Autojournal.cz

TEST Nissan Juke 1.5 Dci – Rozumný exhibicionista

28. 8. 2011 • Nissan, Novinky, Testy

Než-li se dostaneme k samotnému testu neobvyklého Nissanu Juke, dovolte mi menší historickou vsuvku. V průběhu devadesátých let měl Nissan vyvážené portfolio modelů. Na jedné straně stály věhlasné terénní modely, jež se mimo cestu zalekly opravdu málo čeho. Základem nabídky byla obyčejně vypadající, spolehlivá a dobře jezdící auta. Od malé Micry přes Almeru, Primeru až po Maximu s oceňovaným šestiválcovým motorem VQ. A samozřejmě nechyběly ani sportovní modely jako 200SX či 300 ZX. Zákazníci však na podobné rozdělení moc nedali a prodeje nešly podle plánu. Průlom nastal v roce 1999, kdy koncern Renault odkoupil tuto japonskou značku a ihned začal s plánem obnovy v čele s Carlosem Ghosnem. Jedním ze hlavních stavebních kamenů budoucího směřování značky měla být skutečnost, že základem nabídky nebudou běžně roztříditelné vozy, ale takzvané crossovery, jež jsou dnes v módě. Ty mají spojit vše z původní nabídky do jednoho celku. Zvýšený podvozek či pohon 4×4, špetku sportovnosti, praktičnosti a to vše zabalit do obalu, který na první pohled zaujme. Podle pozitivních reakcí zákazníků a dobrých prodejů se zdá, že to byla trefa do černého. Nissan Juke je typickým zástupcem moderních crossoverů, podrobili jsme jej tedy náročnému testu na moravských, slovenských i polských silnicích.

Hned na začátku testu je jasná jedna věc – design vozu je natolik neobvyklý, že jen málokoho nechá chladným. Reakce na vzhled Juke jsou opravdu různorodé, osobně mu dávám plusový bod za snahu vymanit se ze současných designových trendů. Mnoho automobilek má unifikovanou modelovou řadu, kde se špatně poznává, jaký vůz před vámi stojí, ale Juke od zbytku nabídky Nissanu pozná opravdu každý, ačkoliv detaily se hlásí ke svým sourozencům. Na členité přídi zaujme zejména dvojice světlometů, kde vrchní pár zastává funkci parkovaček a blinkrů, zatímco kruhové svítilny níže dodávají potřebné osvětlení silnice. Mnoho lidí si rovněž všimne zvláštních kruhových nádechů vzduchu na spodku nárazníků. Zádi dominují světlomety inspirované sportovním Nissanem 370Z.

V úvodu jsme si řekli, že se crossovery od Nissanu snaží spojit to dobré z původní nabídky, zjednodušeně řečeno sportovnost, praktičnost a trochu schopností terénních vozů, či aspoň pocitů z jízdy v nich. Jak se to projevuje v praxi?

Sportovnost řidič na první pohled neobjeví, je třeba hlubšího bádání. Pod kapotou námi testovaného vozu se totiž ukrýval dieselový motor o objemu 1.5 litru a výkonu 110 koní v 4000 otáčkách. Ten dokáže 1285kg těžký Juke rozpohybovat z nuly na stovku za 11,3 vteřiny. I přes krátce poskládanou šestistupňovou manuální převodovku mu vyhovují spíše klidnější vyjížďky. Drobným náznakem sportovního vyžití v tomto autě je tlačítko ESP na levé spodní straně palubní desky. Stačí do něj jen ťuknout a stabilizační systém s kontrolou trakce přestanou fungovat a nezapojí se do hry v jakkoliv zběsilé situaci. Oceňuji, že Nissan umožňuje nechat vše jen na svém řidiči, který tak může jednat zcela svobodně. Naoko vypnuté systémy mnohých konkurentů by se měly přiučit. Již trochu větší indícií o tom, že sedíte ve voze s talentovaným podvozkem, poskytuje display v dolní části přístrojové desky, kde můžete přepínat mezi nastavením eco, normal a sport, přičemž v prvním jmenovaném získáváte hvězdičky za úspornou jízdu, režim normal ukazuje, kdy vrcholí točivý moment a sport dává vědět jak moc využíváte výkon motoru. Máte možnost kochat se rovněž funkci, jež zobrazí přetížení působící na vůz. Celý display je však mimo zorné pole řidiče a radši bych místo něj chtěl mít možnost přitáhnout si volant více k tělu a zlepšit tak pozici za volantem.

Konečně se však dostáváme k podvozku, jež je v mých očích jedním z největších plusů vozu. Nečekejte dokonalou filtraci nerovností, jízda po dálnici D1 není žádnou ukolébavkou, ale na většině míst funguje příjemně a ani na rozbité okresce nijak neodskakuje. Přitlačte však trochu na pilu a zjistíte, že přilnavost je lepší než by naznačovala vyšší stavba karoserie. Rovněž náklony jsou příkladně potlačeny. Radost vám udělá i utažení stopy po ubrání plynu v zatáčce, stejně jako stabilita v rychlejších zákrutách. Tady se projevily zkušenosti techniků z ladění sportovních modelů i výborně jezdících ostřejších variant praktických vozů jako byla Primera GT či Almera GTI. Ve spojení s přeplňovanou benzínovou šestnáctistovkou a malinko živějším řízením by mohlo jít o velmi slušné sportovně se chovající auto.

Praktičnost vozu může v očích zákazníků utrpět již při snaze nasednout malými dveřmi na zadní sedačky či při skládání zavazadel do kufru. Ten má totiž objem jen 251 litrů. Netřeba však zoufat, pod podlahou kufru je další veliký úložný prostor a i na zadních sedačkách jsem se nakonec při svých 180 cm dokázal posadit komfortně. Pro řidiče a jeho spolujezdce je naštěstí místa dost. Úsporně smýšlející zákazníky jednoznačně potěší motor. Dokáže slušně zatáhnout již od nějakých 1500 otáček, takže když budete řadit vzhůru zhruba o 500 otáček výše, nebudete brzdou provozu a zároveň pojedete příjemně úsporně. Mně se na cestě z polského Zakopaného přes slovenský Poprad až na východní Moravu podařilo jet klidnou jízdou za velmi příjemných 5,1 litru nafty na 100 km, což vzácně odpovídá údajům automobilky, která přesně tuto hodnotu udává jako spotřebu v kombinovaném cyklu.

Je třeba říci, že náš testovací kus měl najeto méně než 2000 km, takže ještě nebyl řádně zajetý. Po ujetí výraznější porce kilometrů by měla spotřeba ještě dále klesnout a také mírně hlučnější projev motoru jistě ustoupí více do pozadí. Hodnota 5,1 litrů na 100 km odpovídá emisím CO2 134 g/km, čímž se Juke řadí do rodiny vozů ” Nissan pure drive,” jejichž společným poznávacím znakem jsou emise CO2 pod 140 g/km. Jednoduchý, leč šarmantní interiér zaujme zejména lakovaným středovým tunelem, dobře tvarovaným volantem a blízkou řadičkou ve správné výšce. Máte k dispozici rovněž obrovská zrcátka, díky kterým získáte ukázkovou představu o dění za vámi.

Od svých velikých terénních sourozenců jako je Pathfinder či Patrol přebírá Juke zejména vyvýšenou pozici za volantem, která dokresluje nevšední pocit z vozu. Ve městě se zvýšený rozhled zcela jistě hodí, kličkování mezi vozy ztěžuje snad jen zadní část vozu, která působí užším dojmem než ve skutečnosti je. Zbytek auta je však ve městské džungli na vaší straně. Podvozek je v o poznání větší výšce než je dnes zvykem, není tak problém projet polní cesty beze strachu o poškození auta. Svým způsobem je to návrat do normálu, auta v dávnější minulosti měla rovněž vyšší podvozky pro lepší jízdu na nezpevněných površích. Krátký první kvalt jízdě mimo cesty také pomůže, ale stále je to jen vůz s předním náhonem. Pohon všech kol, který by naplno využil tohoto potencionálu, si však můžete objednat jen ve spojení s přeplňovanou benzínovou šestnáctistovkou o výkonu 190 koní a bezestupňovou převodovkou CVT.

Nissan Juke s dieselovou 1.5 je vůz kombinující různorodé rysy. Přináší zvýšený podvozek i posaz za volantem, ale zároveň velmi jisté jízdní vlastnosti s nádechem opravdového talentu pro zatáčky. Ukázkově úsporný motor, který má i výkonovou rezervu pro předjížděcí manévry, zaujme šetřivější povahy. Extravagatní design udělá z vozu střed pozornosti všude, kam přijede. Tyto zdánlivě nesourodé přednosti se však spojily v celek, který by mohl řídit zcela kdokoliv. Kluk s čerstvým řidičákem, žena s dětmi či důchodce, ti všichni jistě dokáží ocenit kvality Juke. Tento Nissan se tak stal vozem pro mnoho příležitostí i mnoho zákazníků, což je samo o sobě cestou k úspěchu. Nevadí-li vám jeho nepřehlédnutelný vzhled, dost možná si vás zcela získá.

Plusy

• Spotřeba paliva
• Ovladatelnost
• Přilnavost podvozku
• Jedinečný vzhled
• Univerzálnost

Minusy

• Horší prostornost v zadní části vozu
• Odtažité řízení

Technické údaje

« Audi A2 – Včerejší vůz zítřka TEST Lexus RX 450h – Hormonální Hybrid Horáček »