Co nevíte o vodíkových vozech: Nádrž má tři pláště, tankování řídí elektronika
Vodíkové vozy nejsou na silnicích příliš obvyklé, Toyota v nich ale vidí vedle elektromobilů alternativu pro ekologickou mobilitu budoucnosti. Důležitým aspektem je také bezpečnost. Tu zajišťuje speciálně zkonstruovaná nádrž, která musí vydržet tlak až 700 barů. Tvoří ji proto tři pláště.
První obal je plastový, který zabraňuje unikání plynu, druhý je kompozit s uhlíkovými vlákny pro odolání tlaku a třetí je rovněž kompozit se skelnými vlákny. Ten odolává mechanickému oděru, ale třeba i zásahu kulkou, popisuje v pořadu Na rovinu s Toyotou produktový manažer Václav Zikmund.
Úniky vodíku navíc hlídá celá soustava čidel ve voze, která dokážou v případě potřeby plyn uzavřít v nádrži, nebo jej naopak třeba v případě havárie uvolnit, aby nezpůsobil výbuch.
Elektronika řídí i samotné tankování, při kterém vůz sám komunikuje s čerpacím stojanem. Čerpací stanice jsou v současnosti tři, ale měly by postupně vznikat další. K vodíkovým pumpám v Praze, Litvínově a Ostravě má přibýt další v Praze a také v Brně. Na západ od českých hranic jich fungují již desítky.
Krátká doba tankování
Výhodou vodíkových vozů je krátká doba tankování, jízdní vlastnosti elektromobilu a ekologicky nezávadný odpad v podobě vody.
Tyto vlastnosti vychází z principu pohonu na vodíkové palivové články. Jde vlastně o elektromobil, který elektrickou energii získává z elektrochemické reakce vodíku a vzdušného kyslíku. Výsledkem je elektřina, která slouží přímo pro pohon, nebo se ukládá do baterie. Odpadem je pak čistá voda.
Hlavní výhodou vodíkového vozu je rychlost tankování, která dosahuje pouze pěti minut. Na natankovanou plnou nádrž přitom například Toyota Mirai ujede 650 km. Pro tento pohon hovoří i nízká hmotnost, která u pětimetrové limuzíny nepřesahuje dvě tuny.
Svým provozem Toyota Mirai navíc čistí vzduch. Jeden vůz na vodíkové palivové články dokáže podle Václava Zikmunda ujetím 10 000 km vyčistit vzduch potřebný pro dýchání člověka po celý rok.
Video o Toyotě Mirai najdete zde
Může do podzemních garáží
Podobně velké elektromobily jsou kvůli hmotnosti baterií výrazně těžší. Jednou z výhod také je, že vodíkový vůz smí do podzemních garáží. V případě úniku se totiž vodík rychle rozptýlí, na rozdíl od například LPG.
Vodíkových aut v současnosti v Česku jezdí několik desítek. Případní zájemci o Mirai přitom nemusí čekat, vozy jsou na skladě a mohou s nimi odjet prakticky okamžitě.
Vedle osobních vozidel na palivové články se Toyota angažuje i ve vývoji nákladních aut, ale i vlaků a lodí na stejný pohon. Vyvinula rovněž několik vozů, ve kterých testuje spalovací motory na vodík. Vozy se například zúčastnily několika závodů rallye.
V Evropě je podle h2-map.eu zhruba 200 veřejně přístupných vodíkových čerpacích stanic, přičemž zhruba polovina se nachází v Německu.
.« Test Renault Rafale E-Tech Full Hybrid 200: Nejhezčí vlajková loď a ten komfort Prodej aut v EU v říjnu stagnoval. Elektromobily klesají dál »
