TEST Hyundai ix35 2.0 GDI 4×4 – Do terénu v obleku
Novodobé vozy značky Hyundai patří bezpochyby mezi velmi kvalitní, spolehlivé, skvěle vypadající a konkurenceschopné vozy, a jinak tomu není ani u modelu ix35. Ten prodělal v loňském roce facelift a dostal nový benzínový motor 2.0 GDI. Ovšem právě s novým benzínovým atmosférickým dvoulitrem to bude mít mezi ostatními konkurenty opravdu těžké. Pojďme se na to podívat trochu podrobněji…
Hyundai je totiž jeden z mála automobilových výrobců, který stále dává pod kapotu velkých a těžkých SUV benzínový atmosférický motor. A to se nezdá jako příliš dobrý nápad.
Zvenčí skutečně povedené SUV zaujme svou majestátností i designem. I přesto, že se jedná o nejmenší SUV této automobilky a spadá tak to kompaktních SUV (neboli crossoverů), na pohled to žádný kompakt rozhodně není. Na délku měří sice jen centimetr přes 4,4 metru a konkuruje tak například Nissanu Qashqai nebo Škodě Yeti, na pohled to ale opravdu není znát. ix35 vypadá větší, silnější a bytelnější.
Povedený tvar přední části podtrhují skvěle a majetně vypadající světla s páskem pro denní svícení. Na pohled je ix35 mohutná, a i když pochází z Koreji, dává světu jasně najevo, že si nenechá kálet na hlavu. Zašpinit se ale tak i tak umí…
Nebudu dlouho chodit okolo horké kaše a rovnou se vrhneme na to, jestli má tato motorizace vůbec smysl. Dlouze rozvíjet design exteriéru snad není potřeba, ix35 jezdí po silnicích už nějaký ten pátek a jistě každý si o něm stihl udělat svůj vlastní obrázek.
Po usednutí do interiéru vozu může být člověk neznalý vozů Hyundai jedině příjemně překvapen. Pokud nebudu počítat prapodivný šedě-fialový odstín palubní desky, je interiér udělán hezky a kvalitně. Dokonce i ergonomie ovládacích prvků a tlačítek je jednoduchá a určitě se nestane, že byste s nějakou funkcí měli problém. Naše ix35 má pak kožené čalounění, nebo dokonce i vyhřívaný volant, což je perfektní věc na zpříjemnění mrazivého zimního rána. I tak je už bohužel interiér ix35 lehce zastaralý a jistě by to chtělo malou revitalizaci.
Vnitřek vozu je příkladně prostorný, o čemž by si většina konkurentů mohla nechat jen zdát a nebo si o tom přečíst maximálně v katalogu. Že Yeti? Podélná prostornost v kabině se však malým dílem podepsala na objemu zavazadlového prostoru. Ten bychom od toho crossoveru čekali o něco větší, ale i přesto se nám nestalo, že bychom jej dokázali celý zaplnit. Posaz za volantem je samozřejmě vyšší, ale to v důsledku dobrého přehledu o dění na silnici.
Z interiéru přejdeme pod kapotu. Jak jsem prozradil již v úvodu, tuto ix35 pohání benzínový atmosférický dvoulitr GDI, který produkuje ne úplně špatných 122 kW (166 koní), ovšem i přesto se jedná o největší slabinu tohoto auta. Motor je mimochodem napojen na šestistupňovou manuální převodovku, která sílu posílá permanentně na všechna čtyři kola. Ano, Hyundai je tak jeden z mála crossoverů, kteří používají skutečně stálý pohon všech kol. Tato ix35 však váží cca 1635 kilogramů a už teď je jasné, že motor bude mít s touto vahou skutečně hodně práce. Aneb dejte opici pár banánů a nasytí se… ale zkuste dát stejný počet banánů King Kongovi.
Přesto by ale atmosférický benzíňák měl mít oproti turbodieselu několik výhod. Za prvé, kultivovaný chod a celkový projev a za druhé, rozjížďky v terénu, které by tak měly být snadnější, plynulejší a plyn by měl jít lépe dávkovat. K dispozici navíc máme také elektronickou uzávěrku pohonu všech kol a astistenta sjíždění kopců. Takže to tedy vypadá, že crossover od Hyundaie si troufá i na tvrdší oříšky, než by zvládli ostatní. Už se těším, až to zjistíme.
Dvoulitrovému motoru GDI se musí nechat jedna věc. Po nastartování je na volnoběh opravdu tichý a nijak neobtěžuje posádku. Chod motoru je hladký a díky lehké spojce nebudou dělat první rozjížďky problém ani méně zkušeným řidičům / řidičkám. Řadit se pak dá relativně brzy, ale i tak nepočítejte s žádnou nízkou spotřebou.
Problém pak nastane tehdy, kdy chcete svižně akcelerovat a využít dynamiku motoru. I když je výkon položen vcelku vysoko, ani razantní podřazení a vytočení nepomůže k dynamičtějšímu vyražení vpřed. I když auto váží necelých 1650 kilogramů, působí skoro až dvoutunovým dojmem a motor se pak zapotí asi jako tlouštík při tělocviku, když absolvuje povinný sprint na 60 metrů. Doběhne poslední, naprosto udýchaný, a i když ze sebe očividně vydal maximum, utrhl si pořádnou ostudu. Po každém zařazení vyššího převodového stupně se navíc dostaví nepříjemný efekt motoru, který i přes meziplyny není připraven na otáčky vyššího převodového stupně a pocitově naprosto umře. Samozřejmě se o chvíli později probudí, ale to už bude frustrace spěchajícího řidiče tak velká, že se rozhodne na tento styl jízdy vykašlat a raději přijede na místo určení pozdě. Jo a to jsem ještě raději nezmínil spotřebu při tomto stylu jízdy. Ta se dokáže pohybovat i okolo hranice 20 l/100 km! Na dálnici si pak motor řekne každých 100 kilometrů o zhruba 10,5 litru benzínu. To by samozřejmě chtělo 70 litrovou nádrž (jako i40), jenže v ix35 2.0 GDI je objem palivové nádrže 58 litrů. Dojezdem si tento vůz tedy reklamu neudělá.
Trochu zklamán z těchto vlastností jsem cíleně začal vyhledávat vlastnosti dobré. Kupodivu jsem jich nalezl víc, než jsem očekával a ix35 mi najednou začala dávat lehký smysl. Díky vysoké spotřebě paliva není ix35 příliš určena na dálnice, i přesto se ale může chlubit velmi dobrou stabilitou v přímém směru. Odhlučnění kabiny je pak také na skvělé úrovni a až v rychlostech pokořující hranici 150 km/h uslyšíte poznatelnější aerodynamický hluk. Na odhlučnění podvozku by ale chtělo ještě zapracovat. Mimochodem, při rychlosti 150 km/h už stoupne spotřeba paliva z 10,5 litru na 11,8 litru.
Ve městě se pak připravte na spotřebu něco málo přes 10 litrů. Ano, na dálnici a do města tento motor skutečně nedoporučuji, i když ix35 jako taková se i ve městě bude cítit velmi dobře. Parkování díky zadní kameře bude hračkou a překvapivě i poloměr otáčení (5,29 m) není nijak výrazně horší, než mistr v tomto segmentu Škoda Yeti (5,265 m).
Z města jsem se však rychle vydal tam, kam by se sama ix35 měla chtít vydat – tedy do terénu. Nejprve zkouším samozřejmě nezpevněné silnice, kde se ix35 cítí velmi dobře. Pravdou je, že při přejíždění vyšší rychlostí přes kamenitou cestu se v kabině ozývá nepříjemný hluk, ale kromě Range Roveru musíme s tímto neduhem počítat u všech aut. Bahnité cesty také nečiní tomuto vozu žádný problém, a tak se tím pádem brzy vydávám vyzkoušet, co ix35 2.0 GDI 4WD opravdu zvládne.
Poněkud ambiciózně se vydávám do lesů a nápad najít, kudy si tato ix35 najde cestu, mě začíná víc a víc lákat. Je mírně po dešti a při výjezdu do první strmého kopce tento vůz ukazuje, že tato motorizace může dávat smysl. Rozjížďky do kopce díky dobře dávkovatelným otáčkám atmosférického motoru nebudou žádným problémem a asistent rozjezdu přidá samozřejmě také ruku k dílu. Musíte si ale dávat opravdu pozor, kde zastavíte. Systém protiprokluzu a stabilizace jsou tu naladěny opravdu dobře, ale silniční pneumatiky se rozhodně neumí vyšplhat do prudkého kopce v případě, že si v jeho půlce dáte pauzu. Musíte se tedy do prudších kopců s rozmyslem rozjíždět a ix35 si tak poradí i s opravdu nečekanými problémy. A co náhodou bude chtít problémy dělat, od toho je tu tlačítko LOCK. Schopnosti ix35 tak posune o další kousek vpřed.
Na lesní cestě si pak můžete užít také trochu srandy v podání přetáčivosti. Pokud vypnete protiprokluz a jeho tlačítko budete držet ještě déle, vypne se také naplno stabilizační systém a s tímto Hyundaiem může být mimo silnici skutečně královská zábava. Asistent sjíždění kopců mimochodem funguje opravdu skvěle a poradí si i se zabahněnými sjezdy z opravdu příkrých kopců.
Řidiče, kteří se rádi vydovádí sportovní jízdou na silnici, velmi rychle na okresce přejde chuť na tento styl jízdy. Ix35 se ve vyšších rychlostech výrazně naklání, ale hranice nedotáčivosti není kupodivu tak blízko, jak od vozu tohoto segmentu čekáte. Stopu drží vcelku obstojně, a i když se přitom pohupuje jako plachetnice na vlnách, neudělá svému majiteli žádnou ostudu.
Řazení šestistupňové převodovky se také povedlo, i když mohlo mít o kus přesnější dráhy. Zvyknete si však na něj velmi snadno a rychle a co se týká spotřeby paliva mimo město, zde se dá stlačit spotřeba i pod 10 litrů na 100 km. Bude to ale chtít hodně trpělivosti, dostat se například na spotřebu 9 l/100 km není vůbec snadná záležitost.
Na závěr bych měl ještě výtku k dotykovému multimediálnímu displeji. Nejen, že je malý jako displej průměrného chytrého telefonu, ale svým dotekem se trefit do titěrných virtuálních tlačítek je mnohdy (zvlášť při jízdě) skoro neřešitelnou situací.
Takže má tedy motorizace 2.0 GDI 4WD nějaký smysl? V terénu bude samozřejmě benzínový atmosférický motor jistou výhodou, ale ruku na srdce… kdo z majitelů ix35 bude její schopnosti prověřovat až tak, jako my, novináři, v zatěžkávací zkoušce. Spotřeba týdenního průměru činila 10,7 litrů na 100 km, a to na líný crossover není příliš dobrá hodnota.
Ix35 je velmi dobrým autem z hlediska prostornosti, pohodlí, kvality, schopností i designu, ale pokud bych měl něco opravdu doporučit, byla by to motorizace 2.0 CRDi 4WD.
Pokud nepočítám velké motory V8 v poctivých offroadech, atmosférické benzínové čtyřválce mi v autech tohoto segmentu smysl opravdu nedávají. Bohužel…
Plusy
– Povedený design
– Terénní schopnosti
– Prostornost
– Vypínatelný protiprokluz i stabilizace
– Zábava mimo silnici
– Kvalita zpracování interiéru
– Řazení
– Vynikající pohon 4×4
– Skvěle fungující asistent sjíždění kopců
Mínusy
– Pocitová vyšší hmotnost vozu
– Spotřeba paliva
– Tragická dynamika motoru
– Směšně malý dotykový displej
« 10 aut, která psala historii (2. část) Ulítlá reklama na nový Renault Trafic! [video] »
