TEST Citroën C4 Cactus Feel 1.2 VTi 82 - Funky town

TEST Citroën C4 Cactus Feel 1.2 VTi 82 – Funky Town

Autor: Petr Orián,

7. 11. 2014 • Citroen, Novinky, Testy •

Motor: 70%

Převodovka: 60%

Podvozek: 80%

Zpracování: 75%

Praktičnost: 65%

Styl na prvním místě a ono to funguje! Parádní malé auto, které potěší svou jinakostí.

Verdikt:

Nový model od Citroënu – C4 Cactus, patří na trhu k malé skupince velkých podivínů a pokud by Cactus chodil do školy, jistě by jej spolužáci šikanovali. Jenže by to mělo jeden háček, Cactus by se prostě nenechal…

Cactus vypadá opravdu zvláštně a z poloviny stran schytává za svůj design kritiku, z druhé poloviny zase samou chválu. Zvyknout si na jeho vzhled ale může kdokoliv a nejednou jsem proměnil za testovací týden Cactusa v mnohých očích z nenáviděného na oblíbence. O to tu ale nejde. Jde o styl, originalitu, nadšení a krok jiným směrem. Cactus byl nadesignován (stejně jako konkurenční Juke od Nissanu) kvůli jedinému záměru. Odlišit se od dosavadní nabídky na trhu a nabídnout něco, co tu opravdu ještě nebylo.

Kdyby se například kultovní film Roberta Zemeckise “Návrat do budoucnosti”, nenatáčel v 80. letech, nýbrž v současnosti, místo DMC DeLoreanu by si v hlavní roli stroje času zahrál určitě právě Cactus. Jde tedy o to, že Citroën se nebál vykročit jiným směrem. Nebál se vypustit do světa něco, o čem bylo předem jasné, že bude buď kritizované nebo milované – nic mezi tím. A to je důvod, proč by se měl Cactus líbit. Je odvážný a je mu jedno, co si o něm ostatní myslí.

Ať už se Vám líbí nebo ne, sám Citroën byl nedávno překvapen z poptávky na nový Cactus a musel o 20% zvýšit jeho výrobu! To už také hovoří samo o sobě. Vystoupit z řady konvenčního designu a nudnosti je dnes velký risk, ovšem Citroënu se to podařilo na jedničku. Cactus navíc nepřichází jen s funky a sci-fi vzhledem. Nabízí také určitou “vymoženost”, kterou si u Citroënu nechali patentovat. Ano, mluvím o tom divném čemsi na bocích automobilu – o Airbump®!

I když Cactus nese před jménem označení C4, ve skutečnosti používá techniku z modelu C3. To je ale dobře, model C3 nejezdí vůbec špatně a Cactus zatím slibuje totéž. Ba co víc, Cactus je dokonce o 200 kilogramů lehčí, než právě model C4!

Nám se do rukou zatím dostala verze, která bude zajímat asi většinu kupujících. Druhý základní a nejlevnější model “Feel” bez litých kol, pod jehož kapotou se skrývá benzínový tříválec VTi o objemu 1,2 litru, který poskytuje výkon velmi skromných 82 koní (60 kW) a točivý moment stejně o nic víc oslnivých 118 Nm. Pravda, zní to zatím směšně, ale základní cena modelu Cactus činí necelých 330 000 korun a Cactus neváží ani 1100 kilogramů. Naše verze má sice něco navíc, ale stále se vleze pod 400 000 Kč. Co za své peníze tedy dostanete?

Překvapivě vcelku dost. Interiér dokáže svými detaily navodit až prémiovou atmosféru. Ano, je to poněkud přehnané tvrzení, ale podívejte se na to víko přihrádky spolujezdce. Takovou designovku prostě v žádném jiném autě této cenové kategorie nenajdete! Pak je tu také centrální dotykový 7” displej, kterým ovládáte vlastně úplně vše (klimatizaci, audio, nastavení vozu atd.), a i když jsem si ani po týdnu nezvykl na dotykové přepínání mezi jednotlivými funkcemi, dokáže tento systém ve spolucestujících vzbudit pocit, že jedou v autě dražším minimálně o 150 tisíc.

Stylová jsou také madla dveří, a tím to stále nekončí. Skvělá jsou i sedadla, která jsou na pohled sice levná, ovšem po usednutí do nich zažijete opravdové překvapení. Měkká sedací a bederní část Vás krásně pohltí a bude hýčkat bez potíží Vaše pozadí i na trase dlouhé přes 500 km. Kupodivu sedačky nepostrádají ani boční vedení, které je sice tvrdší, než zbytek sedačky, ale je stále příjemně měkké a pohodlné. Interiér je sice jednoduchý a příliš tlačítek tu nemáte, ale se vším Vás Cactus odkáže na centrální dotykový displej. Cítí se tak víc hi-tech, a má na to právo. Analogového tu nenajdete vlastně nic, dokonce ani přístrojovou desku. Ta je také kompletně digitální a je tu řešena také ve formě displeje. Ten postrádá otáčkoměr a využitelnost otáček tedy můžete maximálně odhadovat, stejně jako maximální výkon.

Nastartování doprovází tichý chod tříválce na volnoběžných otáčkách. Ne že by slova díků patřila odhlučnění (ostatně právě na něm jde vidět, kde se při konstrukci auta šetřilo), ale čistě pravidelný a nijak neobtěžující chod dvanáctistovky. Ta je na tříválec překvapivě kultivovaná a v nízkých otáčkách není vůbec hlučná.

První rozjížďka také dá dostatečně vědět o tom, kde dostali konstruktéři příkaz k šetření peněz. Mluvím o řazení, které tu nepotěší nikoho, kdo za život zkusil alespoň jedno nové auto. Na zařazení správného převodového stupně je potřeba většího soustředění, a i když máte zařazený kvalt, s řadící pákou můžete “kvedlat” ze strany na stranu. Řazení má opravdu ošklivou vůli, asi jako vařečka v hrnečku s želatinou. Na nepřesné dráhy a větší vůli si zvyknout samozřejmě dá a po chvíli sžití s Cactusem nebude mít problém řadit nikdo. Myslet ale na to budete stále. Je to však daň za nízkou cenu (podobně jako například v C-Elysée) a jde vidět, že se při konstrukci auta inženýři soustředili na zcela jiné věci.

Zmínit musím také řízení, které vlastně jakoby ani nebylo. Volant se sice drží příjemně, ale i počítačové volanty bez “feedbacku” působí reálnějším dojmem, než řízení v Cactusu. Zatáčet a parkovat můžete sice i malíčkem (což je ve městě samozřejmě plus), ale nikdy vlastně ani pořádně nevíte, co se pod předními koly děje a jakým směrem jsou zrovna netočena. Na to jsme ostatně u nových aut samozřejmě zvyklí, ale Citroën Cactus to podává způsobem, jakoby se volantem vlastně netočilo, tedy jakoby to žádné řízení ani nemělo a někdo to prostě dělal za vás.

Další zajímavou kapitolou na Cactusu je motor. Ano, je to (jak jsem již zmínil v úvodu) tříválec o objemu 1199 ccm a nedisponuje téměř žádným výkonem, ale od toho vlastně tyto motory ani konstruovány nejsou. Pokud nebudeme hledět na tříválec jako na nutné zlo, může se stát (čistě z objektivního hlediska) i vcelku zajímavou součástí auta. Hned vysvětlím proč…

Tříválec 1.2 VTi PureTech 82 nijak neobtěžuje svým zvukem posádku a při klidné jízdě se odmění i skvělou spotřebou paliva. Díky pouze pětistupňové převodovce tomuto motoru sice příliš nevoní dálnice, ale všude jinde při předpisové rychlosti tříválec rozhodně nevyžere Vaši peněženku. Dokonce i ve městě, kde jsem s Cactusem strávil prakticky celý týden, se spotřeba ustálila na 6,5l/100 km. A když jsme ve městě, zde má motor dynamiky dostatek. On má vlastně nedostatek dechu až zhruba od 70 km/h, do té doby svým apetitem dokáže překvapit. Další věcí je opravdu neuvěřitelný zvuk ve vyšších otáčkách. Tříválec PureTech po vytočení (s velkým prominutím) nasraně řve do světa: “jsem malý, ale mějte ze mě strach”. Zvuk tohoto motoru ve vysokých otáčkách je opravdu návykový. Když chce, umí si prostě zařvat, jakoby měl dvakrát vyšší výkon. To ale opravdu nemá a je obrovská škoda, že ani ve vysokých otáčkách nejede adekvátně vůči svému zvuku.

Podvozek je pak příjemně měkký a dá se říct, že i komfortní. Není však houpavý jako třeba v modelu C5. S jistotou pobere i nějaké ty díry, ale neopomene Vás na ně upozornit lehkými akustickými rázy. Cactus ale umí zatáčet velmi dobře a na naprosto bezcitné řízení reaguje podvozek s patřičnou ochotou. Stopu drží i přes větší náklony náramně a občas to blízko jeho limitu vypadá, že by si i Cactus chtěl mírně utáhnout stopu, a já věřím, že by to udělal hrozně rád. Systém ESP ho ale vždy v tom nejlepším zkrotí, vyhubuje mu a připomene, že to není žádný závodník. Podvozek pak dokáží mírně rozhodit příčné nerovnosti a vypouklý asfalt, kdy se celý zavlní jako při tanečním vystoupení.

S Cactusem se ale především ve městě (a hlavně kdekoliv s ním zastavíte) připravte na velkou pozornost okolí. Ani zastavovat vlastně nemusíte, i při jízdě si na Vás budou lidi ukazovat, nevěřícně koukat, otáčet se a ptát se sami sebe, odkud jste s tím autem vlastně přijeli. Na tento futuristický design nejsou lidé v našich končinách zvyklí a dají Vám to dostatečně najevo. Například na benzince se kolem mě a Cactusu utvořil větší hlouček lidí, kteří se dokonce ptali, jestli se to auto vůbec vyrábí nebo je to nějaký předprodukční designový prototyp.

Nejvíc dotazů ale bude vždy směřovat na Airbump®. Jedná se vlastně o určité vzduchové kapsle (chcete-li polštářky), které jsou schované pod vnější vrstvou z termoplastického polyuretanu. Tuto technologií má Cactus na předních i zadních dveřích, ale i na rozích předního a zadního nárazníku. S Cactusem už se nemusíte bát zaparkovat na parkovišti u supermarketu. Při otevření dveří Vás neodře auto vedle Vás a vlastně ani Vy jej. Náraz od nákupního vozíku také nezanechá nejmenší stopu, a věřím, že i lehké škrtnutí auto o auto nezpůsobí na místě, kde je Airbump® žádnou škodu.

Cactus je tedy ideálním společníkem do města pro ty, kteří jsou rádi středem pozornosti a chtějí prostě něco jiného, než co dosavadní automobilový trh nabízí. Je pro lidi, kteří se nebojí být zvláštní a odlišní a hlavně pro ty, které už přestalo bavit zabývat se každým škrábancem způsobeným používáním ve městě. Ano, vzadu není sice příliš místa pro kolena a zadní okna se nedají stahovat (pouze vyklápět), ale to nikoho vlastně trápit ani nebude. Kufr je na auto tohoto segmentu dostatečný a díky digitalizaci interiéru se budete cítit prostě víc “in”.

Citroën C4 Cactus je určen neobyčejné sortě lidí a těch je, věřím, dostatek. Mně osobně se Cactus také zalíbil a dovedu si klidně představit, že být majetný a úspěšný podnikatel, koupil bych model Cactus přítelkyni (samozřejmě ve výraznější barevné kombinaci) a občas si ho půjčoval také. Zákazníci jej prostě budou milovat!