TEST DS 4 2.0 BlueHDi 110 kW - Nohy na ramena

TEST DS 4 2.0 BlueHDi 110 kW – Nohy na ramena

Autor: Adan,

4. 5. 2016 • DS, Novinky, Testy

Citroen se se svou ”nadznačkou” DS snaží bojovat proti prémiové konkurenci, která pochází převážně z Německa. DS 4 míří na bezchybné Áčko od Mercedesu, velmi kvalitní Audi A3 a hravé BMW řady jedna. Auto zaujme stylovým zevnějškem, tím to však bohužel končí a tento malý Frantík je německými psy roztrhán na kusy.

Venkovní design je zajímavý a leckdo se za ním otočí. Pořád však netuším, jestli se lidé otáčejí za hezkým autem nebo ošklivým káčátkem. Nová maska chladiče, které se nachází na všech modernizovaných vozech DS navazuje na líbivé světlomety, jejichž hlavní část tvoří xenon – ten je doplněn o několik LED diod. Nabíhající blinkry kluci okoukali od Audi, zapomněli je ale dát i dozadu, kde najdeme klasické žárovky. Zepředu i z bočního profilu vypadá dynamicky, kazí mu to jen vyšší podvozek, zadní část připomíná Citroen C3/4.

Ještě před zkoumáním interiéru je nutno podotknout, že námi testovaný vůz stojí téměř jeden milion korun (v základu necelých 800 tisíc), a proto na něj budeme nahlížet z té prémiové výšky, podle které hodnotíme i jeho konkurenty. Hned po usednutí nastává zklamání, materiály jsou laciné a zpracování absolutně ne-prémiové. Na ”koženém” čalounění můžeme nalézt spoustu vad v podobě hrbolů na ohybech a vtipně pak působí hlavně křivé švy naproti spolujezdce. Displej informačního systému vypadá zastarale a díky jeho velikosti pouze 7 palců je zvýšena obtížnost ovládání prakticky čehokoliv. Při nastupování dozadu si špičatou hranou dveří rozpářete břicho, po této zkušenosti je tak budete chtít otevřít z druhé strany, ale v tom přichází zlomené zápěstí. Vstupní otvor je úzký a po nepříjemném nasedání alespoň uvítám poměrně vzdušnou a prostornou zadní část kabiny. Ale zpět na místo řidiče, sedadla mají zvláštní nevyztužené boční vedení, které se po opření okamžitě deformuje, takže je zcela zbytečné. Pokud vás přestane bavit bílé podsvícení tachometru, otáčkoměru a zapadlého displeje mezi nimi, tak ho lze trochu oživit modrou barvou, po jejíž aplikaci si připadám, že hledím na high-tech kalkulačku z devadesátých let.

Odjíždím z parkoviště a konečně můžu DS 4 taky pochválit, motor je kultivovanější a tišší než u většiny jeho rivalů, posed za volantem je dobrý, ale na Němce bohužel ztrácí. Ačkoliv se jedná o auto spíše pro ženy, na které útočí svým stylovým vzhledem, tak mě velmi překvapila tuhost řízení. Tuhé je až příliš – to by normálně znamenalo více zpětné vazby, ale omyl, ta tady není téměř žádná. Otáčení volantem jednou rukou na parkovištích je tak znepříjemněno, při vyšších rychlostech navíc kolem středové osy lze cítit něco, jako mírnou vůli.

Bohužel i v odstavci o podvozku budu pokračovat v kritice. Na rozbitých okreskách je auto nervózní a uskákané. Na dálnicích nepohodlné a boduje jen v aerodynamickém odhlučnění. Vše se zlepšuje na kvalitním povrchu, kde je auto jisté a díky minimum nerovnostem si nevšímám ani tvrdého podvozku, al takových silnic je u nás bohužel minimum.

Příjemná je spotřeba, která se průměrně pohybuje kolem šesti litrů na sto kilometrů. Motor je na papíře sice silný, ale ve městě jej omezuje dlouhé zpřevodování, takže těch 110 kW lze využít akorát při vyšších rychlostech na dálnici.

Mohl bych tady pokračovat ve vyjmenovávání dalších chyb tohoto auta, protože s tak extrémní cenovkou, která převyšuje třeba i Mercedes-Benz třídy A, si to bezpochyby zaslouží. Na místo toho však koncernu PSA jen vzkážu, ať se vrátí zpět k rýsovacímu prknu a podívají se na velmi dobrý Citroen C4, který s o více jak třetinu nižší cenovkou DS 4 předčí skoro ve všem, a to jsou stavěni ve stejné továrně…

Takže lidi, neblázněte a prémiový malý hatch-back si kupte od jedné z německých automobilek, anebo ušetřete a pořiďte si větší a komfortnější Citroen C4. No a pokud chcete jen tak zbytečně vyhodit milion, běžte a kupte si koně, uděláte líp.