Elektromobilem až do Alp? Naprosto v pohodě aneb Mercedes-Benz EQE SUV nás potěšil
Za prvé by se asi hodilo uvést, že nejsem automobilový novinář, ale v automotive se pohybuji už pěkných pár let a za tu dobu mi pod rukama prošla slušná řádka aut a motorek od starých po současné. Za druhé, vždycky jsem byl spíš příznivcem veteránů a klasických aut, než moderních vymožeností. V garáži mám dvě auta, kterým letos bude 24 let, a naprosto spolehlivě fungují, takže mě vlastně ani nic nenutí k tomu, abych řešil obměnu vozového parku. Na druhou stranu si rád vyzkouším moderní auta. Reálná zkušenost je totiž to jediné, na základě čeho si člověk může tvořit názor. Na rozdíl od internetových „všeodborníků“, kteří tuhle zkušenost v devadesáti procentech případů nemají, ale o to aktivněji a „erudovaněji“ v diskusích vystupují.
Elektrických aut jsem si vyzkoušel několik, od těch s relativně malou kapacitou baterie určených zejména pro městský a příměstský provoz, až po ty, které už někam reálně dojedou a mohou být plnohodnotnou náhradou aut se spalovacím motorem. Vždycky však šlo spíše o kratší jízdy po městě, nebo maximálně nějaké kratší víkendové cestování s celkovým nájezdem okolo tří stovek kilometrů. Když tedy přišla nabídka, že si na rodinnou dovolenou do rakouských Alp můžu zkusit Mercedes-Benz EQE SUV, moc dlouho jsem neváhal. Dětem se nápad také líbil, snad jen žena vyjádřila jisté pochybnosti o tom, jak dlouho tam s tím pojedeme a kolik času strávíme na dobíječkách.
Vzhledem k tomu, že s takhle dlouhou cestou s bateriovým autem jsem neměl zkušenost, sednul jsem si k mapám a začal plánovat cestu. To bych ostatně udělal i před cestou s normálním spalovákem. Rozdíl byl jen v tom, že tentokrát mě nezajímala jen trasa, ale i dobíjecí stanice, které budou po cestě. Šlo jen o to vybrat záchytné body, protože množství dobíječek je v Česku i Rakousku opravdu dostatečné. K dispozici jsem měl dobíjecí čip od Pražské energetiky (PRE), takže jsem se snažil cestu přizpůsobit tak, abychom v maximální míře využívali jejích stanic, případně těch, které jsou v Rakousku partnerské a mají tak výhodnější ceny. K tomu jsem ještě vznesl dotaz směrem k našemu ubytování, jestli je možné dobíjet i přímo tam. Wallbox sice neměli, ale zásuvka v garáži je prý k dispozici, takže alespoň 1,6 kW nabíjení na místě nebude problém.
Vyrážíme z Prahy
V den D jsem auto plně nabil a na displeji svítil dojezd nějakých 412 kilometrů. Před námi byla ještě zastávka na chalupě, která je trochu mimo trasu, ale potřebovali jsme tu vyzvednout lyžařské vybavení. Při příjezdu na chalupu ukazoval palubní počítač 145 ujetých kilometrů, baterii na 56 % a dojezd 196 kilometrů (maximálně 277 km). Teplota se pohybovala okolo tří stupňů. V klidu jsme se vyspali, ráno naložili auto a vyrazili směrem na Dolní Dvořiště. Podle Google Maps má trasa do rakouského Judenburgu trvat okolo 4,5 hodiny, tak uvidíme. Po cestě jsme měli naplánovanou zastávku u 150 kW dobíjecí stanice PRE v Litvínovicích u Českých Budějovic. Volná však byla „jen“ 75 kW. Počítač při příjezdu ukazoval 33 % baterky a dojezd 118 km. Za sebou jsme měli nějakých 220 km. Poprvé jsem zažil situaci, kdy jsme museli asi 10 minut počkat, než auto před námi dokončí nabíjení. Děti stejně potřebovaly na záchod, takže desetiminutové zdržení před samotným nabíjením nebyl žádný problém. Po připojení konektoru a zahájení nabíjení jsme zašli na plánovaný nákup do nedalekého obchodu a auto se v klidu dobíjelo asi 35 minut. S baterkou dobitou na 93 % a dojezdem okolo 350 kilometrů konečně vyrážíme do Rakouska. Čeká nás 265 kilometrů po dálnici A9 do Judenburgu. Celou cestu jsem se snažil dodržovat horní hranici rychlostních limitů, protože rakouské radary jsou neúprosné a fotky, které z nich chodí, rozhodně nepatří k nejlevnějším. Mé úsilí jet na dálnici na hranici limitu však v mnoha případech omezovala dopravní omezení na několika úsecích „á devítky“.
Na místo určení dorážíme okolo třetí hodiny odpoledne, tedy po nějakých pěti a půl hodinách. Nutno podotknout, že jsou zde započítány tři zastávky – 45 minut spojených s nákupem a dobíjením a dvě přibližně desetiminutové pauzy pro děti na čůrání a protažení. Stále nechápu, jak to dělají internetoví diskutéři, kteří „jezdí Chorvatsko na jeden zátah“. Předpokládám, že celé jejich rodiny jezdí v plenách. Mimo jiné na obou zastávkách byla možnost dalšího dobíjení, které ale v případě mercedesu nebylo třeba. Milým zjištěním je, že EQE SUV při svých výpočtech nekecá. Při odjezdu z Litvínovic ukazovala navigace stav baterie v cíli na úrovni 23 %, realita byla 26 % a dojezd stále pěkných 105 kilometrů. Na rozdíl od spousty jiných bateriových aut se tak na mercedes můžete spolehnout. Na místě tak stačilo zapojit auto do běžné zásuvky v garáži v ubytování a přes noc dobíjet výkonem 1,6 kW, abychom ráno mohli vyrazit do 30 km vzdáleného lyžařského střediska Lachtal. Mimo jiné, mercedes v rámci příslušenství nabízí i typ dobíjecího zařízení, který je rovnou třífázový, má různé redukce pro rozdílné typy třífázových zásuvek a umožňuje tak rychlejší dobíjení výkonem až 22 kW bez nutnosti instalace wallboxu. Ten jsme s sebou ale k dispozici neměli.
Přes noc se baterka nabila na 49 %, což na 60 kilometrů jízdy tam i zpět stačí s dostatečnou rezervou. Mercedes vypočítal, že z lyžování se vrátíme s 32 %, realita byla 33 %. Vzhledem k tomu, že děti byly hladové, zastavili jsme u místního McDonaldu, dali si večeři a auto se zatím během půl hodinky dobilo na rychlé nabíječce na 86 %. Zbytek jsme opět dobíjeli pomalu v garáži. Další den ráno jsme tak na lyže vyráželi plně nabití a při návratu na 84 procentech. EQE SUV totiž čerpalo energii z baterie v podstatě jen cestou na lyže, která je stále do kopce, včetně několika úseků s 12 – 15 procentním stoupáním. Cestu zpět tedy naopak v maximální míře využívá plachtění a rekuperaci. Při troše zručnosti člověk prakticky nemusí šlápnout na pedály, protože auto se při jízdě z kopce dá skvěle korigovat pádly pod volantem, nastavujícími sílu rekuperace.
Cesta zpět
Z Rakouska jsme vyrazili plně nabití a auto ukazovalo dojezd 392 kilometrů. Na dobíjecí stanici PRE v Litvínovicích to podle navigace bylo 266 kilometrů. Dobíjení v mezičase tedy opět nebylo třeba. V Litvínovicích jsme měli 32 % baterky a potřebovali jsme dobít jen tolik, abychom další den z chalupy dojeli na UFC dobíječku na 66. kilometru D1. Odjíždíme tedy po 25 minutách se 64 % v baterce. Na Lokti máme v baterce 21 %. Do Prahy bychom dojeli bez problému, ale opět jsem využil fyziologických potřeb svých dětí a na 10 minut auto připojil. Výkonem mezi 173 a 148 kW se za tu dobu baterie dobila na 46 % a s naprostým klidem jsme mohli vyrazit na poslední úsek cesty domů.
Levnější, tišší a ta dynamika
Suma sumárum jsem za celou cestu nezaznamenal žádný výrazný rozdíl v cestování mezi autem se spalovacím motorem a bateriovým mercedesem. Naopak se člověk naučí lépe využívat čas, který s autem tráví, třeba vyřešit nákup nebo oběd cestou během dobíjení. Celou cestu jsme měli nastavený komfortní režim, takže teplota na palubě byla přesně taková, jakou jsme chtěli. Ani jednou jsme nemuseli řešit situaci, že bych musel zpomalit, nebo snížit komfort na palubě a tím srazit spotřebu, protože v baterce bylo tolik energie, že jsem měl při dobíjení vždycky minimálně sto kilometrů rezervy. Palubní počítač v cíli ukazoval spotřebu 23,4 kWh na 100 kilometrů, což při plně naloženém autě, které samo o sobě váží dvě a půl tuny, považuji za skvělý výsledek. Ostatně srovnání spotřeby a nákladů vychází ve prospěch bateriového auta. Pokud bychom totiž vzali podobně velké SUV se spotřebou okolo 8,5l/100 km, tak by našich 1 100 kilometrů při průměrné ceně benzínu 37 Kč/l vyšlo na 3 460 korun. V případě EQE SUV jsem se dostal na 2 990 korun. Jasně, rozdíl v nákladech na cestu není nijak markantní, ale i tak je na tom bateriové auto prostě líp. Když budu brát v potaz, že na podobně dlouhou cestu vyrazí průměrná česká rodina dvakrát, možná třikrát za rok, jinak bude jezdit kratší vzdálenosti bez nutnosti využívat ve vetší míře veřejné dobíjení, náklady budou ještě nižší. K tomu se přidá skvělá dynamika a okamžitý nástup výkonu u bateriových aut, ticho v kabině a výborná stabilita díky nízkému těžišti a zjistíte, že vás to vlastně baví a nijak neomezuje.
« Test ojetiny Subaru Impreza 1.5 R Škoda ukázala nový levný elektromobil Epiq kompaktních rozměrů »
