TEST Peugeot 308 THP 156
Peugeot se s novou 308 trefil do černého, tak to alespoň vypadá podle informací přicházejících ze všech stran. Úspěchy v anketách oblíbenosti jak mezi obyčejnými spotřebiteli, tak v okruhu motoristických novinářů nemohou být náhodou. Že by se zase po nějaké době povedlo automobilce se lvem ve znaku vyrobit zajímavý a pokrokový vůz pro masy? Ano i ne, nic není černobílé a o modelu 308 to platí bezezbytku, rozhodně jde ale o krok správným směrem.
Peugeot zajímavé vozy vždy uměl a umí, za všechny vzpomeňme například vášnivé kupé RCZ, které prošlo naším testem a rozhodně nešlo o nudu za volantem. A až se nám zanedlouho dostane pod ruce RCZ-R, téměř s jistotou budeme tvrdit to samé. Koncernový Citroen jde sice ještě o něco dál v extravagantnosti své produkce, někdy je ale moc mimo, alepoň pro české zákazníky. Těm sedí spíše usedlejší, i když stále osvěžující design od vynálezců předního pohonu.
Nový designový směr velí použít přední světla s vykrojenou spodní linkou. Na některých modelech to nepůsobí moc vyváženě a světlomety se zdají být menší než by bylo vhodné, u 308 to však designér nepřehnal a místo toho se zmenšovalo jinde, o tom ale později. Vínový lak a větší litá kola ve dvoubarevném provedení vozu náramně sluší a černá střecha díky panoramatickému oknu celé auto odlehčuje.
Zadní partie mi až tak povedené nepřijdou, na dynamickou příď působí moc obyčejně a neškodilo by trochu více odvahy v návrhu. Tady se jako motoristický novinář trochu uleju a nechám konečné posouzení tradičně na ctěném čtenáři. Jak se říká – každá ves, jiný pes a design aut není žádnou vyjímkou. Peugeot 308 se asi bude tradičně líbit více ženám, rozhodně ale nejde o tak feminní model jako stará 206. Pro chlapy doufáme v příchod ostřejší varianty 308 GTI, popřípadě jiné sportovní odnože.
Více než nějaké linky na karoserii nás zajímá interiér, především jeho proslavený minimalismus a útulnost. To první platí bezezbytku, mohutně polstrovaná sedadla potažená kombinací Alcantary a kůže působí na první pohled velmi kvalitně. Po usazení pak závisí vaše pohodlí na výšce, do které jste dorostli. Osoby nad 170 cm nebudou mít problém, vepředu je místa dost a dozadu se vejdete. Pokud jste však nižšího vzrůstu, na místě spolujezdce budete trochu trpět. Sedadlu nejde příliš upravit sklon sedáku, jehož přední část je zvednutá poměrně hodně nahoru, menší osoby tak budou mít problém dosáhnout nohama na zem. Jediným řešením je posunout si sedadlo hodně dopředu a nohy si opřít o zvedající se podlahu.
Jak jsem již uvedl výše, testovaný kus měl ve výbavě panoramatické střešní okno. To nejde otevřít a plní tak funkci čistě estetickou. To mu ale kazí poněkud levně působící elektricky zatahovatelná roleta vyrobená z opravdu tenké látky připomínající papír. O její integritu bych se při rodinném používání opravdu bál. Poctivě naopak působí středový panel s dekorem v imitaci hliníku. Startovací tlačítko je snad nejhezčím detailem celého vozu a přál bych si jej mít i v podstatně luxusnější vozech.
Kapitolou samou pro sebe je pracoviště řidiče. Vzpomínáte na ten odkaz výše ohledně zmenšování? Byl tím myšlen volant a budíky přístrojové desky. Takto malý okrouhlý předmět určený k ovládání auta jsem už dlouho neviděl, rozhodně ne v nižší střední třídě bez sportovních ambicí. Drží se opravdu dobře a rychle si na něj zvyknete, až vám přijde nepochopitelné, co ti výrobci vidí na těch obřích volantech, které se montují jinam. Po vrácení 308 jsem přebíral na test nový Renault Clio, a v první fázi jsem se zděsil na tím obrovským kormidlem jak z pirátské plachetnice. Až poté mi došlo, že toto je vlastně normální rozměr v normálním automobilovém světě. Škoda.
Další miniaturou jsou budíky v přístrojovém štítu. Při vypnutém zapalování jsou vidět jenom ručičky, čísílka naskočí až po probuzení auta k životu. Po nastartování se rozjedete a hned se leknete, proč máte při 20 km/h otáčky skoro v omezovači. A pak vám dojde další zajímavý detail, otáčkoměr se otáčí naopak oproti rychloměru a zvyklostem v kontinentální Evropě. Trošku vadí umístění displeje mezi budíky a na první pohled si ho vůbec nemusíte všimnout, jako se to stalo mě. Horní hranou volantu si jej totiž můžete celý bez problému zakrýt, před prvním výjezdem tedy nezapomenout nastavit, tady se malý průměr volantu projeví trochu negativně.
Středový panel je legendárně zjednodušený. Schválně říkám legendárně, protože jeho jednoduchost je masivně propagovaným jevem. Opravdu zde moc ovládacích prvků nenajdete – kolečko nastavení hlasitosti, štěrbinu pro CD přehrávač, vyhřívání oken a to je tak všechno. A i když jsem zastáncem jednoduchosti, tady se šlo až moc daleko na úkor uživatelské přivětivosti. Například by nezaškodilo přihodit alespoň dvojici koleček pro úpravu teploty klimatizace. Její nastavování pomocí dotykového displeje je prostě nepohodlné a odvádí pozornost.
Multimediální systém jako celek je vůbec asi nejméně dotaženým prvkem celého auta. Jde o stejnou jednotku, jakou najdete u Citroenu a k dokonalosti jí ještě pár let ladění chybí. Reakce jsou někdy pomalé a nepřesné, navigační pokyny postrádají češtinu a grafika je nadmíru nepřehledná a troufám si říct, že i ošklivá. Ano, existují i horší systémy, ty jsou ale většinou zastaralé z důvodu jejich stáří a stáří vozu ve kterém jsou nainstalované. Nechápejte mě špatně, funkcí je zde dostatek, jsou ale špatně dané dohromady a ovladatelnost prostě chybí. A díky nucené simplifikaci středového panelu a přesunutí většiny ovládacích prvků právě do něj se jednoduchost paradoxně vytratila a přišla frustrace z každé drobné změny v nastavení vnitřní teploty nebo přeladění rádia. Rada vývojářům a konstruktérům na závěr – příště nechte auto při vývoji používat běžným lidem v běžném provozu. Zjistíte spoustu zajímavých věcí.
Vzadu je místa méně, než by se na první dojem dalo čekat, sedáky jsou ale pohodlné a děti zde odvezete bez problémů. Do kufru toho dáte jako do každého jiného hatchbacku nižší střední třídy, čísla objemů jsou dole pod článkem v tabulce. Celý zavazadlový prostor je pěkně čalouněný s dvojitou podlahou a plnohodnotnou rezervou vespod, tady jednoznačně body nahoru.
A jak to jezdí? Pod kapotou máme nejvýkonnější motor v nabídce. Jde o přeplňovanou benzínovou šestnáctistovku o výkonu 156 koní a s kroutícím momentem 240 Nm. To stačí na maximální rychlost 218 km/h a akceleraci na 100 km/h za 8 vteřin. Na papíře tedy celkem solidní hodnoty. Realita je tabulkám trochu vzdálená. Akcelerace rozhodně není špatná, na běžné ježdění to bohatě stačí a většina lidí bude spokojená, já ale čekal trochu více. Chod motoru je tichý ve všech otáčkách, na volnoběh a za studena ale uměl trochu nepravidelně zavibrovat. Nevím nakolik to byla vina těžce zkoušeného testovacího exempláře a jestli je to vůbec nějaká chyba, trochu mě to však překvapilo.
Řazení je na francouzský vůz přesné s trochu delšími drahami. Jde zlehka a masivní hlavice řadící páky pěkně padne do ruky. Spojka jde úplně zlehka a je naprosto bez zpětné vazby, vůbec netušíte, kde je bod záběru, nic to však nevadí běžnému používání a ve městě za to poděkujete.
Spotřeba nás mile překvapila, na dálnici se budete při 130 km/h pohybovat okolo 6,5 litru. Na okreskách počítejte s litry šesti a ve městě si řekně asi o 7,5 litru na 100 km. Od nejsilnějšího benzínového motoru v nabídce jsme čekali větší apetit. Zde palec nahoru.
Podvozkově ušli francouzi dlouhou cestu. Nejde o rozbředlého pohupovače ani prkeného mlátiče. Na dálnici funguje bez výhrad i v úsecích jindy vyklepávajících vaše zbývající zuby. Na hladkém asfaltu o něm nevíte a na hrbolatých částech drží jistě. Až do okamžiku, kdy za to trochu vezmete. V zatáčkách se zvrásněným povrchem umí zadní náprava nepěkně odskakovat a musíte na to pamatovat, jinak vás čeká nechtěný výlet do protisměru a budete mít plné ruce práce. Takovéto situace se ale dějí jenom v nelegálních rychlostech a za hranicí příjemné jízdy. A vždycky je tu stabilizační systém, aby vás umírnil a spoustu chyb napravil. Toto chování lze asi připisovat i celkem velkým kolům a jejich větší neodpružené hmotnosti.
Nový Peugeot 308 došel zhruba do tří čtvrtin cesty nutné k perfektnímu autu. Jako celek působí kvalitně, je velmi dobře sešroubovaný a neudělá ostudu. Dokonalé hodnocení mu kazí nedotažené detaily, ty ale většinou znamenají velké útrapy při každodenním používání a neopodstatněné odříkání. Radím počkat na facelift a pak zvážit případnou koupi. Do změti nudných Octávií, Golfů a všemožných jiných uspávajících klonů přináší Peugeot trochu světla a oživení, jenom si to sám občas zbytečně kazí.
Plusy
- Úsporrný motor
- Útulný interiér
- Tvar volantu
Minusy
- Multimediální systém
- Pro někoho nepohodlná sedadla
- Příliš jednoduchý středový panel
| První cena vozu | 320 000 Kč (1.2 Vti / 60 kW Access) |
| První cena vozu s testovanou motorizací | 438 500 Kč (1.6 THP / 115 kW Active) |
| Cena testovaného vozu vč. příplatků | 590.700 Kč (1.6 THP / 115 kW Allure) |
Technické údaje |
|
|---|---|
| Motor | |
| Typ motoru: | přeplňovaný zážehový |
| Válce / ventily: | 4 / 4 |
| Zdvihový objem (ccm): | 1598 |
| Nejvyšší výkon (kW / ot/min): | 115 / 6000 |
| Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): | 240 / 1400 |
| Provozní vlastnosti | |
| Maximální rychlost (km/h): | 218 |
| Zrychlení 0 – 100 km/h (s): | 8 |
| Spotřeba-město/mimo/kombi (l/100 km): | 7,9 / 4,6 / 5,8 |
| Rozměry a hmotnosti | |
| Zavaz. prostor – sedadla/sklopena (l): | 420 / 1309 |
| Objem nádrže (l): | 60 |
| Pohotovostní hm. / nosnost (kg): | 1340 / 400 |
| Rozměr pneu: | 225/45 R17 |
« Google předvádí pokroky v samořídícím autě [video] Právě testujeme nejlépe jezdící malé SUV – Range Rover Evoque! »
