupeň se řadil tlačením páky dopředu a sundání nohy z levého pedálu. Prostřední pedál řadil zpátečku a pravý ovládal motorovou brzdu. Plyn se reguloval páčkou na volantu. Z převodovky šla síla přes jednoduchý kulový kloub a kardanový hřídel do diferenciálu, odkud poloosy poháněly zadní kola.
Odpružení zajišťovala klasická půleliptická listová pera. Přední i zadní náprava byla tuhá, rozvor činil 2 515 mm. Ford T ještě nepoužíval klasické provozní brzdy, pravý pedál ovládal pás kolem bubnu v převodovce, který brzdil poháněná kola. Drtivou většinu výroby vyjíždělo „téčko“ na dřevěných loukoťových kolech, poslední dva roky výroby jezdil na ocelových paprskových kolech. 30 palcové pneumatiky byly široké vpředu 5 cm a vzadu téměř 9 cm.
Celá karoserie byla pak z ocelového plechu, postavená na dřevěném rámu. Barevnou paletu karoserie měl sám Henry Ford okomentovat výrokem: „Zákazník má právo na jakoukoli barvu, pokud tou barvou je černá“. Dodnes však není jisté, zda je výrok spojen přímo s modelem T. Každopádně s tímto „vzdorem“ vůči požadavkům zákazníků souvisí i fakt, že během 20 let výroby nedošlo až na pár detailů v elektroinstalaci k žádnému vylepšení auta. Konkurence samozřejmě nespala a zejména ve dvacátých letech začala značně „kazit“ prodejní čísla. A právě to bylo impulsem pro ukončení výroby 31. května 1927, kdy vyjel poslední americký Ford T s pořadovým číslem 15 007 033. Několik měsíců pokračovala výroba ještě v Evropě a dalších státech, čímž celkový počet dosáhl 15 176 888 kusů.
« Aston Martin odhalil koncept Zagato Nový Ford Focus ST před startem! »
