TEST Audi S5 Sportback - mistr kompromisů

TEST Audi S5 Sportback – mistr kompromisů

Autor: Libor Zezulka,

15. 6. 2011 • AUDI, Exkluzivní testy, Luxusní vozy, Novinky, Sportovní vozy, Testy

Dávno jsem přestal odpovídat na otázky typu: Jaké nejlepší auto jsi řídil nebo v jakém nejlepším autě jsi jel? Na takovou otázku totiž neexistuje nejen uspokojivá, ale žádná odpověď. Tak jako neexistuje nejlepší člověk, nejlepší ostrov, hora nebo třeba tričko s krátkým rukávem, neexistuje nejlepší auto. Takto izolovaně zkrátka nelze hodnotit nic a nikoho. Když chcete hodnotit, musíte to bohužel nebo bohudík vzít hodně obšírně, zvážit charakter člověka, prostředí v němž vyrostl, aktuální sociální status, příjem, vzdělání atd.

Stejně tak u věcí musíte vzít v úvahu zařazení, způsob užívání, konkurenci, cenovou kategorii a mnoho dalších faktorů. Když se mě proto zeptáte, jaké nejlepší sportovní kupé v cenové kategorii například do 6 milionů korun jsem řídil, dostanete zcela konkrétní odpověď…Ferrari 430 Scuderia. Stejně tak budete-li se mě ptát na nejlepší luxusní limuzínu, doporučím vám po dlouhém přemýšlení současnou Audi A8. A tak můžeme jít dál a dál. Úplně nejraději ovšem odpovídám na otázku: Největší překvapení posledních 2 let?

Audi A5 Sportback. Věřte mi nebo ne, nekecám. Tohle auto mě vlastně mělo úplně minout respektive jsem kvůli němu neměl podle teoretických předpokladů hnout brvou. Technika na úrovni Audi A4, interiér podle ingolstadtské předlohy někde na přelomu A4 a A6, úplně klasické motorové menu a například i známá skutečnost, že v Audi se připlácí snad i za volant. Jinými slovy standardní výbava nic moc a hromada příplatkových položek tu a tam za absolutně nesmyslné peníze. Jestli je tohle základ nějakého velkého překvapení, potom jsem budoucí kandidát na Nobelovku za přínos v teoretické fyzice.

Překvapení roku

A to teda nejsem. Jenže A5 Sportback mě v prvním testu a to dokonce s třílitrovým naftovým šestiválcem úplně dostala. Dostala mě naprosto vyváženým designem, úžasným posazem, kupodivu komunikativním řízením, fantasticky utlumeným a velmi komfortním podvozkem, ale přitom naprosto dokonalými jízdními vlastnostmi. Ty inkriminované dva roky zpátky jsem usedl za volant kousku se sportovním diferenciálem Quattro a tahle jízda se mi stala osudnou. Zamiloval jsem se. Ještě nikdy před tím jsem neřídil Audi, které by bylo v zatáčkách tak neutrální a dokonce mírně přetáčivé, ještě nikdy před tím jsem neřídil Audi, které neletělo čumákem ze zatáčky ven a poslouchalo na slovo.

Není divu, že jsem nechtěl A5 Sportback 3.0 TDI dát z ruky a když na to přišlo, dělal jsem všechno proto, aby se mi do rukou dostal ještě silnější kalibr – Audi S5 Sportback 3.0 TFSI. Nakonec jsem se dočkal a za volant nejsilnějšího a nejostřejšího modelu v rodině A5 Sportback usedl. A nikdy na to nezapomenu. Představte si totiž auto, které sice dělá kompromisy, ale naprosto dokonalým, mistrovským způsobem. Představte si auto, jež vás dokáže obrovskou silou 245 kW zatlačit do sedaček, vykroužit ve 150 km/h ukázkový oblouk v té nejostřejší zatáčce, a přitom převést klidně štafle, jízdní kolo nebo kus nábytku z jednoho konce města či republiky na druhý. Představte si auto, které má čtyři a půl dveří a obrovský vstupní otvor zavazadlového prostoru.

Osobně nejsem velký fanda všech těch cross-nesmyslů a spojování nespojitelného. Opravdu se obávám situace, kdy v nabídce Mercedesu naskočí volba R63 AMG a mnichovské BMW představí nové 5 GT M. V té chvíli dosáhne ručička automobilové absurdity červeného pole a všechno, co považovali motoristé např. v 70. letech minulého století za nosné a neměnné, vezme definitivně za své. Od té chvíli může klidně Ferrari vyrábět súvéčka, kombíky nebo třeba splašené dodávky a Catterpillar vyhraje se svou elektrickou super-sklápěčkou 24H Le Mans.

Na druhé straně, kompromisy na úrovni S5 Sportback nemám problém přijmout, ba naopak je dokonce vítám. Nikdy bych tomu nevěřil, ale stalo se. Zamiloval jsem se do auta, které na první pohled naprosto nesmyslně kombinuje silný benzinový šestiválec o výkonu 245 kW v rozmezí 5500 – 7000 ot./min, karoserii se splývavou zádí ve tvaru kupé a přitom víkem zavazadlového prostoru v provedení liftback (tedy výklopné víko včetně zadního skla) a čtyřmi dveřmi notabene v bezrámovém provedení. Kdyby takové auto ukázalo Audi v roce 1990 asi na něj klienti zavolají zásahovku z blázince, v roce 2009 však na něm nepřišlo nikomu nic divného.

Praktický sporťák? Jde to

Teď víte, že S5 Sportback znamená podivnou kombinaci různých vlastností, které v celku nepochopitelně dohromady fungují. Podívejme se třeba na čtyři dveře a kufr. Měl jsem strach, že bezrámová konstrukce bude znamenat u takového hybridu zvýšený hluk ve vysokých rychlostech a tedy nepřijatelný ne-komfort. Měl jsem strach zbytečně. Rámové dveře by se možná chovaly lépe v rychlostech nad 180 km/h, ale komu pár decibelů navíc v téhle rychlostí vadí? Další věc – kufr.

Říkal jsem si, že celá tahle hra na praktičnost skončí fiaskem. Přece kombi to nikdy nebude a do MPV má S5 Sportback asi tak daleko jako Iveta Bartošová do spořádané zpěvačky. On ale praktický provoz ukázal, že 480 litrů objemu dostupných velkým vstupním otvorem a snadné sklápění sedaček potažených neskutečně drahou Valcona kůží má smysl. Přestože nejsem žádný velký kutil, zemědělec, stavař nebo třeba čtyřnásobná hlava rodiny, snadno přístupný a docela velký kufr jsem si v S5 Sportback zamiloval.

Zažil toho se mnou docela hodně. Převážel kola, hromadu krabic z Ikey, sem tam nějakou kytičku, štafle, spoustu tašek s nákupem, kartony nebo třeba běžky a tak dále. Nebýt možnosti snadného sklopení zadních sedaček, zadní loketní opěrky zakrývající průvlak do interiéru nebo několikrát zmíněného velkého vstupního otvoru byl bych v mnoha situacích nahraný. V rámci objektivity vás samozřejmě musím varovat před velkýma očima a velkým očekáváním, neboť S5 Sportback není a nikdy nebude MPV nebo pick-up. Skříň do něj nenacpete, i kdybyste se rozkrájeli.

Stejně tak se vám nebude do S5 Sportbacku nikdy nastupovat tak pohodlně jako do SUV nebo vyššího MPV. Vždy budete muset počítat s lehce podlomeným a pootočeným kolenem a zakončením nastupovací procedury žuchnutím do sportovních sedaček se silným bočním vedením. Mimochodem fantastických sedaček. Vždy budete muset počítat s tím, že vzadu budou mít kolena i chodidla méně místa než v SUV nebo i velké luxusní limuzíně a stejně tak zapomeňte na to, že se do auta vejdete i s 30 centimetrovým cylindrem na hlavě. Na druhou stranu, na rozdíl od klasických výkonných sporťáků se 2-3 dveřmi nemusíte v S5 Sportback řešit otázku, kam zašít babičku, na kterou při odvozu z oslavy nezbylo místo.

Ptáte se na kvalitu a provedení interiéru? Potom říkám, představte si dokonalost, tu si dejte na druhou a dostanete vnitřek S5 Sportback. Všemu vévodí krémové sedačky v exkluzivní kůži Valcona, úžasné měkčené plasty, stejně úžasné ostatní plasty, luxusní dekory a fantastické ovládací prvky aneb tlačítka. Pokud se rozhodnete hledat chyby, přeji vám hodně štěstí a trpělivosti, protože jsem na žádné nenarazil.

Dokonce i odkládacích ploch je dost a kapsy ve dveřích pojmou velkou 1,5 litrovou láhev. O ergonomii nebo grafickém ztvárnění a rozložení systému MMI se snad není ani potřeba zmiňovat. Tady Audi už nějakou dobu chyby nedělá.

Šest válců a kompresor dělá divy

O třílitrovým benzinovém šestiválci 3.0 TFSI, který je srdcem S5 Sportback, už zmínka padla. Tenhle motor měl ambici stát se velkou chloubou nejen Audi, ale celého koncernu Volkswagen. Od začátku se o něm psalo v superlativech, a to hned v úvodu nedosahoval maximálního výkonu 245 kW a točivého momentu 440 při 2900 až 5300 ot./min. jako právě v tomto modelu. Ty superlativy měla samozřejmě zčásti na svědomí hezky napsaná tisková zpráva, ale hlavně netradičně zvolená kombinace šestiválce do V, kde řady válců svírají úhel 90 stupňů a mezi nimi „řádí“ kompresor.

Tahle kombinace měla přinést okamžitý nástup výkonu a točivého momentu a hlavně jejich dostupnost v širokém rozpětí otáček. A to se také stalo. Na výkon se v Audi S5 Sportback skutečně nečeká. Šlápnete na plynový pedál, šestiválec se nadechne a okamžitě začne skrze bleskově rychlou dvouspojkovou převodovku S-Tronic servírovat obrovskou porci výkonu a hlavně krouťáku na všechna čtyři kola. Marně přemýšlím, který motor od BMW nebo vlastně jakéhokoliv jiného výrobce dokáže takovým způsobem zatlačovat do sedáků a přinášet radost. Šestiválec se navíc velmi ochotně vytáčí a má i krásný zvuk.

Ten zvuk však mohl mít větší grády a hlavně snáze procházet skrze hráz tlumících materiálů, protože nebýt mírně dunivého laděného výfuku se čtyřmi koncovkami, o sportovní nátuře pohonné jednotky bych neměl ani tušení. A to bych si mohl potom raději zahrát na Playstationu, což vyjde stokrát levněji. Ona totiž spotřeba patří mezi jedno z mála slabých míst celého auta. Teoreticky může klesnout na 9,5 litru, v praxi s tím nicméně moc nepočítejte. Na dálnici v rychlosti okolo 140 km/h motor ukecáte na 10,5 litru, ve městě se rovnou připravte na 13 – 14 litrů a kombinovaně počítejte nějakých 10 – 11 litrů. Není to žádná tragédie, ale bavoráky umí při podobném výkonu jezdit i za 9 litrů.

Dokonalost á la Audi

Tak a nyní přichází už v úvodu zmiňované překvapení roku týkající se samotných jízdních vlastností. Tak za prvé kombinací několika faktorů není Audi S5 Sportback nedotáčivé. Tolik typická nedotáčivost spojená s nepříjemným pocitem těžkého čumáku a špatné ovladatelnosti ve vysokých rychlostech (a to nejen v zatáčkách) definitivně zmizela. Prostě není. Díky změnám v konstrukci obecně v čele s posunutím motorů více dozadu, chytré distribuci točivého momentu mezi kola přední a zadní nápravy, ale vlivem sportovního diferenciálu i levé a pravé zadní kolo, se z Audi S5 Sportback stal malý bavorák.

Je to fakt, kterému se z vyhřáté židle v kanceláři možná těžko věří, tak či tak jízda snad v kterémkoliv Audi ještě nebyla nikdy zábavnější. Nedávno mi kdosi řekl, že kus železa na zadní nápravě přece nemůže mít takový vliv. Samotný diferenciál asi ne, ale pokud spojíte neúnavnou snahu inženýrů Audi zlepšit jízdní vlastnosti svých vozů na úroveň maximální neutrality až mírné přetáčivosti a zapojíte do toho něco, co v zatáčkách posílá více síly na vnější, někdy však i vnitřní kolo, vznikne z toho S5 Sportback a úžasná zábava za volantem. Mimochodem, pokud máte rádi driftíky na zasněžených a namrzlých zimních silnicích, budete v tomto autě štěstím bez sebe.

Drifty jsou totiž krásně plynulé a přitom snadno kontrolovatelné, navíc v samotném přetáčivém smyku zcela schází vtíravý pocit neovladatelnosti a rostoucího nebezpečí z některých jiných méně vyvážených sportovních aut. Obecně mohu říct, že S5 Sportback z hlediska jízdních vlastností následuje nejlepší Audi historie, neboť slibuje naprosto precizní, strojové dokonalou jízdu okořeněnou nově o vynikající zpětnou vazbu od volantu, úžasný posaz za volantem nebo perfektní reakce motoru na plynový pedál. Převodovka S-Tronic celé dílo korunuje úžasnou schopností měnit bleskurychle převody směrem nahoru, dolů v automatickém režimu občas malinko cuká.

Poklonu zaslouží i podvozek s elektronicky řízenými tlumiči schopnými vyžehlit i na 20palcových kolech většinu běžných nerovností. V režimu Dynamic samozřejmě musíte počítat s tím, že na své zadnici ucítíte každý hrbolek, naopak režim Comfort dokáže proměnit tenhle sportovní stroj v komfortní limuzínau.

Kompromis, který musíte milovat

Chce to docela velkou odvahu přiznat si, že Audi S5 Sportback není čistokrevné sportovní auto, ale představuje vlastně obrovský kompromis na horní hranici výkonu, komfortu a praktičnosti. Tohle auto není ani čistokrevný sporťák, ani čistokrevná limuzína ani praktické kombi. Je to mix všeho možného, který dal ovšem vzniknout naprosto geniálnímu stroji, jenž umí v létě i zimě moc bavit, přitom sloužit a navíc poskytovat dostatečný komfort na cestách za prací i zábavou. Kdo chce a potřebuje spojit radost s povinnostmi, nemá podle mě na trhu aktuálně lepší volbu.