Lanchester – revoluce v brzdách
Auto bez kotoučových brzd (alespoň na přední nápravě) si dnes už nedovedeme představit. Optimální stav jsou kotouče na všech kolech. Víme, že oproti bubnům jsou lehčí, účinnější a lépe se chladí. Ale víte, nebo dokážete odhadnout, kdy a kdo si nechal tuto revoluci v brzdách patentovat?
V podstatě skoro zapomenutá britská značka Lanchester stála za velkým technickým posunem celého automobilového světa a netýkalo se to jen brzd. Bratři Frederick a George Lanchesterovi začali vyvíjet svůj první prototyp vlastní konstrukce již v roce 1895, který o rok později dovedli do pojízdného stavu. Stal se také jedním z prvních britských vozů jezdících na snímatelných pneumatikách Dunlop. Už zde se objevily technické inovace, pro utlumení vibrací dostal jednoválcový motor vyrovnávací hřídel. Další motory byly boxery, jež už z principu vibrují mnohem méně než klasické řadové uspořádání. V roce 1900 tak vyjela první série se čtyřlitrovým, vzduchem chlazeným dvouválcem – vrtání 133,4 mm a zdvih 144,5 mm. Dosahoval výkonu 16 kW (22 koní), s kterým byl schopen jet až 65 km/h. Dvoustupňová planetová převodovka přenášela sílu na zadní kola, přičemž obě nápravy byly tuhé, odpružené čtvrteliptickými listovými pery. Zajímavější než samotný motor bylo zavedení bubnových brzd, což v té době bylo skutečně revoluční. Frederick šel ještě dál a od roku 1902 vyjely Lanchestery s kotoučovými brzdami z měděné slitiny na přední nápravě. Aby toho nebylo málo, ve stejném roce se objevily kapalinou chlazené motory, plynový pedál a prostorově úsporný šnekový převod v rozvodovce.
Rok 1908 se nesl ve znamení dalších změn. Bratři Lanchesterovi zavedli nový řadový čtyřválec OHC s tlakovým oběžným mazáním, který byl umístěn podélně mezi předními sedadly. Později se objevily dokonce šestiválce. Navíc byla možnost objednat volant, v roce 1912 už byl dodáván standardně. Bratři Lanchesterovi byli sice famózní konstruktéři, ale slabší byznysmeni. Peníze nebyly, a tak byli nuceni prodat podíly firmy, přestože se snažili značku oživovat všemi způsoby.
Před válkou se „chopil“ opratí společnosti George Lanchester. Dal základ novému šestiválci o objemu 5,5 litru, který měl listové ventilové pružiny. Po válce byl od něj odvozen vynikající šestiválec 6,2 litru, který dával výborných 69 kW a téměř 2,5 tuny těžký vůz rozjel na 125 km/h, což si vyžádalo montáž posilovače brzd. Dalším dobrým agregátem byl Georgův šestiválec o objemu 3,0 l.
Bohužel hospodářská krize zaťukala na dveře i automobilce Lanchester, kterou v roce 1931 odkoupil Daimler. Od té doby vyjížděly pod značkou Lanchester již pouze pozměněné Daimlery, čímž se vytratilo kouzlo původních jedinečných konstrukcí. Poslední Lanchester Sprite vyjel v roce 1956.
