Blog Dominika Valáška: Hlavně nedělat kompromisy
V minulém blogu jsem psal o radosti z jízdy a nemohl jsem tak nezmínit také svoje osobní povozidlo, kterým se zhruba před půl rokem stalo vynikající BMW E46. Vybaven jedním z nejlepších motorů, brázdím si v současné době zimní krajinu a jsem opravdu rád, že jsem se nenechal ve svém výběru nikde „sestřihnout“.
Samozřejmě tady bylo několik cukání a nátlaků. Během výběru auta jsem několikrát zaváhal nad nutností třílitrového, benzínového agregátu. Byl jsem několikrát svědkem toho, jak dokáže byť jen zmínění takového motoru lidi vyděsit. Nespočetněkrát jsem slyšel, jak budu jezdit za 14/15/18/20 litrů na sto a jak se to bude šíleně sypat, protože to přece není TDIčko. Uvažoval jsem tedy, jestli by opravdu nebylo vhodné zvolit nějakou méně extrémní variantu. Ve hře byl například silnější dieselový třílitr, třetí nejsilnější motor v E46. Ovšem jeho charakter mě odrazoval stejně, jako vidina 10 let starého naftového turbomotoru a jeho předpokládané spolehlivosti. Nezamlouvaly se mi ani menší varianty šestiválce M54, spotřeba u nich neklesá až o tolik aby pro mě začaly být zajímavé a štvala by mě ta neustále vyvstávající otázka „jak by teď asi jel třílitr?“
Podobně jako s motorem, řešil jsem několik otazníků i v oblasti karosářské varianty. Proč nakonec vyhrálo výrazně dražší kupé, proti praktickému a levnějšímu sedanu nebo dokonce kombi? Protože prostě proto. Jezdím většinou sám a vždycky za volantem, takže mě opičí dráha v podobě nastupování na zadní sedačky nijak neomezuje, nemluvě o úžasné siluetě, kterou sedan nebo kombi prostě nemá. Navíc, na rozdíl od většiny našeho národa, nepotřebuji sám sebe pasovat do role mistra ve vození vzduchu. Na silnici jsou vidět samé kombíky, z toho většina neustále prázdná. Proč si všichni ti, co řeší každou deci spotřeby, koupí kombi s horší aerodynamikou a spotřebu si tak zvyšují? Jo a kupé má taky bezrámová okna, která jsou…no prostě úžasná, sice k ničemu, ale úžasná.
Takže jsem se ve výsledku vykašlal na to, co mi kdo říkal a co by pro mě bylo (možná) výhodnější a rozhlížel se prostě přesně po tom, co jsem chtěl. Multifunkční sportovní volant, sportovní sedačky, to všechno byly prvky, které jsem prostě nechtěl oželet. Proč bych to také dělal, když se mnou E46 bude muset vydržet minimálně do doby, než se uvolní finance na M3 E92.
Samozřejmě, je tu i otázka peněz, ne každý petrolhead jich má dostatek a ne každý si tak může dovolit právě to auto, které by si přál. Ovšem je tu i spoustu levnějších variant, porozhlédněte se kolem, možná zachytíte spoustu velmi zajímavých modelů, u kterých kompromisy dělat nemusíte. A pokud je dělat nebudete, uvidíte, že najednou máte z auta mnohem větší radost, to se projeví nejen na vašem vztahu k němu, ale také třeba na investicích a péči, které mu věnujete.
.
« Dongfeng Motor Corp chce převzít Fisker Škoda Octavia Combi a “4×4″ dorazí do Ženevy »
