TEST BMW M235i xDrive Cabrio – Pan dokonalý
Asi mě začalo ovlivňovat mé starší okolí. Touha objíždět každou diskotéku mě pomalu opouští a raději si zajedu přes víkend na chalupu do hor. Nebaví mě sedět hodiny u PC her a místo toho dělám věci do práce. V neposlední řadě piji nějak moc kávy a začínám si pouštět starší filmy. To stejné platí i o autech, místo high-tech kalkulačky na kolech sednu s větším potěšením do nějaké klasiky, která je pro obyčejné lidi jen zbytečným kusem historie a prakticky není v ničem lepší, než dnešní novinky. Jenže ty staré ”popelnice” mají takovou tu jiskru, kterou nelze natisknout do papírových tabulek a za srdíčko chytí jen, když ten kus čiré mechaniky chytnete pořádně za koule.
„Řev motoru doprovází jen vyděšený obličej a sprostá slova spolujezdkyně.“
To už neplatí u většiny dnes vyráběných aut a naše malá jiskra bohužel opustila i velikány mezi sportovními auty. Jsou však případy, kde se vrátila a k nim naštěstí patří i pár kousků od BMW. To je v posledních letech automobilovými fanoušky zatracováno kvůli ztrátě mechaničnosti a duše, která dřív všechny modely spojovala.
Z Mnichova k nám přijíždí M235i a má se vracet zpět k zapomenutým tradicím, které naposledy oživil zabijácký prcek 1M Coupé. I když se na něj pokoušela navázat novější jednička M135i, tak se jí to nikdy zcela nepovedlo. Z testů od našich kolegů víme, že M235i se to díky vyváženému podvozku, brilantnímu motoru a samosvoru podařilo. Jen bych tak opakoval jejich slova a do testu jsem si vzal stejné, ale vlastně zcela odlišné auto, M235i xDrive Cabrio. Zajímá mě, jestli dokáže bavit i ve čtyřkolce bez té zázračné věci mezi zadníma kolama a zda není bez střechy příliš vyměklé.
Z čelních pohledů vypadá skvěle, zamračené světlomety, mezi nimi historicky známé ledvinky a členitý nárazník naznačující to, že se dvojka přes noc zapomněla v dílně M Performance. Příď vozu je tak nádherná, že se ji nebojím označit za nejhezčí z rodiny, zadní část je jednoduchá a pozornost budí jen dvě koncovky výfuku. Dokonalý celek bohužel trochu nabourává plátěná střecha, které nějak nemůžu přijít na chuť. Přesně to je důvod, proč ji hned uklízím do kufru, pak vypadá fantasticky.
Interiér se nese v duchu nejnovějších řad a ničím se neliší. Příjemná ergonomie, vyšperkovaný informační systém iDrive s velmi povedeným displejem, který ve vysokém rozlišení ukazuje počasí, teplotu, rádio, popřípadě navigaci nebo milion informací o autě. Jedinou nevýhodou je horší viditelnost na ostrém slunci – to platí i o displeji mezi budíky. Sedadla jsou pohodlná a zároveň si v továrně ukradla kvalitní boční vedení, jen posed by mohl být malinko nižší. Tlustý věnec volantu přiroste k dlaním už po pár vteřinách a vytknout se dá jen méně místa v okolí ramen a loktů.
Jelikož je nic moc počasí, tak mířím jen pár kilometrů směrem domů, abych zjistil jak se auto chová ve městě a připravil se na další den, kdy teploty překročily 20 stupňů a nedalo se nejet na pořádnou vyjížďku. Zatím mě překvapuje komfortní podvozek s minimálním propouštěním rázů do karoserie a odhlučnění, dokonce ani přeplňovaný šestiválec o sobě nedává vědět. Jo, toto polotučné eMko je vážně příjemné a nebál bych se ho používat každý den. Jenže to umí kdejaké AMG i ostřejší Audiny a je to jen dokola opakující se pohádka. Jdeme teda spát, ať nám ráno ukáže, co je zač na pořádných okreskách!
„Pravým pádlem nastřeluji třetí rychlostní stupeň a jsem přibit k sedadlu.“
Druhý den oblohu opustil poslední mráček, auto poprvé přepínám do nejostřejšího nastavení a vyrážím na klikaté silnice. Tam se mě tento malý kabriolet pokusí přesvědčit, že pro zábavu není potřeba jen zadní náhon a pevná střecha. Po cestě projíždím dva tunely a pořád nemůžu pochopit, proč cokoliv s šesti a více válci v těchto krtčích dírách podřadí, přidá, brzdí, podřadí, přidá brzdí a pořád dokola až do zblbnutí. Ve sportovním kabriu se cítíte o několik let mladší, a tak při vysvětlování nechápající přítelkyni vedle můžete použít klasickou větu z dětských let: ,,To samo!” Bohužel s M235i přichází mírné zklamání, zvuk ve vyšších otáčkách ztrácí na intenzitě a není to ten šestiválcový zpěv, jakým oplývá třeba E93. Konkurenční čtyřválce ale hravě strčí do kapsy. Při každém puštění plynu se ozve návykový chrapot z výfuku.
Blíží se hladká a široká okreska s několika rychlými zatáčkami. To nemůže znamenat nic jiného než full gas. Řev motoru doprovází jen vyděšený obličej a sprostá slova spolujezdkyně, která křičí, že už bych měl brzdit. Místo toho pravým pádlem nastřeluji třetí rychlostní stupeň a jsem přibit k sedadlu. Lehké ťuknutí do brzdy a… najednou jsem za zatáčkou. Tomu říkám rychlost!
Mířím na odlehlejší silnici, která čítá několik rychlých rovinek, technických pasáží a vracáků. Cestu znám jako své boty a na jejím nájezdu přichází jedno milé překvapení. V půli se opravuje a na tento den je z ní jen slepé rameno asfaltové řeky, kde nezavítá ani noha. S úsměvem vypínám elektroniku a ze 160 km/h brzdím do prvního vracáku, brzdný účinek je devastující. Nájezdovou rychlost jsem trochu přehnal, ale na apexu zjišťuji, že podvozek se mi směje do očí a zvládl by mnohem víc. Před další zatáčkou dělám to stejné, jen brzdím později a do zatáčky se vrhám ve vyšší rychlosti, předek se okamžitě zakusuje do asfaltu a auto vykouzlí učebnicový oblouk a díky čtyřkolce ze zatáčky vystřelí mnohem rychleji než zadokolka. Při pořádném sešlápnutí plynu sebou záď na výjezdu elegantně pohodí, ale okamžitě se chytne a upaluje dál. Překvapuje mě jak čistě a přesně se s ním dá jet.
Motor je kapitola sama pro sebe. Svých 326 koní v 5800 a 450 Nm v 1300 otáčkách podává s minimální turbo-dírou a nad 2000 otáčkami se chová podobně jako čerstvým vzduchem plněná atmosféra. Ve vyšším spektru otáček jsou reakce na plyn okamžité a osmistupňová převodovka ZF ho nechá točit až do omezovače. Ta sama odvádí skvělou práci a je radost si s ní hrát v manuálním režimu pádly pod volantem.
„Brzdný účinek je devastující a trakce ohromující.“
Reakce na sebemenší pohyb volantu jsou bleskurychlé, brzdový pedál tvrdý a krásně dávkovatelný, podvozek schopný a trakcí překypující. Ano, je měkčí a tužší nastavení s menšími náklony karoserie by neuškodilo. Ale na druhou stranu dokáže nabídnout výbornou přilnavost i na nerovném povrchu a vítaný komfort za jakýchkoliv podmínek.
K autu tak mám jen dvě výtky. Ta první a největší putuje k řízení, možná je rychlé a přesné, ale postrádá to, kvůli čemu jsem minulý týden miloval E93. Zpětnou vazbu, mechanickou tuhost a komunikaci s předními koly – tady si připadám jako na Play Stationu. Bohužel to není vizitka pouze BMW, ale i 95% ostatních automobilek, které jsou na tom ještě mnohem hůř. Druhá je neobjektivní, chybí mi ten adrenalinový pocit, že udělám chybu a auto mě vytrestá. Sice dosahuje extrémních rychlostí, ale nějak nevtáhne do děje. U míjení rybníku nemám husí kůži a strach, že bych z něj mohl udělat šestiválcového kapra v kabriu. Ale jste-li schopným řidičem, tak se z toho stane vražedná kombinace pro majitele drsných aut typu STI a EVO. Na asfaltu stačit nebudou.
„U míjení rybníku nemám husí kůži a strach, že bych z něj mohl udělat šestiválcového kapra v kabriu.“
Ačkoliv těch pár řádků zní jako kritika, tak tomu tak úplně není. M235i xDrive má přesně toto za úkol. Udělat extrémně rychlé řidiče i z těch méně schopných nebo jen dopřát abnormální rychlosti tomu, kdo u jízdy nechce být zpocený až za ušima. A to plní absolutně dokonale.
Pro nás, pro posledních několik bláznů do aut, kteří milují nebezpečné stroje, jenž umí chybu potrestat, tu je M235i se zadním náhonem nebo totálně ujetá M2. A právě těm bych dal přednost. S xDrivem jsem sice byl rychlejší, ale nezamiloval jsem se. Tu automobilovou duši, jíž oplývá levnější zadokolka, jsem bohužel nenašel. Pokud však chcete komfortní, nadpřirozeně rychlý a líbivý kabriolet, určitě ho můžu jen doporučit.
Stojí to ale za příplatek 239 tisíc korun oproti Coupe? Někomu ano, mně ne. Peníze bych utratil za samosvorný diferenciál, lepší sedadla a hlasitější výfuk u Coupe, no anebo přihodil ještě stovku na M2.
Za zapůjčení vozu BMW M235i xDrive Cabrio děkujeme společnosti Renocar, která má své showroomy v Brně Slatině a Praze Čestlicích. Kromě vozů BMW můžete v obou Renocarech vyzkoušet i stylové vozy značky MINI, které vás přivítají ve svých designových salonech.
V brněnském areálu se navíc setkáte s prezentací motocyklů BMW Motorrad a jetými vozy se zárukou z kategorie BMW Premium Selection.
Více na www.renocar.cz
Cena základního modelu: 765 800 Kč (218i Coupe)
Základní cena testovaného modelu: 1 448 200 Kč (M235i xDrive Cabrio)
Cena testovaného modelu: +/- 1 600 000 Kč
Plus
Komfortní podvozek
Vysoká přilnavost v zatáčkách
Přesné a rychlé řízení
Zátah motoru
Převodovka
Udělá rychlého řidiče z kohokoliv
Design
Mínus
Vyšší cena
Nevkusná plátěná střecha
Modelka: Markéta Kovaříková
Technika
Motor: řadový
Válce/ventily: 6/4
Zdvihový objem: 2974 ccm
Zdvih/vrtání: 89.6/84.0 mm
Plnění: Twin Power Turbo
Výkon: 240 kW (326 koní) v 5800-6000 ot./min.
Točivý moment: 450 Nm v 1300-4500 ot./min.
Kompresní poměr: 10.2
Převodovka: 8 st. Steptronic
Pohon: xDrive (4×4)
Hmotnost: 1700 kg
Jízdní výkony
0-100 km/h: 4.8 s
Max. rychlost: 250 km/h
Spotřeba
Papírová
8.5 l/100 km
Naměřená
11-12 l/100 km
*Naměřená spotřeba je při svižnějším ježdění a pravděpodobně se stane dlouhodobým průměrem
.« Tesla odhaluje Model 3 – Dojezd 480 km a stovka pod 4 sekundy Mercedes-Benz GLC Convertible – Nevypadal by vůbec zle »
