Test Citroën Berlingo 1,5 BlueHDI 130. Levný útok na prémii
Citroën Berlingo je takový lidový hrdina. Premiéru měl v roce 1996 a ihned se stal hitem. Bylo to přesně auto, které Evropa potřebovala a pomohl tisícům malých živnostníků postavit se na nohy – bylo levné, spolehlivé a praktické. V podstatě zastalo práci dodávky při rozměrech osobáku. Časem přibyla i osobní verze, které praktičnost Berlinga posunula ještě o kousek dál. Nově představená třetí generace chce ukázat, že může navíc fungovat i jako rodinné auto, jak se jí to povedlo?
A co si budeme povídat, rodinné auto musí mít trochu styl. Nemůžete přijet vyzvednout děti do školy neforemným hnusem, to by se sklopenou hlavou utíkaly radši na autobus. Auto je dnes zkrátka součást sociálního kreditu – proto ta obliba SUV, tato auta totiž často vypadají, že jsou něco víc, ikdyž se z 90% jedná jen o hatchbacky na chůdách s trochou těch cingrlátek navíc. Berlingo tedy dostalo příď po vzoru aktuálních modelů značky a byť si z něj na zadek asi nesednete, ostudu rozhodně neudělá – mezi dodávkovitými povozy rozhodně patří k nejhezčím. Šestice předních světlometů v kombinaci s chromovým znakem obepínajícím světla denního svícení působí futuristicky. Na bok se nastěhovaly ozdobné prvky airbumb – pracovní auto potřebuje ozdobné prvky asi jako přístavní dělník kravatu, ale Berlingo chce zastat funkci auta na všechno, tak se musí i líbit. Samozřejmostí jsou praktické posuvné dveře a zadní víko s možností samostatného otevření oka.
Nastupování do interiéru je díky hodně vysokému posazu opravdu pohodlné a lidé stižení bolestí kolen jej budou doslova milovat. Sedačky jsou tak vysoko, že vám v podstatě stačí se do interiéru vsunout. Když se dostatečně nabažíte toho, že řídit můžete prakticky ve stoje, všimnete si, že interiér moc nenapovídá tomu, že sedíme v dělnickém voze, ale spíš neobyčejně prostorném osobáku. Sedadla jsou pohodlná a nabídnou příjemnou pozici za volantem s absolutně bezkonkurenčním výhledem z kabiny, palubní desku i výplně dveří zdobí barevný dekor a je zde zásoba luxusní výbavy jako head-up displej, navigace, vyhřívaná sedadla, adaptivní tempomat nebo asistent jízdy v pruzích. Palubní systém je intuitivní na ovládání a dostatečně rychlý.
Při bližším zkoumání už vám dojde, že tohle auto bylo samozřejmě stavěno s ohledem na to, aby odolalo nešetrnému zacházení a bylo schopno sloužit až do soudného dne. Palubní deska, byť je hezky tvarovaná, je vyrobena výhradně z tvrdých plastů a slícování na některých místech není úplně stoprocentní. Nicméně z celého interiéru čiší obrovská robustnost a nezničitelnost. Nebál bych se, že interiéru ublíží převážení těžkých břemen, latí, lešení, nebo třeba dětí. Samostatná kapitola jsou odkládací prostory. Jsou prakticky všude. Třeba jen kastlíky před spolujezdcem najdeme dva. Kapsy ve dveřích by pobraly zásoby jídla na týden a komu by ani to nestačilo, tak je jedna schránka ještě na vršku palubní desky, dvě obří přihrádky nad stínítky a šedesátilitrový kufr na střeše nad zadními sedadly. Jedinou nepochopitelnou věcí v interiéru pro mě zůstává dlouhý box linoucí se prostředkem kabiny. Sice vrhá na posádku příjemné mléčné světlo, ale nedovedu si představit, že si na toto místo něco odložím. První problém spočívá v tom, že do přihrádky nevidím, takže když tam odložím nějaký předmět, budu ho velice těžko hledat.
Druhým problémem je to, že kryt je vyroben z plexiskla – takže jakýkoliv pohyb odložených věcí plní kabinu pazvuky. Taky vám přeji hodně štěstí při vymetání mrtvých much, které se zajisté časem objeví. Zkrátka i mistr tesař se utne. Jinak je Berlingo naprostý král prostoru a praktičnosti. Ve druhé řadě sedadel je tolik místa, že si v klidu můžu dát nohu přes nohu, jen jsou sedadla trochu úzká – tři dospělí by se asi museli vzdát své intimní zóny. Objem kufru činí 597litrů, se sklopenými sedadly 2126! Nakládací hrana je navíc opravdu nízko a samotná využitelnost prostoru je skvělá. Na trhu budete těžko hledat auto této velikosti s takovou přepravní kapacitou.
Pod kapotou se nachází dobře známá přeplňovaná patnáctistovka, které voní nafta. Možná si říkáte, že miniaturní diesel se do takového auta nehodí, ale můžu vás hned na začátku uklidnit. Nedostatek výkonu je to poslední, co vás bude trápit. Malý motorek dosahuje skvělých hodnot výkonu – 96kW a 300 Nm. Tento motor mi zkřížil cestu již několikrát a pouze se mi potvrdilo, co o něm vím. Po zahřátí je neobvykle kultivovaný a jeho zvukový projev vás v kabině nebude vůbec trápit, má téměř potlačenou turbo díru a velice hladce se nechá prohánět celým otáčkovým spektrem. Výkon je za všech situací dostatečný a ani okolo dálniční limitu se nejedná vyloženě o brzdu. Spárovaný je s manuální šestistupňovou převodovkou.
Francouzi nejsou zrovna známí dobrými manuály (jen ze vzpomínky na manuál v Cactusu, nebo Grandlandu mi naskakují pupínky), ale musím říct, že převodovka v Berlingu vůbec není špatná. Sice ji nechybí klasická francouzská gumovost, ale je dostatečně přesná a nemá zbytečně dlouhé dráhy. Převodovka má první tři rychlosti kratší, kvůli dostupnosti krouticího momentu. Nemusíte se tedy bát Berlingo naložit. Jen spojka jde opravdu ztuha, osobně bych volil automat. Pochválit musím spotřebu. Po cca dvou tisících kilometrech se zasekla na 5,9 litrech, což beru za velice dobrý výsledek. Po městě počítejte s něčím kolem sedmi litrů, ale pokud pojedete opravdu na pohodu ustálenou rychlostí, můžete se podívat i pod čtyři litry na sto.
Jízdně Berlingo do světa díru neudělá, ale i v této kategorii odvádí dobrou práci. Něco vám o sobě prozradím. Mám vážně rád dodávky. Nevím proč, zkrátka pokaždé, když je šance sednout za volant auta tohoto ražení nemohu odolat. Kombinace komfortního podvozku, jisté nutnosti řídit (protože dodávky za vás zdaleka neudělají vše) a rozhledu kolem sebe vám dávají pocit jedinečnosti. A stejně tak tomu je u Berlinga, to navíc nabídne manévrovatelnost běžného osobáku. Sedíte výš, než v SUV, okna mají rozměry výlohy a podvozek je nastavený krásně měkce, jako ve starých mercedesech. Řízení je celkem pomalé, extrémně lehké – na otočení volantem stačí jeden prst – ale zároveň přesné. Máte obrovský přehled, co se kolem auta děje a nástrahy rozbitých cest vám mohou být jedno, protože všechno požerou tlumiče. Dovnitř se občas dostane nějaká rána, ale není to nic hrozného. Na běžných cestách oceníte především komfort podvozku a celkovou pohodu jízdy. Je pravda, že se karoserie poměrně dost naklání, ale při ražení Berlinga to jen těžko brát jako mínus.
Oproti předchozím generacím vidím největší posun v odhlučnění kabiny. Dovnitř neproniká výrazný hluk ani ve vyšších rychlostech a nedočkáte se ani hučení od podběhů, nebo vrzajících zvuků. Líbí se mi také to, že auto dostalo zvýšený podvozek. Přeci jen na stavbu nepojedete vždy po nové asfaltce. Auto proto nabízí i systém Grip Control, který umí ovládat prokluz předních kol v režimu pro písek, sjezd z kopce, nebo třeba sníh. Právě režim „snow“ jsem měl šanci vyzkoušet, když mě nepřipraveného zastihla nečekaná nadílka sněhu a musím říct, že systém omezil prokluz předních kol na minimum a opravdu jsem se sněhem prodíral bez větších problémů. Samozřejmě to nenahradí pohon všech kol, ale v případě nouze tyto systéme opravdu pomohou. Kolem a kolem je Berlingo neuvěřitelně univerzální nástroj, který může sloužit stejně dobře jako pracovní nástroj i rodinné MPV. Základní varianta s motorem 1,5 BlueHDI začíná lehce pod hranicí 400 tisíc, navíc dostanete pětiletou záruku.
Nová generace Citroënu Berlingo se opravdu povedla. Je bezkonkurečně prostorná, nabízí velice dobrý motor, jisté jízdní vlastnosti a konečně může fungovat i jako rodinné auto bez kompromisů.
Plusy
Design
Prostornost
Široká výbava
Motor a spotřeba
Komfortní podvozek
Minusy
Nepraktická stropní přihrádka
Místy slabší zpracování
.
« Legendární Mercedes-Benz třídy G slaví 40 let. Toto je jeho příběh Geniální dílo, nebo vrchol kýče? Hofele Mercedes třídy S »
